012 2023-04-21 Lucidní zamyšlení

The speaker begins by greeting their friends and providing the date and day of the week. They mention various holidays and international days being celebrated. They then discuss their recent interest in studying mental depth and lucid dreaming, sharing their experiences and thoughts on the subject. They mention the importance of developing positive habits and the impact of automation on physical activity. The speaker concludes by emphasizing the value of simple things in life and wishes the listener a great weekend. 🎵🎵🎵 Drazí přátelé, krásné dobré ráno, kteří se mnou ochotně vstáváte z radosti do malého zázraku, kterým je další nový den. Dneska je 21. čtvrtý, je pátek, dále máme 16. týden v roce, stojí 11. den, a svátek má Alexandra. Když se zase podíváme do zahraničí, trošku se rozhledneme, tak najdeme, že v okolních zemích to tam mají. Sasky, Selmu, Anzelmu, Anzelma, Abelarda, Želislava a Ževislavu. Tak řekl bych, že některé mají i ten slovanský základ, ale nic proti vkusu ostatních zemí, je to prostě naše okolí. Z těch významných svátků a dní, které se zase mezinárodně slaví, je Mezinárodní den hluku a založil nám to Hudebně ekologický spolek, Hudebně ekologické sdružení roku 2004, takže od té doby to slavíme. A šeští rok tomu vlastně je 20 let. Tak dneska je teda toho 21. čtvrty. Musím se vám pochlubit s malým posunem. Poslední dny čtu knihy o rozvoji mentální hloubky. To samotné vám asi nic neříká. Možná vám něco říká kniha Moc přitomného okamžiku od Erharda Tolleho. Jednu zajímavou knihu pracuju i do našeho hlavního vzdělávacího podcastu Myšleňka nebolí. Teďka se tak trošku bývu mezi několika publikacemi. Dostala se mi do ruk literatura ohledně téma lucidity, vědomého prožívání lucidního snění, čtení, kapacit a sledování své mentality skrze odstupu k vlastní osobě, což je velice zajímavé, protože to jsou takové neliberálnější, možná trošku nemonotonní stránky naše psychiky. A je to velice zajímavé, protože při práci s vlastní mentalitou lze nacházet docela zajímavé vysledky. Když už se přichytíme u toho lucidního snění, což jsem si stáhnul i audiobook a vštutečka i textovou podobu, snažím se přijít o co se jedná. Jestli to je skutečně tak kontroverzní téma, jak se říká, v čem to spočívá a co to může člověkovi přinést. Po třech týdnech, co po kapkách studuju na toto téma, se mi povedlo v noci udělat další pokrok. Včera v noci jsem z toho moc nelaspal, to jsem vám konec koncu už řekl, ani tak těch šest hodin, ale tak popravdě vám nepopisuju ten den ze včerejška na dnešek, ale ten den předchozí. Dnešní noc byla o dost podobná, akorát, že jsem naspal jednu hodinu navíc a ten včerejšek, abych se u něho zastavil. Bylo to tak možná šest, možná šest a půl hodiny, ale zdalo se mi několik snů. Většinou, když sníte a když jste v té REM fázi, tak si všechny sny nepamatuje. Jsou to takové ty utrškovité koncepty z několik set, možná tisíců myšlenek a vy vidíte pouze ty zablesky a když se ráno probudíte, máte pocit, že je to jednolity příběh a přitom to vůbec není pravda. Tím nejvyznačnějším snem u mne byl asi jeden, ve kterém jsem viděl jednoho zákazníka z mé byvalé prace patrně se svou přítelkyni, sám už nevím. Tu ženu jsem dříve viděl, sice ale neřekl bych, že ti dva budou pár. I tady v tomhletom připadě stále pocituju, že na své sny jsem neměl žádný vliv. Jako nevím, do jaké míry to je pravda, nevím, do jaké míry se to může zdařit. Dělo se to, jako bych sledoval film. Divoce, nesystematicky, útrškovitě, no jako prostě většina snů. Určitě to zažíváte taky, ovšem prakticky. Uvšem jsem si uvědomil, že se jedná o sn. V určitém momentu mi došlo, že tohle to není reální. Možná už je zajímavé to, že ve snu si položíte sami otázku a teďka jste takový trošku zmartený, uvažujete, je to fakt, není to fakt, a v konci si nakonec uvědomíte větu, tohle si představuju nebo sním. Každopádně v celé té částečné nejistotě jsem 100% věděl, že sním, ale to až včera. To byla ta noc ze včerejška na dnešek. A v jednom momentě jsem si řekl, necháme toho. Ani nevím proč, ani nevím proč zrovna tuhletu větu, ale prostě myslel jsem si, necháme toho. Možná to, co jsem zrovna viděl, možná to, kde jsem zrovna trávil ten čas, i když byl snovy, ale prostě problsklo mi hlavou, necháme toho. A bylo, a zrazu jsem otevřel oči. Tady už je dobrá otázka, zdali v momentě, kdy si to člověk takhle definuje a prožije jeden poslední sen, ten moment mezi tím posledním snem a vstáváním, jestli to je sekunda, nebo jestli tam je ještě nějaký nebdělý staz, kdy sen nemáte, že? To je dobrá otázka. To bych nejradši nějak zanalizoval, sám nevím, jestli tam byla nějaká pauza nebo mezera, ale prostě pamatuju si, že jsem řekl tuhletu větu ve snu a z ničeho nic jsem otevřel oči. Koukám se na telefon, je pět hodin padesát jedna minutu. Taková ta klasika, na kterou jsem zvyklý poslední dobou, plus minus šesta, nevím, jestli to je můj mozek, jestli