038 2023-05-29

In this podcast episode, the speaker talks about the date and various holidays celebrated on May 29th. They mention International Day of United Nations Peacekeepers and other international observances. The speaker also discusses the potential and initiative of children, highlighting their ability to pursue their goals without doubting themselves. They encourage listeners to be more like children in their conviction and enthusiasm. The speaker ends with a quote about the importance of effort and being rewarded for it. They thank the listeners and wish them a successful week. Krasné, bílé, nádherné ráno, drahy pane, drahá dámo. Já vás vítám při dalším další epizodě podcastu Malý zázrak a my máme dneska 29.5. Jelikož jsem nedávno poslouchal zase své konkurenty z Polska, ze Slovenska in English verze a tak, tak jsem si řekl, no, budeme se snažit něčím odlišit, takže se zase budu snažit trošku okecat a trošku jí zároveň osekat. Aby těch slov bylo víc a zároveň jsme časů strávili v tomhleto, v téhleté audici méně. Takže vnechám ty počasy a všechny ty možné takové ty povídačky aspoň pro ty příští dny, teďka je jasné, že už jsem začal s vykladáním hned z rozjezdu, takže teďka to asi delší bude, ale od větřka se budu snažit to trošku zestručit. Takže, jak jsem řekl, my máme dneska 29.5., pomalu nám končí květem, vstoupili jsme 22.2. tydne v roce a dneska máme 149. tyden. 29.5. svátek slavy Maximilian. Když se zase podíváme dookolí, a vidat dneska nemáme ani moc těch svátků, takže z mezenárodních dnů máme Mezenárodní Den Příslušníků Mirových Operací OSN. Kdy to začalo, nevíme, je tady otazník, vyhlasilo to jak jinak OSN. A mimo jiné, máme takové ty netypické mezenárodní svat, a to je Den Bílého Čápa, Den Díla Veteránů Za Hranicemi Země a Světový Den Bez Kouření. Aha, no tak to jsem narazil na něco zajímavého. To myslím, že už pro ty lidi má věznam, respektive nemá. Nějaké OSN, to oni je kašlou, ale Den Bez Cigaret, no, to myslím, že lidmi hodně zahybe. A tak myslím, že většina lidí ani neví, že dneska je takový svátek. No tak to už to víte teďka ode mě. Dobře, tak my se pustíme zase na naše citaty a téma, co řešíme den co den, čili to, proč tenhle ten podkaz vznikl a otevřeme to tímhle citátem. Každý kamen v opánkách je méně bolavý, skryvali se za ním zaslouženě rovná cesta a minimu rung. A pak jsem si vybral jedno, které mě oslovilo právě, a to ještě včera večer, kdy jsem se zase tak hrabaval mezi citaty a jsem si řekl co tam hodíme dneska, to bych řekl jako ústřední citat, zároveň se to váže k jednomu malému vyročí a řekl to Václav Havel, náš bývalý prezident, první prezident samostatného Československa a později už úplně samotného Česka. Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl, bez pohledu na to, jak to dopadne. Tady myslím, že není třeba ani moc mluvit, tady je v tom tvrdzení jasně řečeno, docela krásně, no dneska to bude o přesvědčení. O přesvědčení a potenciálu. Takže se vrhneme na to. Zanedlohu máme den děti, jak víte, to už je prakticky kolik? Za dva, za tři dny? Jak jsem si všiml, některé města a náměstí slaví ten den děti už dříve, aspoň u nás tomu tak bylo, a někteří si to nechávají na toho prvního, ale když pozorujete ty děti, najdete to i v řadě psychologických knížek, prací. Já jsem také na toto témat vrazil nedávno v souvislosti, protože jsem se zase zabýval strachem a potenciálem a sen. Tak jsem přelouskal jednu tu kapitolu zase od Hellingera, to je takový