0111

The podcast is about skipping rope and the stories of people who do it. The host invited Honza Kubácek, who is known for his impressive rope jumping skills. Honza has two daughters and is passionate about collecting numbers. He jumped over 7 million times last year and over a million times in January alone. The host is amazed by Honza's dedication and compares his own jumping numbers to Honza's. They discuss how Honza got into rope jumping and his journey through different sports. Zdare svěháci a švihandy, vítám vás u prvního podcastu švihej, který se bude zabývat skákání přešvihadlo a příběhy lidí. Dneska jsem si tady k nám pozval už veleznámého Honzu Kubácka, který je asi uvšek známý jako blázen, šílenec, co skáče mordor se švihadem, co skáče neskutečná čísla a já bych ho dneska tady chtěl přivítat. Tak čau Honzo. Čau Tomáš, čau švihaci. Čau. Já bych ještě na ten úvod chtěl říct, kdo Honza Kubácek je. Možná se to dozvíme i dál v podcastu, ale na ten začátek bych chtěl říct, že je si pyšnej táta, dvou holčiček a taky si nadšený švihák, který hodně rád sbírá čísla. Já bych možná na ten začátek řekl, ještě do toho úvodu, kdyby tě nám náhodou někdo neznal, takže ty si za celý loňský rok našvihal 7 400 000 přeskoků a jenom za leden si dal něco malinko přes milion přeskoků. Kdyby to náhodou pro někoho nebylo, že byste s tím dokázal spotožit, tak to jenom já, v porovnání se mnou, já jsem za ten rok naskákal nějakých 700 000 přeskoků, takže ty si naskákal 10x víc než já. A to si myslím, že jsem tomu věnoval dost času, ale v tom porovnání 10x víc je totální pekarda a i za ten leden, ten milion je jak to sakra prostě, kde jsi to vzal? Hele, tak to vzniklo víceméně tak jako náhodou, protože já jsem do té doby skoro nikoho neznal ze šviháků, ze švihendřů, sledoval jsem vlastně akorát Švihej, tam jsme pořád jenom vyhářili dva s bráchou a nějak jsem si dělal jako záluzk po té challenge předchozí, tak věděl jsem, že jsem něco natrénoval, tak jsem si říkal, že když se mohu umístit třeba do top 10 a říkal jsem si, že když budu skákat nějakých 20 000 denně, což bylo teď pro mě hodně, ale cítil jsem se, že bych na to měl, takže by to mohlo být dobrý, třeba top 5, top 10 a tak první den jsem si chtěl udat náskok, naskákal jsem 30 a ten stejnej den se tam objevil blázen Vojta Čihák, tak jsme se spojili nějak před Instagram a dopadlo to, jak to dopadlo, ani jeden z nás nechtěl podhrahat. No a to znuto krásně se mi teď naváže na to, že já jsem se díval aktuálně, jsme v lednové challenge, je desátého první, kdy nahráváme tenhle podcast a ty máš naskákáno nějaké 420 000 přeskopů. A to tam nemám zapsaný ráno ještě, takže 420 000. Ale máme tady na druhém místě holku, která se jmenuje Monika Holcová, kterou my osobně jako švihej neznáme a ta má 400 000 přeskopů. Což je, Honzo, jako je to těsně, já nevím, nevím. Takže to sem přičítají, máme prostě 20 000, jenom rozdíl a to ještě neříkám na třetím místě je chlap, který tam bohužel má takový nickname, z kterého to úplně nepřičtuji jako střím příjmení, ale to má nějakých těsně po 40, takže to vypadá, že je v těsném závisu. Je to všichni docela pěkné bumby. Je tam nějaký David, to nevím, nevím kdo je, tak třeba se přihlásí, rád ho poznat. A Monča, no hele, já vím, že po lebnový challenge, jak jsem je pořád hecoval, jakože po challenge 24, jak jsem je hecoval, abych nahrál nějaké video, tak teď byste to nějak zavdíleli a pár lidí mě začalo sledovat, pár lidí mě napsalo a já už nevím, jestli, no, musela Monča mě začít sledovat. Takže věděli jsme o sobě a překvapila mě. Já jsem to dělal hned po půlnoci na Silvestra, jsem řekl, že se nedotknu alkoholu, takže jsme se dali jenom cvípitek a v 0,20 už jsem byl na značkách a skákal jsem. Chtěl jsem si dát náskok, že mám třeba 40 tisíc a že to bude mega náskok na to, že pak pojedu prostě nějakou udržovačku svojí. No a ten den se tam vyloupla Monika. Já nevím, jestli můžu být sprostej tady za toho podcastu, je to první díl, tak ať to rovnou nezabanujou, ale... Ty hrdkou slova, ty lehce sprostem můžeš. V barefoot botách a to nejde, třeba po pěti, šesti tisících umírám. No, jako jede jak drák, já jsem říkal, že mě přivede do hrobu, ale nebejt Moniky, tak tyhle čísla bych nejdal. Já bych se rád věnoval tomu, jak to děláš, trošku, abychom se dozvěděli víc o tobě a o tom, jak se takových čísel dá dostahovat, protože to nebude úplná franda z pobyty jako s normálním životem. Takže k tomu bych se chtěl dostat taky, no a ještě já jsem na ten začátek neřekl jednu docela dost zajímavou informaci a to je, že jsme tě hecovali, nebo tohle by lidi měli vidět na začátek, že jsme tě hecovali nejenom k videu, ale i k tomu, aby jsi vyzkoušel co nejvíc dvojši