051 Manželství audio

The transcription discusses the concept of destructive conditioning by narcissistic partners, which often involves undermining the joy and success of their significant others. Narcissists use various tactics such as criticism, belittlement, and manipulation to control and diminish their partner's self-esteem and independence. They often discourage their partner's ambitions and interests, making them doubt their abilities and worth. The transcript emphasizes the importance of recognizing and addressing this destructive behavior, as it can lead to feelings of learned helplessness and fear of success. It suggests seeking support from others who are positive and supportive of one's goals and dreams. Finally, it recommends downloading a PDF guide and joining a community dedicated to helping individuals cope with narcissistic relationships. Máte často pocit, že vám váš partner zkazí každou radost, že už několikrát zkazil o slavu vašich narozenin nebo o slavu narozenin vašich dětí. Tokřičtí lidé často kazí naše radostné okamžiky a často máme vzpomínky, v kterých je plno agrese a smutku nebo neúcty a vlastně způsobuje tím, že se začneme bát vůbec nic o slavě nebo máme úplně nič, které zase něco přichystat, jak to zase dopadne. Je důležitý říct, proč to dělají. Oni vlastně vás destruktivně podmiňují k tomu, abyste nemohli být úspěšní a záměrně jste se vyhýbali tomu úspěchu a té radosti. Protože vždycky dostanete, jak já rád říkám, po chubě. Takže když máte něco pozitivního, nějaký úspěch, tak vás profackujou, abyste se zpamatovali, mohlo to být ještě lepší, kdyby jste dělali něco lepšího, kdyby jste zvěnovali něčemu úžitečnějšímu, blablabla. Ve vás to vytvoří pocit, že jako aha, tak to úplně možná není ono. Všechny tady kolem chválí a já přicházím s tím, že jsem se rozhodl něco odvážnýho nebo jsem prožil úspěch a prask a přijde trest. Psychologové to nazývají pozitivním trestem. Je to o tom, že často máme nějaké sny, zájmy, něco nás baví a s radostí to chceme dělat. Ale co se často setkáme od narcistického partnera, že nám to snačne snižovat. Že buď, že to nemáme, nebo že to je k ničemu a děláme radši něco jinýho, ať vlastně prostě o to zapomeneme, proč je to něco špatného. A díky tomu se často staneme finančně nebo citově závislí na jeho názorech. Nebo na tom, že o nás vlastně podrží. Protože vlastně to, co všechno děláme, je špatně. K tomu uvěříme, že není nic dobře a začnete tápat v tom. Ani to nevědíte, že to dělá úmyslně. Protože často oni podrývají tu naše sebehodnotu, sebeúctu. Začínáme pochybovat o tom, co chceme dělat vůbec správně. Tohle je Pavlovo experiment, kdy pískal na píštělku, kdykoliv dal psům vlastní žrádlo. Tak přesně tohle s vámi dělají ty narcisté. Ten Pavlov, on vlastně zapískal a dal žrádlo. A potom, když zapískal, tak psům se zpustili sliny. A narcista s vámi dělá to samým. On si vás vytvíčí k tomu, abyste se začali bát a dělat právě ty věci, který on chce, když jste jakoby byli šťastný. To znamená, když se chováte podle jeho představ a děláte to, co on potřebuje, tak vlastně se cítíte fluzovká šťastný. Tam přijde ten lovebombing, to ocenění. Ale ve chvíli, kdy najednou hrozí, že byste mohli být úspěšný, sebejistý, že byste mohli se jako osvobodit od něj nebo být