050 Manželství - triangulace

Využívá váš manžel vaši kamarádku k tomu, abyste na ního žálela? Nebo možná jste zažili to, že vaši rodiče poštovávali proti vám vaše sourozence? Nebo taky se může stát, že rodiče manipulují s vašimi dětmi k tomu, aby nad vámi měli moc a kontrolu? Možná jste si všimli, že vám je svom nepříjemně. A je to také možná proto, že jste pod vývem triangulace. Je to jedna z manipulativních technik, které často používají narcisti k tomu, aby zjistili moc a kontrolu a využívají k tomu lidi další lidi. Triangulace se často používá nejenom u těch narcistů, ale využívají lidé, kteří chtějí zmanipulovat nikoho jiného a vědí, že napřímo to nepůjde. Ve chvíli, kdy vytvoříte pevný hranice, zdravý pevný hranice, a nebo váš partner, nebo dokonce vytvoříte pravidla ve firmě, že ten narcista k vám nemůže. On se k vám vlastně jako nedostane, protože by musel přes vašeho šéfa vám něco říct. A ono to nefunguje. Nebo doma si nastavíte pevný hranice a řeknete, eee, jestli to chceš udělat, zavolej mi. A když vědí, že vy jste pevný, silný, tak ten narcista, nebo manipulátor, začne zneužívat nikoho třetího. Proto vyberete nejslavší článek z vaší rodiny, může to být přecitlivý lidítě, který je empatický, citlivý, který se umí napojit vlastně na potřeby a pocity druhých lidí, ale to může být přesně ve firmě. Všimněte si ve firmě třeba, kdy máte kolegu nějakého citlivýho, který je fakt jako citlivý, že když se na něj zakřičí, téměř se rozbrečí, nebo kolegyně, narcista si vybere jeho. Vy si vytvoříte ohradník kolem sebe a on skrze tu triangulaci najde tu slavou osobu v tom týmu a začne s ní manipulovat proti vám vlastně. Ale pozor, jemu je jedno, že ten člověk trpí. Jemu to je úplně jedno. On chce, aby vy jste se rozčilovali a měl nad vámi mocho kontrolu. On je živenej vlastně z těch emocí. Přesně tak. A právě děje se to často i v těch milostných vztazích, v partnerských vztazích, kdy vlastně manžel až okatě poukazuje na to, jak ta žíjná žena má úžasné tělo nebo úžasnou postavu nebo jak chodí dobře oblíkaná a za to vy si nikdy neobečete nic pořádního. Takže vlastně vás srovnává, využívá třetí osobu k tomu, aby se cítili špatně. A nebo to může být skutečně mezi sourozencema. Často vám to zase, kdyby ty cítili, tím to hlava nebere, jak vlastně rodiče můžou chtít, aby sourozenci byli rozhádaní. Ale i to se děje. A se přes tu moc a kontrolu, co je pro ně výhodné, to se jim hodí, tak se vlastně nebrání tomu využít, neužít prostě lidi kolem sebe. A pro mě je to třeba, jako že jsem citlivý člověk, pro mě je to hodně nepochopitelné, ale prostě se to děje. A věřím, že i pro vás, kterým se to stane, je to těžké se tomu ubránit nebo to vůbec pobrat. Ale je to první krok, uvědomění, že se mi to děje. Rozlišit to, že se to děje, aby se s tímhle mohl něco udělat dál. Můžeme se tady podívat na to, jak to vypadá. Jak já vlastně můžu poznat, že se ta triangulace začala dít? Jak já to můžu poznat? Když už víte, že máte narcistického rodiče nebo někdo kolem vás manipuluje, tě to bratr, sestřenice, šéf. Ať je to kdokoliv ve vašem okolí. A vy mu začnete vlastně nastavovat hranice. K jednom našem podcastu jsme mluvili o tom, co udělá narcista, když nad vámi ztrácí kontrolu. Jednou z prvních věcí, kterou on dělá, je, že začne vlastně hledat někoho ve vašem týmu, ve vašem okolí, se kterým začne manipulovat, aby se k vám dostal. Ty si jako myslíš, že si vytvoříš ohrádku a já se za mě dostanu? Neboji, dvoje děti mi otevře vrátka. To přesně ta pohádka o