výhů za sebou. A s tím, že my s Markem a dalšíma špehákama, když jsme to zkoušeli, tak jsme síce skákali s pětimilimetrovým lankem, ale když si potom na to šel a my jsme si říkali, no tak ten bude mít tak pětset nebo něco takového, ale to číslo bylo patnáct deset, říkám to správně, ne? Na poprvý ne, ale na podruhý jsme to povrhli, no. Ale to je strašně, prostě patnáct deset, já to tak jako nechápu, ještě jsem chtěl i na ten začátek říct, jak když jsem tě, nejpříč jsem tě znal jenom jako online, tak jak spoustu lidí ze Švihej, ale potom, když jsme se potkali, tak mě překvapilo, ty jsi obr, ty jsi prostě takový, ne, hromotluk, ale prostě jsi velký, jsi vysoký, ty tvoje nohy, to nejsou žádné ořezávatka, to jsou nohy, které jsi museli už projít někdy sportem a prostě škoda, nebudeš to tady jakýcky ukazovat podstatkářku, ale všichni by jste měli vidět. Že to? Že jsi na ty lajitka úchylnej. Asi jo, trochu jo, ale tak podle toho poznáš, takže tohle byla fakt jako pro mě brutalita, když jsme se potkali, tak jako respekt a pak jsem si dokázal představit, že tohle už tě zvládneš, ty tvoje čísla, takže i za mě jako hluboký respekt za těch 15 z dvou Švihu, to je za mě neskutečný výkon. Jestli se teda můžeme dostat k tomu, abychom si dozvěděli víc o tobě, jak ses teda při Švihadlu vůbec dostal a jak začala tvoje cesta? Hele, mám to vzít úplně od začátku, nebo vzít na tu otázku, jak to jde teď vkloupit? Vem, vem. Hele, tak jako úplně od začátku, ty jsi tedy zmínil, že když jsi viděl moje lejtky, že jsme museli projít nějakým sportem. Mamina mě vždycky nechtěl jít mítil a mě to bavilo a jako dneska jsem jí za to samozřejmě vděčnej. Do toho bych prostě nějaký spoj dělal, což jako asi bylo důležitý, protože jsem vyrůstal v úspětkém kraji, odkud pocházel, takže tam se taky velice rychle může stát, kdy se chytneš něčeho druhého. Takže jako malej jsem hrál hokej, ten mě moc nešel, i tak jsem teda hrál někde od 6 do 12 let. S hokejem jsem pak skončil, pak jsem vesloval, tam navopak jsem byl docela, docela dobrý. Aspoň teda, co se týkalo nějakých dorosteneckých kategorí, protože veslary, ty bys byl docela dobrý veslař, protože veslary mají výhodu, když jsou vysoký. Ty bys říkal, že jsem sice obr, ale z toho 80 cm si myslím, že je normální výška. A na cestě na vesleře jsem docela, docela malej. A když tak nějak přicházel ten přechod z těch juniorských kategorí do spiláckých, tak tam se to lámalo tom, jestli se dostanu do dukly, nedostanu do dukly, to byl jedinej, nebo stále to je jedinej chlapskej oddíl, kde můžeš profesionálně veslovat. Takže to bylo jasné, že už nevýjde, takže sport nebo škola, tak výtěžila škola. Výška, a kdo prošel výškou, tak asi ví, jak to funguje, že většinou tyhle věci zálegy jdou stranou. A já jsem vlastně obecně měl takový hrzný jako sinusoidy. Jako malej jsem byl docela mužtík, s tím hokejem mi to tak nějak jako šlo, ale taky nic moc. Veslování, to jsem byl vysekaný, to bylo skvělý. Pak jsem s tím skončil, takže jsem byl zase bust, měl jsem přes metrák. 105 kilo, no, při svý výšce to je docela humus. Ale pak vlastně, já nevím, po nějakých letech na výšce, tak jsem se na sebe už tak jako dostatečně náštval, ale bych nebyl sprostej. Začal jsem běhat, no a mě z toho veslování zůstalo to postižení těmi číslami a to se mě přineslo i do toho švihadla. Takže začal jsem běhat a běhal jsem stylem, že jsem běhal třeba jako 60-70 kilometrů týdně. Já vím, že jestli si to poslechne teď Monča, tak běhá nějaký traily, takže první to bude jako zývačka. Ale bylo to dobrý, půl maraton jsem dal třeba do hodinu a půl a fakt měl na běháno. No a pak zase přišlo tnustý období, pak jsem si zase pořídil silničku, takže to jsem jezdil na silničce a to bylo jako... Já jsem byl ještě v tu dobu zaměstnaný, takže bylo víc času a byl jsem single, takže to bylo super tohle. A to jsem najezdil třeba 500 kilometrů za týden na kole, takže to byly nějaké objemy. Pak jsem změnil práci, začal jsem dělat na sebe, do toho přišla nejdřív jakoby manželský život, tak rodinný život. A toho času bylo málo a vlastně se švihadlem, abych se konečně dostal k němu, tak jsem seznámil někdy převolnu srpem, září a vždycky, kdykdykám září, tak u toho zůstanu září 22, kdy jsem hledal nějakou alternativu k běhu, protože jsme se na jaře 22, nebo vlastně ještě na konci zimy, jsme se stěhovali do baráku, říkal jsem si, že to bude super, budeme bydlet na vesnici, budu tady mít příležitosti chodit běhat, protože máme tady kousek les. Tak samozřejmě to tak nebylo, protože já jedině, kdy mám čas cvičit je ráno a po ránu, když se vzbudíš a venku nekosa hnusně, prší, směří, mrzne, tak jsem to prostě nedokopal. Takže prostě švihadlo jsem pořídil jako takový, že se to