052 Manželství audio

The transcription discusses the concept of stonewalling in relationships. It explains that stonewalling is a form of emotional abuse where one partner shuts down communication and ignores the other person's feelings and needs. It also mentions that stonewalling can be used as a manipulative tactic by narcissistic individuals to gain power and control. The transcription further discusses the negative effects of stonewalling on individuals, including feelings of worthlessness and isolation. It emphasizes the importance of self-reflection and finding new ways of communication in order to address the issue. The transcript also mentions a free PDF resource available for download to help individuals deal with stonewalling in relationships. Máte kdyby pocit, že vás váš partner odřízne nebo úplně umlčí v konverzaci, že se vás prvně na něco zeptá a pak od toho buď odejde, nebo dělá, že ho to nezajímá, nebo protáčí očima? Možná s tím zažíváte stonewalling neboli zazdívání. Lidé, který používají stonewalling, tak chtějí vždycky něco získat, chtějí mít moc. Ať už je to mírně toxický člověk, anebo nebezpečně toxický člověk. U mírně toxického člověka jde o jaké se vyhýbání. Oni se vyhýbají a tak mlčí, zazdívají, že o tom se nebudu bavit, blblbl, otočejí se, jdou pryč. Když ale vyjádříte nelibost, nebo on se otočí zpátky, teď vás vidí, že se vás to dotklo, je vám to nepříjemné, tak ten mírně toxický člověk má tu sebereflexi. To znamená, že se zurazil nebo co, já o tom fakt nechci mluvit, nebo něco takového. A nebo vznikne hádka nakonec. Ale ta hádka je docela dobrý bod, protože spory a konflikty jsou nevyhnutelný. Když ho umíte pak dobře zpracovat, tak vám to přinese nová uvědomění a naučíte se novým věcem, jak reagovat v těch situacích. Jo, protože to je normální, každý v ní máme něco jiného. A on byl třeba ten mírně toxický člověk zvyklý, že doma se nepříjemné situace řešili, no před dětmi se o tom bavit nebudeme. A tak vlastně rodiče, když si vždycky došlo k nějaký nepříjemnosti, tak jako smrtli a jeden z nich odešel. A my jako děti už jsme viděli, že je ticho, dobrý, přestali jsme být pozorní, báce, no ale ty rodiče zalezli někam do třeba do sklepa, nebo se zavřeli v ložnici a dopovídali si to. A my jsme se tohle vlastně naučili, takže když přichází nepříjemná věc, tak například třeba jako s tichnem jdeme i do jiných místností, protože jsme to viděli. Ale tohle je ten mírně toxický člověk. Pokud se třeba setkáte s tím racistou, nebo jako s silně toxickým člověkem, tak zažíváte skutečnou jako vnitřní bolest. Zažíváte něco, že to je úplně, že vás citově znehodnocují a ponižují. Zatím se úplně umlčení, jako kdyby vás, jako, že vás vlastně... Emocionální bolest vzpůsobí vlastně. Já vůbec nezajímám, kdo tady jsem, já tady nic nejsem. Máte úplně pocit, že jste k ničemu, nebo vlastně vůbec máte pocit, že váš názor je špatný, jak to jsem to zase řekla. A vlastně vyplivne to z toho, tak, že se bojíte cokoliv říct, protože což to vás bude špatně, což vás zazdí, co jim vás bude ignorovat. Já mám tak fakt blbý myšlenky, já mám tak fakt blbý nápady, to není možný. Stonewalling vlastně působí v lidským mozku, ve stejný části mozku, jako vlastně, když máte fyzickou bolest. Na to jsou normálně vědecké výzkumy, dělali se z kany mozku a zjistili, že vlastně, když někdo dělá stonewalling na někoho, tak prožívá stejné emoce, jako když prožíváte fyzickou bolest. Kdyby vám dal někdo pěstí do nosu, tak vám to může bolet. Jsou člověk, který na