tom. Kuzlátka, kuzlátka, otevřete mi vrátka. Tak tohle je přesně to, co ten narcista začne dělat. Začne vlastně, vy odejdete jako jelen na pastvu a ten vlk se dostane k vám domů skrze tu slabou součástku, ten slabý článek v tom vašem týmu, v vaší rodině. Poznáte to tak, že vy se snažíte si toho člověka držet jako o těla. Snažíte se mu nastávat hranice, jasně definujete. Představte si v rodiném prostředí. Večer od sedmi hodin žádný disple, žádný telefony. A najednou zjistíte, že vaše jedno dítě si volá z někým. S nějakým narcistou. Vlastně víte, že narcista dítě to neví. Ale najednou váš rodič, babička, dědeček nebo bratr, setřenka nebo kdokoliv jiný. Tětička. Najednou večer v devět si povídá s tím vaším dítětem a vypráví mu něco, jaký to byl úžasný den a jak se fakt má, fajn. Normálně když to budete nikomu vyprávět, vytržený z kontextu a budete říkat, představ si, co ten můj táta dělá. On volá tomu synově večer v devět. A co mu říká? Nic. Vyprávě mu, co dělal. Že byl na rybách a tamto. Tak na vás všichni budou koukat. A co na to udivňujete, jsou úžasný. Já bych takovýho dědu taky chtěl. Ale vůbec ten člověk netuší, že vy jste nastavili hranice. Jasně jste definovali dětem. Táta třeba, ten děda to ví přesně. Že ty děti mají hranice nastavený, že v sedm ne. A on volá v devět. A nebo vytvoří takovou situaci, aby ten syn mu zavolal v devět. A vy si říkáte, tak nebudu mu bránit volat tomu dědovi přece. Ale najednou uvědomíte, a co ti potřeboval. Proč ti volal v devět? Proč se nedívil, že v devět máš telefon vlastně? A proč ti tam říkal věci, který mě jako táta mi nikdy neřekl? Proč ti říkal v tom telefonu věci? A to se neptáte toho dítě, to přemýšlíte se mi. Co to tam říkal v tom telefonu všechno? Takový on není. Ty nazisté, ty manipulanti si často nasadí tu masku. Tu medovou masku. Ty jsou takový mediáci. Prostě začnou lovebombing, ale na tu třetí osobu. Takže začnou manipulovat s tím malým človíčkem, nebo s tím nejslepším článkem ve vašem týmu. Ale začnou na ní jako lovebombing. Ty jsi úžasný, mě se líbí ta grafika, co děláš. Mě se líbí ty tvoje reporty, který posíláš. Víš, abych ještě potřeboval, kdyby si mi tamhle poslal něco. Tohle je ta metoda, kterou oni vlastně dějí. Ten člověk přichází a říká. Jo, byl za mnou šéf a říká. On vám neřekne, že ho pochválil. Nebo že mu dává nebo jak je úžasný. To vám neřekne. Lovebombing o něm nemluví. Já jsem mu ještě posílal ten jeden report, který jste ještě neposlala paní šefu. A vy jenom. To musím poslat já? Proč to posílat? Nemůžu říkat, jak to pošlu, on si to potřebuje přečíst víc, že nebudeme čekat na vás. Chápete to? Vy máte poslat report na vedení. A on šel vedle. Zmanipuloval člověka. A ne proto, aby dostal report. Proto, aby vám. Vy tam sedíte jako ten šef. A říkáte si. Proč to dělá? Proč to dělá? To by nemohl počkat dvě hodiny, tři hodiny. Nebo den jeden. Stejnak to je až za čtyři dny. A proč to potřeboval přesně? Aby tam měl moc kontrolu. A většinou vlastně ten třetí, jako kdyby se vlastně učili me to, aby vy jste se cítili špatně. Když na vás nemůže jít napřímo, tak na vás jde přes někoho druhého. A vypadá to často velice právě nevinně. Jako, že je vlastně lidě hodnej, nebo lidě pozornej, když to chtěl zachránit, nebo když on má zájem. Takhle to na venek vypadá. Proto je to zase často tak neviditelný. Ale je to vůbec nevidět jako manipulaci. Ale vlastně se můžete podívat, když něco takového objevíte, tak jestli se v tom cítíte špatně. Nebo když vám nějaká reakce vašeho partnera, nebo