cover of Proč často utíkáme zbytečně ze vztahu do vztahu?

Proč často utíkáme zbytečně ze vztahu do vztahu?

Proč často utíkáme zbytečně ze vztahu do vztahu?

0 followers

00:00-08:15

Transcription

The speaker, Aleš Kalina, discusses why people often run away from their partners and seek relationships elsewhere. He mentions that despite wanting a stable relationship, fear often prevents them from committing. He explains that these fears are formed early in life and can manifest in different ways, such as fear of love or fear of losing freedom. He suggests that these fears need to be addressed and resolved in order to have a successful and fulfilling relationship. Aleš also shares personal experiences with fear and encourages listeners to work on their mindset. He emphasizes that the brain is a powerful tool and understanding how it works can lead to personal growth. He ends by inviting listeners to check out his podcast for more discussions on the topic. Tak já vás zdravím, tady je Aleš Kalina. V tomto krátkém příběhu si popovídáme o tom, proč kolikrát často utíkáme od partnerky a běžíme úplně někam jinám. A ve finále bychom ale chtěli mít nějaký vztah, ale přitom žádnej nemáme, nebo jich máme víc nejednou a pobíháme kolem toho, jak zmatené stádo, kdo ví, čeho, všeho. Čím to vlastně je? Že tyto příběhy se ke mně dostávají velice, velice často, že člověk má jeden vztah, ze kterého uteče a po případě si tam měm ještě udělá nějaké potomky a pak zase běží dál a zůstává sám a pak zase někdy něco najde, na chvilku tam vleze a pak zase od toho, od všeho uteče. A přitom slýchám vám v těchto příběhích jednoduchou hlášku, ale já bych si velice přál mít nějakej hezký vztah, já bych si přál někde být dlouhodobě, já bych si přál s partnerkou nebo s partnerem rozvíjet naše vlastní životy a dělat něco společně, být spolu, cestovat spolu, osobně růst a být tak nějak jako na výši. Co zatím vším ale stojí, že se to nám častokrát nedaří. Ať budeme zkoumat jakýmkoliv způsobem dopředu, dozadu, tak zjistíme, že vždycky a za vším stojí určitá forma strachu. Měl bychom, že on ten parchan strach má různý formy. On někdy chodí převlečen z takzvané láskyplné andělské bytůvce a říká, ale to nedělej, ale to by si nemusel a vždycky lehni si a dej si do pusy něco a tam nejestí a to nedělej. A někdy může přijít pan strach v podobě panickýho ataku, kde to s náma úplně všecko zaklepe a máme strach úplně ze všeho, zavřeme se doma na záchod nebo si lehneme do vany a nic víc jednoduše neděláme. Čili strach může být třeba z toho, že když je láska příliš veliká, tak se může zhatit. A mi plývá to z toho, že doma jsme mohli prožívat to, že někdo nás měl rád nebo jsme chtěli lásku a přitom přišel třeba rozvod nebo přišlo nějaké nakopnutí, přišlo nějaké zklamání a naše hlava si jednoduše zapsala úplně jednoduchou formu strachu, že láska rovná se bolest. Jenomže my jako dospělí lidé si samozřejmě tyto věci nepamatujeme a nemáme ani potuchu, co se kolikrát doma dělo. A přitom já už vím, že jednoduché emoční zápisy do hlavy se zapisují už v děloze. Takže kolikrát my můžeme mít absolutně nepopsatelné problémy a vůbec nevíme, odkud jdou. Takže když utíkáme od jednoho partera a myslíme si, že v tom druhém něco zajímavého najdeme, tak pokud nepořešíme v hlavě to, co tam nosíme, tak se nám to bude všechno opakovat dokola. Za těmito rychlými útoky a útěky, jak jsem vám i řekl, je vždycky zakuklená určitá forma strachu. Jaký takovej strach může mít ty pozitivní, ty takový ty hezký našeptávání? Může to být třeba, hele, když budeš sám, tak ti bude líp. Nebo když nebudeš