00 Pilotní episoda

I have recently started a podcast called "Malý zázrak" where I share short episodes every morning between 6 and 7 am. In this first episode, I explain why I started this podcast. I have recently made a big change in my life by leaving my job of 16 years and moving to a new place. This change motivated me to take action and start working on myself. I also talk about my experience with Bitcoin and how I didn't initially realize its value. However, I started to understand its potential and have been investing in it since 2018. The past year has been tough for me due to personal losses and other challenging events. Overall, this podcast is about sharing my journey and motivating others to make positive changes in their lives. Dobré krásné ráno přátelé, tady je Martin Janzarty a zářícky a vy posloucháte pořád s názvem Malý zázrak. Dnešní epizoda je první a jako všechno co je nové, je to trošku neočesané, neutřepané. Tímto zahajuju v prakticky sérii těch dnešních, zítřejších, pozítřejších, snad doufám dlouholetých, jestli se podaří, pořadu, kdy vás budu provázet každé ráno krátkým několika minutovým podcastem mezi 6. a 7. hodinou ranni. Většina z vás mě patrně neznáte, ale kdo mě znáte, tak jste buďto mi kolegové, členové z různých uměleckých klubů, a nebo čtenáři mých dvou motivačních knih, ze které jedna s názvem Pět minut pro svobodu se alespoň dostala do ruk, nevím, stovkám, tisicům čtenářů, prostě nějakému tomu malému publiku. Možná mě znáte jako amaterského umělce, vásníka, v různých hrovích jsem se objevil jak v moravskosleském kraji, tak i častečně na polské straně českopolské hranice, ale to není to zásadní. Dnešní, ta, jak by se dalo říct, 0. epizoda, bude trošku delší, protože vám chci nastinit, proč tenhle podcast zakladám a co mě k tomu vedlo. Já jsem ve svém životě teďka zahájil velkou změnu. Odešel jsem po 16 letech zase původní práce, kde jsem byl 9 let brygádníkem, 5 let zaměstnancem a půl roku zaměstnancem na jiném uvazku. Dá se říci, že s krátkou mezerou 15,5 let aktivního času, dohromady 16, jsem věnoval této práci menší polovinu svého života. Samozřejmě práci jsem měl v životě více i různých aktivit. Do dneska to mám vždycky tak, že mám jednu práci a vedle toho řádu různých činorodých aktivit. No ale ne jinak tomu je právě i s tímhletím nahráváním podcastu. Ve mně to bylo takové hnutí mysli, protože jak říká jedna moje dobrá známá, dá se říci kamarádka, já vždycky začnu jednat na základě toho, že se naštvu. Že se prostě ve mně něco pohne. Řeknu si tak a toho už je vážně moc. V roku 2020 jsem zažil velice nepěkný rok, kdy mi zemřela moje maminka a další tři drahé osoby. A určitě se shodneme na tom, že ten takzvaný covidový rok 2020 byl pro spoustu z nás velice hnusný. Pro mě to byl impuls k tomu se nakonec nezhroutit, ale zmobilizovat se do akce. Odstěhoval jsem se do nového bytu, do nového místa a začal jsem pracovat na sobě, dá se říci od nuly. Já tomu říkám Martin Exit, čili odchod Martina ze stávajících pořádku. A už je jedno jestli z původního města, místa kde jsem se narodil nebo z práce. Pro mě období 2020 až 2022, ty tři roky, byla připrava na to zahájit velkou změnu v mém životě. Dneska vám nahrávám tento podcast z Českého Těšína, protože já jako původní rodak z Čeladné a Světlanské oblasti, kde jsem byl s rodičemi, nevím, ani ne rok, dva, sám už nevím, něco okolo roku, narodil jsem se z Čeladné, ale potom jsme se hned přestěhovali do Světkou místku. Takže mými, dá se říci, milovanými osobními městy byl vždycky Frydek, Mystek a Třinec. Což byly města mé osobní a mé rodiny. Čímž všechny, samozřejmě, zdravím, kdo mě poslouchají. A dá se říci k pamatce svojí mamky, a taky proto, že jsem Polsko měl vždycky strašně rád a všechny se blízké známe