vašeho šéfa, nebo kolegy vyvolála vás pocit, že se v tom necítím dobře, já mám zase pocit prvinilosti, já mám pocit, že jsem úplně v ničem, já jsem špatná, vám něco se obešel. Nebo proč nezavolá mě, proč volá jemu. Takový, když se to takový zpochybí, ať vám to nedává vlastně smysl. Tak jde o tu triangulaci. Takovou objevitelnou manipulaci, která je fakt zákeřná a vede k tomu, aby se se cítili čím dál hůř. Jako třeba špatná máma, nebo jako špatnej člověk v práci, co neumí si vprnit svý úkoly. A nebo jako nedokonalá žena pro svýho muže. Že vlastně na všech jiných ženách vidí mnohem, že jsou lepší, dokonalejší, perfektnější, umí líb uklízet, nebo se líb oblečí a tak dále. Pamatujte si, zpomente si teda než pamatujte, jak jsme v předchozích podcastech mluvili, že narcista, ten manipulativní člověk, rád využívá toho, aby ve vás vyvolal pocit viny. Takovej narcistický jako rodič, který chce manipulovat s vámi, jako rodičem svých dětí, tak začne těm dětem dávat vlastně najevo, jak by to mělo dokonale vypadat. Vy od rána do večera se staráte o děti, baříte, všechno děláte, všechno. Ale kvůli babička, dědeček nebo někdo jiný přichází a vlastně dětem nenápadně ukázuje, co všechno by maminka měla dělat a nedělá vlastně, ale on to takhle neřekne. On, a tam jsem byl, a tohle, a tady je něco, a tady se děje, a pojď, já budu s tebou dělat úkoly a já tě vezmu do cukrárny po škole, a támhle, a tohle. A přitom, vzít do cukrárny po škole, a mam to něřekne. Já přece můžu, já jsem prarodič, se mnou je bezpečí, jenomže jste doma. A říkáte, kde je to dítě? Jako setra, voláte mu. No, já jsem s dědečkem v cukrárně. Jako, že to nevím. Ale proč jsem tě to nadělal, když to jsem já, není jsem žádný vrah, přestávám tady hrát stejný. Teď to dítě se nikam nedostane, jenom domů na skroužky a toho. My jsme, ještě budeme dělat úkoly večer v šest. A ty říkej, v šest máme večeři. V šest budeme dělat úkoly, to jsme se dohodli spolu. A to dítě teď vidí. Medovýho dědečka, medovýho dokonalýho dědečka, který se zajímá a maminku, tatínka, který mu to zakazuje. Já nemůžu do cukrárny, na zmrzlinku, na dobrudky, jo, atd. Proč bych nemohl s dědou? Co je špatné na tom, že si povídám s dědou? Špatné je to, že děda se nezajímá, že večer v 9 hodin v 9 hodin máš spát a nemáš bejt na mobilu. A většinou jsou tam další zálekorekný manipulace. Že vlastně od toho dědečka, ta vlastně ta dcera, nebo ta jako toho svůj rodiče, vlastně cítí. Slyší jenom kritiku, poučování, co člověk udělá špatně. Vlastně od, tam je totiž to, že většinou od toho rodiče, ten člověk nemá žádnou pochalu, žádnej med. Ale dělá to těm dětem, aby vlastně způsobil, aby se to, jako kdyby jeho dcera, v podstatě cítila ještě hůř. A to je to, jak to rozumíte. To jsi tu krásně úplně popsala. To je ten, přesně ten pod, jak to můžete poznat. Vy necítíte ten med od toho dědy, nebo od toho šéfa. Vy jako jeho kolega na C-level úrovni, jsem ředitel výroby, on je ředitel, já nevím, marketingu. A teď já jako ředitel výroby necítím žádnej med, žádný ocenění, uznání. A on medí tamhle na moje kolegy v týmu, ale ne na mě. Jako ze mě dělá před ostatníma toho tubce, že nic nevím a že si musí vzít ty informace od těch mých kolegů, protože já jsem neschopnej a tak dále. Já to nestíhám a narušuju. A tohle je přesně, kdy poznáte tu triangulaci. Ten člověk vlastně jako... A zase se to děje i v tom partnerském vztahu. Vy vlastně jeden z rodičů vlastně manipulez dětnový prospěch, třeba ještě tatínek manipulez aby poškodil vlastně