008 2023-04-17

Krasné dobré ráno, dámy a pánové, všichni nidrazi posluchači, kteří se mnou stáváte každé ráno od pondělí do patku, dneska je 17. dubna 2023, je už 16. týden v roce, my jsme dneškem zahájili novy, je 107. den v roce, státek slavy Rudolf, když se podíváme do zahraničí a do alternativních kalendářů, tak tam najdeme jména jako Rudolfa, Rolf, Rudolfina, Raul, Ralf a Randolf. Co se týče světových mezinárodních dní a zvláštních svátků, tak dneska je světový den hemofilie, tak jsem na tom včera uvažoval, ale napadlo mě, když my nenahráváme sobota, nedělí, ty víkendy a dáváme si jakoby pohov, bylo by asi fairové zmínit vždycky v pondělí, i které ty dny o víkendu byly mezinárodní významné dny. A když se tu tak podívám na tu sobotu a neděli, vidím tu jeden jediný den, a to byl světový den hlasu, který byl Mežinárodní zdravotní organizaci stanovený v roku 2006, takže to je případa na 16. čtvrty, tedy na včerejšek na neděli. A ten dnešní den, co jsem zmínil, ten světový den hemofilie slavíme od 1998. Kdo by nevěděl, kdo to je hemofilik, tak to je takový nemocný člověk, který se nesmí poranit. Nesmí se mu stát nějaká řezná rána, nebo nesmí se mu nějak narušit integrita kuže, protože v momentě, kdy se poraní, tak krvaci neustále. Hemofilici jsou lidé, kteří mají špatnou sraženlivost krve a mají nedostatek krvních vestiček, respektive ty krvní vestičky nefungují, takže stává se to, že se mu strašně špatně zastavuje krev. Proto myslím, že ten dnešní Mežinárodní svápek je jeden z mála těch skutečně významných, které jsou důležité. Kdo by neznal nějaké nejznámější hemofiliky, tak třeba jedním byl syn císáře Mikuláše, což byla období mezi první a druhou světovou válkou, řekl bych ještě před první světovou válkou, to bylo období carského Ruska, ale určitě bychom jich našli líce. Takže to by bylo tolik, to by bylo to dnešní intro. Kdybychom se chtěli podívat na nějaké ty pranostyky nebo nějaké ty ptákovinky, tak koukám, že na dnešní den už se konečně nějaká objevila. Jo, máme tu na Rudolfa, no to je malé, dokonce tu máme Roberta, to je paradox na 17. a ale je to takové, no, no, no. Svatý Rudolf a svatý Jiří časy smíří, no to je tak rány středověk, to je úplně, to je hadra. Svatý Rudolf otvírá dveře a okna. To je pravda, protože to navazuje na všechny ty ostatní jarní pranostyky. Dneska tu máme zase poněkud zataženo, dneska máme deští v jeden, ale i to je fajn. Vlhkosti je třeba, podzemní vody nejsou, samozřejmě kdo se zabývá té meteorologií a zemědělskou soudržňovství vod a pohodí a toku, tak víte, že to s tím nemá co dělat, ale tu vlhkost prostě potřebujeme. Nežíme si cez trote, ale dobře, že prší. No a potom máme ještě třetí. Na Roberta je dobré vysazovat zeli a pule. Tak kdo jste zemědělci, sáď, to je hlava na hlava. Tak, dneska se koukneme, co tu máme za citát, aby jsme se už konečně dostali k nějakému tomu tématu. Tak já jsem listoval, listoval včera předevčírem a strašně se mi ono zobíjí ten citát, který zmínil de facto všichni. To je pravda. To je jeden z nejčastěji používaných citátů, protože můžeme si všimnout, že podobné alternativy použíli lidé od Marka Aurelia, což už jsem ho tu zmínil dříve, což je filozof na truně a jediný asi takový císař starověké římské říše, který stal za to, o kterém by se dalo říct, že byl docela murální a že panoval skutečně s rozmyslem. Pak ten citát v obdobné podobě řekl Dalajla má hodně proroků z různých světových nabuženství, myslitelů světoby. No prostě zopakovalo ho hodně lidi a řekl by, že když už se tomu celý lidi věnuje, že na tom něco bude. Je to asi jedno z nejčastějších stvrzení v oblasti filozofie vůbec, v oblasti osobního rozvoje, co existuje těch posledních 50 let, nebo nějakého toho duševního pokroku, no nazvěte si už jak chcete. Když navázal na tento citát tím, že jsem našel takové dva krátké příběhy, a dneska to bude na téma paradigma, paradigmata, neboli osobní pohled, přístup k věci, jak se díváme na sebe a na druhé. Jinou žilbou, kdy začneme tak trošku povitkově, pohadkově, jeden muž ve starodávné Číně, ztratil svou sekeru a domníval se, že mu ji ukradl svou senu synu, ale nebyl si tím zcela jist. Peč lidě jeho, proto pozoroval. Jeho chůze, jeho pohled se mu zdál být typicky zlodějskou. Všechno, co dělal, mu vypadalo zlodějskou. Dneska by se dalo říct, že na něho měl pořádnou pivku, že? Po několika dnech nahodou našel farmař sekeru pod hromadou prkem. Dalšího dne uviděl sousedova syna znovu, jeho chůze už nebyla chůzí zloděje a taky jeho