vás dělá jako ten stonewalling, tak vám nedovolí mít myšlenky, názory, nebo vnímání, které se liší od jeho vlastních. Raději vás přemlouvá, uzavírá a uzavírá se jako před vámi, nebo úplně přeruší komunikaci. Tyhle lidé touží potom, paradoxně, máte pocit, jako on se se mnou nechce bavit, ale v lidech, který jsou citliví, který jsou empatičtí, což je většina lidí, většina z nás to tak má, že jo, tak vlastně z nás to vyvolá jako naopak, jako za tím člověkem jdeme, co se jako děje, proč odcházíš. Já jsem to teď, než jsme zašli natáčet podcast, tak jsem to Evče jako přirovnal. Představ si, že někdo přijde do místnosti, stojí ve dveřích a říká, tak co, jaký byl den? A já se otočím teď na téhle židli, za náma jsou dveře, které máme schované, a já se otočím na téhle židli a vlastně se jako začnu na Evču mluvit a říkám, no představ si, teď moje klientka, a ona zavře dveře a jde pryč. Tohle je stonewalling, tohle je to zazdívání. Já bych tady seděl, úplně, jako já osobně bych jako úplně vystartoval, ve mně není ten, tak co mě tady rušíš, když tě to nezajímá, já bych vystartoval, co to děláš, jako kam jdeš, jako... Ale on vlastně, ten narcist, já bych se něco vyprovokla, abys na mě vystartoval, abys se jako do... On nechce moji reakci, to ne, toho se bojí. Tohle je důležité pro vás si vědomit. Narcisté se bojí vašeho hněvu, to znamená, že jste samostatní. Pozor, to je důležité si uvědomit. Jestliže na narcistů spousta, jako na našich klientů to i zdíví. Ve chvíli už jsem se nasral, naštval, jo, tak je to doslova popisují. Tak on se změnil. On začal si uvědomit, on soufil. On uvnul. No, jenže v hlavě mu běží nový metody, jo. Vlastně tak je. Jako viděcího to, pozor, on fakt soufne. A hned začne jiný strategie, jo, jde pryč, začne hrát různý komedy, ubožáčka, viktimizaci, co to nám nesluší. Jenže narcisté vlastně, to si uvědomují, prožili v dětství obrovský traumata. A oni to vlastně dělají, oni ty traumata spočívali vlastně ze strachu nějakýho. A ten strach často spočíval z toho, že se na ně někdo hněval, jo. Proto když vy se rozhněváte, to znamená, že jste sebejistý, vy máte svoje já a víte, proč se zlobíte, tak to vlastně nechtějí. To není dobrý, to není špatný. Oni nechtějí, abyste se zlobili. Oni chtějí vlastně v tom, vlastně ty vyprovoky, abyste se zajímali. Abyste za ním ještě běželi a prosili o to, aby vás vlastně vyslechli. Protože vlastně on se vás zeptal a vy chcete ve stavu sdílet, že jo. Takže vlastně je to vaše přírodná reakce, je to tak zaním, že je to mu to, že odchází, já chci sdílet, já mu to chci říct. Jo a vlastně on vlastně je vlastně pracují mezi zabijáky vztahu. Jak kdyby to Gottman to nazval jako čtyři jesce epokalipsy. A vlastně jsou to defensivnost, pohráně a kritika. Ten Stonewalling, o tom jsme měli jeden celý podcast o zabijácích vtahu a jak s týma pracovat. Ale vlastně v tom jiném toxickém vztahu nebo v normálním vztahu vlastně v tom zdávém každý den se takovou věčnou děláme někdy. Ale je to o tom, že sebereflexi, že to chceme změnit. Když víme, že to tomu druhému ubližuje, tak nechceme tomu druhému ubližovat. Díváme se na to, jak to změníme. Učíme se novelých způsobů komunikace. Anartisti tohle rozhodně nezměnit nechtějí. Protože oni to využívají jako jeden z jejich nástrojů moci. Která, jak říká, já vím, že se se tomu změnou povídali, tak on říká, vlastně v kombinaci s gaslightingem je to fakt brutální kombinace Stonewalling a gaslighting. To odejdete, můžete bejt sebejstej, člověk úspěšnej a pokud podlehnete jako