samostatný, vlastně použije tohle. On to kombinuje s gazlightingem, on to kombinuje i, bovili jsme se předchozích podcastech, který vlastně s tím ignorujícím způsobem třeba může vás ignorovat. On je to velmi podobný. Vlastně to destruktivní podmiňování naznačuje takový to, že to je nudá, to, co děláš, to mě nezajímá. Začne napadat naše dobré kvality a vlastnosti. A často je to až absurdní, začne napadat ty kvality a vlastnosti, kterého začátku na vás třeba i obdíhoval. Protože co udělá narktista, často si vás dá na ten pedestal na začátku. Začne vás vyzdvihovat a chválit a prostě jste ta úžasná žena. Vy se taky cítíte, protože ten lovebombing, co oni na začátku často udělají, to jen tak nikdo v životě nezažije. A potom najednou přijdou ty tresty, najednou přijde to snižování. Moje jedna klientka mi právě sdílala a říkala, že cokoliv jsem ho na ně na začátku líbila, teďka to všechno napadá. Pro ně to bylo tak zmatující, zmatený. Prostě vůbec to nechápala, jak to může být pravda, když vlastně z toho úžasného muže se stal ten člověk, který na ně vidí jenom to špatné. Vlastně všechno je na ně na jenom špatné. A tomu nerozumíme. Narcista dělá jednu věc. On odklání pozornost od vás zpátky k sobě. Proto vlastně vás tady destruktivně podmiňuje. On vlastně chce, aby ta pozornost zase byla zpátky u něj. Protože vy, když přichátíte domů, jste radostná, tak je to u vás. Ta radost je u vás, pozornost je na vás. Vy máte pozornost na sebe. Jenže narcista chce, abyste věnovali pozornost jemu. Abyste chválili, jak vypadá, jak je úžasné, jak je božské, jak je perfektní. Pozor na narcisty, ty ignorující. Máme o tom podkáz předchozí vlastně. Jedna z předchozích podkázů, tam o tom mluvíme. V naší knihovně PDF, tam si můžete stáhnout dokument, ve kterém vlastně dáváme jakýsi návod a otázky, abyste si mohli uvědomit, jak se vypořádat vlastně s tím destruktivním podmínňováním. Jak se tomu ochránit. Jak vlastně udělat to, aby vy jste byli v bezpečí a mohli jste skutečně toho dosáhnout. Dám jeden takový krásný příklad. Ve chvíli, kdy vlastně ten narcista použije destruktivní podmíněvání ve stylu, že třeba řeknete, tak já jsem se rozhodl, že končím tady s tou činností a začnu dělat tohle. Už jsem na tom dva roky pracoval, abych to mohl dělat a teď je čas. Teď jsem se do toho pustil. Spustil jsem web, udělal jsem tohle a tamto. Narcista místo toho, aby řekl, wow, ty jsi odvážnej, to je neuvěřitelný, kolik dva roky, co toto investoval. Já bych to nedokázal takhle odvážně třeba, jo. Ocenil vás, oslavil to s vámi. Tak, no tak to je, do teďka jsem ti důvěřoval. Ale teď tohle, to, co chceš dělat, to je ubohý. To je nuda, nebyřeš si něco užít i vrát se k tomu starýmu, ble, ble, ble. Tak ta jedna metoda, kterou tam najdete, z těch několika dalších, je dotáhněte to do konce. Naopak, ve chvíli, kdy ten narcista, já víte, že máte narcistů, jestli mu kvůli vám říká na něco, takhle vás to pomlouvá, věřte v jedný věci a to je zásadní. Děláte něco, co je fakt skvělý. Proto vám to ničí. Protože vlastně hrozí, že buď bude prozrazen, tím, že vy se stanete, já nevím, co si třeba rozhodnete, že být koučem, jo, nebo expertem na vztahy, tak ten narcista se toho vyděsí. Dělej něco pořádného, co to je za blbosti, jo. Celý svět vás obdivuje a přesto takovej narcista