022 2023-05-05

The speaker starts by greeting the listeners and introducing the date and day of the week. They mention various international days and holidays, including International Day of Midwives and Global Hand Hygiene Day. They discuss the idea that some people can spend money on unnecessary things while claiming to have no money for basic necessities. The speaker shares personal experiences and stories to illustrate this point. They also mention the importance of being open to different perspectives and ideas. The speaker ends by thanking the listeners and wishing them a nice weekend. ♪♪♪ ♪♪♪ ♪♪♪ ♪♪♪ ♪♪♪ ♪♪♪ Krásnodobré ránovážení přátelé, všichni milí drazi, kteří mě posloucháte a pěstujete se mnou naviky v podobě ranního vstávání na pozadí podcastu Malý zazrak. Dneska máme 5.5. je pátek, tak nám krásně souzní, pokračujeme 18. týdne v roce a v pořadí máme 125. den. Když se podíváme najména, máme Klaudii a Klaudiuse, podíváme, když se zase do zahraničí, máme tam Gotarda, Irenu, Valdemara a další, případně v Polsku Anioła, Benvenuta, Hočemíra a tak dále, jako je tam toho spoustu u těch polsko-slovenských kalendářů, by se člověk nezastavil. Ale co je zajímavější, máme dneska spoustu mezinárodních dnů a mezinárodních svátků. Mezinárodní den třeba porodních asistentek, hygiény rukou, no to je v celku zajímavé, zvláště tak po téhleté nedávné COVID-Zoom době, takže máme Mezinárodní den porodních asistentek, to vymysleli nějaké asociace ICM, ICM ano a FIGO, to nevím, co to je FIGO, Polaci vědí, co je to FIGOfago, ale nevím, co je to FIGO, takže 1972 to vzniklo. A v roku 2005 VHO vymyslelo zase ten den Mezinárodní hygiény rukou, takto máme Evropský den pro rovnoprávnost osob se zdravotním postižením, no to bych řekl, že je smysluplný státek, to nám vynalezlo DPI, no a to by bylo, myslím, pro dnešek vše, co se týče těch svátků, a jelikož každý ten den je vždycky bohatý na ty, na pranostyky, koukám se, že dneska tady máme jenom, no nemáme jich tu zrovna málo, a tak já bych řekl jenom tu jednu, co je stejná i v Polsku, i u nás, Polaci tomu říkají, mají bogatý, či je květy, a u nás to je, že bohatý květen rozsevá květy, a myslím, že málo kdy se shodneme v těchto věcích, ale tuším, že naše kalendáře mají občas průniky, takže je to fajn, tím bych skončil specifikaci dnešního dne, a pro příští epizody, já bych asi zanechal všechny ty možné, pokud to nebude nějaké důležité, hodně, všechny ty možné life updatey, a ty kecaní o aktualitách, a takové ty omáčky bych asi zanechal, zanechal a rovnou se vrhnul na témat, ne jinak to uděláme dneska, a včera jsme měli takový zajímavý výrok o penězích, který měl sice autora neznámého, ale já bych se k němu vrátil, takže ještě řekneme si ho ještě jednou, mnozi dokáží utratit peníze na daremnosti, a současně nemají na chleba, a to po výdaních bych zakončil potom druhým výrokem, ten bude nasledovat, a co to znamená, mnozi dokáží utratit peníze na daremnosti, současně nemají na chleba, já jsem pracoval 16 let v jednom obchodním domě, a tak trošku jsem se oťukával jich druhým, mimo jiné jsem u svého známého pracoval tři týdny v železařství, ale to nebylo ono, to vážně nebylo pro mě, takže tam jsem rychleji zmizel, než že bych tam začal, a měl jsem spoustu takových letmých pracovních zkušeností, ale o tom možná jindy, jako brigád a všeho jsem měl taky spoustu, ale o tom možná jindy, já jsem zažil spoustu příběhů, a povykladali mi lidé různé svoje, doslova eseje, životní příběhy, to u té kasy, to byste se divili, co ti lidi zvládnou v rámci jedné minuty, takhle po dávkách každý den, ale říkala mi to i kolegyně, která dělala šefku, a které to tam ti lidé taky nosili, v podobném kontextu denně, a dokonce musím narazit na fakt, že někteří duchopci jedou tímhletím stylem, znal jsem jednu paní, která chodila i ke mně, vysmáta, strašně čiperna babička, velice taková jako v pohodě, sice si nadávala na milion nemocí a různé bolesti, byla po operaci a všecko, ale vždycky nadávala, a já nemám peněz, a mi se těžko žije, a já jsem s tím všetkým sama. Potom z ní vylezlo, že má jednu chatu, o které se jí stará její syn, který tam jezdí, který jakože bude její, ale pořád to bylo jako její, potom měla vlastnicky byt po manželovi, a mimo jiné, měla docela i zajímavý duchot, zároveň do vecky, a to už ne rok, dva, ale už řadu let. A távé ta babička říkala, a já nemám