4

Já ho teď podle mě si nás všichni půjstlím pro to, aby slyšeli to naše krásné intro Že jo, všichni nám ho všichni nám ho pochválej a kdyho tam půjstíme, ne? Že jo, jdem na to Jsme dva kluci z generace Z a vítáme vás u poslechu našeho podcastu Kde to v hlavě? Přátelé Přátelé, zlatí kamarádi Zdravíme vás Zdravíme vás už z 4. dílu Jsme tady opět Pane Zlatíka Shodli jsme se, že ustálíme nějakou pravidelnost vlastně vycházení těchto dílů a oba dva jsme se shodli na středě Takže vždycky jednou za týden, bude to teda v tu středu si nás můžete naladit jak na Spotify, tak i na YouTube a kdyby náhodou třeba by velká většina z vás používala i nějakou jinou streamovací platformu tak nám dejte vědět nebo si nějakým způsobem způsobem třeba pozjistíte si i tam tam to obsadíme taky tam tomu budeme vládnout No hele, jenom ještě asi bylo dobrý říct, že my občas nakousneme třeba nějaký téma, ale úplně na ho nerozvádíme a je to hlavně kvůli tomu, že si to chceme nechat na samostatnou epizodu máme určitě v plánu jako a v hlavě v našich hlavách protože je to v hlavě zatím několik zajímavých dílů nápadů, který by jsme chtěli natočit jako třeba například se budeme chtít hodně věnovat těm penězům jak třeba historii peněz jak peníze fungují, jak fungují banky pak hodně taky se zaměříme na investování jakým způsobem investovat, do čeho investovat, rozeběrem jednotlivé nějaké nástroje investiční pak třeba podnikání motivaci máme připravenou což jsou teda věci, kterých jsme se několikrát dotkli si myslím, ale jak říká Luky, ono nejde úplně obsáhnout jako do jednoho dílu spoustu takovýchhle velkých témat to přesně tak, jsem si v tom jednom díle zaměřit na něco konkrétního a ty věci se nějakým způsobem propojujou, takže je asi dobrý slyšet těch podcastů našich dílů, naše všechny, protože pak je to vlastně vytvoří v té vaší hlavě takovou pěknou skládánku, tak jdeme na dnešní téma jo takový, že dneska to bude budou hejty a nějaký překážky, který nám bránili a brání podle mě i spoustě dalším lidem jako k nějakýmu prvnímu kroku vůbec se odhodlat a jít do něčeho konkrétního, do nějaký akce protože my jsme vlastně v předchozím díle jsme říkali, že člověk se bojí nějaké akce, něco zkusit nového protože se bojí, že udělá chybu ale ono to občas může být i kvůli tomu, že se bojí, že co se o něm budou říkat že se na něm budou ukazovat že ho budou pomlouvat, protože dělá třeba něco jiného takže proto je tady ten dnešní díl no a Pepo, jak nás to vůbec napadlo? co byl ten impuls, že jsme si řekli jo dneska proběháme tohle? hele, dovedl nás toho přesně život prostě no, tak klasická praxe, tak jak to máme no já prostě jsem vydůstal některý z ve společnosti která úplně nějakej úspěch neodpouští tím spíš neodpouští ani jakoukoliv jiná kost, si myslím takže z tohohle z toho hlediska bylo vždycky trochu těžký se něčím vymykat no a pocítil jsem to teda i po šesti letech co jsem vypadnul z domova protože teďka studuji v Praze a šel jsem teda na pivko první co bylo tak, že vlastně dělám podcast ale jakože dobrý byly na to docela dobrý ohlasy, ale už jsem najednou zoslech jako i o lidech, kteří se domů spíš smějou a bylo to teda od lidí, kterých mě to nepřekvapilo ale stejně mě takové zarazilo, že dokáže ta nevražovost taková jako setrvat ještě x let vlastně potom, co se s těma lidma vlastně přestávám výdat na každodenní bázi tam mě trošku právě zarází to, že se tomu někdo směje jo, kdyby za tobou přišel ten dotyčnej a řekl ti hele Pepino, prostě ten váš podcast je to strašný nemá to úroveň zvuk je