kolem vás bude chodit a říkat, ty vole, si tam šudlá něco, vykecává se, jo. Tak tohle je něco, kdy víte, že to děláte správně. Naopak, využijte toho, že se toho děsí. A staňte se jeho nočním úrokům. Když vlastně nemůžete sdílet se svým partnerem vzrušující novinky, bez toho, abyste měli strašit, že vás o to potrestá nebo zase sníží, tak to je fakt nepříjemné a bolí to. Jedna moje klientka mi udělala, že už vlastně by skoro všechno snesla, že už jako kdyby se získala ten odstoup, dokáže být šedá nebo žlutá skála, že se říká, že se to naučí i žít, ale co jí fakt nejvíc bolí, že každou radost ji fakt pošlape. Že vlastně s něma není možný mít radost. A jedna jiná klientka mě udělala, ale můj partner vlastně on chce, abych jako jí byla úspěšná. A vlastně pak si uvědomila, že nevidí, že já se zatáhl do projektu, k té jeho projektu, že nemůže si dělat to, co chce, kde se fakt jí daří, ale že vlastně jí zatáhl do něčeho novýho začínajícího. A vůbec to neviděla. Takže opravdu často je to skrytý, že my si často myslíme, ale on chce, abychom byli úspěšní, on nás podporuje. Ale vlastně způsobem zase, který vyhovuje jemu, aby si toho nepřerostli, to prostě oni nemají rádi. Destruktivní podměňování v nás vlastně jako vzbuzuje pocit naučené beznaději. To je důležité. Naučená beznaději. To je ten Pavlov reflex, jo? On ve vás vytváří naučenou beznaději. To způsobuje, to destruktivní podměňování způsobuje, že se potýkáme všude přítomným pocitem strachu, že kdykoliv se nám v životě něco podaří, může přijít náš toxický rodič, partner, sourozec, přítel, spolupracovník nebo šéf a pokusit se nás o to připravit. A to ve vás vytvoří skutečně tu beznaději. Ten pocit jako nemůžu být úspěšnej. Nejde to. A tím se vlastně stáváte závislí na tom narcistovi. On ve vás, víš co, přestaň se tam šudlat s koučinkem, prosím tě. Jo? A pojď mi tady radši pomoct s něčím důležitějším. Nebo pojď, víš co tebe bavilo, ty obrázky, ne? Nechceš mi tady udělat galerii kolem sebe? Jako já bych chtěl tady galerii, jo, u sebe ve firmě, nádchodbě. Ty jo, hurá, jo a hned vám to na dva, na tři měsíce zabere čas. A vy dva, tři měsíce se nevinujete tomu koučování. Takže co za tři měsíce, když vypadnete z oporu, vypadnete z ničeho. A tohle jsou přesně ty prvky, kdy vlastně za tři měsíce vernisáž vaše skončí. A řeknete tak jo, jdu zpátky, nevadí, není problém. Teď najednou zjišťujete tři měsíce jako docela dlouhá doba. Takže vlastně najednou jste z toho vypadli, vrátíte se zpátky, měsíc, dva to trvá, je klídeček. A najednou přijdete a mám nový klienty, už se to zase daří, už je to dobrý. Tady dva měsíce nic nevyděláváš, prask, prask, prask, šup. Pojď vrči mi tamhle pomoc něčím jiným. Tamhle skárme dříví, potřebuju pokácat stromy, jo, posekat louku. A dobrou fantazii. Prostě, když někdo bagatelizuje nebo snižuje, co děláte, nebo co byste chtěli dělat, všecko vám vlastně zkritizujou, protože vlastně kritika je přece zdravá, ta je dobrá. Tak vlastně neustalá kritika, neustalé snižování a ponižování prostě vede k tomu, že si nevěříme. Žijeme a i v tom strachu, co zas bude, co zas řekne na to, když přijdu s týmhle nápadem. Vlastně už se bojíte mít i nápady, už se bojíte vlastně vymyslet cokoliv, co by vám mohlo udělat radost, protože víte, že stejně tohle se bude zkažený. Takže