Podcast 6

No tak jsem teda dorazil. Dobrý deň, jako. A nevidím tu popelníče, kde je řema, jako. Tak popelníček, ten tady rozhodně najdete, my nejaký máme, protože jak za piráty se snažíme prosadit legalizaci té mariovany, tak popelníček, sušíčku, tětičku, lejničku, kladničku, tětičku, ten tady rozhodně najdete. Pojďte se pár kolegů, já si myslím, že popelníček není na tématu dne, na pohradu dne, budou bankošetle, takže to je moc důležitý témat a můžeme to společně probrat. Kamaráde, jenom nemyslej to úplně, jak to nahráváme. Sranda musí vejít. Tak jo kamaráde, takže dneska jsme tady u šestýho dílu. Dobrý den, přátelé, jsme rádi, že jste si opět pod tým naladili ten nejlepší podcast, jak na Spotify, tak i na YouTube. Taky pod sluncem. Taky pod sluncem. A k čemu se budeme dneska věnovat? Penězům. Peníze. Money. Peníze používáme jak všichni, ale tak málo o nich víme. Bo víte. Víme. Víte. A to se budeme snažit dneska změnit. Dneska si řeknám, co to vůbec peníze jsou. Poděláme se na historii peněz, jak se peníze vydíjely, jak se... To je vše úplně jakože, ne ten úvod, ale... Tak jo kamaráde, takže tady jsme u pa... ne. Tak jo kamaráde, takže jsme už šestýho dílu. Dobrý den, celý den, váženě, milí přátelé. Jsme rádi, že jste si opět po týdnu naladili ten nejlepší podcast, jak na YouTube, tak na Spotify. Taky pod sluncem. Taky pod sluncem. A co budeme dneska probíhat? Peníze. Peníze. Money. Peníze používáme každý den, ale tak málo o nich lidé vědí. To se budeme snažit dneska napravit. Podíváme se na to, co to vůbec peníze jsou. A taky se podíváme na to, jak peníze vznikaly. Jaká je historie peněz. Jak se to vydíjelo. A podíváme se úplně na ten začátek. A taky tam, kde je to dnes. Tak to nějak vykopneš Pepo? No tak jo. Takže vykopávací otázka zní, co jsou to peníze. Co jsou to peníze. Přesně tak. Tak je asi dobrý si na začátek uvědomit, že každá věc, ať už je to věcmovitá, nemovitá, tak ale i třeba služba má nějakou hodnotu. A je potřeba mít tady něco, kdy my vlastně jsme schopní za prvý učit hodnotu té věci nebo té služby a nějakým způsobem taky za ty služby nějakým způsobem tu hodnotu zaplatit za ty služby. A právě proto k tomu jsou určené ty peníze. Mají několik základních funkcí, jako je například převod té hodnoty, nebo půjčetní jednotka, protože jak dělka má metry, váha má gramy, kilogramy, tak právě hodnota těch věcí, těch služeb se určuje v těch penězích, ať jsou to ty koruny, dolary, euro nebo jakákoliv změna. Co dál mě napadne? Napadne mě funkce těch peněz teda, což je určovač hodnoty, převod hodnoty, půjčetní jednotka a uchovatel hodnoty. Ovšem ten uchovatel hodnoty, tam je takový otázník, jestli úplně to je pravda. Z pohledu inflace asi to úplně hodnotu neuchovává. Co si o tom myslíš? To budeme snažit věnovat, trošku vám podtevřít o těchto. Peníze i tak byly navržené, aby tu hodnotu, aby to, že člověk někde pracuje, tak vyměnil svůj čas za peníze. Ale bohužel díky té inflaci si za tu práci, vemte si teď třeba člověk pracuje za dvě stovky na hodinu, tak ale za ty dvě stovky si za dvacet, třicet let už určitě nekoupí práci na hodinu někoho jiného. Takže to je docela problém. To zabolí. To zabolí. To je celá ta historie. Jak to zda začalo? Kde se peníze vzali? Proč vůbec vznikly? Jasně. Tak peníze