prostě na nic neumíte mluvit, nemá to téma nemá to hlavu a patu tak si řekneš, ok, je to jeho názor ale nechápu proč by se tomu měl někdo smát jakoby nepřijde mi, že náš podcast je nějakej bizár a myslím si, že nemáme se za co stydět takže nechápu proč by se tomu někdo měl jako smát jasně no já si myslím, že jsem si to i tak jako obhájel v podstatě stejnýma slovama, jako ty jsi teď vyřekl ale stejně se tomu člověk asi prostě neubrání jako já jsem s něčím taky počítal ale ať chce nebo nechce tak člověka to prostě jako ne jako sunda, nechci říct ani jako zasáhne ale prostě překvapí tě to není to příjemné není to prostě příjemný, jo, jo a myslím, že já jsem takový jako stydlevý člověk že dokonce mě to možná trošku bránilo jako vůbec se odhodlet, než jsme začali s tímhle s tím podcastováním, tak trošku mě to bránilo byla to pro mě docela jako velká věc takže jsem to nějako překonal a můžeš třeba myslíš, že jako teď cítíš se líp, když už ty kluci vědí teď už vlastně co to tam u vás ví, že něco takového děláš tak ulepilo se ti, cítíš se líp? jo docela, to se mi jako opadlo teď mám pocit, že jako asi nic horší jako se nestane jako doufám, takže já si myslím, že tam je hlavní problém, že ty lidi ti třeba nějakým způsobem závidějí a vůbec to třeba ten problém může být úplně někde jinde a ne vůbec v tom podcastu nebo v té věci, co se smějí ale právě ten problém může být úplně někde jinde a pak přijde jeden který se tomu začne smát začne to nějakým způsobem hejtit a ostatní, kterým to třeba ukáže s tím, že to jako hejtí, tak je mnohem jednodušší, než se zastat třeba koukající tohohle podcastu a říct hele, jako však je to v pohodě ale nechci nějak chválit náš podcast, ale spíš nám jde o ten princip, tak je vždycky jednodušší sedát na tu stranu toho kamaráde, který to hejtí a přidat se k tomu, to je vždycky jednodušší, než se mu nějakým způsobem... Pak už se takový ten snowball trošku a už se to nabaluje a tam konformita, trošku ty lidi se chtějí jakoby přidat k většině, protože to pro ně vlastně snaší a cítí se začleněným trošku někam, takže to potom chápu, že jako spousta dalších lidí se k ním přidá. Ale jenom, já zase přidám i svoji zkušenost, já jsem byl od mala takový jakože produktivní, jako malý, když mi bylo nějakých 12, 13, 14 let tak jsem byl youtuber, pak nějakej 16, 17, jsem psal písničky, dělal jsem hudbu, takže já jsem se toho nějakým způsobem nebal, protože vím, že lidi to o mě nějakým způsobem vědí, ale třeba když jsem právě dělal ty písničky, tak jsem se setkal s něčím podobným, podobným jako ty jo, říkám, bylo mi prostě 16, 17 let, bylo to po ztrátě mojí první holky, tak prostě zlomený srdíčko, psal jsem si prostě písničky, kde jsem si no nebo to nějakým způsobem tak nějak jako pomáhalo, že vlastně člověk v těch depresích mohl vytvořit vlastně něco, co se mu vlastně jako líbilo no a pár lidí mi prostě pod to psalo, já jsem, za mě já jsem s tím, s tou hudbou byl spokojený, líbilo se mi to, rád jsem si to poslouchal, ale našli se i právě taci, kteří, a právě, že to bylo v té skupině lidí, že to nebyli jednotlivci, kteří právě se tomu jako, že smáli a psali mi tam jak je to hrozný a šílený, že se to nená poslouchat, pak já jsem se s těma lidma potkal ve městě a oni nebyli schopný se na mě podívat, podívat se mi do očí a ani mi vlastně pozdravit dělali radši, že mě neznají a vlastně tady ty postavy úplně jako nechápu, dneska je fakt jednodušší nic nedělat, nic neříkat, zde úplně jako běžnej člověk, protože pak si na vás ty lidi neukazujou, ale nevím, já