006 2023-04-13

The speaker starts by greeting the listeners and mentioning the date. They discuss the beginning of the 6th day of the podcast and reflect on the passing week. They talk about the weather and wish their listeners a great day. The speaker then talks about the importance of giving each day a chance to be the best day of our lives. They mention a quote by Mark Twain and discuss the idea of living for oneself versus living a more traditional life. They mention a series of recommendations for self-improvement and focus on the power of a smile. They emphasize that our words and actions have an impact on ourselves and those around us. The speaker shares a story about a post-Lenten period in a church and suggests applying similar ideas to everyday life. They encourage listeners to focus on positive emotions and to smile in everyday situations. They highlight the power of words and actions in shaping our lives and invite listeners to a series called "Moc skrytá ve slovech" (Power Hidden Dobré ráno, vážení drázy přátelé, dneska máme 13.4., vy posloucháte podcast Malý zázrak, tak už tu máme dneska nějaký ten 6., včetně začínajícího pilotního 7. den, takže jedeme dneska už vážně oficiálně týden, jistou předpřipravnou fazi je to něco víc, ale oficiálně jedeme týden a já tady na tom Ostravsku Těšinsku mám takové vlážené pochmurné ráno, slunce už nám dávno vysvítlo, takže jsme za tímhletím horizontem, nevím jak je u vás, ale já vám přeji překrasný den, doufám, že to vydrží, pokud nevydrží, no tak vám přeji překrasný den aspoň u každého z vás individuálně, protože i to, co na první pohled nevypadá fajn, může být v konečné fázi úplně super, všetko záleží, jak si to nastavíme, takže kdy se koukneme, co se dneska děje, respektive čím je vyznačený ten dnešní den, takže svátek v České republice má Aleš, je čtvrtek a když se podíváme do zahraničí, takže svátky tam mají zase Aleška, Norma, no bylo by toho více, ale tak do toho lunárního a katolického kalendáře zabrousit nebudeme, pořád je 15. týden v roce, pořád je 103. den a já bych se už vrhnul na dnešní zamyšlení, včera jsem zase listoval citaty a oslovil mě jeden special, protože on zapadá do takového toho rámce toho našeho stávání a toho našeho upřímného nastavení do každého dne, řekl ho Mark Twain a zní, dej každému dní šanci, aby se stal nejkrásnějším dnem svého života, kdyby jsme už neměli moto, které jsme si de facto včera dali, tak by ho možná dal tady tenhleten, ale my moto máme, můžete si ho zkontrolovat na stránkách, já teď aktualizuju každý den nějaké drobnosti ohledně podcastu, protože ty se neustále vyvíjí, no a skočil bych na to dnešní zamyšlení, protože když jsem hledal nějaký mikro příběh nebo nějaké motivační nějaké storičko, které by nám mohlo zas něco hezkého říct, tak jsem narazil na spisovatele Rudolfa Kirstena, který mimo jiné napsal i takovou mikro říkanku. Můj met a pil patří mně a nikomu jinému, řekla květina a nenechala ani včelů ani motily, aby si pochutnali na jejím pilu, proto odkvětla bezcílně a bezúčelně a zahynula bez plodu a semenů. Nepřipomíná Vám to něco? A co takového na Vás toho příběhu dychá? Často si myslíme, že když budeme žít tak sami pro sebe, bezúčelně, že se nic nestane, že naopak soustředím na sebe, na kariéru, svoje zajímě uděláme často víc než ten klasický format rodina, přátele, děti, ten standardní život a tak dále. Horší je varianta, když se nesoustředíme ani na kariéru, ani na žádnou svoji prokreaci a prostě ten život tak nějak jenom probendíme. Ráno vstanem, někam výjdem, něco si koupíme, něco sníme, večer skončíme u rady nebo televize nebo počítače a zase každý den je jeden jako druhý stejný. Zdoužím vůbec největší katastrofa. Ale dneska se zaměřuje ten svět na takový ten single time, single zone, čili co druhý člověk je svobodný a snaží se nějak sám realizovat. Já neříkám, že to je zlé, já neříkám, že to je dobře, je to prostě volba každého jednoho a každý to může uchopit nějak jinak. Ale nezapomeňme, na ono všeobecné, že cokoliv uděláme, ovlivňuje to i v tom pozitivním, i v tom negativním naše okolí. A co je hlavní, ovlivňuje to nás zpětně, dělá to takový určitý feedback našemu mozgu, děláme si zpětnou reakci, která zase ovlivňuje nás, naši náladu, jak říkám, naše myšlení. Letos o Velikonoci v postní době faráři v evangelickém čineckém sboru měli každý týden vyzvu na to, co si v tom postním období odříct. Aby ten post nebyl jen takové mechanicky naučený, jak