21. 4. 2024 - M. Chalupski - Jan 10,11-18

The reading that forms the basis of the sermon is from the tenth chapter of the Gospel of John. Jesus describes himself as the good shepherd who lays down his life for his sheep. He contrasts himself with hired workers who abandon the sheep when danger approaches. Jesus knows his sheep and they know him. He will gather all his sheep into one flock. Jesus is compared to a beautiful shepherd and is seen as morally beautiful. The early Christians depicted Jesus as a young beardless man with a lamb on his shoulder. It is important for Christians to have someone to follow and trust, but not all leaders are trustworthy. Jesus, however, is the ultimate good and beautiful shepherd who cares for his sheep and is willing to give his life for them. It is important for us to recognize Jesus' voice and follow him, even though it may not always be easy. As members of Jesus' flock, we can trust in his protection and love. Jesus also cares for those who are not yet part of his flock and Čtení, které bude základem našeho kázání, je zapsáno v desáté kapitole Janová Evangelia od jedenáctého vrše. Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na níž nezáleží. Já jsem dobrý pastýř. Znám své ovce a oni znají mne. Tak jako mě zná otec a já znám otce. A svůj život dávám za ovce. Mám jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř. Proto mě otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz, když jsem přijal od svého otce. Tolik je slov Evangelia, můžete se posedit. Vyjádřit, kým je Ježíš, jak ho můžeme vnímat, není vždycky úplně jednoduché. V Janově Evangeliu je k tomuto účelu použito několik přirohnání. Ježíšovi je přistřeno označení beránek boží, jak to slyšíme na začátku z úst Jana křtitele, pak třeba dveře pro ovce, ale také jakýsi protipol k tomu prvnímu označení, které jsme slyšeli v předcházejícím čtení, tedy dobrý pastýř. Z beránka se tedy postupem času stává pastýř, což je obdivhodná kariéra. Přestože ovce ve společnosti pastýře nebo v našich končinách spíše bači už dnes potkáme jen z Řídka a spíše asi cizině než na našich obcích, přece i nám toto přirohnání snad stále srozumitelné, alespoň v té základní rovině. Pokud by někdo mladší netušil, co takový dobrý pastýř má dělat, někdo ze starších mu to určitě po bohoslužbě vysvětlí. Připodobnění Ježíše k pastýři dobrému nebo doslovně přeloženo krásnému bylo zřejmě hodně důležité pro rané křesťany. Jeho krása se neprojevovala v tom, že by musel být vyloženě fešák, ale spočívala v jeho charakteru a v jeho jednání. Byl tedy vnímán jako pastýř mravně krásný, ušlechtilý. V římských katakombách v podzemních prostorech, kde se křesťané zpočátku scházely, je právě zobrazení Ježíše jako mladého bezvouseho muže s ovečkou na rameni nejčastějším motivem. Bylo tedy pro první křesťany zřejmě hodně důležité a hodně k ním promluvalo, více než jiná přirovnání. Když Ježíše označíme za pastýře, vyplývá z toho, že my jsme nebo máme být ovcemi. Ale taková rola se nám možná úplně neníbí. Ovce totiž nemají zrovna nejlepší pověst, co se inteligence týče. A také nás takové přirovnání svádí k tomu, že bychom měli někoho, tedy Ježíše, následovat bezhlavě, tak jako ovce jdou za pastýřem. Nemusí přemýšlet, nemusí se o nic starat, protože je pastýř vede a všechno za ně zařídí. Ale můžeme se sami sebe zeptat. Vzajíme opravdu schopni si zařídit všechno zcela bezchybně, si všim si poradit a ve světě se orientovat bez nejmenšího problému. A i kdybychom si na tuto otázku odpověděli kladně, pak si stejně musíme připustit, že nemáme všechno ve svých rukou. Je přece tolik toho, co nás ohrožuje, co nás přesahuje a co nedokážeme vůbec ovlivnit. Co se děje a my to musíme jenom přijímat. Nic moc s tím nenaděláme. Pak možná připustíme, že se hodí mít nějakého baču, který nám ukáže správnou cestu, který nám pomůže v problémech a na něhož se můžeme s důvěrou spolehnout. Není samozřejmě jedno, komu se takto svěříme a komu budeme důvěřovat. Už ze starozákonního čtení jsme slyšeli, že byli pastíři, kteří se