dá dělat i doma v teple. Stejně teda skáču venku, protože... A co byl ten klik, která že jsi řekl, že zrovna to švihadlo... To pravdě vůbec nevím. Možná na mě vyskočilo někdy nějaký video a ani nevím, jestli bylo video o švihají. Ale prostě někde jsem asi něco viděl, já si to fakt nepamatuju, to opravdu nevím, ale napadlo mě, že bych švihadlo mohl koupit, že se to dá dělat doma, protože když jsem šel běhat a odběhl jsem 3-4 km od baráku a řečil jsem, že nemůžu, tak to je napitel, protože se musíš ty 4 km dostat do sedmu. Čo švihadlo je dobrý v tom, že ho můžeš hodit do kouta a skončit. Já jsem to říkal, už nevím, jestli jsem to někde nepsal, ve skupině nebo tak, ale viděl jsem o švihají, jak jsem začal hledat švihadla, tak to na mě všude skákalo a popravdě mě přišlo úplně totálně ujetý dát za švihadlo 6 nebo 700. Takže jsem míl u vás obců dvou stranou. Koupil jsem nějaký švihadlo z Dekátě, to byla znamená katastrofa. Takže jsem pak asi po měsíce to vyřídil korálky, které mám tady pověšené vedle sebe do teďka, když to je první a tam to začalo. Jak na to půjde, jaký jsem byl sporták, jak to bude skvělý, ale zjistil jsem, že to taková prdel není, protože jsem udělal bez chyby 10-15 přeskoků, to byl nadlidskej úkol. A když jsem bych naskákal 300, tak jsem to potom z kanceláři nezavezl do schodů. Takže bylo to hustý. Když se naběhá, tak stejně pro tebe bylo to skákání náročné? Hele, mě ta fyzička šla dolů, takže já jsem fakt 2020, třeba jsem na tom kole už toho moc nenajedil, a fakt od 2020 do třetinaří 2022 byl ten můj sport spíš tak náhodný. Takže já jsem měl zase skoro metrák a fyzičku jsem fakt nejúplně doložil. Takže bylo to náročné. Ale i když si to vyhodnotím, já jsem vždycky sledoval hrozně čísla, všechno jsem si měřil, teplovky, všude mám garminu, nebo potom, co jsem si pořídil, etelbočky. Tak prostě, když se kouknu do nějakých starých záznamů, tak když se podívám třeba o hodinu běh, nějakým tempům, který byl pro mě směřný, tréninkový, nevím, 40-30 na kilák, jsem běhal tréninkově, to bylo jako... Měl jsem naběháno docela. Tak ale za hodinu běhu a v tomhle tempu nespálení tolik, jako za hodinu šlihání. To je prostě... OK, to znamená, když si v tom začátku přišel nějaký... Asi teda jsou případy, když měl být o těch číslech pořád, kdy byl nějaký ten první mírník, když si řekl, jo, jako dobrá práce, nebo když se stalo fakt nějaký zlom, že by si řekl... Teď při řadním je vyšší level. Hele, jednoznačně lednová Challenge 23 to byla pro mě jako první. Nicméně nebylo to jako, že při řadím, ale prostě jsem, jak mě rostla fyzička, tak jsem přidával a vlastně dá se říct, že o té době vlastně přidávám do teď. Zkusím, dokud to jde. Hele, Challenge 23, já jsem o ní věděl a mě popravdě byla celkem ukradena. Já jsem pořád to švihadlo měl prostě jenom jako nástroj, nebo s kterým budu hubnout, s kterým budu cvičit, a díky tomu něco spálem, něco zhubnu. A tehdy vlastně moje švagrová, která je teďka se mnou v týmu, Klárka, vlastně všechny Challenge jsme odejeli spolu v týmu, tak si to řídila švihadlo taky. Rovnou od vás teda, rovnou od švihej, nebo teď mě důležitá to zná. A tam mě vlastně dokecala do toho, že byla už dávno zaregistrovaná do Challenge a mně se to nechtělo a že se na to vyprdnu. Trávili jsme vlastně u rodiny, protože moje žena je Slovenka a Klárka je její manžel, je brater mojí ženy, tak jsme byli vlastně u urodiny na Slovensku. Tak jsme tam spolu tak seděli, popíjeli a tak mě nějak tehdy dokecala do toho, abych se teda taky zaregistroval a že jsme spolu udělali, my jsme tehdy hodnili liborovičku, jsme spolu udělali borovička tým a hodili jsme to spolu. A mě se v tomhle dnu povedlo naskákat 226-220 tisíc přeskoků, což bylo úplně nepředstavitelné. Když jsem naskákal třeba 4-5 tisíc za den, tak jsem se plancal po ramenu, že to je hodně, nevím teď, kolik je to z průměru, teď to říkám, zvady nezpočítám, ale jako 220 tisíc za 30 dnů, byl jsem přeskočený. Byl jsem přeskočený. Jako 220 tisíc za 30 dnů, byl jsem, 130 jsem byl, nevím kolika, a to je přesně, tak to bylo úplně ústí tehdy. Pak jsem si dal pauzu, dva dny, pak jsem tam tak jako zlehka něco dal, jsem tam nějaká pauza, a nevím přesně to datum, ale někdy od nějakého 20. 