pohled už nebyl zlodějský. Zapamatujte si tenhle krátký příběh, řekneme si druhý a něco si k tomu povíme. Druhý příběh. Mladý muž se předbíhá ve frontě, nic neřekne a starší pán, který je nedaleko, za ním si mu dva podbousy. To je ale nevychovanec, drzl on jeden z prosty, tomu tady nikdo nic neřekne, jak to, že si může tak předbíhat a jemu všechno jedno. A ještě si chcí, ponádává, sice takovým tím polohlasem, aby jako prostě podbousy, aby mu jako nikdo nic neřekl, ale zároveň, aby si ulezil. Taková klasicky stěžovatelský přístup. Prostě ten mladý člověk je pro toho staršího pana někdo, kdo mu častečně zkazil den a naštval ho. Nyní se podívejme na stejnou frontu, stejnou situaci stejného mladého i staršího muže mezi těmi lidmi v jiném případě. Ten mladý muž se předběhne a v rychlosti prohlásí. Promiňte, nezlobte se, moje žena v této chvíli rodí v nedaleké nemocnici, já musím koupit jen dvě, tři věci a hned jedu za ní, ještě jednou se omlouvám. Najednou i ten rozmrzely starší muž, který by ji jinak nadával, má pochopení, i když se ten mladík předbíhá. Někteří mu dokonce gratulují, poplacávají ho po zádech, přeji zdravé dítě, pozdravě pro maminku a tak dále a tak dále. A teď, když se podíváte na oba dva příběhy. Na příběh stardávného čiňana, který zle ocenil syna svého sousada a tím pádem ho zbytečně podeziral. Až takovým paranoidním přístupem. A na pohled staršího člověka, neřekl bych starce, ale staršího muže, který na jedné straně mladého člověka, který se předběhl, absolutně odsoudil. A v druhém případě, kdyby řekl, že má ženu v porodnici, tak mu prakticky nad tím ani neuvažovalo. A tady tomu se říká paradigma. Cítíte to taky? Je to pohled na věc, pohled na situaci, na člověka, na konkrétního aktu. Nebolím nastavení na situaci různými pohledy na tu samou věc. Různé pohledy totiž plodí různé myšlenky. A různým pohledům také předcházejí různé myšlenky. To je taková ta, jak říkají američani, creeper. Creeper face. Face. Protože face je obličej, samozřejmě, že? A jaké myšlenky přijímáme i zpět do svého podvědomí, protože to, co taky vyjadřujeme, to, co z nás vyplouvá, nám dělá ten zpětný feedback, to už jsme si tady řekli, to utváří naši náladu a naše vnitřní nastavení. Když si o nějakom myslíme, že je to water, i kdyby pozbytek života dělal všechno dobré, pro nás to bude water. Když někomu fandíme a zdá se nám sympaticky, i kdo by potají dělal nějaké nekalosti a zločiny, ale my jsme to neviděli, my ho budeme plácat po zádech, protože nám nás působí strašně jako pohodový sympatiak a přitom to může být třeba ten nejlepší šmejd, že? V momentě, kdy se dozvíme informace o takovém člověku, se i naše nastavení změní, kdy se dozvíme ty pravdivé informace. V Biblii je jeden úžasný verš, kde se říká Poznáte pravdu a ta vás osvobodí. A v tomhletom verši je zakodovaná krásná idea. Spousta lidí jedna na základě toho, co je naučené, nebo na základě toho, co si myslí, co se domnívá. V momentě, kdyby se hloubali, kdyby šli k problému hlouběji a snažili se dozvědět informace, a to už je jedno, o co se jedná. Jestli se jedná o psychologii, o vlastní povahu, jestli se jedná o nějaký seberozvoj, o situace ve světě, o vlastní zdraví, o finanční situaci svého života. Cokoliv v životě řešíte, když to řešíte pomrchně a jenom tak jakoby napůl, že se tím nezabývate, můžete mít často milné informace. A tím pádem si vytvoříte falešné paradigma a myslíte si něco jako hotovou věc, aniž by to třeba byla pravda. Proto se spousta lidí dneska ocitá ve fázi takového zmaru. Neustále se jim nebáří, neustále na něco nadávají, říkají, že stojí pořád ve stejném místě. Ale proč? Protože se nezastaví, neudělají si takový ten release, jak se říká, takový ten follow-up, to zpětné nastavení a koukání se vzhůru, čili neohlednou se zpět a nezhodnotí, jestli to, co dělají, vážně stojí za to. A to je právě to, o čem jsme řekli na začátku. To, nad čím uvažujeme, o čem mluvíme a co znovu zpět pouštíme do našeho mozku. Čím živíme naše vědomí dlouhodobě, to utváří naši mysl. A to nás předurčuje úspěchu či neúspěchu a různým akcím. Tak, já myslím, že dneska jsme se rozpovídali vážně hodně, abychom zadrželi ten format, že tenhle ten podcast bude v relaci 5 až 15 minut, tak já se s váma zase pro dnešek loučím, uslíšíme se zítra, mějte se krásně, přeji vám úspěšný a ničím narušený skvělý den. Nebo naopak rušený, pokud chcete, aby vám ho někdo narušil a to příjemným způsobem, tak vám to přeji z plného srdca. Mějte se krásně, čau. www.hradeckesluzby.cz