027 2023-05-12

Today is May 12th, and it is the 132nd day of the year. It is International Nurses Day, International Awareness Day for Chronic Immunological and Neurological Diseases, and International Fibromyalgia Awareness Day. The speaker talks about the importance of prioritizing leisure time and not relying on vacations as an escape. They share a story about Niccolo Paganini, emphasizing that talent alone is not enough, and hard work is necessary for success. The speaker concludes by mentioning future episodes and signing off. ♪♪♪ ♪♪♪ ♪♪♪ ♪♪♪ Dobré krásné ráno, všichni milí a drazí, milí pane, drahá dámo, všichni, kteří se mnou vstáváte pravidelně každé ráno a budujete navík. Dnes je 12.5., je pátek a my pokračujeme 19. týdnem v roce a v pořadí máme 132. den. Svátek slaví Pankrác, když se podíváme do zahraničí a do katolického kalendáře, takže tam zase najdeme jména jako je Dominik, Pankrác, Achilles, Domicela, Domician, Epifanius a další takové. Takže máme to skutečně bohaté, když se podíváme do okolí. Jo, když se podíváme na Mezenárodní dny, jo, tak to je dneska pořádně bohaté. Na 12. se ti naši mezenárodní společenství, vědci, sociologové, ty různé svazy, nám to připravili přímo tři svátky. A zaprvé je to Mezenárodní den ošetřovatelek a zároveň sester, což navrhla roku 1965 Mezenárodní rada sester a od té doby to slavíme. Další zajímavý svátek je Mezenárodní den podpory nemocných s chronickým unavovým syndrumem. To začalo roku 1993. No a poslední je Mezenárodní den informovanosti o fibryma myalgii 1992. To si dovolím přeskočit, protože někdy se u těch nemocí zastavím, aby jsme trošku rozvedli, o co se jedná, ale dneska těch svátků máme skutečně hodně, tak si to dovolím přeskočit. Specifikaci dne by jsme měli za sebou. Já bych jenom zhodnotil, že poslední dobou se nám skutečně dáří, že ty poslední dny, no aspoň tady u nás v tom regionu, jsou krásné, slunečné a vážně jako radost se podívat z okna a někam víc, takže pokud máte tu možnost a je u vás taky tak hezky, vyjděte, pokud není tak hezky, taky vyjděte. Zdravý vzduch je vždycky dobrý, náš mozek ho potřebuje, je to de facto krmivo pro naše myšlenkové zavity, když máme okysličený rozum, tak se vždycky lépe funguje. No a já bych to dneska nezdržoval a zastavil se bych se rovnou u motivačního citátu a u motivačního příběhu. Předevčerem jsem vám tady říkal příběh o Pikasovi a dneska bych vám chtěl přiblížit dost podobný příběh s podobným podtextem a kontextem a který má zase v sobě takové skryté trošku tajemství. Ale jen úplně na stejné téma, tak jestli si všimnete, kde je ta spojnice mezi těmi dvěma příběhy, pokud jste poslouchali středeční epizodu. Já bych začal. Citátem dnešního dne je to trošku modifikovaný výrok setagodina a zmodifikoval jsem ho já i s svými slovy, ale ten obsah je prakticky stejný. Místo ustavičného přemýšlení a vzdychání, kde bude už další dovolená, byste si možná měli zařídit život, ze kterého nemusíte utíkat. Teď jsem možná některé naštval, ale to nejenom já, to i pan setgodin už to řekl před lety, ale něco na tom je. Já mám v okolí, nebo měl jsem teďka, už to tak nevidím, ale stále vidím jak na sitích, tak i v okolí svých známých, že někteří lidé mají dokonce i dvě, tři dovolené ročně. V dobách, kdy se jim to těžko organizuje, kdy třeba není toliko peněz, jako pak znám lidi, kteří mají dostatek peněz, kteří si můžou prostě udělat takzvaně volný čas a radost. Já neříkám, že ne, to by lidé měli. Pokud máte tu možnost, dělejte ještě vícekrát, mějte třeba pět, šest dovolených do roka. To je vždycky zdraví a psychice prospěšné, ale myslím, že vím na co tady pan Godin naraží, když si plánujeme tu jednu jedinou dovolenou ročně a