25. února, 23, jedu denně. Fakt jako každej jeden den švihadlo v ruce. Já tam někdy naskáču třeba po 50, 200 přeskoků, jenom aby se neřeklo, aby tam prostě byl ten záznam, ale aplikace na hodinkách, telefonu, jau, jau, to asi znáš? Jo. Tam jsou takový ty čtverečky, no a já jsem si říkal, hele, když se tam podíváš, tak vlastně, aby si to měl celý vyplněný, tak musíš naskákat asi půl roku v kuse. Říkám, ale tak já to zkusím jako vyplnit, abych tam neměl díru. Ale to je to moje postižení právě, no. Tak jsem prostě začal a když už jsem teda naskákal toho půl roku, říkám, hele, tak to je škoda teďka jako přestat. No, aha, už to bude skoro dva rochy, co jsem měl. Kolik máš dní v kuse, když skáčeš? Nevím, kde mám telefon, nevím, kde chceš odívat, ale nějakých 690 teďka podle chvíli. No, to je, teď se by to chtělo, aby všichni jako začlekali, si myslím, protože vzít každý den švihat do ruky mi přijde jako naprosto brutálně, ale jako obrovský respekt za to. Já bych to nedokázal a to si myslím, že tu disciplínu mám jako na vysokém levlu, ale tyjo, skáčet každý den a zaprvé jako takové dávky, ale potom přesně přijít a skočit třeba 100 nebo 150, tyjo, tak ještě jednou, jako fakt hlubotý respekt v tomto a obdivu a vzbíjím a to si myslím, že tady z tohohle si opravdu může každý něco vzít, protože to není o tom naskákat jenom, já vím, jsem si tady preinskriinoval tvoji třeba 50 tisíce, jsme mohli potom rozebrat ten trénink, jo, ale to, že je potom ve meš a i ty jsi schopný naskákat třeba jenom 100, tak to se mi extrémně líbí, že to není vlastně o tom, že bych si řekl každý den budu skákat 10 tisíce, ale že jsi schopný jít a naskákat třeba jenom minutu, takže to mi přijde fakt brut. To je super, prostě to švédlo se ti vejde i do zimní bundy do kapři, takže prostě fakt ho můžeš mít všude sebou a minuta za den, kolik minut prostě strávíš na Instagramu třeba, takže pro ten blbej čtvereček to tam jako vždy mám. A když teda o tom rozmájeme, tak bavili jsme se teď o tom, kolik si naskákal třeba, že dokážeš naskákat 100 přeskoků, to bych jako úplně bezrovna fakt nečekal, a bych si čekal, že to bude 100 tisíc, ale když tady máme ten den za dnem, dobře, tak nejmín přeskoků dáš často, ale kolik jsi schopen dát jako nejvíc, kolik máš, zkrátka rekord, můžeš dát nejvíc přeskoků? Jsem jeden den, ale to bylo teďka o víkendu v neděli 50,1 tisíce nějaký drobný. Ok, tak to jsem si podle mě prinsklínoval, jsem tam viděl, to bylo 50 tisíc, ale to je jako neslužečné zase pro všechny. Honza si měří prostě díky hodinkám aplikaci Jau Jau, říkám to dobře, tak ta přesnost tam je jako docela velká a já bych si chtěl zase přirovnat k tomu, že my jsme s Markem a teďka si myslím, že to bylo v levnové členi 22, jsme si řekli, že budeme skákat celý den a my jsme neměli žádnou apu, neměli jsme žádné hodinky, nic. Dělali jsme to podle baselineska, kde jsme 12 hodin s předstávkama a já si pamatuju, že jsme zapsali podle mě nějakých 70 tisíc, ale pro je zapsaných. Já si myslím opravdu reálně, že jsme měli nějakých možná 25 až 30 tisíc, protože tam bylo spousta vyhazování, mamby a a různé tričky, ale taky si pamatuju to, jak jsme byli potom extrémně rozbití toho. Už jsme si říkali, že to nikdy nepojedeme a bylo to něco šileného. My jsme to skákali ještě venku, kdy bylo to v lednu, bylo to 31. ledna a byla to fakt brutalita. Takže představám, že skočím 50 tisíc, tak pak bych si možná skočil, nevím, na 24 hodinovou masáž, možná bych to takového. Takže to mi přijde taky brutalitka. No a zní to jako všechno skvělé, ale samozřejmě ty se na to asi budeš taky ptát, má to i svý nějaké chtění stránky. A musím už říct, že já jsem levej na triky. Možná bych nebyl levej, ale moje reakce, když se mi ozvala domůča, jestli bych se chtěl stát členem týmu ambasadorů Švihej, tak moje první reakce byla nejvíc jasně, a pak jsem si říkal ty vole, a k čemu já jim tam budu? Protože já když vás vidím všechny, hele, já jsem rád, že udělám bajíčko. Jakože opravdu. A udělat jich třeba deset za sebou, to je pro mě jako nerealné. A vím, že hodně lidí mě říká, že je to unudilo k smrti, ale pro mě super, já poslouchám podcasty a audioknihy, na konzo bylo hodně rozsahu, ale je něco jinýho, je nějakým jedním úsporným tempem třeba deset tisíc zkuse a je něco jinýho pokoušet se o nějaký triky, protože nikdo neskákal, tak asi jako neví, nebo nepochopí, ale když někdo skáče, tak jako ví, a třeba si sleduje tepovku, nebo už jenom to, jak se u toho zadejchává, tak prostě já když se pokouším o něco, cokoliv jinýho, než normální skákání, tak jsem na to úplně vyřízený. Už to mi napnalo, co jsme mohli říct, když jsi byl s náma na nějakém workshopu a učil si lidi skákat, tak já jsem si říkal, ještě před těm podcastem, že se tě zeptám vlastně, co by si lidi učil a napadlo mi, že bych mu třeba řekl, no, tak se tady můžeš dát nějaký warm-up a dej si třeba 15 tisíc přeskoků a pak můžeme začít, ale vím, že... Já jsem myslel, že tě roztrhnu, jak jsme byli v Pardubicí, no, tak to nebylo vůbec z plánu, že jo, jak by mělo být vystoupení a nebylo z plánu, že se tam zapojí na všichni a to jsem začal vyhlašovat do toho mikráku a já jsem se tam začal schovávat nenápadně za ten stánek, říkám