Prach na křídlech (2)

Byla jsi krátce, jen jako ten dech, střípek jsi nebe, co na chvíli ztich’. Teď jenom ticho se drží v mých zdech, bolest mě pálí a dusí můj smích. Moje je duše teď těžká jak zem, hledám tě v dálce, za obzorem. Prach na křídlech jednoho dne odvane, až čas se zastaví, nic víc se nestane. Křídla pak spojí ty naše dvě duše, už nebudem plakat tak smutně a hluše. Dívám se nahoru, k hvězdám a dál, věřím, že tam někde našla jsi mír. I když tě osud tak krutě vzal, v srdci mi zůstal tvůj lehký vesmír.