jako takové podobě ještě dávno, dávno nevznikly, ale už se něčím platilo. A vznikl takzvaný bátrový obchod, což byla v podstatě výměna věcí, které měly teda ty participanti. No ale spolu s bátrovým obchodem vznikl takový problém. Co to bylo za problém? No problém byl v tom, že v začátku to, když člověk měl tu zboží, které chtěl, které chtěl koupit a... Počkej, ještě jednou řeknu. Jak jsi řekl, že tohle je ten problém? To je jedno, já jsem si řekl. Ten dvojí problém byl nějaký dvojí. No, šlo vlastně o to, že pokud člověk měl třeba pěstoval obytek a chtěl od někoho koupit obělí, tak šel za tím, kdo prodává obělí a vyměnil s ním třeba půl krávy za obělí. No jo, ale co když ten, co prodával obělí, nechtěl, nechtěl přijmout krávu, takže třeba má samotnost, když nepotřeboval, tak musel nejít někoho, kdo vymění krávu za něco, co bude potřebat ten, kdo má obělí. A právě proto se začalo hledat něco, čím se ta hodnota dá vyjádřovat, co lidé můžou používat, aby nemuseli takhle právě hledat někoho, kdo vymění něco za něco, pak zase někdo vymění něco za něco, aby jsme si mohli koupit obělí. Jasně, jasně. Tudíž hledali něco, co je dělitelný, co je přenositelný, co je vzácný. No a tím se stalo třeba co? Podle mě tak mušle byly jedny z prvních věcí, protože ty byly vzácný poměrně. Jasně, jasně. Kamením, kamením přesně. Čili kamenní podlaha a hyperinflace, nějaký úplně brutální. Česmě. Ty lidi je zvykli, ale ty soli pak začaly taky se přivážet třeba z těch jižních států, kde bylo moře, kde tamka svůza se byla lehko dosavitelná, takže to byl problém. No a co teda našli? Co splnilo všechny ty věci? Že toho nebylo tolik, bylo to nějakým způsobem vzácné, dalo se to lehko přenít, co to bylo? Tak co v tomhle směru pro lidi bylo zajímavé, tak to byly určitě kovy, že jo? Nezačínalo se úplně u těch nejdražších kovů, to znamená nezačínalo se u zlata nebo stříbra, ale začínalo se naopak s mědi a s bronzu. První takový mince byly vyrobeny v dnešním Turecku, tuším, kolom roku 687 př.n.l. Ty byly teda vyrobeny z mědi a bronzu a měly na sobě vyražený reliefy zvířat nebo symbolu. To je zajímavé. K postupem se přešlo... Proč zrovna tyto dva kovy se staly nějaký... No tak protože jsou lesklí, bližtí se to, je to hezký, ta barva se v té době určitě neobvykla, něčím se odlišovala, takže i to si myslím, že tomu človíčkovi přišlo zajímavé. Jasně. Ani Rudolfu druhýmu? No herde, kvělek. Ještě jedno. Někdy vlastně se nosily nějaké různé hrouby, ale pak se zjistilo, že to za to se dá ptavit. Jasně. To bylo přibližně v jaké době, Pepo? V době Chamorapy, ne? No, v době Chamorapy to bylo nějaký osmnáctý století, když jsem začal o to počítat. Jelenáctý bylo v té Číně. Jo, to je pravda, počkej. Nevadí. Vy byli jako první zlatý mince vyrobený? Tak jo, jdeme. Tak první zlatý mince, ty byly vražené taky v dnešní Turecku, v sedmém století. Kdo to počul? Před naštem. A byly to mince z království Lídě. Tam vlastně do té době se zlato používalo, příkám, byly nějaký různé hrouby, akorát bylo těžko, muselo se to zlato vážit nějakým způsobem? A pak vlastně mince se... A ty lidé byly poměrně velký a těžký a měly na sobě vyražený radej si teda zvířat. A pak vlastně mince se k molu asi zmenšovaly až do podob nějakých dnešních kováků, jako známe my. Akorát byly zlatý