celý rok potom vzdycháme, kdy už zase bude. Tak bychom si měli naše priority seřídit tak, aby volný čas, práce a všechno to, co nám naplňuje všední den, nebylo natolik těžké, abychom se museli upínat k nějakému bodu v roce, nebo k nějaké situaci, která nás takzvaně z toho spasí a vysvobodí. Já tento citat velice chápu a proto jsem změnil celkově nastavení vůbec svého života a všechny priority, které k tomu vedou a všechny nástroje, které k tomu používám. De facto jsem se vzdal většího příjmu, šel na menší peníze, které se točí dokonce kousek pod minimálním vzdou, ale dělám to, co chci. Dělám to, co mě baví, to, co chci budovat, dělám podcasty, časopisy, religuji texty, dělám nadálků, zakázky, dělám prostě více činnosti najednou. A to jenom proto, že jsem konečně po letech vzal tu odvahu a řekl si, že nechci dělat to, co mě ubíjí a co mi prakticky ničí nervy. Tak přešli bychom k tomu motivačnímu příběhu a uzavřeme to potom zase citátem o finančních gramotnosti. Dnešní příběh se jmenuje Paganiniho hudební projev. Jenom takhle na konceptě houslového vituoza a mistra Niccolo Paganiniho přišla jedna žena po skončení představení a nevydržela to a promluvila. A jelikož byl Paganini jinak skromný a mudnémluvný, vyslechl a krátce jí řekl následně tohoto vyznání. Ona k němu tedy přišla s tím obdívem a šibalsky přistoupila a zeptala se. Mistře, obdivuji váš talent a nadání. Jak můžete být tak perfekt? Abych já alespoň z části zahrála tak dobře jako vy, musela bych trénovat celý život. Paganini se obrátil k mladé dámě a s lehkým usměvem odvědčil. Vážená dámo, přesně to jsem udělal. A nasledně na to odešel. Určitě jste tenhle příběh slyšeli, pokud se pohybujete v oblasti osobního rozvoje. Pokud ne, možná se vám to obilo o uši, tak říkajíc. A všechny tyhle příběhy mají podobný princip. Ukazují nám na to, že je zbytečné obdivovat nějaké mistry, celebrity a tak. Je třeba si jich dát do svého středu jako vzor. Jako někoho, kdo je hodný nasledovat. Protože oni skutečně vytvořili obrovský kus práce a dosáhli mnohé. Ale ukazuje to pouze na to, že i títo lidé, kteří mají výjimečné nadání, tak i přesto všechno zatím musí být obrovský kus práce. Ten talent a to nadání je tak 10-20% toho všeho. Představte si, že by nějaký slavný malíř, virtuóz, nějaký vědec, že by si tak řekl. Mu by se všechno dařilo, šlo by mu to od ruky a někdy v mládí by se řekl. Lidi, já to prdím. Já to nechcu. Sice vidím, že mi to jde, ale tak co kdybych začal dělat něco jiného. Představte si, že by třeba tento paganiný řekl. Ne, já nebudu trenovat na housli, já půjdu dělat zedníka, protože tam můj střída mi řekl, že v odbore budu mít dobré vyhody, že tam někde bystavím nějaké velké město společně s chlapami a budu se na to koukat. Já jsem tady budoval. Tím nechci říkat nic kontroverzního. Já si zedníku velice vážím. Ale asi chápete tu moji pointu. Vemte si, že lidé, kteří mají k něčemu doopravdy vlohy, velké nadání by si na začátku své životně drahé řekli. Ne, to mě nebaví, nebo já v tom nevidím jako nic, já to kašlu. Takže tady na tom je podloženo, že ten talent a ty schopnosti, to je jenom malá část celého příběhu. Velká část je to, zdali to prohlubujeme, zdali na tom pracujeme a jestli odvedeme vážně tak velký kus práce, za kterým jsou potom ty naše vysledky. Určitě si řekneme v budoucnu více takových příběhů, kratkých, které jsou na podobné téma, ale příště už zase skočíme na jiné téma. Chtěl jsem vám jenom zdůraznit tohleto gro. A já s vás zase velice rád uvidím na Broustu a velice rád se s vámi setkám opět u další epizody a ta bude tentokrát zase po víkendu, kdy se znovu slyšíme a to už bude pondělí 15. Tak se mějte krásně, čau. www.arkance-systems.cz