jeden psychiatr můj oblíbeně, který se dost věnuje vztahům a osobnímu růstu. Chtěl bych si jednu inspiraci vzít právě od dětí. Děti, když si něco vezmou do hlavy, že to chtějí, znáte to, že to chtějí udělat. Vřízkají, důchou, smějou se, lítají prostě, jdou si za tím. Tak aniž vědí, jestli to je možné, prostě to jdou udělat. Proto děti často musíme hlídat, aby někam nespadli, něco nerozbili, něco nevyvedli. Ono tady u nás na Šlonsku se říkalo, třeba mít oči i v zadku, respektive homorově, třeba měč oče i v dupě, bo jak děcko učeká, to vyfruně raz co raz. To znamená, že když dítě si jde za svým a něco ho baví, tak jeho třeba vysloveně uhlídat. Myslím, že kdo děti máte, tak vám to není třeba říkat, protože to je intenzivní dohled 24-7. No ale s čem mají ty děti potenciál právě? Někde v rozmezi 3-6 let už začínají porovnávat na základě svých vzpomínek, zkušenosti, jestli něco možné je, nebo není. Dělají si tzv. úsudek. Sice zatím ve velmi malých rozměrech, ale úsudek se už rodí. Ale čím menší dítě je, tím více věří, že to, co chce udělat, se prostě povede, aniž by si uvědomilo, jestli to je možné. Děti mají otevřenou mysl ještě. Oni nemají takovou napadnutou a nakaženou předsudky, různými staráními, strachy. Dospělý člověk se prostě nechává ve strachem a pochybami. Často si říká, proč bych se o něco pokoušel? Co když to, co když se to nepovede? Když se na mě budou blbě dívat? Co když se lžu sám před sebou, před jinima? Je velký rozdíl mezi iniciativou dítě té a tou naší, těch dospělák. Děti chtějí něco udělat za každou cenu, aniž vědí, jestli jim to půjde. Dospělý často tuší, jestli něco může, jestli to má nebo nemá smysl, ale je tak nasaklý těmi svéma zkušenostima, obavami, strachem, že i kdyby měl potenciál k tomu, aby se to povedlo, potenciál k tomu to udělat, raději se o to ani nepokoušit, protože proč? Musel by výjít ze zóny svého komfortu. Něco zarizkovat, něco udělat navíc. Proto vezměme si příklad z dětí, z našich dětí, z dětí okolo a z lidí prostě čisté mysly. Buďme tak přesvědčení a nadšení, jako člověk s jasným pohledem, ale na druhou stranu nenechme se zdeptat jinými někdy bohužel i sami sebou. Abychom byli natolik zbavělí a skeptičtí, abychom jakoukoliv snahu, iniciativu nezabili v jejím zároveň. To myslím, že je na témách dětí dospělý iniciativa a potenciál, respektive přesvědčení pro věc. To téma je natolik zajímavé, sice malo kdo ho uchopí, tak na první dobrou, ale já si osobně myslím, že je natolik zajímavé, že se tomu budu věnovat ještě v dalších epizodách, dokonce i podcastech, protože máme dva až tři, takže tam témat potenciálu určitě ještě, ještě saknu. Ono je to dost zajímavé, protože u dětí je to podobné, jako u zvířat. Pokud jim něco zastaví, chcou to skutečně udělat. Dospělý člověk, takzvaně rozumný jedinec, se zastavuje sám. Dává si tam ty předsudky, dává si tam otázky. Jak se říká, je hlouba vět v zasoby. A to je někdy zbytečné. A já bych to právě uzavřel zase dnešním citátem na finanční kramotnost naší serii. Raději bych dostal zaplaceno 1% z úsilí každého ze 100 lidí, než dostat zaplaceno za 100% mé práce vlastně. J. Paul Getty. Tak, myslím, že dneska jsme tím povídáním strávili docela hodně. Jak jsem říkal, že dneska to bude dlouho. Takže já vám děkuji za poslech. Děkuji vám, že jste se mnou, věřím, že úspěšně vstoupili do nového tydne. Přeji vám krásný, vědat neskutečně užitečný tyden. A my se zase slyšíme zítra. Čau. Titulky vytvořil JohnyX http://johnyxcz.com