a ty lidi se tím napůjčili tak. No jo, ale co se nestalo? No, bohužel, zlato bylo a sříbra byla čím dál míň k nalezení na tehdejší techniku. A právě proto se přišla na to, že by bylo dobré vlastně ty mince trošku zředit, ne? Nevyplatilo se to? No to se, kamaráde, to se vyplatilo. A nebyl to jen jeden, to provánili vlastně téměř všichni panovníci, když bylo potřeba třeba financovat. To se teda, kamaráde, vyplatilo, protože panovníci, když potřebovali více peněz, ať už financovat svůj luxusní život, nebo třeba války, tak vybrali část peněz, prostavili je, útěst začíli, že ty mince byly menší o něco, byly třeba, nebyly takovou souštkou, nebo je nařadili nějakým levnějším kovem, které hudilo dost, a ty mince vzpátky vzali do oběhu. Těch mincí vniklo mnohem víc, ale ze jenom to bylo jedno, protože ty mince, jedna mince měla stejnou hodnotu jako ta druhá. Vzali z toho oběhu vzpátky k sobě, natevili to, zředili to a znovu přerazili. A ono je kolikrát vidět na těch mincích, že byli navíckrát přeraženi. A v tu chvíli na tom nejvíc vydělal ten panovník. Ten, kdo ty nové peníze, protože věřte, že nějaký objev těch peněz, a najednou při bědem roznáhal, byla obrovská hromada nových mincí do oběhu. A nejvíc na tom vydělal ten panovník, protože to byl ten první člověk, který ty peníze měl a utratil. A v tu chvíli ty lidé měli samozřejmě radost, protože všichni měli dost peněz najednou, ekonomika byla stabilní, ale následovala zražení cen. Šly nahoru ceny. Je tož tady tak i dneska. Zase na tom vydělal vždycky první ten, kdo si vezme tu půjčku, vytvoří ty nové peníze. A ten na tom vždycky nejvíc vydělal, protože ten je do toho objehu pošle jako první. Pak zjistí všichni lidi, že najednou mají všichni peněz hodně a už nejsou tak zahrátní. Tudíž ty ceny jdou nahoru. A právě na tom padaly ty velký předmětý říše. No a co potom přišlo za nový platidlo? Co byla jako taková inovace? Protože ono i v tom středověku, v celosvětovým měřítku, prostě už to bylo ve středověku. Tak co tam přišlo novýho do toho objehu? Tak teď se zase dostaneme do Číny, do Ázie. Jsme v nějakém jedenáctém století, kdy v Číni vnikla taková první předchůdkyně banky. Lidé si mohli uschovat své zlato a za to zlato jim byla vystavená poukázka papírová, kde bylo napsáno, že tento certifikát vás opravňuje. Tento certifikát vás opravňuje. Dostali papírovou poukázku, na které bylo napsáno, že si banke, nebo předchůdkyně té banky, si uložili nějaké množství zlata a dostali na to poukázku. A telikož pro ty lidi bylo mnohem výhodnější množství ty papírové poukázky než to zlato fyzické do sebe, tak se stalo co? No, přišlo se na to, že dobrý by bylo udělat vlastně ještě něco jednoduššího, než razit do kovu mince a začet dělat bankocetle. Přesně tak. Jelikož ty lidé zjistili, že je vlastně jednodušší ty peníze, vymínilo si ty papírové poukázky, které byly nabázané na to zlato, a kteří takhle právě vznikli ty první bankovky. Vlastně první nějaká evropská banka vznikla v Lanskáři někdy v 17. století, takže přes 600, 600 let je to? Přes 500 let zlatočila nějakým způsobem z tohohle tomu. No, takže začaly vznikat první bankovky. No jo, ale co se nestalo? Bankéři, kteří nějakým způsobem byli i nabázaní na stát, zjistili, že ty lidé už si zvykly na to platit těma papírem, těma