004 2023-04-11

The podcast episode discusses various topics, including the date, international days, and Parkinson's disease. The host also shares a quote about the importance of embracing each new day. They mention a story about how our ancestors had to travel long distances to visit family, highlighting how time has become more accessible for us in modern times. The host expresses gratitude to the listeners and looks forward to future episodes. Dobré ráno, drazí přátelé. Vy posloucháte podcast Malých zázrak. My se nacházíme tradičně mezi 6 a 7 hodinou rány, toto už je pátědíl a dneska je 11.4.2023, svátek má Izabela, když se podíváme do zahraničí, najdeme tam jména jako Ariel, Ariella, Ratmir a Aretha. Jsme v 15. týdnu roku a dneska je 101. den kalendářního roku, mimo jiné máme tu několik svátků a mezinárodních dnů, což se nestává každý den, protože teď byly Velikonoce a sem tam máme mezery, takže na toho 11.4.2023 nám připadají dva velice vyznačné dny, jedním z prvních je Mezinárodní den solidarity oslobození politických věznů, a druhá záležitost je Světový den parkinsových choroby, který se slaví od roku 1997 a to je bohužel bouřlivá záležitost, protože parkinsová choroba postihuje 8,4% společnosti, což je asi desetina populace téhleté planety a když se nad tím zamyslíte, každý desátý senior, který ho znáte, má patrně tuto neurologickou chorobu. Zvláště v těch našich bohatých společnostích je asi vyšší zastoupení, protože tyto choroby právě vznikají od umíraní mozkových buděk a špatnou relativou a zadržováním toxicity mozku, což může si člověk přivodit sám a nemusí, pročže z velké části to je genetická choroba, ale životní styl nám může urychlit nebo zpomalit vývoj tohoto synstva. Ale dost od mezinárodních sebnů a nemocí jsou zajímavější věci, kdy se podíváme do nějakých souvislostí a zajímavostí. Dneska to je 125 let, kdy v roce 1898 k tomuto dní ornitologové dokončili popis základní skupiny ptactva na našem území, zejména sykorky modřinky. To nevím, jestli vás někoho zajímá, pokud jste na nějaké zemědělské škole, tak možná si to můžete napsat do referátu, možná vám to přijde jako zajímavý prvek. A já, když jsem tak včera večer listoval a listoval, prokousaval jsem se motyvy a citaty, tak jsem si řekl, že ten náš podcast by měl mít nějaké zásadní moto. A jelikož jsme ranní pořad a jelikož se tady bavíme o zdravých navěcích a vždycky o probuzení do rána, tak já jsem si našel citát Sophie Jordan, ve kterém zní Dočkat se nového rána je v tomto světě po každé zázra. Mně se to líbilo o té míry, že bych řekl, že bych to dal i na naš web a že bych to dal jako naše vyhradní moto tady tohoto pořadu. Protože obecných citatů o vstávání, obudovaní, naviku, o tom proč je dobré pěstovat tyhle ty zvyklosti a vstávat ráno tím pádem mít naskok a udělat spoustu věcí dne dříve, zatímco ostatní lidé spí, je na to je spousta motivačních knih a citátu jsem našel několik desitek. Ale tohleto se mně skutečně líbilo, protože doba je složitá, ačkoliv se máme relativně v pohodě a jsme v dostatku v hojnosti, přesto všecko doba je složitá z úplně jiných pohledů, než měli zase naši předci. A k tomu si povíme krátký příběh, ještě před tím než se dostanou k příběhu, chtěl od sebe takový life update spíše zpomínku, zrovna v těchto časech, je to někdy na jáře roku 2006, mimo je teta Jarkana Boška řekla nevím, možná z hecu, možná mě chtěla potěšit, možná to myslela doopravdy, to už se nikdy nedozvím, ale řekla mi zajímavou věc. Martin, chlopě, ty čemuše těm neživíš, řekla mi to po našemu, protože my pochodzíme tady z toho Ostravsko-Těšinského segmentu, respektive moje rodina se táhne z obou dvou stran od mamky i v tátě tady z toho Těšinského šlunska, rodina mého oce je někde odobratit vzdál, rodina mé mamky je právě z toho Třinská-Těšinská segmentu. Takže my jsme všichni tady jakoby Češinoci, já mám ty předky někde hluboko zabudované