maminku. Aby maminka nebyla tak dobrá, aby byla špatná. Aby si děti o ní mysleli, že se o něj neumí postarat, že je vlastně neschopná. Jo a tím, že to dělají, tak ta žena se vlastně třeba, já mě jako vím, že to by samozřejmě nase naopak, ale ještě třeba, že to dělá tatínek a maminka je vlastně ta, cítí se špatná, tak se ta maminka cítí zase čím dál hůř. Cítí se čím dál víc špatná. Tím pádem u vzdovkách dělá chyby a vlastně ty děti sbírají tu evidenci, že ta máma je fakt k ničemu. Že ta máma fakt má pravdu. Že ta máma by se uměla něco dělat. Že fakt nic nezvládá. Jo, že vlastně ten, vlastně tam je to, že opakované sice stuprávě stane pravdou. Tím, že my pak dáme tu evidenci pro to, jak to máme, jako kdyby v vzdovkách, jako kdyby nám něco projektuje do nás. Tak my to začneme považovat za pravdu. My se začneme vnímat, my začneme být i spojenci v podstatě toho narcisty v tom, že aha, s tou maminkou nebo s tím volegou je fakt něco špatně. Takže vlastně to je to, že ty lidi, který on přizíská, to tu triangulaci, tak vlastně se potom v podstatě stávají takové, jak se tomu říká, takové ty letající opičky. Takové ty lidi, co jsou jako na straně toho manipulátora. Který vlastně pro ně vidí jako toho dobrýho, dokonalýho, že vůbec nechápou, co vy s ním máte. Když on je vlastně v pohodě, když on je úžasnej, když on je dokonalej. Protože vlastně na toho člověka, který ho zapojí do té triangulace, vlastně dává ten net a tomu druhýmu vlastně tam toho neustále ponížuje. Buď přes toho člověka nebo napřím, ale hlavně přes toho člověka. Když to vlastně nevíte, tak se ve vás začne odehrávat prostě vnitřní boj. A teď bychom se měli podívat, jak se tomu začít bránit, jak se ohránit. Protože my, ve chvíli, když se to začne dít, že vlastně ten narcista začne používat tu triangulaci na někoho z vašeho okolí, někým třetím, vy prožíváte vnitřní úplně nesoulad. Já osobně, když se to kolem mě děje, ve mně se vždycky úplně vyvolá úplně odpor. Co to dělá, proč to dělá, jak to, že to dělá. Ve mně to hned vře, ale většina lidí, kteří to tak nemají, kteří jsou citliví, tak začnou vztahovat k sobě. Začnou si říkat, tyjo, já jsem fakt špatný rodič. Podívej, jak ten děda se stará toho si na hono vezmet po té škole. Z toho kroužku ho vyzvedne. Večer v 9 se zajímá, co se mu bude zdát a tak. A já vlastně jsem to neudělal. A zase místo toho, abych si uvědomil, jak jsem si přečetl s ním pohádku. Vyčistil jsem mu zuby. Já jsem tomu děti dal najít, vyčistil zuby, přečetl pohádku, úkoly jsem s ním udělal, svačinku jsem mu připravil, oblečení čistý má, na dovolenství. Ty se o to si dětě vůbec nestaráš. Ty ho nikam ani nevezmeš. Musíš o něho pro něho dělat tohle a tohle. Máš malo a co bys měl dělat víc? Přesně vám řekne, co vlastně máte dělat. Takže začne jít po vás. Ve chvíli, kdy se k vám dostane, tak on tohle dělá, tu triangulaci ten člověk, nenápadně, klidně dlírují měsíce. A pak, když se k vám dostane, ten ředitel, děda, manžel, když už se dostane na konverzaci, tak vám to tam vystřelí. A protože to dělal dlouhodobě když to měli uvnitř sebe, tak vám to jako docvakhne, že jo. Já jsem fakt asi špatnej. No bum a už jede ta kontrola. Já ti s tím pomůžu, neboj, tak já přijdu, zařídím, udělám. Jenže většinou to je tak, že to je jenom ten lovebombing a pak přijde nějakej útok. A nebo si co můžete udělat, chcete soutěžit. Jakoby ukážete, že umíte být taky takový dobrý hlášdireček, nebo že vlastně já ukážu tomu šéfovi a když jste tak dobujete něco ukázat, tím se nemůžete