muset sdílet s nikým být, tak budeš mít čistějc. Když se nebudeš muset nikoho ptát, tak budeš svobodnější člověk. A ty odporný, záporný strachy můžou být, hele, ta láska stejně volí, partnér mě může likvidovat, partnér mi může brát svobodu. A taky z toho, to, co jsem třeba mýval, já jako, když jsem byl ještě o trošičku mladší, a měl jsem menší děcka, tak jsem měl panické ataky z toho, že strácím svobodu. Měl jsem panické ataky z toho, že mi děti berou svobodu, že mi partnerka bere svobodu. Měl jsem dokonce, až opravdu ve formě paniky, strach z toho, že nemám s dětma určitej program. Takže jsem si plánoval každou hodinu po hodině, co budeme dělat. A to samozřejmě člověka hodně sužuje a hodně ho to vysává. Pokud tedy se trápíme těmito druhy lítání sem tam a nevydržíme příliš někde dlouho, máme s tím problém a zakotvíme nějaké hnízdo a uděláme si tam už třeba i děti, nebo aspoň jedno dítě, a přitom máme potřebu utíkat někam pryč, tak se prosím vás na chviličku zastavte a teď jednoduchá rada od přítele, od kamaráda, od někoho, kdo ještě nějakým způsobem to má odvětý a ví, co za tím všim je. Tak vždycky za každým pocitem útěku je forma strachu, která nám byla vštěpená do hlavy, když jsme byli malí a už si ani nemusíme pamatovat, co se tam dědělo, ale jednoduše se naše hlava, stejně tak, jako se naučila mateřinu, naučila některé emoční programy, které se nám v dospělosti potom začínají různě a různými způsoby projevovat. Takže, když máte svojí partnerku nebo partnera rádi a je vám tam dobře, vidíte určitý krůčky ke společní budoucnosti a přitom kdesi v hlavě, vzadu cítíte pochybnosti, že to není ono a že by to mělo být jinak a že je na čase utec a že je lepší být sám a že to rozhodně nikam nepovede a že vztah je otradství a všechny tady ty různý věci, tak si zpomeňte na to, co si tady dneska říkáme, že to vždycky pramení od někuď z naší minulosti a je potřeba ty jednotlivé programky najít a je začít je z hlavy postupně mazat. Tomu já jsem napsal celou knížku emoční rovnice, můžete se podívat, dokonce mám i nadělaný videoprogram, jak se s tímhle tím poprat. Takže je možný začít a když nás to pálí, tak se můžeme do toho obout a můžeme to z té hlavy vyndat pryč. Já vám povím, že trošku malinko z jiného soudku, že jsem se tak strašně bál lidí, což byste možná do mě neřekli, že jsem se bál vystupovat na veřejnosti, bál jsem se na poradách mluvit, bál jsem se říkat lidem pravdu do očí jemně, ne vulgárně a zatím vším byl strach. Strach z bolesti, strach z odmítnutí, strach z posměchu, strach do víc čeho všeho. Čili za vším stojí strach. Za každou věcí, která se nám nevede, stojí vždy určitá forma strachu. Tak jo, to je všechno v dnešní krápký audiomessagy a já vám přeju hezkej den a abyste se naučili ze svojí hlavou pracovat, protože mozek je parchant a mozek je jenom výpočetní technika. Když vyndáme mozek z hlavy, což prosím vás jako nedělejte, tak zjistíte, že tam nesedí další Aleš, další Petr, další Honza, další kdo ví co, matka s otcem, že by tam seděli a práskali byčem. Tam sedí velmi dobře organizovaná mozková hmota, která nám organizuje život a přes emoce, pocity, názory k nám různými způsoby promlouvá. No a my potom samozřejmě si myslíme, že to tak je a řídíme se tím. Takže jo, mějte se krásně a u dalšího vysílání se na vás budu těšit a pokud vám se ty moje řečičky líběj, můžete mrzout si na můj podcast, který najdete na webu aleškale.cz, poněvadž tam většinou mluvím díl a řečím víc a tyhle ty kratioučký zprávičky jsou takový jako rychle si něco uvědomit, rychle se nechat pozbudit a pokračovat dál. Tak jo, zatím, ahoj.