empatický, citlivej člověk, podlehnete gaslightinku a Stonewallinku, necháte to na sebe působit a zůstanete v tom dlouhodobě, tak vás to totálně zničí. Přestanete bejt úspěšný cokoliv, protože ty lidé z vás udělají úplně, ten narcista z vás udělá úplně nic. Ale pozor, vy nebudete strádat. Tam jde o to, že nebudete strádat. On pro vás zajistí věci. Vy budete mít auto luxusní, debidlet, luxusní dovolený, takže na vene, když vás lidé uvidí na Facebooku a různých sociálních sítích, tak budou říkat, ty jsi mega úspěšnej. To mě se vůbec nedáří, protože vy vlastně, ale on mi říká, že nemusí, když on peníze má. Jenže tam jde o tu emoční závislost, o to připoutání, kdy vy vlastně vždycky přičuchnete k něčemu a zase zpátky, a zase, a zase. To je takový to plus, minus, plus, minus a vám ten mozek genere neustálou závislost na tom dopaminu. Na tom rauši dopaminovým takovým. A to je přesně stonewalling. Vlastně oni pomocí stonewallingu níčí intimitu. Ženy i muži, který mají vlastně jako vztah narcistický, jako jsou v narcistickým vztahu, tak často popisují, i když ten vztah už skončí, a už jsou třeba deset let nebo dva roky, pět let potom, tak vlastně jako popisují doslova, a je to pro mě vždycky téměř nepochopitelný, já to samozřejmě nehodnotím, ale můj mozek se říká, jako proč? Ale oni doslova popisují, jak by si přáli zažít něco to krásného, vlastně to, co měli s tím narcistou. Přitom pět let trpěli, ale říkají, no a teď je to zase dobrý, a on teď má někoho novýho a dělá ten lovebombing krásnej na něj, a vy to jako vidíte, že jo? On to s ním chlupí, totiž. A vy to najednou vidíte, a váš mozek generuje, a já to chci zpátky, jo? A on vlastně s tou dvolinkem zničí intimitu, pak vám ji na chvilku dá, pak ji zase zničí, a pak dá. Některé ženy, to jsem viděl na nějakým českým YouTube kanálu, ta jedna paní tam říkala, no a víte, proč je sex s narcistou ten nejlepší? Protože ho máte jak šafránu. A když ho máte, tak je tak za odměnu, že už jste tak nadržená, že to jinak ani nejde, jako. A že už je to fakt jako dobrý, že vlastně ani by nemusel být zase tak mega zkušený na to, aby to bylo dobrý. Jo, ona to popisovala víc barvitě, ale o tom to je, a o tom je ten s tou dvolink, takže ten narcista ve vás neustále jako vyvolává, jako nemám úplně o to zájem, a pak zase něco. On vlastně, to zazdělání u narcistů je fakt bezcitné, manipulativní, a vlastně často když, jako kdyby s něčem nesouhlasíte, no tak oni vámi pohrdají, odejdou z místnosti, a vlastně vy se pak cítíte tak špatně, že s tím třeba i souhlasíte, nebo vás dá vlastně, vás vymlčí v podstatě, nevšimá si vás, když máte odlišnej názor, tak to prostě oni nesnášejí. Takže je vlastně jako jeden z z tou dvolinky, z těch manipulačních technik, jak vás donotit k tomu, abyste souhlasili, samozřejmě tam často ještě přidají ten rozhlajtek nebo další techniky, ale to, že vás vymlčí, pohrdají s vámi, odejdu, jestli se s vámi obavit nebudou, že vás to nezajímá, že je to nezajímá, tak vlastně to je opravdu, jako kdyby bolestivý, cítíte se v tom často úplně sami, já tady nemůžu, že nemůžu mít svůj názor, prostě můj názor je zapohržený, cokoliv řeknuji špatně, takhle se toto právě jako kdyby proboužit ty naše vnitřní zranění, jako pocit, že nejsem bezpečí, nebo že nejsem dost dobrá, pocit osaměnosti, prostě pocit, že se vždycky musím tady, že tady vždycky se lžete, a samozřejmě, ale proto se pochybníte, když máte ten lovebombing, nebo když po vás udělat ten suprovejčení, proto ten narcistický vztah je tak