očevišťovat. Děláte to zase jako kulínní. Vůbec nejste ve svým středu, ve své pravdě, ve své autenticitě, ale jste jenom někde vnitř sebe, abyste něco dokázali. Tím naprosto ztrácíte svoji energii. Svoje já? Jo, ty narcistáci chlapati jdou potom vašem já. Já, potom vašem já, jak to vnímají ostatní, a potom společenském já. Oni potom jako jdou. Jak to přesně popisuješ, tak to přesně je tohle. Oni jdou potom, že vy začnete dělat, vy se stanete někým jiným, jenom abyste soupeřili. A zalíbili se taky. Ale pozor, vy to děláte kvůli tomu, že se zalíbili tomu dítěti, protože máte strach o to dítě. Ono nejvíc trpí, protože vidí maminku nebo tatínka, který není autentický. Co to dělá? Do toho dáváte najevo. Já to budu dělat líp, takže na jedno, komu to nejvíc obližuje, to dítě. Jak se tomu ochránit? Především nedávat tomu ten význam. Nesnažit se soutěžit s nimi. Vodupozornost. Obnovit hranice zpátky. Jasně definovat ty hranice. Znova, znova. Oni budou furt. V každém podcastu, to je všechno. V každém podcastu, to o tom mluvíme. Oni neustále, ten predátor, neustále dělá ty útoky. On se podhravá zleva, zprava. Máš to pevný. Máš ty základy 5 metrů hluboký. 6 metrů vysoko. Máš tam furt dveře. Tak já zavolám. Zmanipuluji někoho uvnitř. On otevře vrátka. On to mestře těch strategií. Oni furt budou narušovat ty hranice. Proto vy potřebujete znova upozornit, když se došlo k narušení hraníc. Srovnat si to s těmi dětmi. Uvědomit si. Večer nevoláme. Tohle není úplně OK, aby ti někdo v noci volal. Ať je to kdokoliv. Ať je to někdo z naší rodiny. Musí volat mě, pokud potřebuje něco zjistit. Ze školy, když jdeš, tak neodcházíš s dědou, s kýmkoliv jiným, bez mého vědomí. Zavoláš mě a zeptáš se. Aby nám zavolal a zeptal se, že chce nám zjistit. To je důležité si uvědomit, jak se tomu ubránit. Udělali byste to vy, volali byste malému dítěti večer v 9, a povídali si s ním. Kdy byste to udělali? Já bych to třeba udělal, když bych věděl, že to dítě je samo doma. A ještě mě o to požádal ten rodič. My musíme ven. A já nebudu moc mluvit. Můžu jim v 9 zavolat, jak se cítí a trošku ho pocití. Můžu tak pohádku, spad ho nebo něco. Nebudu mi zavolat tam a uvěřit, že to je v pořádku, když to dítě je už 12 letí. Nebo já třeba osobně bych nečekal před školou a vzal dítě do cukráně, ani že bych nezavolal někomu. Tomu rodiči. Já jsem u školy zrovna. V kolikončí? Do cukrušky. Co ty na to máš? Nějaké povědnosti můžu? Tak bych se dohodl. To je důležité, abyste si uvěděli. Ta obrana, ta ochrana proti triangulaci ve chvíli, když se objeví, je, že musíte znovu připomenout hranice všem zúčastněným stranám. Takhle ne. Tohle si nepřeju. Tohle nedovolím. Jak to bude dělat třeba s tím kolegou? Ten kolega musí vědět, že nemůže odeslat report. Protože to je moje práce, moje povinnost. Já posílám report kolegům, tak to jsme dohodli. A když ho vyzve i ředitel, generální ředitel firmy, aby to poslal, tak nejdřív volá mě a říká generální ředitel chce, abych poslal report. A já, když neberu telefon, protože generální ředitel. Deruš ho, to ani potřeba. To řekne. Hele, to není moje povinnost. Já nemám ten úkol posílat reporty. Když to ten kolega udělá, tak musí ji obnovit integritu, protože narušil důvěru, porušil pravidla. A to platí s těmi dětmi, aby si to taky uvědomili. Oni moc dobře často vědí, že nesmí večer volat, nenemít na telefonu v posteli a takový věc třeba. A nebo, že nesmí s níkým chodit ze školy. Ani kdybychom to věděli. Další věci třeba často, když vlastně využívá ty