si, vole, hlavně, mě tam nezavolá a říkám, no, a naši, vole, majstre, nebo já nevím, co si říkám, Honza Kubásek říkám, no, protože tam stály ty lidi v tom oblouku, říkám se, co já tady mám udělat a on tady naskákal milion a podívejte se, jak vypadá jeho lajitka, říkám, super, tak tady stávká, čo lidi na mě budou koukat, budou čekat nějakou prádu, protože přede mnou tam byla Domča a potom tam byl Vojta a prostě všichni, jo. Když jsem šel na to třeba hlídku těch hlídek, víš, to bylo těch hlídkách, když se člověk, když mě se odčíšel jenom, no, koukejte na teď ta polza tohle, ale já si myslím, že to bylo super, jakože ty říkáš, že neumíš nebo tak, ale jako za mě umíš a prostě i kdybychom skákal těch patnáctedablů, jo a kdybychom si na to počkali třeba, teď to úplně, nevím, může být osm, kvůli sedmi? To jsme rychle dobře zpočítali, viděli, že se v tom orientuju, to mě pochvala, tak takže za mě super, já myslím si, že i to vystoupení tam bylo fajn a já rád překvapuju, takže to jsem rád, že to překvapilo. No a můžeme se ještě zpátky vrátit k tomu, ty jsi řekl tu stínou stránku, ale ne úplně si to dořekl. Tak jestli, když jsme to načali, jestli bys mohl říct tu stínou stránku tady těch vysokých čísel a tohle jak to máš? Stíná stránka je tak, že tyhle ty vysoké čísla, a já jsem celkem zvyklý už skákat mezi 20-30 tisícem a denně. A to je pro mě takový, já nechci zmít nějak namyšlený idiot, ale zadejchám se u toho, splotím se u toho, ale je to jako pro mě už celkem normální. Ale tohle to prostě, je to zátěž a jakákoliv prostě jako větší zátěž, když dostatečně neregenerujete, což jako tady nejde. Když jedu denně, tak nejde to uregenerovat. Prostě je to za nějakou hranicí. Asi bych jako nedobročoval nikomu do toho skočit takhle po hlavě bez toho, aby třeba, a třeba i z jiného sportu nemusí to být, jenom švihání, aby nějakým stylem jako zrovnalo svý tělo, teď to zní hrozně jako nevím, Ezo nebo nějak jako pitomě. Ale je to prostě, nechci jít na úkor zdraví, ale uhnal jsem si záněk sláchnout. Já si myslím, že to na úkor zdraví, to jsou prostě velká čísla. Skákat tři hodiny denně, to se není asi úplně jako nějaká healthy metoda. Nejde to uregenerovat. Fakt doháním to strašně jídlem, vím, že s tím málo, je to blbý, půjde se, bude hořší, všechno možný. Potravinový doplňky, to můžem tady taky rozebírat, ale prostě jako není to zdravý. Ve chvíli, kdybych postupně to zvyšoval a dostal bych se k tomuhle číslu, že 40 tisíc denně pro mě bude fakt v pohodě, tak OK, na těch 20 jsem se taky nějakým stylem dostával, ale já jsem doteď, hele, ty si tady zmínil 7 milionů 400, já jsem si dal, jak jsem to z těch načíslal, tak rok 24 byl přechodný, 366 dnů, vynásobte si to 20 tisíci a vyjde vám číslo 7 milionů 320, to byl můj cíl. Já jsem chtěl za celý rok dát prostě tolik přeskoků, aby to v průměru na každej den bylo 20 tisíc. A tohle je číslo, který je pro mě v pohodě a u toho se mně nic nestane. Jo, ale teďka skončil prosinec, začal ledem a na jednou z 20 začal dávat 40 plus a kdo jste zvyklý dávat 2 tisíce, zkuste si dát 4 tisíce plus. Nebo nezkoušejte to, nechci to nikomu doporučovat, ale je to, nejde to bez té regenerace a já vím, že jí moc nedávám, takže v tom jsem jako pytomec, ale zase trošku na svoji obharbu pytomec, který aspoň maličko ví, ví co dělá. Nechci, já jsem nahrával na začátku, vlastně hned prvního skupiny, že nejde o to, aby jsme se nějakým stylem porovnávali, ať prostě každej skáče vzhled svých možností a teď jsem zapomněl, co jsem chtěl říct. To je v pohodě, když to říkáš ty, tak si tomu věříš. Nemusíme se utěžít, je to v pohodě úplně, každý jaký jen chceme, já to tak nemám, takže... Já jsem neřekl, že já to tak nemám, ale přiznám, že jsem magor v tomhle a vím, že o nic nejde. Kdyby šlo o vítězství nevím, kdyby se skákalo o milion třeba, tak je to pochopitelné. Já jsem rovně skákal, chtěl jsem vyhrát a vůbec jsem netušil, že za to vůbec něco dostanou. Jste mě poslali zlatý švihadlo, já z toho byl tajnou větvě. Takže... Já jsem prostě jenom postihnetej na ty čísla. Ale jenom co jsem chtěl říct, nikomu nechci doporučovat, kdo tak nějakého nemá v zkoušení pustit se, poslat sám sebe do nějakého extrému, tak aby se prostě do tohohle pouštěl. Protože záněčlach není úplně sranda a samozřejmě nějako měl bych asi na chvíli přestat a dát píruce pohod. Tak to mažuším možným. Nadpal jsem se nějakýma práškama proti zahnětlivýma do stahovacího obvazu a místo 200 zaměny to skáču 180. Změ mě to nebaví, protože to vůbec neušiča. Ale potřeboval jsem trošku hvolnit, aby ta ruka nedostávala takového čouda a zlepšilo se to. A rychlostní švihadlo dělá taky svoje, že? Dělá, dělá. Takže tam ta váha prostě není jako taková, takže... Rychlostní švihadlo