Podcast 3

This transcription is a conversation about the ideas of Robert Kiyosaki and financial literacy. The speakers discuss the importance of money in achieving happiness and comfort, the difference between assets and liabilities, and the fear and greed associated with money. They also talk about the value of making mistakes and taking risks, and emphasize the need to think differently and not be influenced by others' opinions. The conversation highlights the role of financial education in achieving success. O, tak nahrávej. Já jsem na něj mluvíce, můj píkazeč nehráv, to ty půjšťa. Ty půjšťaš. Takového mikrofona jsi ještě neviděl. Irenko. Irenko, proč? Dobrá, já to si všimnu, že já s kýtem lidí lekce mám, ale prostě půlkrotně však jsem říkal, že to bylo prostě. To bylo, ale a prostě, a oni to prostě, a takhle to bylo snad. No to prostě je to prostý, že jo. Při konec to je zatrám pozor. Jo, jo, jo, tak já jsem... Zatrám pozor a pak to můžu počítat svojí krásnosti nějak. Jo, já jsem v té jedničce vlastně taky dělal spoustu vatových slov a... Taky jsem na to byl upozorněn, takže... Intro. Ještě nějak víc? No, tak jsem u třetího dílu. Už u třetího? Jo, to už je trojka, kamaráde. Ještě nebylo vědáně ani ten první. Tak jednoduše, že uvažujeme, řekli jsme si, že bude výhodný teďka udělat co nejvíc dílů, když jsme takhle pokupě, protože se blíže přece Vánoce, zkouškový období a... Že si chceme trošku předtočit. Jsme se v tom minulém díle, které dvojce bavili o Roberto Kiyosaki, dneska bychom trošku chtěli navázat, podívat se na nějaké jiné jeho myšlenky. Ale pojďme se tak jako bychom si schrnul, co jsme říkali v tom prvním díle o něm. Prakticky v druhém díle našem. Tak hlavně co jsme si řekli, že... ...tejnověně ty základní myšlenky, že chudí pracují pro peníze, bohatí ne. A bohatí právě chtějí, aby peníze pracovaly pro ně. Pak jsme si řekli, jaký je rozdíl mezi aktivem a pasivem. Že aktivům nám peníze do kapsy vkládá a pasivům nám je to naopak z té kapsy bere. Pak jsme trošku probrali, proč si vlastně myslíme, že systém vlastně nechce, aby jsme byli finanční gramotní. A prostě myslíme, že je to dobře a dneska bychom na to rádi nějakým způsobem navázeli. Jasně, my jsme to probírali už v tom prvním díle. Ale peníze určitě dojistými jsou. Jsou nějakým způsobem úspěchem. Ale myslím si, že spíš peníze nám můžou pomoct k tomu štěstí. Já si myslím, že peníze mohou pomoct k nějakému pohodlí, nějakému konfortu, kdy člověk nemusí mít obavy, jestli vyjde, nevyjde. A říkám, bohatství, když třeba se řekne bohatství, tak já si nepředstavím ani tak nějaký bajík peněz. Pro mě je spíš bohatství, když to vezmu ke stavu penězů. Samozřejmě, člověk je bohatej, což je potřeba nějakých vědomostí a tak. Ale co se týče bohatství ke stavu penězů, tak pro mě je to spíš to, jak ten člověk o těch penězích přemýšlí. Protože si myslím, že bohatá je člověka nedělá bohatý ten příjem, ale spíš to, jak s těma penězmi, jak s těma lidmi přemýšlí a jak se jima umí nakládat. Jo, protože to z nás dělá ty boháče. Ne jako, že prostě my jdeme a koupíme si nějaký drahý hadry, nebo že nám přijde výplata, my si koupíme nějaký drahý hadry, protože zrovna to máme, koupíme si drahý telefon a nevíme pouze, jak ty bohatí vypadá. Pak prostě nemáme na účtě nic. Určitě no, proto já se místama jako směju lidem, který mají třeba momentálně nějakou pár milionů na účtě, ale kvůli tomu nejseš žádný boháč. Kvůli tomu máš nějaký kapitál momentálně, ale to, jestli jseš bohatý, to se teprve