peněz, a já většině nevyjdu, a já jsem si musela i od seba půjčit jeden měsíc, aspoň to tak deklarovala. Nevím, neznám naklade té paní, nevím, jak se jí žije a za co úpracují, ale řekl bych, že to má spoustu společného s naším výrokem, protože já osobně jsem měl šest takových přátel, mám šest men, napsal jsem si jich tady a nebudu vám je říkat, ale skutečně jsem se dopatral šesti lidí, kteří mluví úplně stejně. A ta moje šestka potom mi říkala tady o téhleté starší paní. No víš, Martine, ta paní furt nadává, kolik nemá peněz. Ona peníze má, jenomže k ní přijdou vnuci a vždycky ji totálně vyžahnou z jejich prachu. Ona jim pokupuje ještě navíc darky a potom vždycky přijde a nadává na vladu, a nadává na společnost, nadává na mladé a vždycky říká, já nemám peníze, ten důchod je malý, už by nám měli zase přidat. Neříkám, nechápejte mě zle, teďka mě možná poslouchají i starší lidé, neříkám to o všech důchodcích, o všech mladších lidech, o všech studentech, neříkám to v těch kategoriích o všech. Nikdy nechci indoktrinovat a paušalizovat, na lepkování nemám rád, ale v jednotlivých připadech, v konkrétních připadech adres něco sedí. Je mezi námi spousta lidí, kteří mají nějakou hotovost, nebo mají určitý příjem a sedí na nich tady tenhle ten výrok. Mnozi dokážou utratit peníze za daremnosti a současně říkají, že nemají na chleba. A ty daremnosti jsou věci daremné neboli věci pomíjivé, které za chvíli zmizí a nemusí to být třeba jenom, že si člověk koupí nějakou zbytečnost, co já vím, nějaké, nějakou herní konzoli předraženou, kterou stejně tak potom nepoužíváte, tak asi první, co mě teďka napadlo. Ale můžou to být i zbytečnosti, co se těče zdravotních naviku. Já znám třeba cukrovkáře, kteří mají plnou skřinku sladkostí. A kdo z víte znaté cukrovku, tak víte, že to není o cukru, ale že ten cukr přijímáne tělu škodí. On jako primárně nespůsobuje tu pasivitu toho inzulínu, že ten inzulín svůj vlastně to tělo nepřijímá a že musí být zvenčitodávany. To jako přímo s tím inzulinem nemá co dělat, ale ten cukr v té krvi komplikuje ten stav. A to už jedno, jestli máte cukrovkáře, který si nakoupí spoustu sladkostí, a nebo člověka, který tráví čas tím, že vyhazuje za zbytečnosti a potom na konci měsíce říká, já nemám peníze. A přitom mají zajištěné určité příjmy. Já teďka říkám, že jsem spokojená socka, protože já... no, spokojená vždycky ne, protože někdy jsem naštvoval, jak mi vzniknou nějaké větší naklady, netřeba mnou zavíněné, které prostě musím radit. A to je někdy k speku. Vždycky se mi povede, kromě Unora, tam byla výjimka, kdy jsem odložil menší částku, ale vždycky se mi povede sanovat, navyšit své tři pravidelné spoření, které jsou zároveň investici. A mě vždycky udivuje, jak lidé mají 15, 17, 20, 30 tisíc, naberou si milion leasingů, uvěru, chodí financovat, chodí doplatit, tady rodičům, tady vnukům, tady kamošovi, dokonce jsem znal jednoho známého, co si vzal úplně zbytečně půjčku na jednoho svého kolegu z práce a ten mu to splatil jenom do poloviny, pak se odstěhoval a zmizel a ten můj známý musel tu půjčku splatit dál. Nic z těch peněz neměl a měl zavazek na krvu. Takže já bych řekl, že tenhle dnešní výrok je strašně aktuální a zapamatujte si prosím jeho kontext. Říkám ho už po třetí a opakuju ho ještě jednou. Mnozí dokáží utratit peníze na daremnosti a současně nemají na chleba. A to bych řekl, že je nemoc střední třidy a nemoc té naší doby obecně. Já bych to dnešní povídání zakončil druhým výrokem na podobné téma. Existují lidé, kteří mají peníze a lidé, kteří jsou bohatí. Co to řekla Kokošenou? Ať si myslíme o Koko a jejím způsobu a životním stovu cokoliv, musí se nechat dát za pravdu, že spousta jejich tvrzení o majetku a penězích jsou trestné. Když se nedíváme na člověka a jeho způsob uvažování, ale na jeho pragmatismus, může mít i s jinýma lidma, kteří mají jiné smyšlení, řadu průniků a společných názorů. Takže nezahazujte každého člověka jen proto, že si myslíte, že je absolutně jiný. Občas se najde u něho taková myšlenka, která vás totálně udiví. Já do teďka se držím pravidla, selektuju všechno, vybírám všechno a nechávám si to, co je pro mě hodnotné. Tak já vám děkuji za dnešní povídání. A já vám děkuji za ztrávání se mnou zase téhleté poranní chvíle a přeji vám krásně víkend, který nadchází a krásně a úspěšně dnešní den. Mějte se krásně. Čau. www.hradeckralove.org