svému úkolu spronevěřovali. Místo toho, aby se zodpovědně a láskyplně starali o ty, kdo jim byly svěření, svého postavení neužívali. Ježíš hovoří o těch, kdo nejsou skutečnými pastíři a stádo pro ně není tím nejdůležitějším, ale pouze prostředkem výdělku a obživy. Za takovými rádový pastíři, kteří mají lidi jim svěřené, dobře vést a starostlivě zpravovat, ale přitom si hledí jen svého, zůstává pak jen znechucení a zklamání. A není divou, když se pak lidé pohlížejí po lepších pastířích a když chtějí své zklamání vyjářit tím, že dají svou důvěru jiným. Těm, kteří se v jejich očích ještě neznemožnili. Ovšem, když nás něco takového napadne, musíme si dávat dobrý pozor. Snadno se totiž může stát, že takové hledání nových a lepších vůdců bude znamenat pouze přesun zlouže pod okap. Že přijde další zklamání horší toho prvního. Z těch, kdo se vydávají za nadějné a lepší pastíře, se totiž často vyklubou pouze námezníci nebo dokonce vlci. Takových nepříjemných překvapení si můžeme ušetřit, když se smíříme s tím, že v politických ani církevních kluzích, ba ani nikde jinde, zkrátka nenajdeme nikoho dokonalého. Ale přesto nemusíme propadat na prosté skepsi. Protože oproti těm, kdo svoji roli nezvládají nebo ji zvládají býhradně tak, aby sami nepřišli zkrátka, oproti ním tady stojí jedinečná postava Ježíše, toho dobrého, krásného pastíře. Je zde ten, který své ovce, ty, kdo mu patří, moc dobře zná, který o ně pečuje, chrání je, a to i za cenu vlastního života. Ta znalost, jak nás Ježíš ujišťuje, je ovšem vzájemná. Také ovce znají svého pastíře, dovedou dozeznat jeho hlas, rozpoznat, kdo na ně volá. Kdybychom na sebe chtěli tohle přirovnání, tohle slovo vztáhnout absolutně, bylo by to docela troufalé. Kdo z nás může říci, že dokáže Ježíšu hlas dozeznat vždycky bezchybně a že vždycky pozná, zdají vola Ježíš nebo někdo jiný. Ale jako si ovce čerstvě zařazena dostádá, musí zvykat na hlas svého pastíře, musí se učit ho dozpoznávat a pak vždycky na něj znovu reagovat, je tomu zřejmě podobně i s námi. Neznamená to, že ten hlas si naučíme dozeznávat a pak už to půjde vždycky snadno. Poznávání Ježíše se pojí následováním. Je to tedy proces, který nějakou dobu trvá a spíše trvá neustále. Musíme se tomu učit a stejně vždycky záleží na tom, kde v dané chvíli správně zareagujeme. Ale když se to nepovede jednou, může se to povést po druhé. Podstatné na tomto poznávání je, abychom si stále uvědomovali, že Bohu na nás záleží. Že patříme do jeho stáda a z toho vyplývá jeho láska k nám i naše hodnota. Že jako členové stáda můžeme spolehat na jeho ochranu a důvěřovat mu, že žádný vlk nám nemůže skonečnou platit. Že žádný vlk nám nemůže skonečnou platnosti ublížit. Protože pastýř je silnější než každá divá zvěř. Křesťanská existence spočívá především na přijímání. Boží ochranu jeho lásku i vlastní hodnotu si nejsme schopni zajistit vlastními silami. Ale jsou nám darovány. Stačí je přijmout a žít s nich. Náš život a naše hodnota tedy nezávisí na našich výkonech, na našich schopnostech, na tom, co uděláme a vydáme. Ale především na nezasloužené boží přízní. To je důležité si stále připomínat a z toho žít. Je o nás tedy dobře postaráno. Ale ten dobrý pastýř nemá starost jedno své ovečky. Má zájem také na blahu těch, které mu ještě nepatří a nacházejí se mimo jeho stádo. Záleží mu na tom, aby také oni uslyšeli jeho hlas, přišli k němu a náleželi mu. Takové ovce žijí kolem nás, můžeme je nacházet všude v našem okolí. Možná běhají všude možně a hledají stádo, k kterému by mohli patřit. Hledají pastýře, kterých by jim ukázal dobrou a smyslnou plnou cestu životem. A tady se otevírá prostor i pro nás. Tady můžeme být užiteční. Můžeme a máme totiž příspět k tomu, aby i tyto hledající ovce mohly uslyšet hlas dobrého, krásného pastýře a mohly k němu přijít, aby se jeho stádo zvětšilo. Nikoliv proto, abychom si u pastýře šplhli, ale aby také ty ostatní ovce mohly mít to, co je dopřáno nám. Aby také oni mohli zakoušet plnost života a lásku, kterou si nemusí zasloužit. Amen. Budeme zpívat píseň číslo 309.