se třeba jako úplně ten práh stydlivosti třeba si myslím, že mám trošičku jinde, než třeba ty, člověk od člověka a říkám každému prostě to nemusí být příjemný. Není to rozhodně příjemný, no kamaráde, teď si dokonce říkám, jestli ve finále se ty naše potrefený husy jako ozvou, nebo ne, nebo? Uvidíme, já si, tak já nevím, jestli třeba se to k tím úplně dostane, ale jednou, jednou třeba může, víš? A já nevím, jestli ty lidi jako s čím mají problémy, jestli to bylo se mnou, protože já jsem vždycky v té mojí společnosti byl za takovýho toho trošku, trošku divnýho, trošku takovýho outside, nechci říct úplně outsidera, ale nebyl jsem takový v té třeba sedmí, osmí, tří jako ten velký frajer, kde všichni chodili kouřit, popíjet, ale já jsem takový jako nebyl, takže jsem prostě byl takový ten, co s těma nechodí, co jsem byl troškvičku mimo tu partu, trošku, jestli někteří kvůli tomu právě se mnou přestali bavit, a, no, ale ono, možná se tohle vyplatilo, víš, že jsem šel si jinou cestou, šel jsem si za svým snem, no a já si myslím, že takovýmhle prostě lidem já můžu ze zhora mávat vzdviženým prostředníčkem dolů, jako obrazně řečeno, ale chápem to všichni. Tak já si myslím, že už dneska si dokážu říct, že jsme se jako dostali na takový místa, na který jako ostatní lidi třeba jako se úplně nedostali a jsou třeba mezi nimi tradicty, s kterými jsme se vyhejbali dřív a myslím si, že můžeme být už dneska rádi, že jsme tam, kde jsme. Já si myslím, že ono je hodně těžké se vyčlenit z té normality, jo, protože já když jsem se vztáhnul k tomu mému dětství, tak právě hodně kluků se chytlo, to bylo hodně mých kamarádů, se chytlo ty špatný party, no a říkám, já když jsem tam s těma nechodil, nekouřil jsem, nepopíl jsem, tak jsem prostě byl za toho divnýho, ale spětně toho nelituji, protože už teď vím, že do toho života mám nějakým způsobem dobře nakročíno a můžu to v tom životě někam dotáhnout a se podívám na ně, kde teď jsou, někteří spadli do tvrdých drob, někdo se z toho dostal a myslím si, že i tak to pro ně může být jako cená zkušenost, že si tímhle prošli, dostali se z toho, což jako super, ale já jsem takovou věc zažít jako nemusel a myslím si, že mě to nějakým způsobem neochudilo. Jasně, no. Být se tady jinakost trestá, tak se myslím, že se jinakost vyplatí. Trestu takhle. Určitě teda v určitých směrech. No, takže to byla jako nemilá zkušenost, ale jako ve finále jsem taky za to rád, prostě jsem rád, že jsem to vlastně pomohlo mi to trošku překonat zase nějakou bariéru trošku a teď je to líp. Mně přijde, že tady nějaký standard, jak by se člověk nechal chovat a když se tak nechová, tak právě je ten jiný, ten divnej, na kterýho si všichni ukazujou. Znamená se, když prostě někdo se jenom jináč oblíká, tak hned je vždycky středem pozornosti, protože se nějakým způsobem vyčlení. Jo. Ale je to, ať už vizáží, nebo právě tím oblečením, nebo to tím, co říká, tak se nějakým způsobem vyčlení a hned je na ně ukazováno. Jo. Je příliš, že fakt lidi se ženou za tím, že chtějí být ty normální. Jo. Že prostě všichni chtějí být jedna jako druhej, aby prostě nebyly středem té pozornosti. Někdo třeba to za sobě hledává, ale většina lidí, víš, no ale třeba by chtěli být jiný, ale prostě bojí se, že teď se na ně bude dívat někdo, teď si o nich bude něco říkat a proto třeba nejdou a nejdou si za tím svým snem, neprosazují to, co si myslej. Protože jasně ta kontinuita na poslední díly, kde jsme mluvili o tý bublině, ve který ten člověk žije a tohle je přesně ono. Člověk prostě z tý