bankovkama, a ty bankovky nebyly ptané na jméno. Tím mohl vlastně kdokoliv vyměnit s kýmkoliv. A tak se řekli, ty jo, ty lidi tady je toho hradu zlatelantromadu, tak co já bych mohl? No a bankéře napadla jednoduchá věc. Takže začaly vydávat více pokáze, než držali zlata. A už si zase dostáváme toho, že vznikaly nové peníze, které neměly skutečnou hodnotu poskladovou. Bohužel. A právě proto, říkám, právě proto, že to bylo jednodušší a těm lidem to bylo jedno, jestli platili s zlatem nebo papírovou pokázkou, protože to mělo stejnou hodnotu. Takhle to vlastně šlo několik zesestaletí a dostáváme se do 20. století, kde už i žil náš oblíbený Robert Kiyosaki. A ten právě ve své knižce Fake, která pojednala o falešných penězích, falešných učitelích a falešných aktivech, opisuje, že v té době byla zlata, cena zlata byla navázána na dolar. Vlastně každých 20 dolarů byla jedna trojská honce zlata. Měly i nějaké stříbrňáky a on právě chodil a ty stříbrňáky zase se tady, zase se tam přilýval nějaký jiný levnější kor a Kiyosaki chodil a hledal pouze ty stříbrné knižce. Ty on si schromaždoval, protože věděl, že mají tu vnitřní hodnotu, protože jsou stříbrné, tak mají tu hodnotu. A vkrátí by s těmi zaplatil stejně jako s těmi měděnými, nebo já nevím z čeho to vyráběl, ale on věděl, že to jsou ty pravé peníze, to jsou ty skutečné a proto on si je nechával. A v roce 1971 americký prezident Nixon zrušil paritu zlata a dolarů. V té době už to museli zase zvednout, protože těch dolarů bylo zase mnohem víc než toho zlata, protože ty banky zase měly zájem na tom, aby těch peněz v tom oběhu bylo víc, protože čím je víc peněz, čím těch nových peněz je víc v nějakým způsobě v oběhu, tím je ta ekonomika cennější. A je to pak taková jako závislost, protože víte, to je vždycky, člověk má na výběr, ať už to byly ty paromníce ať už jsou to dnešní vlády, buď vždycky zvýšit daně nebo vytvořit nové peníze. Jsi to teď přetel? Tak třeba to, že největší bankovka, která kdy byla v oběhu, byla bankovka v hodnotě no, přátela, a tohle má asi 14 0, takže asi dovolím říct prostě Bambilion. Jo. No, a v tu chvíli teda v zlatom jedna hunce zlata, což je asi 31,1 gramů myslení, tak stála 35 amerických dolarů. Jako víš, kolik dneska ta hunce zlata stojí v dolarech? Dneska to je nějakých 50 tisíc korun? Přesně tak. 2 tisíce dolarů? 2 tisíce dolarů. No, vemte si, to bylo 35 dolarů, to stálo. Kolik těch peně se muselo vytvořit, že ten dolar s takovým způsobem, ta cena toho dolaru šla dolů oproti tomu zlatu. Zlato dneska stojí 50 tisíc korun, 2 tisíce dolarů. Příště to bylo navázané na to zlato, ale bohužel ta situace byla tak nějakým způsobem nezastavitelná, nešlo tomu prostě přinejít, protože ty lidi furt chtěli navít peníze. A z toho vychádí z toho, že ty lidi jsou negramotní. A to se na to vydal, že zase ten stát, a to je právě o to, i kdo se taky popisuje v té knize, že právě tím, že vznikají nové peníze po běhu, tak ty bohatí furt bohatnou, ty chudí chudnou. Protože jo, oni sice prostě mají, ale neinvestují, ty peníze si nechali ležít na účtek, a tak. A ta hodnota těch peníz pořád plesá. Na účtech, ale... Takže narážíš tím třeba na nějaký posun? Potom v tým měně? Nezůstalo to přece jen u bankovek. Jasně, tak pak zase na přelomu tisíciletí, tam