má v tomhletom jako výhodu a nevýhodu. A ono má nevýhodu, že když s ním šviháte pomalej, tak je za mě blbě ovladatelný. Vůbec není cítit v ruce. Vůbec nevíte, kde to švihadlo je. A strašně chyb se tam naseká. Na to je lepší PVCčko, korálči. To rychlostní švihadlo u Tempa 190 plus je super a dá zabrat rukám i to rychlostní švihadlo. Ale nejde to jinak. Takže beru z začátek tréninku PVCčko a pak přecházím na to rychlostní. Protože nemůžu tu ruku úplně podrovnat. Abych to vejel do koncertna ve třetině. Chápu. A já bych ještě z toho pohledu chtěl říct, že Honza a všichni, které jsou asi v top 10, jsou to extrémní čísla a doufám, že všichni ví, co dělají. Že se může stát, že se člověk může zranit. A už tě to nikomu nedoporučujem. A znovu bych řekl, že se mi extrémně líbilo, jak jsi říkal, že kdyby jenom coho roku tam ještě švihadlo a zaskačíš z toho přeskoku, které se ve finále taky počítají. Počítají si tak, že si uděláš fajsku ten den a máš návím, které se týkají. Hele, znáš Kathy Jumps, nebo jak se říká? Asi ono. Američanka, myslím, nebo z Kanary. Ten její příběh byl takovej, že nějak skákala, otěhotněla, zase se dostala do formy. Ona má snad nějaké silný švihadlo, který nějak prodává v Americe. A ona to asi měsíc zpátky dávala přístavek, že už je asi 5 let v kuse. Já se ji nepřeju, aby musela přistat. Na jednu stranu, na druhou stranu. Jinak ji nedoženu. Tak já doufám, že někdo si to udělá, když jí dohná. Tak to bylo pekele. A ještě, když si mluvil o nějaké tabulce a o tom, kolik mít čísla, tak já bych chtěl říct až švihej, že my se každý rok potkáme s tím, že by někdo mohl podvádět. Takže nám to jako lidi píšou. Samozřejmě může se to stát. My budeme tak, že lednová challenge je charitativní věc. A že očekáváme, že tady si prostě podvádě nebude. Protože je tady nějaký žebříček, je tu tabulka, ale není to soutěž, je to prostě jako podpora dětí. A já si pamatuju, že minulý rok jsme si říkali Honza Kubasi, co to je za magora, co to má být. Ale neúplně jsme tomu věděli. A jak tady z tohohle pohledu si to vnímáte? Dokáže se člověk jako vůbec takhle nějak vnímat? Protože jsou to nadlidské čísla. Je to jednoduché, já to nijak nevnímal. Protože já jsem nebyl ani v týhle zavřené skupině na Facebooku. Takže já jsem potom nevěděl. A svědomí se měl čistý každý ráno nebo večer. Potomže taky jsem některý dny dával večer ještě něco. Vždyť je vtipný, teď mě vyskakují vzpomínky vaše příběhy před jedním rokem. Když tam vidím to 26 plus 5 třeba 26 tisíc ráno 5 tisíc večer. Kdybych do té čísla teď dal, to by to statilo. Ale jako vždycky jsem dával do příběhu do té šablony. Tak jsem každej den dal do storky vyfocený hodinky. Jasně někdy může namítat, že z toho nemí poznat co to je za den, kde tam není datum. A jestli má někdo zájem, tak mu klidně pošlu skrýny z jau jau nebo hele jako co bych tím jako říkám já jsem mě nevěděl, že mě pošlete to z švihadlo, takže já jsem nevěděl ani jako o co se soutěží. Takže to bych tím výskal, podvrž bych tím akorát sám sebe. Ale na otázku odpověď já to nijak nezmínil. Mě to vlastně zmínila pak akorát Klárka, že ta ve skupině byla. Když jsem si koupil to první švihadlo, tak já jsem si nekupoval to s tím tréninkovým plánem a s přístupem do skupiny. Takže já jsem se tam neměl jak dostat. A de facto já jsem se do skupiny dostal až vlastně s tím, co jsem se stal ambasadorem a slyšel jsem od Klárky, že se tam něco takové hršilo. A pak vlastně, kdy jste v tom závěrečném zhodnocení lednový challenge C4 v tom videu, co jste dělali s bráchou, tak jste tam říkali, že byly nějaký hlasy, že mně to někdo nevěřil. Já jsem si říkal, tak nevěřte. Je pravda, že některé zápisy v tom portále jsou podívný, ale nechci vůbec nějak rozebírat, jestli to někdo švindluje, nebo jestli nešvindluje, jenom třeba neví, jak to počítat. To se ale mohlo stát třeba i u mě a u Marka, když jsme si počítali podle baseline. A to zkrátka i proto jsme udělali počítatlo, i proto vyšly hodinky a dá se to nějak alespoň ověřit. Ale, jak říkám, je to stejně pořád charitativní skákání, kdy jde trošku něco jiného, než tady nějakou soutěživost, ale zase přicházejí nám nějaké správy a pochybnosti a my to úplně netak řešíme, stejně s tím nic ani neuděláme, ale chodí nám zkrátka tyhle správy. No a my jsme si právě říkali, když tady máme takového skilnutého borce, že bychom ho právě uvítali mezi ambasadory a to byl takový spouštěcí mechanizm, že bychom si řekli, že tě chceme poznat, že bychom chtěli, aby si právě skrz ty svoje čísla takovou brutální motivaci a inspiraci, kterou si tak aby ty předával dál a vlastně v minulém roce se stal naším ambasadorem. Takže díky za to a taky je nám stí, že jsi mezi námi a jenom bacha na sebe. Tak jestli