ukáže. Protože pokud ti ten kapitál vydrží na účtě ani necelý rok třeba, nebo nadej Bože ještě mín, tak pro mě bohatý člověk fakt nejseš. Jo, je to o to, jak ty lidi asi k tomu přijdou, tím penězem. Když to je prostě, že třeba děti s dědí nebo vyhrajou se spolupce, a nejsou finančně gramotní, tak oni ty peníze jsou schopní rozhotovat během týhle. Naopak ten bohatý člověk, tak nebude si ty peníze nějakým způsobem užívat, jo, třeba trošku jako málo určitě, ale nebude si za ně prostě užívat takovým způsobem, který je, protože ty lidi, když mají ty peníze, tak se cítí jakoby bohatý, že jsou něco víc, jo. Co se týče peněz, tak nás ovládají hlavně dvě emoce. Je to strach a je to chamtělost. Strach z toho, že ty peníze mít nebudeme a naopak chamtělost, když ty peníze máme. To je to, že nám synkne to v patnáctí, když je nám přišla výplata a máme radost, jo, teď už konečně zase můžu jít prostě nakupovat. A je potřeba udržet ten svůj nějaký finanční... Je potřeba udržet nějakou tu svůj... Je potřeba samozřejmě udržet nějakou tu životní úroveň, ale taky si říct, že už je zbytečný. Kdo já třeba dnešní době by si mohl koupit novej telefon, novej počítač, nějaký lepší hadry nebo auto, ale tak stačí, že je to telefon, co mám, to je počítač, co mám, nemusím mít prostě hadry, boty za sedmičku, stačí mi prostě boty za litra z outletu, když to zavěstou k New Yorku a jsem jakoby spokojený a víc prostě k tomu životu nepotřebuji. Ale je dobrý prostě to držet v té rovině, že zkrátka ty pasy a nesmí převýžit aktiva. Přesně tak, ty peníze si člověk prostě nevezme do hrobu, ale je potřeba to nad nimi přemýšlet v tuhle chvíli. Já si taky říkám, já mám rád, rád investuju, takže já si rád budu nějaký ty aktiva, protože jsem mladý člověk, mám to tady před sebou, nevím, co bude, nevím, co bude se mnou, takže si vybudu nějakou tu rezervu, radši než abym prostě tady chodil ve značkovi hadre. A který jako, jasně může ti vydržet, ale prostě do pár let a třeba už nemusíš mít. Jasně, přesně tak, jo. Takže říkám, je potřeba si začít budovat nějaký ty aktiva, už od novýho věku, protože ten čas v tom trhu hraje zásadní roli. A když člověk si prostě jako mladý, a to není úplně v prvním prostě, co tohle prostě v tomhle díle bylo. A když člověk to už od malé začne nějakým způsobem spořit, tak pak v tom životě má nějakou jistotu. A nemusí, nemusí se bát toho strachu. Když se člověk o těch penězích začne učit, ten nějakej ten boss toho zlomu mě přišel třeba před třema rokama, a já už bych dneska nešel do práce, která mě nebaví. A bych šel prostě pracovat jenom pro ty peníze. Já nevím, já jsem, nevím jak to dělal, já jsem zaslužil, prošel hodně brigádama. A na začátku, jo, to byly brigády, kam jsem chodil pouze pro ty peníze. A dneska, říkám, dneska už bych na takovou brigádu nešel. Pokud i budu zaměstnaný, tak chci dělat práci, která mě bude bavit, která mě bude naplňovat, která mě bude učit něco jiného. Nechci dělat něco jenom proto, abych pracoval, abych viděl peníze. A musím říct, že zpětně, když se ohlídnu, tak jako vždycky, když jsem tam končil třeba, tak jsem si řekl, jako nechtěl bych to dělat, jako celý život to dám z toho. To přece jako mění ten bod, ke kterému jako směřu od malého. Prostě, jo, a teď už si říkáš, tak pojďme najít něco jiného. Jo, už prostě má člověk motivaci trošku, už tam nachází tu motivaci hledat trošku něco jiného, co by ho třeba naplňovalo. Já si myslím, že to je takový druhý bod. Proč třeba člověk nechce vysloubit se z toho systému, žít