to znají lidé z kostelů, z knih, jak to znají z toho klasického církevního kalendáře. Aby byl prostě jiný, aby se tomu dal takový nový rámec, moderní charakter, aby si ti lidi odřekli, prakticky spíše odpočinuli od té současné doby. Tahle ta vize se mi strašně líbila. A líbila se mi natolik, že bych to přenesl jí sem. Ti pastoři se to snažili přenest do jiné roviny. Říkali tam třeba, co takhle si odříct v počítač, co takhle si odříct v práci nad hodiny, co takhle si odříct špatnou náladu atd. Byly tam zajímavé napady, mě se to strašně líbilo. Celé to postní období bylo v takovém tom duchu, půzd neznamená jenom třeba jeden den nejíst nebo v patek jíst rybu. Takže bylo to fakt jako inspirující. Já bych to převrátil do té našich. A vymyslel jsem serii takových doporučení, které by mohly aspoň jednou týdně být u každého z nás aplikované. Dneska bych to vzal úplně prostoduše. První, co člověka napadne je úsměv. Zkuste si natrenovat úsměv. Není nějaký ten vlezlý, dotěrný, takový ten znáte to, oplzlý, jak strejda z první dolní se postaví u obchodu, pozdraví každou prodavačku a ve stylem. Kotě, co po mně chceš? To ne. Ale takový nějaký upřímný úsměv, jednoduchý, decentní, který každému darujeme, nehledě na to, co my děláme a co on dělá. Zkuste se usmát u tradičních věcí, které denně děláte. Uplacení v obchodě, při kontaktu s prodavačkou, když jdete do lékárny, vyřizujete něco na úřadě, setkáte se s někým, koho jste dlouho neviděli. Nebo vůbec, asi taková ta největší pecka, co takhle finančák, nějaký poplatek, cokoliv. Často stereotypy vyhoření zaměstnamci, úřednici, prodavači, kdokoliv, budou mnohdy překvapení a budou si říkat, tyjo, on se zrovna zbavuje peněz, dělá něco nepříjemného, něco všedního a ještě se u toho kření. No není to drzost? Buď to je nějaký blázen, nebo je to skutečně spokojený člověk. Naše přirozená podstata se brání téhleté individualitě, tomu vědomí. První, co nás napadne, s tým člověkem není něco v pořádku, přece proč by mohl být šťastný? To je té divné, ne? My jsme tady všichni naštvaní, my jsme tady všichni nakrklí. Být normální je být prostě všede zlně, normální je být v uvozovkách nasrany. Proč se tenhle ten na mě kření? Ale naš mozek je nastavěn tak, že v té druhé fázi si připustíme, no, ten člověk může mít něco, co já ne. On může být prostě jednoduše spokojený. Hodně lidí to uvidí, dotře to k ním, protože mluví k nám i naše vlastní podvědomí. To nejsou jenom ty myšlenky, co nám lítají teď a hned, v současném okamžiku. Spoustu věcí a reakcí se zapisuje i do našeho podvědomí. A tady basiruju, tady bych chtěl upozornit na to, že to, co vysíláme, se odráží i okolo. Včera jsme si pověděli malou povídku inscenaci na téma hněz, dneska bych se právě chtěl zastavit u toho úsměru. Je třeba si dát čas na jiné pocity a emoce. Ale v době, kdy děláte něco všedního, u čeho lidé sami obvykle brblají a stěžují si, vy se tady v téhleté chvíli usmijete. A jak říkám, to co říkáte, to co děláte, dokonce co si myslíte, proč tady to začíná, má svůj dopad. Vše má důsledky a utváří vaš svět, vaš život a dokonce i vaše okolí. Slova, ale i skutky mají svou moc. Tady vás pozývám na naší sérii Moc skrytá ve slovech, kterou zanedlouho odstartuju na jutr. A nezapomeňte na to. Vaše slova utváří vás život. To na co myslíte, to na co se soustředíte, to čím se živíte, to se vám propíše do toho, co vás čeká. Takže přeji vám krásný zbytek dne. Já věřím, že s radostí se mnou budujete na věky, že vás to probouzí, protože tenhle podkaz je specificky v tom, že si ho musíte zapnout. Stejně jako spoustu dalších pořadů od Jeffa Sendrce, od Bowlieho, od různých těch autorů, kteří takhle nahrávají a nebo vysílají denně, tak si ho musíte zapnout. A to je ten impuls, že vás nezbudí nějaký radiobudík automaticky, že se vám zapnou nějaké zařízení. Abyste mě poslouchali, respektive různé mé kolegy z různých zemí, musíte si tu relaci zapnout. A to je právě něco, na čem jde krásně sledovat, jestli ten váš návyk ranního vstávání dodržujete a skutečně chcete, nebo ne. Protože zapnout si nějaký automat, který mě po ránu vzbudí a já celý naštvaný začnu na něho řvat, nebo ho zhodím z postele, to dokáže každý. Ale zajít si, něco si zapnout, říct tak a teďka pro sebe něco udělám, teďka něco zrealizuju, už je rozhodnutí vlastního já. Nemysli. A já vám děkuji, dneska jsme to fakt protáhli, máme asi nejdelší epizodu za ten celý těden, já vám přeji krásný den a slyšíme se opět zase zítra. Čaute.