co s tím? Co s tím můžeme dělat? Jak to můžeme zaměřit tomu destruktivnímu podmiňování? Prvním bodem, který je, je, že si stáhnete pdf naše a tam se dočtete vlastně kompletní takové otázky a strukturu toho, abyste si sami odpověděli. Není to o tom, že to hned jako objevíte, je to potom skutečně se na to dívat a začít nad tím přemýšlet. Začít to pozorovat, sledovat, uvědomit si, že se vám to děje, že to nikdo na vás dělá, že to vlastně tak je. A v tom pdf najdete super otázky, které vás povedou k tomu, abyste si uvědomili a vypsali si všechny ty situace, protože je dobrý si začít psát takový to vlastně jako denníček, protože vy to začnete vidět a ve chvíli, kdy to přichází, tak už začnete chápat, že se to děje a protože máte narcistu a nemůžete třeba od něj odejít, tak vlastně si uvědomujte, aha, takže já třeba, abych nebudu s ním sdílet své firmní, podnikatelské úspichy. Na co? Protože kdykoliv jsem je sdílal, tak jsem dostal podržce za to. Já to skutečně říkám natvrdo, oni vlastně vás za to hned profackujou. Nejlepší je, to mám svoji zkušenost, kterou jsem zažil na vlastní kůži a to je to, že tak co, jak jde business, jak jde podnikatel. Super, já jsem teď získal klienta za spouštu peněz, roční kontrakt. Ty vole, jenom ta práce, můžeš mu mluvit o něčem jiným? To jsem ho špatně se zeptal, jsem ho s radostí sdílel, žeho podnikateli, jo, to máte podobný, jak se říká, když si koupíte nový Porsche, tak nemůžete jít za někým, kdo nemá Porsche a ukazovat mu s radostí, jak voní ta kůži, jo. Jinže partnerovi ano, ale ve chvíli, kdy máte partnera, člena rodiny a vy si koupíte nový Porsche a on jezdí už u Lamborghini dávno a vy přijdete a řeknete, sleduj, už mám to Porsche, už jsem se na něj vydělal, chceš si čuchnout? A moc dobře, jak to voní, že Lamborghini, ty máš nějaký Porsche, jako, a úplně vás, vlastně, jako, no, sejme, kdyby jsi radši, jako, investoval tam na něco, ty jo. Máme zložitý vědomí, že vlastně oni rádi nám zkazují věci, prostě chtějí to snížit nebo zkazit a vlastně, když si to necháme líbit, ale je se to často, tak naše hlava začne ignorovat, zapomínat, začne se to vymazávat, omlouvat, nejčastěji omluváme toho partnera, proč nemohla, proč se mu to asi nelíbí, často vidíme chybu v sobě, asi jsme udělali něco špatně, nebo to není dobrý nápad, jo, a nebo, nebo prostě ho omluváme, že nám to zkazilo, protože třeba tam nemohl přijít, no, tak určitě něco dložitějšího, jako vždycky, má dložitou práci, že jo, atd. A vlastně, když je to omluváme, tak to nejlahko i zapomeneme často, úplně to vytěsníme z pamětí a protože naše hlava chce sebe v tom partnerství být a doufá, že to zase bude lepší, tak často generuje jako tu fantazii, hlavně už v historických vztazích, často právě lidi jsou v té fantazii, jaký by to mohlo být. Jsme zašli v tolik krásných okamžiků, tak na nich vysíme. Tak vlastně to má často doblést na to, že nám to vyvolává ten pocit toho dopaminu v hlavě. Jo, že vlastně, když se na něco těšíme, tak máme v dopaminu význat, že to zažíváme. Takže je to o tom, že ta fantazii nás často úplně odvede od té reality, protože doufáme, že to zase bude krásný. Proto si píšte ten jedniček, proto si opravdu zkuste vzpomenout a napsat si, nebo si to psa o teďka, co zažíváte, co vám zkazilo, jakou tam mělo