tři čtyři generace zpět v Polsku, takže je mi koluje taky nějaká polska kres, proto mě občas uslyšíte i ten můj hlas tak rezonuje, možná jste poznali, že tam kapka toho Polaka někde zaduje. Takže se tomu nedíste, že mám někdy takový nasladlý hlas, občas se mi nějaké ty sykavky srdé někde i a takové ty věci přeskočí i v tom textu i v tom hlase, protože já jednako poprostu zvyklé rozmávám i v polském, takže nemá koupot, nemá zpravy. Ale tenhle ten podcast je primárně v českém jazyce, tak a teďka už si skočíme na ten krátký motivační příběh, protože včera jsem tak listu zalistoval, tohle mě vážně zaujalo a taky se to pojí k tomu, k hlavnímu tématu našeho podcastu, čím je čas. Plánování, hospodaření s časem, zapadá to do toho našeho ramce. Poslouchal jsem dávno takový příběh, byl to právě taky jeden motivační koučel a mi se to strašně líbilo, on tam toho řekl mnohem víc, ale tohleto jsem si zaznamenal. Když se naši babičky dědečkové rozhodli někdy v minulosti, dejme tomu dvě stavec pět, někde k začátku mrakovská uherská, navštivit své rodiče, čili zase jakoby naše prapra rodiče, potřebovali k tomu spoustu času. Dva dny chodívali pěšky přes lesek obce řeky, pak si několik dní se s těmi rodiče povídali, dráli peři, sušili ovoce, sekali trahu, takovéhle tradiční věci a přitom mluvili. Další dva dny se pak vraceli zase domů, cesta jim zabrala někdy i s navštěvou celý týden. A nikdy nenadávali, nebo jen málo, že mají málo času. Prostě měli jiný režim a nikto nenapadlo. Byla to era rakovská uherská, přelom první republiky, možná i hlouběji do minulosti. Traduje se, že zhruba těch 200-300 let trvalo toto období, kdy lidé pokud se chtěli navštivit, skutečně museli urazit velký kus cesty. Jsou to třeba i oblasti dodnes, takovým nejznámějším je oblast Sibíře a Rusko, kde i lidé v dnešní době musí ujít velké prostranství, urazit velké vzdálenosti, aby se třeba dostali obyčejně za svým sousedem. Takže v něčem to je podobné dodnes. Ale jak říkám, na našem území to zažívali naši prarodiče, praprarodiče. Zase, když jezdili naši rodiče za svými rodiči, našimi prarodiči, stačili jim na cestu jeden den. Částečně jli vlakem, částečně jli autobusem. To už je ta era socialismu a třetí den se vraceli domů, takže navštěva rodiny jim zadrala dva až tři dny. No, je to taková ta relativní současnost nedávno. Když se dnes my rozhodneme jít za svými rodiči nebo rodinou, trvá nám to asi hodinu autem. Někdy možná trochu víc, pokud bydlíme od sebe vzdáleně, využíváme různé typy dopravy, zastavíme se na hodinku či dvě, občas poobětváme, a pak se k fulí nedostatku času vracíme honem, honem rychle zpět a ještě po cestě neváháme plřít několika lidem, že spěcháme a musíme něco stihnout. Postěžujeme si, že nám stále chybí čas a tak dále. Vidíte v tomhle drobném příběhu analogii, chápete proč někdy v 30. letech 20. století vznikl právě tenhleten podobor rozvoje osobností v oblasti motivačního myšlení, právě v dobách obrovského spodarské kryze, kdy bylo lidem těžko a de facto se zhroutila ekonomika. I ze stejných důvodů vzniká tenhleten podcast a já se těším, že s náma každý den ráno vstáváte, sice teď aktuálně vidím, že nám tam svítí dvě okinka, takže vás ještě jednou zdravím, toho jednoho člověka, který přibyl, buďco už jsou to první zvědavci na serveru, anebo skutečně si nás někdo všimnul. A tak my jsme radí, i když se objeví dva, tři videe, vidíme, že ten náš podcast je sice nový, že v nás ještě lidi neznají, ale všimám si, že už i na záznámu nás sem tam někdo poslechne, takže je to zatím pátý den a já se těším, až budeme mít sto dnů, tak určitě už si nás poslechne další nějaká partička lidí globálně. Takže ještě jednou, kdo nás posloucháte live, kdo nás posloucháte z výroznámu, třeba jenom ze zvědavostí, zdravím vás všechny a my se zase slyšíme opět zítra ráno od pondělí do pátku mezi 6 a 7. Čau. Titulky vytvořil JohnyX http://johnyxcz.com