od ní úplně kruhý. Fakt je to, že se bojí, že udělá nějakou chybu. Jo, a to je věc, které se Kiyosaki také hodně věnuje, že říká, že prostě kdo chce být úspěšný, tak musí dělat chyby. Ono to zní hloupě, ale na druhou stranu je to tak, protože chyby jsou skvělý učitele. Člověk, když udělá nějakou chybu, tak to se ho poučí a znova ji prostě neudělá. Člověk udělá chybu, zkusí třeba vybudovat tři podniky, všechny tři zkrachujou, ale ten člověk už má ty zkušenosti. Už ví, jak třeba znova tu chybu neudělat. On je sám Kyosaki. On se svou ženou Kim měli nějaký startup, který prostě bankrotoval, a oni byli ne na ulici, ale bydleli u známých, neměli žádnou práci. A oni se jim říkali, tak jděte do práce, proč nejdete do práce? A oni říkali prostě, ne, nebudeme do práce, nechceme pracovat pro peníze. A když tak chci ukázat na tom, že všichni děláme chyby, když chyba není něco špatného. Chyba má se člověk učit. Ano, chyby prostě můžou být patrální, když člověk nastoupí třeba do auta odlivem alkoholu, někde se vybourá, ale, jak se říká, co člověka nezabije, toho posílí. A já si myslím, že takovýhle člověk, kdyby se nahoru přežil, tak už v životě za vlak opět je nesebe. No, to je těžko říct. Já si říkám, nás od malá učili, abychom nedělali chybu. A to si myslím, že je tak. Vím, že jsem třeba nedávno se snažil jednoho kamaráda tak nějak trošku dojet k tomu, aby začal nějakým způsobem investovat. Ukázal jsem nějaké třeba knížky, nějaké podcasty, co si může poslechnout. A on říkal, jo super, ale já jdu do toho. On si investoval, dává mi to smysl, vím proč. A když se to ředili jeho rodiči, tak s tím byli zásadně proti, protože oni se báli, aby on neudělal tu chybu. Oni asi třeba si mysleli, že investování je rizikové, ale tak jenom nic nedělám. To je pravda, no. Ale tak tohle je obecně tvrdzení, který neříká jenom Robertka Sakyřa. To ti řekne v podstatě každý podnikatel. Každý podnikatel byl asi v nějakém bodě, kdy přišly těžký časy trošku, a kdy byl potřeba vzít ten rizik, a kdy se fakt bylo, že nějasi klepali, aby nepřišly o ty peníze. A říká to jeden z našich, protože je náš společnej, tak oblíbený podnikatel, a ten se jmenuje Libor Váka. A ten sám říká... Libor Váka. Přesně tak. A ten se jmenuje Libor Váka. A ten sám říká... Libor Váka. Přesně tak. A ten právě říká... Vystupte si z té bubliny. Nebuďte jenom uzavřený v bublině jakýchsi názorů vaší rodiny, vašich kamarádů, že to není možný, že to nejde. Ono nikdy je potřeba zarizkovat, a je potřeba z tohohle trošku vystoupit a zkusit to. A pak teprve si můžete říct, že na to nemám. Teď jsem si to vašahal, že to nejde. Přesně tak. Vím, co to bere, vím, co to dává, a třeba není to pro mě. Potom tehdy třeba i já uznávám, že dobře, tak tam to asi nemá smysl. Ale vyloženě předtím, než to vůbec zkusíte, si říct, že na to prděm, tak je to na vás. Ale už je to takové, že ve mně by to třeba docela hloubalo. Jestli jsem to někdy neměl zkusit, tak už bych to v sobě asi měl na pořád. Já si myslím, že to je hodně i podle toho, s kým my se sníkáme. Vím si, že když jako rodiče, to jsou naši velcí učitelé, my hodně přemýšlíme na její názory, řídíme se jejich názory, a když člověk žije, i třeba kamarády, kteří všichni prostě jsou zaměstnanci, rodiče, zaměstnanci, tak my nemáte. A teď vám všichni... ale nikdo vás to nepodpoří, že mě řeknou vám, mějte do práce, to je prostě jistota. My myšlím prostě žádný krámově. Ale ono to není... Dělat chyby, říkám, je fakt dobrý, a každá chyba vás někam posune. A není