zavádějící, protože jak už jsme se tolik nabavili, vy tam zažíváte tolik super okamžiku, že vlastně omlouváte potom ty špatných, ale ono to často roste a roste, že ty špatných je časem čím dál víc a trvají čím dál delší dobu, a v tom potom lidé už potom nechtějí zůstat. Často máme zkušenosti, že to lidi neviděli a nevnímali i více jak deset let, že jsou prostě ve sestahu s narcistou. Tam ty narcisty vlastně dělají takovou pěknou věc, že jako, teď ne, teď mám zrovna ten důležitý projekt, teď ne, teď zrovna vzpouštím projekt, nebo teď ne, teď zrovna rekonstruujeme, počkej, skončí rekonstrukce, ta rekonstrukce táhne pět let, a vy furt říkáte, no tak teď nebo začnete sdílet a on vás zazdí, zazdí vás vlastně, zavře ty dveře před váma. A prosím tě, teď řešíš takovýhle věci, nebo teď se chceš bavit o tomhle, tamhle nám hoří na zahradě, prostě nemáme posekanou trávu Já tady řeším dobosti, ne, ve vztahu to tak není. Jestliže máte něco, co chcete sdílet a s kým jiným byste měli sdílet svoje radosti, štěstí, lásku a pocity blaženosti, než se svým partnerem. K čemu vy jinýmu jste měli toho partnera? A to je potřeba si uvědomit. Psicholog Jeff Pippe to popsal tak, že ve vztazích je zazdívání vlastně emocionálním ekvivalentem toho, když někomu odpojíte kyslík. Takhle vážný to je vlastně. Jako si představte, že někdo odpojí kyslík a vy pod vodou vám vytáhne masku, co máte, dýchací bombu vám vytáhne a vy pod tou vodou lapáte jako, co mám dělat? Co teď? Co mám dělat vlastně? A on ten kyslík odnese nad hladinu. Tak plavete za ním rychle. To je přesně to, co je to za zazdívání. Prostě máte pocit zavržení, nám je nezáleží, prostě máte pocit, že ani nechci na to, aby na mě reagoval. To není takový ten pocit... Na tvých myšlenkách a pocitech vůbec nezáleží. Nezáleží mi vlastně na tobě. Ten člověk se často úplně od svých pocitů a potřeb i odpojí. Když potom pracujeme s klienty, tak ani neví, kdo jich jsou, jaký jsou jejich pocity, jaký jsou jejich potřeby, co vlastně v životě chtějí, jaký měli cíle. Jsou tak často ztracení tím, co se jim dělo, že ztratili tu úplně tu vnitřní identitu, to jako kdo jsem jako člověk. Jaký jsou moje pocity a potřeby, mají vůbec nějakej význam, jsou ještě vůbec důležitý a vlastně, jako kdyby cokoliv chtějí, okamžitě zpochybňují, protože do teďka jim bylo řečeno, že vlastně to, co chtějí, je špatně, nebo tohoto nestojí. Takže vlastně to je často úplně, jako opravdu nový začátek, když potom se odpojíte od narcisty, hledáte svoji novou identitu, novou, co chcete v životě, na čem si stojíte, co je pro vás důležitý na tomhle, v tom a tohle, v tom snohu, skoro jako zapomenete. Od toho se úplně odpojíte. Já mám pro vás dobrou zprávu, jo. My jsme vlastně, a teď jsem se do toho zamotal, Evča je koučován, certifikovaný kouč, mentoru Catherine Woodwell Thomas na rozcházení, na jak si najít partnera. A vlastně Catherine dělá jednu věc, že když lidé říkají, jak já se mám rozdejít, jak mám dělat, víš co, nejlepší metoda, jak se můžeš pro sebe skutečně objevit, taň se koučem. No a nás to jako inspirovalo a tak jsem si věděl, kde bychom mohli vytvořit PDF-ko, kde prozdravíme koučovací techniku, jak pomoct člověku, který vlastně dostává to zazdívání, jo. Jinými slovy, pokud jste manažér, můžete to využít, když vidíte, že kolega je zazdívaný, tak mu můžete pomoct, jo. Ale i, já to, mě se to líbí v tom, že když jako to se snažíte jako pomoct někomu druhýmu, když přemýšlíte, jak byste pomohli někomu druhýmu, tak vlastně pomáháte sobě, skvěle, jo, protože