tak reaguje na pravidelně stávání, jak říkám, nebo to vážně mělo souvislo s tím snem. Každopádně poslední uvědomění bylo, když jsem ve snu s ním a pak věta, necháme toho. No a rázem bylo ráno. Doteď zkoumám a snažím se vzpomenout, jestli tohleto právě byl impuls k ukončení toho snu, nebo to byl součást toho příběhu a prostě jednoduše jsem se vzbudil a nic víc, protože konec konců tohleto už mám, řekl bych, ty poslední tři čtyři ty dny zažité jako navyk. Takže když už se blížíte k tomu měsici, Icovi ve své knižce sedm navěků úspěšných osobností říká, že co opakujete zhruba třicet dní po sobě, co opakujete v rámci toho jednoho měsice a když překonáte měsic, už se to stává vašim navykem. Propisuje se to do vašeho vědomí a to je taky další zajímavá knižka. Tohleto je o retrosparingu, tohleto je o budování určitých těch osobnostních navyků, které vás potom zase posunou směrem k nějakému úspěšnému jednání. Takže já si od Steve McAvoyho strašně rád přečtu, že vždycky knižky doporučuju. Právě ta jedna z nejznámějších je sedm navěků úspěšných osobností, které doporučuju. Pokud nemáte, tak si sežente. Myslím, že ta kniha už je tak přestřelena, myslím, že Audio Librex ji určitě má. Je možné si ji stáhnout, poslechnout. Ale abych se vrátil k tomu snu. Proč je tohle skutečně fascinující oblast. Každopádně se tomu budu dál věnovat ke studování mentality a vědomého prožitku. Představte si, že byste ve svém snu si natrénovali, že se třeba někomu omluváte. Nebo řešili nějaký vážně zásadní problém, který v průběhu dne vám to nejde. A v tom snu byste to vyřešili. Vzpomněte si na moment, který se odehral třeba před 10 lety a zažijete ho ještě jednou. Ve snu, ale prakticky stejně, jako by to bylo reálno. Zažijete nějaké intimní tělesné milování s druhou osobou, kterou milujete, která to třeba teďka s vámi nemůže být. Je třeba někde na pracovní cestě, kde svobodně dostáváte do takové situace s někým, s kým jste už byli, ale ve snu. Nebo je to zase jenom snové, je to zase neutrální. Není to žádný člověk, se kterým byste byli. Jako chápejte, tady tyhle možnosti jsou nekonečné. V momentě, kdy člověk prakticky je scenaristou svého snění, tak v tom momentě to začíná být zajímavé. Vůbec. Projektovali byste si sny, které chcete, nebo je alespoň do jisté míry řídili. A přitom, co je nejlepší, věděli, že se jednal sem. Já věřím, že některé studie lidského mozku a tréninky našeho vnímání jsou zapotřebí. No proč? Protože jak nás bude postupně poholcovat robotizace, umělá inteligence, budeme žít v té konfrontaci světa AI, každý druhý proces ve svém životě bude zautomatizovány, budou upadat naše těla v nedostatku pohybu. Protože co si budeme povídat? Můžeme si to namluvat do nekonečna, ale možnost vyhybat se dneska bohužel zasouvá trošku do pozadí, upozaduje. A přitom těch možností máme mnoho, možnost vyhybat se máme velkou, ale tím, co každým dnem musíme naplňovat, budeme postupně nacházet menší a menší vůli k tomu, to skutečně dělat, protože my děláme tzv. věci, které jsou přednější, nebo které si myslíme, že jsou pro nás přednější. Až si nakonec řekneme, proč vlastně, proč bych měl někam chodit, proč bych se měl minimálně alespoň procházet, než už nic, když tady mám milion práce, musím to a to dodržovat, ti a ti po mě tohleto chtějí, no a ten život se rozpadne do kousku takových, takové konfrontace povinností vs. relaksace, která už bude volena námi a rozhodně nebude ta aktivní. Naši předkové měly koňské povozy, měly kola, automobilová doprava je jen něco přes stolet stará, podobně o trošku starší je ta železniční, ale kdy zabředneme do toho jednoho až dvou století zpět, objevíme se někde v 17., 18. století, no tak tam je ten klasicky starý způsob. Tam maximálně najdete koně a povoz. S každým novým strojem, které lidstvo vymyslelo, máme nové a nové možnosti, posouváme se vpřed, říká se tomu takzvaně pokrok, ale naše těla mají méně a méně důvodu se hybat, pracovat na své psychofizické pohodě. To, co naši předci měly automaticky, my musíme hledat a udělat si na to čas. Proto vám přeji, aby zdravená věky a radost z každého nového dne byly takovou samozřejmostí, jakože dycháte. Protože ty nejhodnotnější věci, které nic nestojí, jako je čerstvý vzduch, spánek, lidský dotyk, schopnost dychat, smích a další přidáné hodnoty, které prostě nic nestojí, ale musíme si je vytvořit a udělat si na ně čas. Celé je to v naší hlavě. Proto vám přeji krásný den a slyšíme se zase po víkendu, protože tenhle ten podcast, jak víte, funguje pondělí až pátek. A teď si dáváme na oddych, protože tam předpokladám, že většina lidí snad nepracuje, i když tahle ta naše doba je fakt pokroucena. Když si to bylo normální, dneska každé druhé povolání v sobotu, neděli pracuje nebo aspoň každý druhý víkend. Aleka, ať už to máte jakkoliv, já vám přeji, ať máte krásný víkend a jak říkám, slyšíme se v pondělí. Mějte se krásný. Čau. Titulky vytvořil JohnyX http://johnyxcz.org