výmluvu a jako zkuste přestat omlouvat ty výmluvy. Jo, protože ta výmluva, jako kdyby to do začátku ani nevidíte, jako výmluvu je často manipulace. Často jsou ty manipulace tak skryty, v odhodovkách nevidy, hlavně pro ty naše empaticky. Jakož jsme empati a umíme se nadšitit, tak my lehko se střítíme a omluvíme cokoliv. A toho oni právě zneužívají. Narcisté to vlastně dělají z takového popudu, že vy jste úplně hloupí. Tohle je potřeba si uvědomit. Pro mě třeba, když jsem to začal z začátku studovat a objevovat, tak to pro mě byl takový doslová šok, jak jsem si uvědomil, jak já mohl být tak hloupý, že jsem to vlastně neviděl. A přitom, když si vybavíte, naši klienti často i říkají, jo, ten můj to říká, nebo ta moje manželka říká, musíš být deset kroků napřed, lidi jsou hloupí, sleduj, něco řeknou, udělaj to, co já chci přesně, vnutím jim něco, ani kdyby to chtěli, ale prostě mají strach, tak to udělají, co jim jenom zbývá. Často to zažíváme právě i politici, že jo, zažili jsme to v minulých letech prostě s rouškami a tady s těmi nařídeními, logicky všichni říkají, proč bych se měl dusit v té roušce celý den, když to jako nemusím bejt, přesto jsme to dělali, protože vlastně a oni se tam smáli, dokonce zákaz zpívání, vzpomeňte si, to bylo tak úsměvné, že já, když jsem to poprvý slyšel ve zprávách, zákaz zpívání ve školách, jo, tak to bylo tak úsměvné, že jsem si vzpomněl na tu pohádku a pak jsem si vzpom na ty narcisti a říkám destruktivný podměňování, protože oni vlastně řekli, víš co, oni jsou tak tupí, vezmem tu pohádku a řeknem, a zákaz zpívání až za hranicema můžete zpívat, jo, a ty lidé normálně, ty opičky, ty v jejich úhlu pohledu hloupí lidé, tak ve škole dětem zakázali zpívání, jo, prostě neuvěřitelný, jo, a oni za tomu vlastně uvnitř smějí a říkají, jo, funguje to. A když se náhodou někdo našel, který to jako popíral a říkal, co jako blbnete, víte co, přece jako, to není to pravda, odborníci, specialisté začnou popírat, tak z nich udělají, hned použijou pomluvační kampaně. Jen si vzpomeňte na to, co se kolem dělo, jako by, jo. Teď to zmizelo a to je krásný příklad toho podmiňování destruktivního. Covid zmizel, dá se říct, jako on tady je, ale už se najednou o něm nemluví, při tom se to děje pořád stejně, ale ty politici vlastně, vlastně najednou se odhaluje, že to bylo protizákonné, takové a makové, dokonce jsou na to dokumenty a nic, jako to se neděje. Aha, tak když tak ty lidi vyhodíme, co to říkali, no, tak se nic neděje. Já to říkal? Protože já jsem nic neříkal. Já jsem to nechal, aby to ostatní řekli. A tohle se může dít kolem vás, ve vašich rodinách, ve vašich vztahych. A teď si vzpomeňte, že to narcissisté lidí z té politiky, uvědomující, že to je ta manipulace, oni ji rádi dělají taky, no a co asi začnou dělat? Jako když můžou oni, tak já taky a začnou to dělat taky. A tohle je přesně ten bod, kdy oni chtějí, aby jste vlastně se vraceli zpátky neustále k tomu, kde vám je dobře. Takže oni vám vždycky jako dají lovebombing někde, kde nejste úspěšný, kde vás chtějí mít, tak vás tam lovebombingujou. To je super, něco pohladí trošku vaše ego, vaše emoce, abyste se cítili fajn. Jak jsem mluvil o té Vernisáři, její galerii, tak když vás baví fotografování nebo něco, tak nechají ve svým firmě nebo v nějaký