029 2023-05-16

Today is May 16th, and it's Tuesday. It's the 136th day of the year and Přemysl is celebrating their name day. There are no international days, but it is World Information Society Day, Car Wash Day, and International Museum Day. On International Museum Day, museums are usually open for a discounted price. Jan Werich once said, "When a person is already here, they should be. And when they are being and are, they should be what they are and not what they are not." This quote encourages us to be ourselves and not try to fit in or please others. Many people, especially teenagers, try to find their identity and belong to a group. However, nowadays, many people, including younger generations, retreat into a passive role and isolate themselves in virtual bubbles. It's important to be true to ourselves and do what makes us happy. We shouldn't try to impress others or buy things we don't need to fit in. ♪♪♪ ♪♪♪ ♪♪♪ ♪♪♪ ♪♪♪ Krásne dobré ráno, milí pane, milá dámo, všichni, kteží poslúchate náš podcast Maly Zazrak. Dneska se píše 16.5. a máme útery. Kdysi řekneme, čo nás dneska čaká, respektíve, čím je dnešný deň vyznačný, tak pokračujeme v 20. tydnu v roce, pořádí je 136. den v roce a svátek má přemysl. Když se podíváme na mezinárodní dny, ty dané všeobecně tu nejsou žádné, takové ty méně důležité, které nemají mezinárodní zahřadení skrze nějaké asociace, ale máme tu nějaké, jsou světový den informačního společenství, den mytí aut a co je nejdůležitější, mezinárodní den muzeí. Já tuším, že tomu je tak, že když je ten mezinárodní den muzeí, tak to většinou jsou ty muzeá otevřené, respektive jsou za nějakou příhodnou cenu. Takže myslím, že ten měsíc jsem viděl pozvánky do muzeí a tak nějak mi to koresponduje s tímhletím dnem, takže bych řekl, vyzkoušejte to, ono na ten mezinárodní den muzeí většinou byvá otevřeno. Máte dneska jedinečnou přiležitost. Když se podíváme zase na nějaké ty dny, teda ne dny, na nějaké ty jména, tak co se týče našich českých jmén máme Přemysla, Přemka a Přemyslava, které se nacházejí v našich kalendářích, ale jak zase zabruzdáme do českopolovského a československého a katolického kalendáře, máme tu Šimona, Adama, Adaminu, Andřeje, Brendana, Fidola, Hermeriuše, Honoráta a Peregrina. Bylo by tam to hodně. Já vždycky tady vidím těch 30-40 dnen, protože ono je to skutečně nakumulované. Používám takový ten mezinárodní kalendář, který má data okolo i země z našem okolí, takže tady je to bohaté, takže já vždycky přečtu ty hlavní. Myslím, že nějaké ty Peregrinuše a takové ty jména, že to je tak vzacné, natolik vzacné, že tak možná jeden na celou Evropu nebo několik, nevím, možná se mylím. A dneska máme krásný sluneční den a říkám si, že asi ta nálada stejně roste u mě jako u vás, protože kdo jste se už začali naučit, naučili, stává tak brzo ráno, tak myslím, že jste v dobrých impulzech a my si povíme něco na dnešní téma. Dneska jsem vám zaměrně vybral citát Jana Wericha. Pro mnohé je to takový filozof uměleckého světa té socialistické doby, ačkoliv on sám obdobím totality neměl až natolik, ale dá se říci, že jeho myšlenky mají přesah do všeho. Takže on řekl spoustu zajímavých věcí, ale tuhleto bych trošku vypichnul. Dál bych to jako dnešní citátke, kterému si něco povíme. Jan Werich řekl, když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má byt to, co je, a nemá byt to, co není. Jak v tomu v mnoha případech je. Pro mnohé možná z počátku nehned zrozumitelné, ale to je taková skutečně zajímavá hřička. Já bych řekl, že tak v centru nám to chce říci, nám chce říci jinými slovy, buďte sami sebou. Proč je to? To jsem to v tom textu vidím. A je to taková ta vyzva. Nesnažme se přetvářovat na bobyt něčím jiným, někým jiným. Kdysi to byla taková nemoc pubertálních mladíství. Myslím, že je dodnes. Protože ti pubertáci chtěli a chtějí zapadnout do nějaké skupiny, nějakého společenství, snaží