si to, na těch druhých si to jako uvědomíte líp, než na sobě. Takže, díky tomu to podcastu, můžete získat vlastně PDF-ko, stačí si ho stáhnout, kde, a teď říkám jako zadarmo koučovací technika, která se normálně jako prodává, normálně se trénuje a vy si ji můžete teď stáhnout zadarmo, ve který se dozvíte vlastně, jak koučovat člověka, který vlastně má ten, ten, který je pod tím stonewallingem, jak mu pomoci. Možná vám to díky tomu vám pomůže vlastně si to uvědomit, co bych měl si i sám sobě říkat. Staňte se sami sobě koučem. To je ideální stav, kdy dokážete sami sebe koučovat, dokážete si přečíst ty otázky, dokážete si sami na ně odpovědět. Tohle je velmi důležitý bod. Samozřejmě, kdybyste chtěli podpořit nebo pomoct, protože často sami nedokážeme i tak dohloubky, tak jsme tady o to, abyste se na nás obrátili a vlastně už dívec jsme mluvili o jednom podcastu o osamělosti, že osaměli se můžeme cítit i ve vztahu a vlastně hlavně pod palbou stovnou ringou nebo pod tím stovnou ringem, zazdívání, že nás někdo nenustále zazdívá, tak se cítíme nenustále opuštění, osamělí a je to vlastně normální reakce na tohle, bych řekla, tý dání. Protože vlastně zazdívání a mlčení rukou nartisty může být skutečně prýznivé a mlučivé. Může to být nepříjemné, můžete vlastně opravdu zažívat pocity, které, no stávajte se do pocitů, do kterých se se nic dostat nechtěli. Prostě, jak se odpojíme od sebe a zapomeneme na sebe, protože my vlastně v tom stahu opouštíme sami sebe. Proto se nás cítíme tak špatně. Jo, vlastně první krok zpátky z té opuštěnosti je začít vnímat sami sebe. Vlastně opouštět sami sebe vnitřně a začít se dívat, co cítím, co potřebuji, kde jsem já, co já potřebuji, jak si o to říct, kde si o to říct, jak si dělat, vlastně postavit se znovu na ty nohy. Jo, protože být tarčem neustáleho ponižování nebo zaznívání prostě není dlouhodobě udržitelný. Není to možné, abyste si tam udříjeli svoji zdravou sebevědu vědu a hodnotu. Licencovaný poradce pro duševní zdraví Richard Zvolinsky vlastně popisuje jedna forma, jedna forma, jakého si jako Stonewallinku je mlčení. Takový to mlčení, to nebezpečný mlčení. A on píše, že mlčení může být použito jako vlastně ten zneužívající, taková ta zneužívající taktika. A přirovnává to k dětinskému chování, zadražování dechů, dokud se, a jako ve formě toho, dokud se nepodvolíš a nedáš mi, co chci, tak já jako nebudu dýchat. Znáte toho malých dětí, kdy do snu bude čet a a ticho. A většina rodičů tichej, tichej. A on začne se fakt věnovat, jo? Takže je to dětinské zadražování dechů, jako by. A tohle je ta stratégie, technika, kterou oni vlastně používají ve formě mlčení. A mlčení je skutečně, a to teď poslouchejte, mlčení je forma trestu. A může být použito bezdůvodně, nebo s cílem přimět vás. Abyste si, abyste si jako museli jako stanovit nějaký to spojení s tím druhým a mělo to na vás níčivé následky. Manipulativní predátoři často používají mlčení, aby ve vás vyvolali pocit strachu, povinnosti a viny. Takže nakonec budete prosit o jejich souhlas, nebo přistoupíte na to, co oni chtějí. Já se vybavuju jednoho klienta, který mi říká, víš hele, ona když vždycky začne, tak já pak zmlknu radši. Já mu říkám, no ale to je jako pěkná manipulace. On co? Já jí vždycky nechám, ať můžu mluvit jako všichni. Já říkám, no a jak to následuje pak? Víš, on se tak rozčilí, že bouchne dveřmi a odejde. Říkám, aha, no, tak se cítí zmanipulovaná, nepochopená, nevyslyšená. Stáhněte si PDF-ko, budete chápat, o čem teď mluvit. Být pochopen, být