bychom se mohli posnout dál, zajímalo mi nás ještě, jak vypadá ten tvůj den? Protože naskákat ty čísla zabere alespoň tři hodinky. Tři a půl. A tím, že jsi tačka, tím, že jsi manžel a pracuješ, tak je to docela tough, ale jestli to můžeš přiblížit posluchačům, budu rád. Hele, jak jsem říkal, já nerad sportuju jinak než ráno. Vůbec jsem to tak dých neměl. Když jsem třeba právě versoval nebo když jsem chodil běhat v rámci nějaké přípravy, v rámci toho versování, jelo se na závody, jakýkoliv trénink, jakýkoliv děk, vždycky jsem to potřeboval dělat odpoledne, čím byl tím líp. Když jsme měli závody, byly rozlosované nějaké rozjížďky a na mě vyšla rozjížďka dopoledne, tak jsem vždycky viděl, že to bude napitel, když to odpoledne to bylo lepší. Ale nevím, kdy se to zlomilo, asi možná. No, nevím, to je jedno. Prostě cvičím ráno. A jo, si hraje to hodně času, proto jsem říkal, že jako teďka v téhle dnově challenge, v téhletví pro mě bude větší nepřícel asi čas než fyzička. A prostě vstávám brzo ráno. Vstávám běžně, vstávám v půl. V půl čtvrtý, tři třicet. S tím, že o čtyř skáču, skáču do nějakých šesti, půl sedmí. I s pauzama čistého času, většinou tak dvě hoďky. Většina běžní tréninky. A jako tohle, když někomu řeknu, často se mě na to lidi ptaje, a to někomu neřeknou, a ty jsi maglor, a to musíš strašně málo spát. Chodím brzo spát, to je celý prostě. A pak, když to jako bavíme, že to já bych nemohl tak brzo vstávat. Říkám, no a v kolik ty chodíš spát? V půl dvanáctý, o půl noci. A vstává v šest. Tak ve finále já spím třeba i víc hodin, když ten člověk, který mě říká, že by tohle nemohl. A co to stálo? Stálo to akorát to, že jsem zrušil předplatný Netflixu. Kytám, teď ho zase máme, protože jsme se tam chtěli pojít na nějaký seriál. Ale dlouhodobně ho měli zrušený, protože já nejsem schopnej večer udělat něco produktivního. Stejně večer, když se snažíš, a vím, že ty jsi mě to říkal taky, když se snažíš něco udělat, tak stejně to zkouzne k tomu, že začneš koukat na nějaký chudoviny na Instagramu a nevím co. Takže večer stejně to je jenom pro krastinoce. A místo toho, abych od 9. do 11. pro krastinoval, tak radši půjdu spát. Takže v kolik hodíš spát? V kolik hodíš spát? Většinou kolem 8. Výhoda, že máme malé děti. Maličkou jednou, půlroční. A druhý, druhý je 2,5. Takže ta chodí spát taky může držet do 11. potvora. Ale většinou kolem 8. jí dáváme do postela. Já si jdu prostě lehnout sním a třeba tak do 9. jsem tuhej nejvíc. Někdy samozřejmě to třeťáknu, ale většinou takhle. Takže prostě jako spím normálně výhrek. Samozřejmě teď tenhle den je náročnější, takže teď nevstávám ve 3.30, ale ve 2.30. Normálně neskáču odpoledne. V lednu, takže nepracuju třeba do 5. Pracuju třeba do 4. A pak jdu hopsat. A teďka, až dotočíme, tak půjdu zrky ještě. Ale snažím se to dělat tak, aby, jak jsi říkal, máme tady malé holky, snažím se to dělat tak, aby to co nejmíň kradlo, nejde to samozřejmě úplně 100%, ale by to co nejmíň kradlo z toho rodinného času. Já jsem si i tak na to navěknul, že prostě po ránu, já vylezu ven, když teďka v zimě je tam tma, je to úplně skvělý. Tady u nás na vesnici, nějaké špěti, snad nesvítějí ani lampy, nebo do čtyř, teď jsem jistý, až do pěti. Ale to je jedno. A vím, že prostě holky spějejí, že neberu z toho času, vím, že mě nevolají klienti, nikdo mě netýše, nikdo mě neotravuje, sousedi nechodějí po zahradě, nic proti sousedům. Prostě je to... Svět spí a já si skáču a tím mám pocit, že mi nic neutíká. Mě třeba hrozně nebaví, nebo jako... Jestli mě někdy nebaví švihání, tak nejčastějště mě nebaví po víkendu, když můžu, že samozřejmě chci si někde přispát, tak když začínám švihat třeba ve dvanáct, tak je prostě takovej ten pocit, holky jdou třeba spát, že jsou malí, tak nějaký ošlopíčka po obědního. A teď se třeba vzbudějí někdy dřív a já je vidím skrz okno, kde skáču venku na terase, že se vzbudili, že tam chodějí a já už mám takový... já vím, že mám časy, že ještě můžu zkákat, ale vím, že prostě už tam jsou a říkám si to, jo, tak ještě bych chtěl třeba pět tisíc, ale pět tisíc to je nějakých, nevím, pěta dvacet minut, to už se mi nechce. Takže snažím se vždycky tu největší dávku dát po ránu a je to vše. Dobrý, jo, to se mi... Já jsem to posloukal a úplně jako v duchu jsem měl otevřenou pusu a říkal jsem si, že to je jako hrozně inspirativní, jak je pro tebe jako rodina důležitá a ten tvůj režim, že je přizpůsoben jako rodině, protože takhle zase spousta lidí si asi může říct, no, tak skáče a prostě buví, je sám a to je easy, ale prostě není to easy a jak si to seš schopen jako přizpůsobit, to je pro mě fakt inspirativní a jsem rád, že je to zavnělo, protože ale není... Promiň, že si do toho skáču, nutno k tomu