a kamarády jsem tady vodil na vylety. Konec konců jeden můj osobní romantický vztah začal právě tím, že jsem onudanou slečnu vzal na vylet do Polska. Takže už jenom proto, že mamka zasvobodná tady pracovala, dá se říci, že tady byla šťastná. A má to více okolností, že mi vždycky tady ta česko-polská oblast, ta hranice od Těšina dál, byla strašně blízka, byla to srdveční záležitost. Za druhé je tady levné bydlení a docela levná životní úroveň, což je takový další krok, který mi pomůže realizovat moje cíle. Seběhlo se několik okolností, které mi pomohly tento nápad zrealizovat. Takže zaprvé. Jeden můj známy, možná už bych řekl i kamarát, mi v roce 2011 poslal něco, čemu říkal digitální měna. Bitcoin. Poslal mi tehda čtvrtinu bitcoinu. Já jsem spolupracoval v jedné společnosti Network Marketingu, prodávali jsme vyživové doplňky, samozřejmě pouze po internetu, nechodil jsem někde od bytu k bytu a bouchal na dveře a nabízel produkty, to určitě ne, to byla klasická metoda e-commerce. Jenomže tehdy mi právě můj kamarát, říkejme mu, co já vím, pandé, no to není zrovna moudré, to to zní jak nějaký vyniatek z kriminálního pořadu, hledany a tak dále, to není dobré, tyhle inicialy, co já vím, říkejme mu lojza, ať to zní česky. Takže tenhle ten lojza, ne prostě, můj kamarád mi poslal čtvrtinu mince, 0,25 coinu, tehda bitcoinu, protože krom bitcoinu nic jiného nebylo. Psal se rok 2011, bylo to dva roky po spuštění blockchainu Satoshi Nakamoto. Tehda ještě nikdo pořádně nevěděl, že to bude takový fenomen. No a mně na tehdejší ještě takové primitivní peněžence přistálo 0,25 BTC. S tím, že můj mentor to poslal nám všem, kteří jsme byli tehdy v jeho týmu. Na tehdejší přepočet to stálo vysloveně pár stovek. Takže nám udělal takovou lavkavost, že nám poslal takovou nadšeneckou hodnotu. Řekl chlapi, teďka tady mám příležitost, já vám poděkuju tím, že vám pošlu coin, bitcoin. No a my jsme z tohoto hry byli docela na štvání, proč jsme si mysleli, že přijdou nějaké peníze. Nebo třeba nějaké produkty navíc, protože tehda to bylo tak, že když člověk vydělal, tak si nechal skrze tu společnost poslat produkty na místo provize. A tím pádem mohl prodávat dál, takže nevznikal příjem, ale vznikala zpětná hodnota. No tak jsme si říkali, no tak nic, tak jsme dostali nějaký bitcoin, kdo ví, co to je za blbost. No a tak mi leželo na peněžence, já už teďka nevím, jestli to byl tehda Spectrocoin nebo Bitcoin Wallet. To byla nějaká taková malá americká peněženka, teď už si nepamatuju ani zdroj. Ale zůstalo mi tam 0,25 BTC, jak říkají na YouTube BTC. No, ale to je jedno. Já když jsem to pochopil, tak jsem si to, teďka už nevím, který to byl rok jesi 2014 nebo 2015, po několika letech jsem si to přeposlal na českou peněženku Arbolet. Což, jak se ukázalo, v dnešním světle byl docela podvod, nebo spíše projekt, který tehdejší manažeři Arboletu nezrovna dobře podchytili. Já jsem povodně té myšlence fandil, proč jsem si říkal, no konečně nějaká peněženka, nějaký alternativní peněžní systém, který by se mohl časem podobat s těm velkým platebním systémům jako PayPal, jako Skyrl, jako všech možných peněženků, kterými lidé ve světě platí. A inovativní to bylo v tom, že to bylo na bázi té kryptografie, že to byly jiné peníze než ty standardní dolary, eura a tak dále, které známe v podobě fiat-měn a platíme s něma normálně v obchodech na kartách a tak dále. No bylo to prostě něco jiného, byl to nadšenecký projekt. Já jsem si tam tehde převedel celou tu svoji čtvrtinu bitcoinu, no a blbec, jsem ho začal utracet, že? Nedocenil jsem ještě tehdy hodnotu toho, co mám v rukách. A co nám náš kamarád prakticky čtyřem nebo pětí lidem v tom svém těmu tehda rozposlal? Dá se říci, že on v tom roku 2011 koupil jeden bitcoin nebo více bitcoinů