přišel velký rozvoj internetu, a pro ty lidi už zase bylo jednodušší, vlastně zjistili, že se mohou i pomocí toho internetu se podívat, kolik oni peněz z té banky mají, a že je jednodušší, než chodit do banky, vybrat si peníze, přidat to někomu jinému, když si on točí do banky, to bude jednodušší pomocí toho internetu to rovnou převést pomocí té banky na druhý úček. A tak vlastně jsme se dostali až k dnešnímu penězůmu. No tak celkově se to elektrifikovalo, a pak se to vkládali různý kryptoměny a kryptobaroni. Ale tak zase, co to přineslo za rizika? Prostě podle mě už to je nějaká obrovská kontrola, kterou nad tebou má tvoje banka potražmostát, a... Přesně tak to si řekl, že oni dneska vědí úplně všechno. Oni ví přesně, kde jste nakupovali, kolik peněz jste tam utračili, kolik jste jim poslali. A vlastně nejen bank, ale i stát, co mu má přístup. A ta bankovka, pardon, byla vydána v roce 2008 a měla hodnotu asi jenom 1,6 americkýho centu. Ani ne dolaru, prostě centu. Jo, prostě teď si představte, teď jste poslouchali tenhle podcast, a představte si v takovýhle hodnotě, co to je za obří inflaci. To je neskutečný. Mně třeba Argentína, Turecko... Třeba Ekvádor, kde jsou... My máme těch inflací 11% a stěžujeme si na to. A tam jsou inflace ve stovkách. Tam se peněz zaválí všude na ulici, lidi si s ním harají, lidi si s ním topí, lidi se s ním hrají, lidi se s ním hrají, lidi se s ním hrají, lidi se s ním harají, lidi se s ním harají, lidi se s ním harají, lidi se s ním harají, lidi se s ním harají, lidi se s ním harají, lidi se s ním harají, lidi se s ním harají, lidi se s ním harají, lidi se s ním harají, lidi se s ním harají, lidi se s ním harají, lidi se s ním harají, lidi se s ním harají, lidi se s ním harají, No a o tom asi, jak třeba peníze, jak třeba dneska právě, protože dneska už se ty mince nějakým způsobem neředí, nelejou se, tak jak to dneska vzniká, tak to bychom si zase mohli dneska pro příště, když jsme vás taky trošku naváchali, podíváme se na to i třeba jaký my konkrétně máme vztah k penězům, jak se náš vztah k penězům formoval a co my silně k myslíme, jak dneska fungují banky, jestli opravdu, jestli, počkej, zase jenom ještě jednou, to ještě máš nějakou zajímavost? cigarety to pořád tak je? určitě, určitě, nebo kde může být nějaká prohybice, kde může být zákaz nějakých tabákových výrobků, takže tam to je opět, zase se k tomu vrátíme vzácný a tím pádem to má obrovskou hodnotu. Aby to vás trošku nalákali na příště, tak v tom tématu budeme pokračovat a povíme si o tom, jak peníze vznikají dneska, jestli je tam nějaký premiér, jestli financík, který točí nějakou kouzelnou mašinkou, s kterým lítají peníze, nebo jestli to vzniká v centrálním bance, nebo jak to vůbec dneska je. Třeba si povíme, jak vůbec dneska fungují banky, jestli opravdu ty peníze, které my vložíme do toho bankomatu, jestli je tam opravdu v té bance máme, jestli se tak jak ta banka s nima pracuje, nebo jestli je třeba někomu půjčuje, a jestli se o ty peníze taky máme bát, když se o něj třádat nebudeme přijít, a tak si rozhodnem nějaký náš vztah k penízům, jak od malá rek se vývíjel. Co jsou peníze? Co jsou peníze? Co jsou peníze? Nástroj. Přesně tak, peníze jsou nástroj. A neměli by mít žílen. Tak jo. Tak si mějte fajný. Čus.