014 2023-04-25

The podcast host greets the listeners and mentions the date, week, and special holiday. He discusses international malaria day and the importance of experiencing both joy and pain in life. He shares a quote from Marcus Aurelius and reflects on its relevance in today's society. He concludes by thanking the listeners and signing off. Krasné dobré ráno, dámy a pánové, všichni posluchači, kteří se mnou opět stáváte každý den, už v třetí týden, dneska máme 25.4., je sedmnásty týden v roce, pokračuje dnem, který je úterý, 115. dnem v roce a dnes je, jak říkám, 25.12. a svátek má Marek. Když se podíváme zase do zahraničí, narazíme tam najména jak... A vida, zase Marek. Marek se na to opakuje, takže je vidět, že asi francouzi a němci mají radí Marka. Ale když se podíváme zase do katolického kalendáře, zjistíme, že... A katolické kalendáře dneska nějak neposlušný. A slava, konečně, i katolice se připojili. Takže z katolického kalendáře máme Ervina a Ervinu. Hmm, zajímavé. Nevím, dlouho jsem neslyšel takové starodávné jména. Co nahrávám tenhle podcast, tak vždycky se mi aspoň ty jména, které hlasím, nějakým způsobem objily o uši. Tohle jsem je od dlouho neviděl. Teda neslyšel. Když se podíváme zase do zahraničí na mezinárodní den, tak dneska máme světový den boje proti malarii. Je v celku podstatná věc. To docela zasahuje celou Afriku, takže bych řekl, že ten dnešní den má vyznam. Takže slavte. Ten byl založený roku 1979, no hanejte, kým? Zase OSN. Kdo by to taky zakladal jiný, že? Ale tak dneska to má vyznam. Jsou někdy ty mezinárodní dny, kde se slaví ptači budky a takové ty věci. Tyhle ty svátky mají aspoň svůj přesah. Tak, dneska si zase trošku zahrajem na filozoficko-psychologickou notu. Budu trošku psychofilozofovat. Vypůjčím si zase něco z myšlení a výroku stoického císáře Marka Aurelia, což byl filozof na truně, jak množství z vás vědí, v velké slavné říše rymské, a dle mě jediný skutečný a hodnotný morální, etický a přemýšlivý císář, kterého před ním a po něm už takého stejného nikdy nebylo. Takže, já jsem trošku přepracoval jeho uvahu o člověku a díle. Předělal jsem to do tohoto nazvu. Proč musí být radosti a strasti v rovnováze? Uň ho tady v originále o člověku a díle, čili o tom, jak člověk žije, čím se zabývá a jak to zpracovává. Ale to originální změní není podstatné, ten obsah je prakticky stejný. Kdybychom neměli v životě dostatek z dobrého i zlého, nedokázali bychom poznat a rozlišit míru ani jednoho. Schopnost prožívat nesmírnou slast sebou neodvrátně nese i citlivost vůči obrovské bolesti. Požitky milujeme, zatímco bolest nesnášíme. Zdá se ale, že jedno se bez druhého neobejde. Tyto dva pocity se zdánlivě musí střídat, protože nekončící slast by nás buďto brzo omrzela, nebo bychom jí vyžadovali čím dál víc. Větší slast by pak naše smysly časem otupila, nebo by se rovnou změnila v bolesti. Je to jako s jídlem. Kdybyste neustále jedli jen delikatesy, brzy byste buď ztratili chuť jídlu, nebo by se vám udělalo špatně. Případně byste vůči prožívání chutí se otupili a jen byste tloustli a unášeli své tělo něčím nekvalitním a nesměřovalo by to k dobrému. Stejně tak je to z naší duši. Aby i duše dokázala prožívat obrovskou radost a naplnění, musí předtím poznat, co je to nedostatek těchto hodnot. Ve své ryzy psychologické definici je totiž touhá nedostatek něčeho, prokázání nedostat něčeho, čeho se nám prostě nedostává. Slyšeli jste někdy větu, že třeba o penězích mluví a na peníze myslí ti, kteří je nemají? Stejně tak je to zvlášť touhou, sexem, prostě obecně touhou po opačném pohlaví, uspokojovaním ambicí, různě. Když po něčem toužíme, po něčem či někom prahneme, tak je to důkaz toho, že to prostě nemáme. Dosáhnutí toho onoho, nebo naopak jeho jasné definitivní nedosažení je v obou případech osvobozující, protože víme takzvaně nad čem my jsme. Proto si dovolme bojovat a pracovat tam, kde vidíme, že to má smysl a že je možné toho dosáhnout. A nebo naopak dovolme si svobodně kapitulovat, stáhnout se a vzdat to v momentě, kdy víme, že jde jasně, čestně a se cti vycovat. Něčemu se vzdát ve prospěch něčeho nebo někoho jiného a začít novou cestu. Jadrem spokojení je tedy dosažení plnosti stavu, dojíti míry a rovnováhy. Ne věčná touha, která nemá zaspokojení a svého cíle. Nikoliv věčné honění za ním, za cílem, jak se naopak dnešní doba snaží namluvit. Tohle to byl rozbor člověka života a díla Marka Aurelia. Já věřím, že se vám to alespoň trochu líbilo. Mně teda strašně, jak jsem na to včera narazil. A myslím, že jeho zamišlení má přesah do současné doby. Konec konců tam tu současnou dobu jsem zmínil, což už právě Marek Aurelius neříká. I když on ve své době, která byla podstatně jednodušší, se spotykal s něčím podobným. A neměl tam 7-8 miliard lidí, neměl tam smartfony, neměl tam moderní, instantní život, který je asi tak 10x rychlejší jako dnes, oproti jeho době. Ale měl tam podobné doby, podobné problémy. Takže já vám děkuji za dnešní poslech. Zase jsme si to natáhli na těch 8-9 a tak dále minut. Já se s vámi těším zítra zase naslyšenou. A slyšíme se ve středu. Tak mějte se krásně. Loučí se s vámi Martin. Čau. Titulky vytvořil JohnyX. www.hradeckesluzby.cz