se dělat vše proto, aby někam patřili. Ono, psychologové obecně tomu říkají hledat identitu. Tam se bouří ty hormony a chcete se někam zařadit. A proto se právě mladíství nejrychleji ve světě dostávají do různých band a gangů a tak dále. Znáte. Možná ze svého okolí, možná s filmů. Bohužel někdy je to správ, což je smutné. Dnes je tomu, ale často naopak. Já si všimám takového trendu, že teenageri a nejenom oni se dostávají do takové té pasivní role. Já bych řekl, že to je nemoc obecně mladších jedinců, třeba i moji generace už sahající do těch 30, 40 let. Dostávají se točíš do takové té pasivní role, když se uzavírají do nějaké virtuální bubliny. A to už nemusí být jenom sociální sítě, ale prostě nějaká skupinka lidí, která sdílí společné zájmy a nazory, ale bohužel pouze na internetu. Oni se nevidí naživo. A nejraději by někam patřili, ale prostě na fyzické škále už to nedokážou. Bohužel i mědospělí a bohužel často už i ti ve středním věku opakujeme právě tuhle stejnou chybu. Zalibit se, neustále jakoby hledat svoji identitu. Často děláme něco, co nám není vlastní. Jen proto, abychom se někomu zavděčili. Ty pubertace začínají takovým tím impůzem, dejte mi všichni pokoj, všichni jsou blbý, a proto s tímhletím apelem hledají nějakou tu sobě rovnou cílovou skupinu. No a zase moje generace dělá to, jak jsem řekl, že často děláme to, abychom se někomu zavděčili. Třeba i pasivně, hned na první dobrou si to nemusíme uvědomit. Ale já to vidím i na svém okolí, že kdo nezažil takový ten zlom, že už je jakoby na všechno naštvaný a chce něco jinak, tak hodně lidí to tak dělá. Snaží se někam zapadnout, i kdyby nad tím hned teďka neuvažoval. No tak znáte to. Já bych řekl, že to je taková nemoc střední třidy. Dnes bohužel už nejen střední třidy, ale i to je chudší společnosti. Možná znáte takový ten výrok rčení, ono se to říká docela často. Pořizujeme věci, pořizujeme si věci, které nepotřebujeme, za peníze, které nemáme, abychom udělali dojem na lidí, které tak doopravdy nemáme rádi. To dnešní povídání bych zakončil tím vyzvou Proto buďte konečně sami sebou. Dělejte to, co vám dělá radost, co vás naplňuje a u čeho se cítíte dobře. Tak doopravdy lidé skutečně respektovaní jsou vždy tam, když ostatní lidé vidí, že si jdou za svým cílem na základě svých sil. Vloží do toho veškeré své úsilí pro svou věc nebo něco, nebo zaměřuje se na něco, co jim blízk. Často tomu je tak, že se na vás nabalí zase lidé stejných zájmů i s tímhletím nastavením a stejných nazorů. Ale přece jenom, pokud už máte nastavení té osobnosti, že vám o něco jde, že máte cíl a nejen se chce to někomu zavděčit a zapadnout do nějaké skupine, která prostě nějak se vytvořila. Jak bych to řekl? Dělají to všichni, tak já to budu dělat taky. Všichni je vždy nadovolené. Všichni pracují každý den. Všichni vstavají ráno. Všichni musí nějak vydělávat. Takové to všichni, všichni, všichni. Taková ta všeobecná, mlčící, spokojená většina. Já jsem to nazval v jedné z svojí práci všeobecný pojídač chleba, což není člověk, který by dělal něco zlého. On dělá to, co všichni, ale prostě nechce nic víc. Někomu to stačí. Ale já bych řekl, že to není to, k čemu jsme stvořeni a to není ta hlavní meta, co bychom měli dosáhnout. Můžete snažit vyniknout v něčem, v čem je dobrý, nebo alespoň se o to pokusit. Protože my jsme jedinačné osobnosti a k tomu vám povím i nějaký nasledující den ještě něco víc, protože ono je to zároveň i moje nastavení a můj osobní plan do budoucna. Já bych to zavřel pro dnešek citátem z finanční gramotnosti, který si říkáme každý den a řekl to Gabriel Laub a to zní, čas jsou peníze, ale zkusite si trochu času ušetřit na stará kolena. Tak to myslím, že bylo hezké a tímto bych se s vámi rozloučil. Tak dneska jsme to stihli docela fajn včas, i když to bylo nadlouho a já vám teda děkuji a my se slyšíme zase zítra ve středu. Takže mějte se krásně. Čau.