komunitě, klidně na nějaký politické scéně nebo nějaký události, kde jsou oni pozvaní jako hosté, tak řeknou nechte tam moji ženu, moji sestru nebo někoho vyvěsit fotografie Vernisář. Ona se s tím zabývá a bude mít radost. A ty ostatní ženu, no jasně, tak už ne, jenže on vám to vlastně jako pocíne, tak abyste se cítili vlastně jako oceněný za to, že si doma kreslíte obrázky, nebo že fotíte, chodíte po přírodě a fotíte. To je totiž neohrožuje. Ale ve chvíli, kdy byste se rozhodli být kód, být konzultant, založit si svoji firmu, úspěšně podnikat, prodávat ty obrázky, vytvořit si éšo, vytvořit si svoje kurzy, ateliér, začít prostě dělat kurzy na to malování, kdy k vám tam začnou chodit lidi a vy začnete být uznávaný, tak to se jim nelíbí. A začnou vás vlastně destruktivně odmiňovat, to je jako ovládat úplně, likvidovat. Chcete si vzpomenout, jestli vám skutečně někdo vymlouval vaši kariéru nebo vaše úspěchy. Může to být partner, může to být i přítel, můžou to být rodiče. S tím setkáváme se na všech úrovník, nejsou to jenom partneři, ale často tyhle toxické vztahy jsou právě i mezi sourozenci, nebo rodiči, nebo v práci. Určitě je důležité si vždycky podívat na to, kdo nás zase může podpořit. Vlastně co s tím člověkem už si chci sdílet a co už ne. Protože přece nechceme žít pořád ve strachu. Ve strachu, co mě zase zkaží nebo co mě poníží. My to začátku ignorujeme. My si často vytvoříme ochranný mechanismus, že to začneme neposlouchat, nevnímat, že to zase říká, no to je on. Ale potom vlastně z těchto to nás zůstává a nemáme potom v té oblasti takový úspěch, který bychom mohli mít, kdybychom tohle kritizování neměli. Kdyby to nebylo pod kůži nebo v tom podvědomí. Proto je důležitý, jako kdyby se mířit na ty lidi, co nás podpoří, například z té kariéře, nebo s kým můžu sdílet ty zážitky, s kým můžu sdílet to, že chce si splnit své sny. Nenající lidi, kteří vás podpoří v tom, co chutečně chcete, kam se chcete posouvat. A je v pořádku, že se někam chcete posouvat, že máte sny a že máte cíle. Stáhněte si naše pdf, připojte se klidně do naší komunity Nočnímu renarcistu, kde vlastně pomáháme lidem, povídáme si. V komunitě se začíná, začínají skutečně lidé i otvírat a sdílet nějaké svoje trápení, svoje příběhy. A my jim tam klademe otázky, povídáme si s nimi na to téma. Často i mimo tu komunitu osobně vedeme, koučujeme a nejsou to jenom lidé, co trpí doma s manželem, jsou to i lidé z podnikání, z biznisového světa. Trpí tím prostě spousta lidí, kteří jsou oběti narcismu. Připojte si pdf, přidějte se do naší komunity, studujte, máme na našem webu evoluce vztahu, máme i doporučené knihy, které si můžete koupit, jsou tam články, které píšeme, je tam spousta dalších materiálů. Na závěr chci jenom říct, nesnažte se racionalizovat a pochopit vlastně proč to dělá, proč vlastně v tom tak třechkým životě, v tom krásným životě, který spolu máme, je to tak třechký, vždyť může se stát cokoliv a všechno zmizí, proč to dělají. Prostě raději se staňte jejich nočním murou a začněte se stavět na vlastní nohy. Jste celí a kompletní a zasloužíte si mít krásnej, láskyplnej život, kde vás lidé milují, oceňují, uznávají a naslouchají vašim potřebám, radostem, štěstím a ne, že vás ponižuje, destruktivně ničí za to, že jste šťastní a úspěšní.