na vlastní naklady. Tehda to bylo vysloveně jenom pár tisíc. Byla to malá drobná investice a jeden z těch bitcoinů přerozdělil mezi nás. No a v momentě, když to tehda středilo, já nevím, jak říkám, rok 2014, 2015 tam někde, už jdem přesně nepovím, jak to středilo někde na báze těch dvou tisíců a víc, tak jsem si říkal, dvou tisíců dolarů samozřejmě, chápeme se, tak jsem si říkal, aha, to vypadá zajímavě, tak jsem si říkal, já mám nějakou takovou monetární hodnotu na té peněžence, když ten dolar byl tehda nějak 20 nebo 22 korun za dolar, tak jsem si říkal, ty hele, já mám čtvrtinu z dvou tisíc, což je 500 dolarů, já mám asi na peněžence takových úplně zadarmo 10 tisíc korunů. To mě nadchlo, najednou jsem začal chápat, že ten bitcoin je určité alternativní platidlo, najednou mi došlo, že za to můžu něco koupit, no a tak jsem veselé začal to přeposilovat skrze peněženky. Moje první zkušenosti se směnou na koruny byla peněženka Virtual Property a potom Anycoin, takže za to jsem rád a těm projektem fandím dodnes, jsou to skvěle směnárny, jenomže fakt říkám, byl jsem blbec. Já jsem asi polovinu nebo větší polovinu z toho svého základu, těch 0,25 bitcoinu utratil. Tehdy fakticky to bylo jenom pár tisíc. Nakoupil jsem nějakou techniku a nějaké blbosti, protože mi logicky nedošlo, že to je úžasný, innovativní projekt, že to není jenom virtuální platidlo, ale že se za tím skryvá technologie. Málo kdo věděl tehda, že blockchain je alternativní způsob propojování mezi nezavislými jedinci a že tenhle ten způsob monetárních sily je něco přesně opačného, než známe v podobě toho bankovního systému po celá desetileti i staleti dodnes. Dneska se bitcoin spíše považuje jako investice, finanční úřad na to pohlíží jako na finanční majetek, ale je to prostě takový, jak říkám, jak se jmenuje tenhleten podcast, malý zázrak. No mě tam zůstalo nějakých 0,1, 0,112, jestli si dobře pamatuju, menší polovina, a pak v roku 2017 já jsem měl takové nějaké nutkání si tam kousek nechat, tak jsem si tam nechal tu menší polovinu a pak mi došlo, ej hle, ono to roste, ono to roste, padá, tenhleten produkt, tahleta měna je v úžasně volatilní, strašně to skáče, jeden den jste měli pár tisíc, druhý den jste měli 20 tisíc s tom bitcoinu, pak jste zase měli 10, ono to vážně skáče, jak mladej klokan, jenom že to byla jedna věc. V roku 2017 jsem to pochopil a ten bitcoin jsem si tam ten zbytek nechal. Pochopil jsem, že to je skutečně určitá rezerva, která mi může do budoucna pomoct a nejenom, že jsem to pochopil, ale za rok jsem začal takzvaně hodlovat. Začal jsem si po stovkách zveklady přihazovat nějaké satoshi navíc. Takže do dneška, od roku 2018 do dnes, což už bude teď 5 let, si k tomu, co mi ten můj kamarád poslal, přikladám. Takže dá se říci, že kapitalizuju a rekapitalizuju takzvaně navyšuju objem v bitcoinu. Což je jedna z mých investic a k tomu se dostaneme později. No a co se mi stalo za dva roky, jak říkám, přišel covid, přišly nahlé změny, moje mamka zemřela, zemřela i teta, zemřeli další lidé, které jsem měl rád a které jsem uznával a považoval a byl to skutečně tvrdý rok. Staly se tam ještě i jiné události, které tady nechci vysvětlovat, ale které mě hodně velice zabolely a byla to opravdu tvrdá doba. Já jsem byl ve svojí garzonce a byl jsem tam prostě sám, měl jsem co druhý den zachvat, protože jsem epileptik a ty nervy jsem měl prostě rozhozené a tak jsem se tam modlil v koutě a prosil Pane Bože, co teď. No a někde v těchto dobách, kdy se mi střídal zachvat za zachvatem, já jsem doslova zvracel do záchodu, měl jsem, v tiše jsem prostě truchlil a nedával jsem to ani až tolik znat z práci, i když jsem o tom s hodně lidmi mluvil, ale nedával jsem to tak zjevně najevo, jak to bylo doopravdy, protože já jsem se