vyslyšen, jo? A ten člověk se najednou začne cítit, protože začne teď mlčet a vymlčovat, prostě jako, jo, jen si říkej, co chceš, já sedím, mlčím, jo, nic neříkám. Tak s tím člověkem manipulujete, protože nejste v interakci. A ten člověk to vidí, že jste postavili zeď mezi ně, sice vás vidí, narcista to udělá tak, že ho neuvidíte, že za ním běžíte, ale prostě tenhle můj klient postavil vlastně zeď, průhlednou, nic neslyšel v podstatě, to byla akustická, průhledná, skleněná příčka, a ona ho viděla a on tam za ní mlčel, jo, a vlastně ona měla pocit, že mluví do zdi. Jo, nebo to může být taky to, že vy se nechcete sdílet, máte třeba i nějakou starost, a vlastně ten druhej se vám vysmívá z obliče, to vás taky zazdívá, jako tím, že jako slyšuje úplně to, co říkáte, nemáte pocit, že vás poslouchá, máte pocit, že se vám vysmívá, že ho to nezajímá, nebo prostě klidně jsem slyšela sdílení jedné ženy, které ho to tak rozčihlo, vlastně, protože mi se často toho neadekvátní reakci, to, že nás někdo vlastně, jak kdyby nás nevnímá, v třeba sytlivém okamžiku, tak často ty lidi to emočně neunesou, to znamená vybuchnou, nebo potom partneru něco hodí, jakož často klienky vlastně jsou vyprovokovány tím, že po něm něco hodí, nebo třeba i jedna klienka boucha pestí toho partnera, ale pak vlastně mi říká, já nesem ta narcistka já, protože věděla jsem ho vlastně nakonec bouchla, ale vlastně oni se baví s tím, jak vás můžou vyprovokovat a vlastně důležitý je vlastně si vědomit na to klientkám, často připomínám, že mají self-reflexy, že vlastně mají pocity viny z toho, když to dětce udělají, že vlastně jsou empaticky, zajímá, jak se ten druhej cítí, když to skutečně narcisti často pocit viny nemají, nejsou a ještě nezajímá je to, zajímá je to jenom, když toho můžou něco mít a to je velký rozdíl. Mě se vždycky líbí přirovnání, když se mě jako někdo ptá, proč to dělá, proč, jako já to nechápu, tak znáte už z mých podcastů, nesnažte se to racionalizovat, ale já vždycky říkám, počkej, co tě baví, řekni co tě baví, no pletení, jo, vaření, nebo prostě sport, tak přesně, tak ho to baví, když se můžete vlastně provokovat, manipulovat s tebou a hrát, je to fakt, jako baví, jako to je, oni tím žijou vlastně a když to nemůžou dělat, tak trpí, jo, to je jako, když bych vám sebral váš koníček, vaši zálibu, jo, každý večer si čtete, já vám vezmu tu knížku, jaký to pro vás bude, jo, když vás to fakt baví, detektivka, každý večer se musíte spíš nutit jít spát, protože byste si nejradši přečetli další kapitol a oni vlastně vymýšlí strategie, jak s kým manipulovat, jak, kdo je hloupej, jak, jak musíš to udělat, jednoho narcisty jsem se když si ptal, prosím tě, jak mám, já jdu přenášet do takový komunity lidí, jak mám, prosím tě, tam jako to začít, nebo jak bys mi to doporučil, ty je znáš, on mi řekl, no, musíš vlastně jim jasně říct, že tohle už mají vědět všechno a že ty jim ukážeš něco jiného, to je takový to jako, no, ty bys si už měl vědět tohle a teď ti budu říkat o něčem jiném, to ve vás vyvolává, ty, já o tom možná nic nevím, jo, všichni byste měli znát přece normu na kalený sklo, kalený sklo máte přece všude všichni, jo, oční okínko, uau, se rozbije na střípky, to už znáte všichni, o tom teď nebudu mluvit, dneska se podíváme na vrstvení sklo, slyšíte to, jak vlastně, tak vlastně to je ta forma tý nenápadný manipulace, kdy vlastně jako jdu potom, aby vy jste měli pocit, pocit viný, jo, pocit jako, ježiš, to já nevím, co to je norma na kalený sklo, co to je kalený