těti, ten tatínek třeba v prospěch svůj. Jo, tam vlastně je to taky tenká hranice, co říct dětem a co ještě neříct. Protože často se nás o to i klientky nebo klienti ptají, co vlastně říct o tom tatínkovi, když vlastně neustále třeba pomluvá tu maminku. Neustále pomluvá, neustále o mně mluví, jaká jsem špatná, neustále třeba pruše naše dohody a vlastně, ale já přece nemůžu říct dětem, že je narcista. Že tatínek je špatný, že je narcista. Tam je totiž jedna věc. Vy nepotřebujete o někom říkat, že je špatný. Vy můžete probrat s těmi dětmi, kolegmi, kolegy ve firmě, všude okolo vás, probrat, co je OK, co není OK. Jak vy se chcete chovat a jak vy to chcete kolem sebe. A ukazovat, že já osobně večer nikomu volat nebudu, pokud to fakt není důležité nebo naléhaví. Nebo nikam nikomu vodit. Z vedlejšího oddělení dokumenty, o kterých vím, že mi kolega posílá pravidelně 20. Tak 18. si pro ně nepůjdu. Žádný. Říct těm dětem, co je pro vás důležité. Jak to vnímáte tu situaci vy z vašeho úhlu pohledu. Zase není tam ten boj o toho, že tatínek je špatný, když to dělá takhle. A ukazujete, jak to máte vy. Co je pro vás důležitý. Jaké jste si přece nastavili pravidla. Je tam hranice. Třeba, že se chodí spát, nevím, 9 hodina. A předníká se do pyžama. A objevá se večer. To jsou třeba takový základní věci. Ale to je takový příklad. Kde vlastně se dělá. Často ty narcistické rodiče, které děti o toho říkají, se nám vzpomněl na to, jak některý ty klientky vyprávějí, že vlastně ten narcistický otec schválně narušuje ty pravidla. Děti mají řád systém. No a jednou za čtrnáct dní jsou tatínka a čumějí na televizi do jedenácti. Na tabletuch můžou bejt, jak tě večery sladký. Pane mají vztah doma, protože se dívají na filmy, které nejsou určené jejich věku. A když to vlastně ta žena tomu muži řekne, tak se ještě vysmije. Ty naděláš, prosím tě, co? Protože by se nemohli podívat. To nic není, ale vlastně děti třeba se budí strachem ze spadní. Takže vlastně je to neustalé. A proč těch dětí vlastně? Proti vám. Jo, protože děti pak při dole s tatínkem se mohli. My to máme úplně jiný s tatínkem. Je to hezký, až se nám koupí po každé dáreček. Ty děti rádi to srovnávají, protože oni jsou na to zvyklí, že když je neustala někdo srovnávat, a srovnávání máme od malička, už ve škole, tak ty děti taky to začnou dělat. A hlavně, když ještě ten často ten brodič, který je narcista, a pak ještě důrazní, co je na tém druhým rodiču špatného. Je ta maminka neschopná, nebo ten tatínek, ten o ničem neví, nebo ten jelenoch, nebo cokoliv jinýho, a vlastně to neustále narušuje ty ránice. Neustále vlastně vy se v tom cítíte špatně. Vůbec musíte ve úvodovkách bojovat o přízeň dětí, ale vlastně to není o tom boji. Nemusíte bojovat o přízeň. Naopak je důležitý, jak to uzbavuje, když se vytváříte své silné vnitřní části, což je často velký proces, protože když jsme pod vládou narcistů, tak ztrácíme to s naší silnou vnitřní část. Sebevědomí, sebeláska. Na tom je potřeba pracovat. Takže, že se někdo chová divně, paní učitelka, ve škole, neznamená, že já bych jí měl pomlouvat. Ale já svýmu dítěti ukážu, že já to mám jinak. Já to vnímám jinak, já se chovám jinak, já to dělám způsobem skrze lásku, radost, mír, porozumění, vlastně. Ve vysoký úrovni vědomí to dělám já. A ukazuju tomu dítěti radši, jak to vypadá vysoká úroveň vědomí a nízká úroveň vědomí. A tak mu ukážu rozdíl. Jednou jsem slyšel přednášku od Duška, Jardy Duška, který právě krásně říkal, vy nemůžete ochránit dítě před násilníkem, ale