prakticky vyzvracel z podstaty z té době, to bylo hodně těžké období. Zrovna jsem se i už několik měsíců rozešel ve svou přítelkyni a byl jsem prostě úplně sám. No a tak jsem se nějak s tím musel, jak říkají bratři v Polsku, uporač. Musel jsem se s tím nějak změřit. No tak jsem začal prostě čist knihy a zaměstnavat se. Ta oblast 2020-2021, všichni jsme měli na pusety roušky a bylo to fakticky přísné. Byla ta COVID zone, nikdo nevěděl, co bude. Byl totální chaos. No a já jsem využil tuhletu možnost k tomu, že kromě chodení do práce, a když byly uzavřené ty okresy a nesmělo se večer chodit ven, atd. Zatím už jsem zůstal v té svojí drzence a obnovil jsem svoji dávnou vašeň, čili knihy a samostudium. Začal jsem bohatě číst. Tak jsem si zaregistroval kartičku u Dobrovského a ve více nakladatelstvích. Nakupoval jsem knihy na levou, na pravou. Začal jsem poslouchat YouTube. Dokonce jsem se přihlásil do několika kurzu. No a začal jsem prostě makat. Na jeře 2019 jsem sám chytil covid. Ne, pardon, omluvám se, ne 19, 2021. To už bylo období rok a půl toho covid zone, kdy už to vypadalo, že ten covid končí. Tehda poprvé si pamatuju, už bylo nám nařízeno, že si můžeme sundat roušky a že už to tak nějak vypadá, že to bude v pohodě. No a já jsem zrovna ten covid chytil, že? Zrovna na konci toho období. Byl jsem tři měsíce doma, protože se mi to skombinovalo ještě se špatnou krví. A vůbec to bylo takové nějaké divoké. Ale rok předtím po smrti mamky jsem obdržel ještě takové malé dědictví, které jsem držel u taty. Měli jsme to tam někde společně. A tata jednoho dne se rozhodl, že mi to vyplatí. Čistě na mé konto. S čím jsem ani nepočítal, ale stalo se. Nebudu říkat, jak je vyšší, nebudu to nějak konkretizovat, ale prostě dostal jsem něco navíc. To se spojilo s tím, že od tohoto roku, když počítám teď ten rok 2023, tak jsem 9,5 roku, necelých 10, prostě 9,5 roku zpátky, až někde sahajícet roku 2014, kde jsem začal, jsem intenzivně šetřil. Ale šetřil v tom smyslu, že tehda to byly úplné blbosti. 2, 3, 4 stovky, někdy 5. Prostě jsem odkladal kapesné bokem a něco jsem kapitalizoval, navyšoval jsem hodnoty. No a než mamka zemřela v tom roku 2020, než jsem se odstěhoval, tak jsem měl něco kvůli 60 tisíc. Měl jsem prostě nějakou takovou menší rezervu. No a v tom momentě, kdy jsem začal se realizovat a odstěhoval jsem se zbytu svých rodičů a posunul jsem se zase dál do té garzonky. Původně jsem přebyval jakoby i v kanceláři na starém městě. Pronojel jsem si kanceláři, ale to byla jen taková krátká epizoda. Pak jsem přešel na skutečnou garzonku, ve fritku. Kdo jste místní a kdo znáte tu situaci? Nedaleko Marlenky, směrem jak i Lískovická ulice, Lískovická střední škola. No tak tam někde jsem vegetoval. No a v tom malém bytě jsem, někdo by tomu řekl, možná získal hysterii nebo paniku, začal jsem úplně křečovitě šetřit. Po smrti mamky jsem si dal zasadu, že menší polovinu své vyplaty, tehda to tak nějak činilo mezi čtyřmi a šesti tisíci, budu odkladat bokem. Takže jsem najednou ty své úspory popohnal obrovskou silou. Byla to možná nějaká úzkost, možná nějaká obava v té době, ale prostě jsem si říkal, co kdyby může být ještě hůř. Tak jsem začal kapitalizovat. A mezitím se kumuloval i ten bitcoin v jiném účtu. A tak nějak se to všechno vyvíjelo, proč jsem si říkal, kdo ví, jestli přijde po tom covidu, může přijdeš něco hlšího. No a tak jsem ty poslední tři roky tvrdě kapitalizoval. A mezitím mi k tomu tačka přidal ty peníze z dědicci po mamce. A tak se tak jedno sešlo s druhým, což mi dovolilo vytvořit pohromadě s těmi mými úsporami bitcoinem, to, co jsem měl před tím dědictvím, dokonce jsme něco ještě potom prodali, dovolilo mi to vytvořit takovou velkou, skutečně velkou rezervu, takový větší kapital, který