to jen k těch penězích. Já vím třeba... Je to taky s volkama, když tak vezmeš... Já třeba jsem měl velký problém, třeba o slově volky nějakým napsat nebo něco, ale vždycky vím, když jsem se o něco pokusil. A i když to nevyšlo, tak za prvý... U nějaký doby jsem si vždycky řekl, OK, za prvě mám se za co stydět. A vždycky mě to posunul někam dál. Takže jsem se... Není, že naučil něco novýho, nebo jako naučeného, tak můžeš si říct, ale příště jsem si myslel, radši někdy zjistit, když to nebylo. Ale chápete, co tím chtějí? Je prostě občas je dobrý, když prostě člověk jde a natluče si tu hubu. No a co? No jo, prostě víš to. Tak si prostě natlučeš. No a co? Naši rodiče se nás, nebo okolí se nás možná chrání, protože nechtějí, abychom těch jí vydělali. Ale dost těch jí už se neposunul. To je pravda. To je trošku samotnýmu škoda, když cítím vlastně to samé. Od mojich rodičů hrají na tu jistotu. Nic novýho neskoušají. Právě to je jistota. Běheš tamhle a celý život od sedmi do tří prostě makej. Já to třeba beru jako mezník, na který nechci říct spadnout můžu, ale který člověk může to natéknout asi vždycky. Do té práce můžeš prostě vždycky. My možná trošku zapomínáme na to, že my jsme mladí. My nemáme děti, nemáme žádný závlas. Právě proto si myslím, že teď se riskovat vyplatí. Pak když člověk má teďničnou rodinu, nemá žádný peníze a neví, jestli za tři dny budou mít najím. Tam už je to těší. Ale my jsme prostě mladí. Tak se říkám, proč to prostě neskusit. A i proto si myslím, že tohle vlastně celý jako jsme zamožili, my chceme vybudovat nějakou tu komunitu, kde ty lidi, kteří mají stejný mindset, se budou nějakým způsobem ztrkávat, přetávat a vyměnit vlastně ty názory. Že nebudou pouze bublnětí rodiny a těch přátel, kteří jim třeba tohle rozmluvají, ale budou si moci promluvit prostřednictvím na naší nějaké platformě. Nějaká naše vize takováhle je a opravdu je to tak? Asi prostě záleží na tom, kým se obklopuješ. Když se obklopíš lidmi, který mají nějaký vize a lidi jsou nápaditý, který trošku jako přemýšle nad těma věcma jinak, tak se myslím, že jako potenciál k nějakému takovému růstu tam je. Tak jo, máš k tomu ještě něco? Já si myslím, že ještě nic dalšího nemám. Jsme zase na nějakých 16-17 minutách, tak já si myslím, že by to prostě tokrát zase stačilo. Uvidíme se zase za týden. Píšte nám, co si o tom myslíte, jestli s náma souhlasíte, nesouhlasíte. Opět musíme zopakovat, ani jeden z nás jsme nesežrali šalavou novou hovno. A nemusíme mít pravdu, jsou to pouze naše názory, naše myšlenky, takže dejte jí tak nad tím přemýšlíte vy, jak jste se třeba něco novýho naučili, co by vás zajímalo, jaký další témat my jsme třeba mohli probrat. Jo, přesně tak. Je to docela dost cirovej podcast, myslím si, že tady nic nestříháme a právě proto, jako tyhle naše názory jsou velmi čisté, vyplovit týhle flow tohle rozhovoru, tohle pokecu mezi náma. Takže kdokoliv k tomu bude chtít cokoliv dodat, změnit náš názor, tak jsme tady o to, abysme vás vyslechli, abysme se třeba nechali předstvičit a budeme jenom rádi. Abyste tak nějak věděli, jak my smluvujeme, tak na spotkach nemáme žádný scénář a myslím, že je z toho hodně, že to je takový jenom volný pokec. My máme samozřejmě nějaký téma, o kterém si chceme bavit. Máme třeba nějaké dva-tři hodíky, které chceme dospět, ale pak to necháme volně plynout a vždycky vidíme, kam se nás tak nově rozhovor zaměřuje. To sirový jak stejček v restauraci. Tak jo, asi stačí to. Už jsem dan. Well done jsem. Tak čus. Čau.