sklo, že jo, jako, jo. Je důležité se uvědomit, že skutečně ve funkčních vztazích máte, oba chtějí na tom vztahu pracovat, chtějí odstavit nefunkční zrtechování nebo nefunkční komunikaci, protože se spolu chcete cítit hezky, chcete cítit, chcete vytvářet spolu lásky plnou milující, podporující atmosféru. Opravdu respekt, ten zdravý respekt a podporující atmosféru od nás všichni nezískáte. Tokciční lidé, nesmažte se ji změnit. Oni to, to by museli chtít oni. A pokud má někdo poruchu osobnosti, jako je narcizmus nebo psychopatie, tak je to porucha. Je to něco, co chybí. Je to poruchaný. Už je to poruchaný. Jestli je něco poruchaný, tak to stěží opravíte, když ten člověk to nechce poruchat. Nikomu nemůžete napravit zlomenou ruku, když vám říká, nešajme na ní. Hlavně on ji má v pohodě. On si myslí, že ji má v pohodě a vy vidíte, že je zlomená a říká, nešajme na to, to je v pohodě. Takže narcizmus je porucha a myslet si, že vlastně se jednako změní. Že to bude lepší. Když máte důkazy toho, že to nebylo pědle, trpěli jste, tak si vždycky vzpomeňte na větu Gábora Matejeho, který říká o traumatu. Není otázkou, proč trauma. Proč ten člověk má, proč to dělá. Ale proč chce trpět. Takže si položte vy stejnou otázku. Když jsem v tom vztahu, nebo vymyslím, že by to mohlo být lepší. Když mám důkazy toho, ty bolestí, toho utrpení. Je opět deset let trápení a teď najednou, když jsem řekl tak konec a on je zase super, jak byl na začátku. Když to přece jde, on to umí. Proč chcete trpět. Další zase pět let, protože jste na to skočili a zase si vás zaháčkovali dním dvouma háčkama a už si vás drží krásně. Takže nesnažte se racionalizovat vlastně narcizmu, jejich chování. Ale staňte se radši nočním úrou. Botřte do naší podporné skupiny, kde jsou stejně naladění lidé, kde sdílí, kde mají stejné problémy a uvidíte, že vlastně nejste sami. Nemusíte být na to sami a můžeme se navzájem tam podpořit a najít svoji sebelásku, svoji velikost. A v této podporné skupině nikoho nehodnotíme. Neposuzujeme. Naopak ho máme rádi. A úžasné je tam, že lidé chtějí za mě pomáhat. Někdo už třeba odešel a chce tam dát ostatním třeba typy. Já se s váma zavolám na to třeba, jak se připravit odchodu nebo co je to stále nejvíc. Odešel od toho partnera. Někdo odešel od partnera. Někdo už odešel. Někdo odešel z skupiny. Kdo vůbec? Jak se mu to podadilo? Už se odešel. Měl rozchod, dařil rozchod. A tady vám chci doporučit. Já to často doporučuji těm lidem i v té skupině. My jsme přinesli do České republiky knihu rozcházení a Otevři se láste. To jsou dvě knihy, které vydala, napsala Catherine Bourne Thomas. Evča je v tom certifikovaný kouč. Dokonce mentor kouč. Ona to v osobi tolik ráda neříká. Ona koučuje kouče a terapeuty jak tuhle metodu dělat. Takže vlastně nádherně vás může tímto provít. Tyto dvě knihy vám hodně velmi doporučuju, protože na Evoluci vztahu.cz tam si najdete pro vás, tam si klikněte na knihy a doporučené knihy tam obě dvě najdete. A doporučuje vám, je to jako pracovní sešit. Catherine skutečně to napsala takovým způsobem, že můžete téměř sami se tím projít. Jenže, jedno ale, transformací osobní nemůžete někdy projít úplně sami. To váš mozek prostě nedokáže. Ničí ani psychologů, ani terapeutů, ani těch největších borců na světě, který existují, nikdo si neprochází transformaci sám. Vždycky na to někoho má. Protože náš mozek na to není nastavený. Takže nesnažte se racionalizovat chování načisto. Přijďte s náma, pojďte si spolu o tom povídat a vyrůst o samostatnice.