jsem si nenechal na účtech, ale samozřejmě okamžitě jsem z toho nakoupil produkty, což jsou jako ty standardní kapitálové fundy, ETF, ještě jsem trošku více rozšířil kryptoměny, koupil jsem si nějaké fyzické zlato, prostě rozložil jsem síly a vytvořil jsem si to standardní portfolio. Dodneska jsem aktivní třeba u čtyř brukrů a u různých finančních společností nebankovních a tak nějak jsem si rozšířil možnosti. Tohleto portfolio mi generuje maličky příjem bokem, skutečně mali, ale už je to na úrovni malé brigády. Někdo třeba roznaší letáky, někdo chodí dělat nějaké ptakoviny jednou za týden, studenti mají takové ty brigády od dvou do pěti tisíc, takové ty small work, small business a já jsem prakticky tím, že jsem nahustil ten kapital, se vytvořil takovej úplně mini-mini pidi příjem, ale který, chvala bohu, chodí. No a to bylo mimo jiné další impuls pro moji změnu a já jsem si tak nějak řekl, že zrealizuji ten nápad s tou polskou hranici. A tak není uzral čas, víceméně ten byt, do kterého jsem se odstěhoval, už je z většiny hotový, zrealizoval jsem všechny boční projekty, navazal jsem na tradici desetiletého časopisu a všech svých aktivit, které dělám do posud. No a začal jsem studovat dál a dál. Mezitím se mi do ruk dostala kniha Jeffa Sanderse Vázračné ráno, kterou jsem četl snad už třikrát za sebou a čtu ji pořád dokola, protože si myslím, že ze všech knih, které jsem přečetl o seberozvoji, o realizaci, o finančním vzdělávání, ze všech těch knih, a mám jich požehnaně, jenom moje knihovna čítá něco přes šeset knih, tak myslím, že tahleta je prostě the best. Já jsem se inspiroval třemi osobnostmi, což byl především sociolog a taky podnikatel v Jim Wembley, potom to byl polský podnikatel, pan Frederik Kařevek, no a konečně spisovatel a kouce osobního rozvoje, který má mimo jiné svůj podcast, dokonce svoji internetovou televizi Jeff Sanders. On založil, stejně jako dva dřívejmenovaně autoři, svou existenci na tom, že změnil své navíky v životě. O tom, o čem se tam píše a o co se jedná, si povíme právě v dalších epizodách. Vřele doporučuju, seženjte si tuhletu knihu, ona vůbec není drahá, já jsem ji pořídil nějak okolo 100 něco korun, 125 nebo tak, kde vyprodejí, oficiální cena je 265 a tu knihu vydává nakladatelství Bizbux, neboli Biznesbux. Oni mají skvělé tituly a Zázračné ráno je taková středně tlustá, necelých 200 stránek čítající kniha, kde Jeff Sanders popisuje všechny ty svoje metody a praktiky, jak došel k metodě Zázračného rána. Od základních naviků, jak žít zdravě, jak naspat zhruba těch 7 hodin, jak si osvojit různé naviky, které ho posouvají dál a konečně i to vstávání a další věci. To, Jeff Sanders, pokud se jim budeme zabývat dohloubky, je skutečný inspirativní osobnost, protože on zažil tvrdou autonehodu, kde už mu lékaři nedávali ani moc naději, že bude někdy chodit a normálně fungovat a on se prostě naštval. On podjal podobnou metodu jako já, že vždycky, kdy se mu něco nelíbí, tak ho to zmobilizuje. A v tomhle to mě ten člověk úžasně inspiruje. On se chodil všech možných metod, různých klinik, porovnaval diagnozy. Prostě z té vlastní postele, kde to vypadalo, že už je fakt bezmocný a někdo by se zlomil, tak začal studovat. Nebudu vám prozrazovat, jak to probíhalo a co všechno tam bylo, proče přečte si to sami. Je to skutečně úžasný příběh a je to takový malý zázrak. On se skutečně posadil, postavil a stal se z něho zdravý člověk. A to pouze na základě toho, že se nevzdal. Že ve svém životě začal měnit okolnosti. A právě proto i já zakládám tento podcast, protože si myslím, že podobné věci mají smysl. Změny v našem životě mají smysl, protože rutina, na jedné straně, ty stereotypy jsou dobrá věc, ale když je rutina vážně taková ta šedá, nudná, že se v životě nic