můžete ho připravit na to, aby toho násilníka poznal dřív, než se k němu dostane. A to je nejlepší ochrana proti triangulaci. Sebeláska, sebejistota a pomoc těm manipulovaným osobám, aby byli schopni rozeznat mezi prostě násilníkem a mezi tím zdravým člověkem, mezi nízkou úrovni vědomí a vysokou úrovni vědomí. Pokud to ty děti dokážou, pokud to ty kolegové v práci dokážou, tak začnou vidět tu falež. Protože normálně, když Gábor Mate má svoje přednášky o traumatech a má krásný film, to si fakt jako moudro z traumatů se to moje, tak tam přesně říká jednu věc. Predátor pozná svoji kořist. A ty kořisti, on tam s nima má i rozhovory v tom filmu, a ty kořisti tam, ty lidé z neužitý nebo z násilní ženy říkají, já jsem to věděl a předem. Kdykoliv slyšíte nějakou oběd nějakého násilí, tak oni vlastně řeknou, no já jsem to vlastně cítil předem. Já jsem to jako poznal, že vlastně se něco děje, že to je špatný. Nebo že to, co říkáme, nesedí úplně. Že je to nějaký divný. Ta babička je nějaká milá moc na mě dneska. Jako to je nějaký divný. Ona taková na maminku nebyla. Ona taková není na niko jiný, ale na mě byla nějaká milá. Co se děje, že jdu do cukrárny s babičkou, se něco proved, nebo... Ty děti to poznají vlastně. Hned, když se s nimi pak zpětně bavíte, nebo s kýmkoliv, tak to prostě jako poznáte. To znamená, že ta ochrana spočívá v tom pomoci i těm třetím lidem, kteří jsou v té triádě, vlastně takovým to, té triangulaci. Pomocím, aby vlastně rozeznali, když se děje lovebombing, když se děje tohle, když se dá narušovat hranice. A že narušují i důvěru vztahu s vámi. Prostě jako to vyjádřit. Vyjádřit, já se cítím, já potřebuju a tohle tvý chování, teď v tuhle chvíli, že si to hraješ s tím druhým člověkem, co přece není úplně OK. Protože já se v tom necítím fajn. Mě to nedělá dobře. Tak to potřebujete komunikovat. Abyste mohli komunikovat, jak se cítíte a co potřebujete, musíte být ve svým středu, cítit sebe, vědomí sebe, lásku a mít vyšší úroveň vědomí, přijetí, radosti a lásky a odpuštění. Odpustit sobě, odpustit ostatním a pak můžete komunikovat vlastně s těmi lidmi. A oni sami ucítí, ať to jsou malí děti, ať to jsou dospělí lidé, tak ucítí ten váš střed. Ale když jedná se jako obě dokonností, když to je úplně to je možný, to je špatně, to je špatně, a to oni chtějí, on se tím živějí a ten třetí člověk jenom já řešit, že to už oprti všichni, já radši z té firmy odejdu, zvlášť když je to skvělý zaměstnanec, fakt odejde, on tam nebude chtít, on řekne tohle je magor a tohle je taky magor, já jdu pryč. Takže ta ochrana je sebeláska, sebejistota a jasná komunikace toho, jak vy to vnímáte a poskytnutí objektivních faktů a dat k tomu, aby ten druhý nebyl sám. Takže pochopení triangulace vám může pomoct v tom, že lépe rozpoznáte manipulaci a vlastně, že ji můžete také lépe díky tomu čelit. To znamená, že když něco rozpoznáme, si zkaváme nadhled. Už to není tak bolestivý, nejenom víme čemu čelíme a můžeme se k tomu zařídit. Zadáme tu cestu jinou, než naši automatickou, kdy většinou budeme toho, že zatuhneme, nic neděláme, nebudeme a pak jdeme do boje, to jenom není řešení. Řešení je to, že se podíváme zpátky k tomu vnitřnímu, pravému já, k tomu, kdo jsme, což zase prostě tak už jsme se bavili několikrát a je to o tom, že se podíváme na to, co s tím. No, prostě to řeknu jednoduše. Nesnažte se pochopit, racionálně pochopit, nebo vysvětlit si chování narcisty a proč děláte triangulaci. Raději se staňte jeho noční můrou. www.hradeckesluzby.cz