bubliny nechce, nechce vystoupit, právě z důvodu nějakých, nějaký conformity a zůstává v ní a prostě pak už dochází pomalu i k frustraci a takovýmhle věcem, protože se prostě neseberealizuje. Ale Pepon, proč si myslíš, že oni nejsou schopní nám to říct do očí, co si o nás myslí? Jinak pomluvají někde na sociálních sítích, třeba v tom tvým případě, ale pak přijdu a nejsou schopný ti to říct. Myslíš, že je to právě tím, že to je na těch sociálních sítích, že to vlastně ti nemusí říct přímo jako do ksichtu? Jo, protože tam je přece obrovská síla, že když budu za počítačem, tak mám virtuálně obrovský svalej přece. Člověk si neuvědomuje, že právě může i oblížit, víš? Já třeba ten práh tohohle mám trošku asi třeba jinde, nemě jako jedno, co si o mě kdo myslí, ale jsou lidi, kterým to může dost oblížit. A i třeba na ty apeluju trošku, aby trošku se na tohle zamysleli a trošku myslím, že i třeba tobě taková zkušenost pomohla, co jsi prožil, dávno, a víš, že prostě už znova vůbec přijde silnější, víš? Jasně, jasně. A když to mám teda empaticky trošku jakoby ze jejich strany, tak samozřejmě člověk jako občas přijde do styku s nějakou věcí, která třeba jemu přijde zvláštní, nebo jemu to přijde třeba trapný. Jo, jo, to se vás určitě stane, ale v těmhlech případech já třeba aspoň mám takovou brzdu trošku a jakoby trošku kouknu na tu takovou věc jako zpovzdálí a řeknu si, hele, tak jako hele, toho člověka to baví, tak jako proč, proč by to neměl zkusit, že jo? Tak třeba ho i podpořím, řeknu, hele, jako je to zajímavý a víš, jako řeknu si, prostě nebudu mu to hanit, proč bych to měl dělat, že jo? Já stejně o tom prdlajs vím, nic o tom nevím, tak proč jako ho budu schazovat takýho člověka? Jsme třeba na střední měli společnou spolužačku, která byla trošičku, a hodně, jo, jiná se oblíkala, jiná se chovala a hodně lidí se na ní dívalo skrz prsty, že byla prostě jiná, ale já jsem se spíš nažil pochopit a i když nezastávám stejný názory, nemám stejné vkusy jako ona, tak jsem jedinej vlastně na svět, když jsem to trošku pochopil, když jsem se s ní o tom začal trošku bavit, tak jako mi to přijde jako super a každej máme právo na nějakou jinakost, každej jsme prostě jinej, takže fakt snažíme být jeden jako druhej kopie a teď si vem jak může mít někdo problém, že jináč vypadá, že má jiný vlasy, že má jinou barvu pleti a jenom kvůli tomu se na něj ty lidi dívali jináč. Takže naše cená rada konkrétní, teda abychom pořád nechodili kolem horký gaše, tak prostě uvědomte si, že jste jedineční, buďte jedineční a nestejte se za to, protože snažit se vypadat pořád stejně jako ten druhej, to vám nikdy nic nedá a na místě toho druhého, kterým vy se snažíte bejt, už je přece ten druhej člověk, tak se nesnažte obsadit jeho místo a místo toho si prosadíte svoje místo, protože vy jste unikátní a udržte si prostě svoje vlastní místo, vytvářte si svůj vlastní jako okruh věcí, který vy chcete dělat a kterýma vy jste a takhle se myslím, že je jeden z nejhlavnějších asi kroků k nějakému úspěchu bejt v životě šťastnej Bebo, řekl jsi to fakt jako... Myslím, že to krásně schrnulo, ten náždíl já už asi nemám co k tomu dál říct, nebo jestli ty ještě něco? Ne, za mě si myslím, že to asi taky všechno Už bychom se asi hodně opakovali fakt si to řekl jako úžasně A vy nám napište, co si o tom myslíte jestli s náma souhlasíte, nesouhlasíte a trošku se nad tím i zamyslete že fakt jsme každej jinej a prostě nemusíme bejt kupě Tak jo Děkujeme za poslech A uvidíme se zase za týden Tak čau Titulky vytvořil JohnyX