nezmění, tak to je nejlepší cesta k tomu, aby se náš mozek zbláznil. Člověk potřebuje v životě změny a potřebuje se také naučit se změnami pracovat a změnám se přizpůsobovat. Takže dneska to bylo vážně dlouhé. Už se to blíží půl hodině. Já vám děkuji za pozornost, že dnešní pilotní díl byl tak říkajíc na vysvětlenou. Kdo byste mě hledali na facebooku, mě najdete normálně pod nazvem jménem martin.zařicky. Všude mě najdete pod hashtagem a pod nickem ekotolerantik. Dele jak rok už vedu podcast Myšlenka nebolí. Deset let se dvěma dalšími spolupracovníky vedu humoristický literární magazin občasník Kapka Smichu, který má teď čerstvě rok svoji speciální edici Kapka Oddechu, kterou máme na Patreonu. Máme to na různých sponzorských a crowdfundingových webech. Máme už pár svých sponzorů, sice je to taková sranda ohledně pár stokorun, dnes je to spíše taková zabava, ale prostě nás to baví. Vidím v tom určitý smysl, iniciativu do budoucna. A na tom Patreonu, na té ekotolerantice, což je najednou v našem klubu ekotolerantika.art združujeme všechny lidi, kteří jako my jsou frugalové a minimalistí a snaží se šířit osvětu finanční gramotnosti. No a jedním slovem, prostě združujeme lidi podobných zájmu. Vydáváme magazín, píšeme články a máme mimo jiné ty tři podcasty. Já jsem měl v minulosti podcast Zelenáčevo šetření, kde jsem rozebíral i řešil některé ekonomické otázky, ale jenom z pozice zase toho monologu, tak jak to dělám teď. Ale to se moc nechytilo. Tam jsem měl jenom čtyři posluchače. Což myšlenka nebolí na pravila a začal jsem na základě knih rozebírat určitá temata. Vždycky si přečtu knihu k dané publikaci a problematice a na základě toho se stavím epizodu do toho našeho podcastu. Myšlenka nebolí. Jenom na samotné v aplikaci Your Radio Talk ve dvou kategorii máme nyní 35 a 55 posluchačů, čili dohromady 90 podkasterských aplikacích, což je 18. Dohromady souhrně, pokud se nejedná o stejné posluchače, což pochybuji možná v výjednotlivých případech, máme aktuálně 442 posluchačů. Takže není to zrovna nic moc, protože jsou podcasty, které mají desitky tisíc posluchačů, ale říkám si, no tak není to už takové nejhorší. 400 lidí, kteří se nás odebírají, nejsou to náhodné poslechy, jsou to odbíratelé, takže těch 440 něco lidí. No, za ten rok se udělala malá práce. Nebo možná bych řekl velká práce, protože těch mých necelých 30 epizod se natočilo vždycky při práci. A protože jsem měl na to teď několik nemocenských, a bylo to složitější, a měl jsem i nemocné hláza, vůbec bylo těch starostí víc, tak teď byla taková dlouhá třiměseční pauza a já se těším tomu, že jsem se nyní vrátil. Dneska jsem natočil další epizodu Myšlenky nebolí a to, že posloucháte tuhle dnešní nahrávku, je důkazem toho, že startujeme úplně nový projekt a držte mi palce, protože bych to chtěl skutečně dodržet a nahrávat fakticky daily. Daily old time. Takže uvidíme. Možná se to povede. Koho by ještě zajímalo, pročže já jsem velký fanda Čefa Sandersa, který vytvořila svou televizi v angličtině samozřejmě. Má radio, má podcast, má televizi, je to docela vyznačná osoba a hodně lidí jde jeho šlepěji, jeho kroky. Další osoba, která mě taky motivovala a dost tak nastartovala, to ještě musím zmínit, než skončím, je Mr. Money Mustache. Praktický zakladatel hnutí frugalistického frugalistického hnutí za finanční nezávislost. Vůbec celého toho frugalingu a vůbec celé té zelené ekologické odnože finanční inteligence, jestli to můžeme tak nazvat, možná. A tak tomu se budeme věnovat jindy, už to je vážně dlouhé. Takže já vám děkuji za pozornost, nevím, jestli tohleto posloucháte ráno nebo odpoledne večer, to už je jedno, protože dneska to je vážně díl startovací a další díly už budou ráno. Takže děkuji, umějte se krásně. Váš Martin Ekotolerantyck