dodat, že já mám tu velkou výhodu, že jsem o sebeče, dělám sám na sebe a do velké míry, do hodně velké míry si ovlivnil svůj pracovní čas a navíc, teď jsem dělal nějaký pracovní změny v minulém roce, uzval jsem si kanclík doma, měl to být odčasný, zjistil jsem, že mě tady vlastně nic nechybí, takže vlastně pracuju převážně časů, převážně časů, no, to je jedno, z domova a v tomhle člověku, vím, že mám velkou výhodu oproti někomu, kdo prostě chodí o kdo. U nás v týmu, máme v týmu Lenku Osličkovou, vím, že jde o uhaz v proměnách a Leně, co byste měli obdivovat? Je celý den na nohách, třeba i 12 hodin, 16 hodin, dělá se rýrku a pak přijde z práce a jde ještě švihat nebo ráno. Já obdivuji všechny lidi, kteří to nemají úplně tak, že by se flakali a prostě na hodinu v ten den by si vzali švihat, byli by to nějaký porci, já obdivuji každého člověka, který je svým způsobem busy a přesně jak říkáš, jestli Lenka je na nohách, obdivuji každého a myslím si, že takových inspirativních příběhů v naší komunitě je spousta a doufám, že spousta z nich půjde do našeho podcastu a podělí se s lidmi o tady tohle svoje věci, aby to věděli všichni. A můžu se ještě zeptat, máš třeba čas, jsi věnovat nějaké silové přípravy nebo si zajímáš zatvíř třeba čínkama nebo silovat si nebo fakt jenom skáčeš přišvělo? Já jsem kroutil hlavou, že ne a není to, že nemám čas, ale někdo mám to. Mě to nebaví. Mě to nebaví. Možná by mě to pomohlo, ale nebaví mě to. Když jsem skončil ze silování, tak jsem chodil bušit do posilky s železem i to přispělo k tomu, že jsem měl přes metrák. Já mám radši ten aerovní pohyb, ten vytrvalostní, zaseknout se do jednoho tempa a je. I proto nedělám triky. I proto jsem besloval, nejezdl jsem divou koubodou, protože nasedíš tempo a jedeš. I proto jsem jezdil na silničce a ne třeba na horáku, protože nasedíš tempo a jedeš. Jasně jsou tam taky kopce, ale je to takový nenáročný a zmihnit tempa, abych tak řekl. A to švihání, jak ho provozuju já, tak taky. A já to vypínám. Říkám, konzumuju strašně moc podcastů, audiokníh, takže já mám každý ráno dvě hodky pro sebe. To myslím, že je taky dobré využít ten čas i k něčemu jinému. A ty jsi říkal ještě, že máš rád takové aerovní věci a já jsem se na tím zamyslel, že ty musíš mít fízu, jak prase. Jestli každý den, ve mne se stále v průměru, i kdyby jsi každý den během roku věnoval byste aerovníčnosti a vytrvalosti nějaké dvě a půl hodiny nebo tří hodiny v průměru. Ty vole, tak jako... Nechceš se přihlásit, ty vole, tou běh v poušti pro sebe, nebo pět týdnů, tam, kde žijíš koliganem, přes 100 kilometrů. Hele, v poušti ne, ale to, hodně poslouchám, tak jsou kluci taky z Ostravy, hodinky tři, šest, pět, obchod s hodinkama a taky dělají podcaste. Oni oba běhají ultra. Často, ne všechny hosty, ale většinu jsem poslech a většinou tam ještě nějaký ultraběhce. Fyzičku asi mám, asi nejlepší, jakou jsem měl. Čistého času ze roku 24, kdy jsem koukal do aplikace 73 hodin skákání za rok. Čistého času bez paus. Ale pak, když poslouchám tyhle hochy a ejdámy, tak si říkám, že mám ještě daleko do toho bejt frajer, protože nemyslím si, že bych to se svojí fyzičkou tohleto zrovna dal. Ale, abych na tu tvůji otázku, jestli jsem nikdy nad tím nepřemýšlel, vím, že jsme se hecovali, že já s těma dvojšvihama, já jsem si našel, že světový rekord počtu dvojšvihů bez chyby je nějakých 10.700 něco. Tak jsem si říkal, že třeba by to někdy mohlo padnout. A jestli nevymyslím jinou šílenost, pokud to padne, neříkám, že to, ale jestli nevymyslím jinou šílenost, tak jsem říkal, že bych zkusil, když vyhodu zařadit pátky běh, tak bych si zkusil nějakej takovej jedla závod klasika asi nejkomerčnější, nejznámější, tak klasika tady v Čechách B7. 29 hodin limit. Asi bych to za těch 29 hodin dal, už teď, ale nechcete mít na to, abych to dal za 29 hodin. A jako jste švihadlem, nebo vůbec? Ne, ne. Jsi žádem. To by bylo nejvíc, ale myslím, že kdybych tam šel se švihadlem a měl bych to po 29 hodin. Tak to bych potřeboval asi třeba tak 10 kg shodit. Takže jako tahat tam svých 82-83 kg není úplně ideální. To si mi napadlo za tě jako první, když si to vlastně řekl. Napadl by tě ještě nějaký funny moment věhem tvojí kariéry zkákaní při švihadlo? Jo. Funny moment, tak to si mě nezapomněl. Vybíháš třeba na záchod věhem těch tři hodin? Jestli tě napadne, tak se k tomu můžeme ještě vrátit. Já bych tady mám před sebou ještě jeden z tvých tréninků, kdy jsi naskákal přes 50 000 přeskoků. Konkrétně 50 208. Trvalo ti to 4,5 hodiny. Spadl jsi 2800... To bylo včera, ne? 9.1. Spadl jsi 2800 kalorii, což je prostě šílené, kolik ty toho musíš aj sežrat. Dostávám se ještě dál. Jsou tady věci, že skáčeš průměrným tempem 186 otáček za minutu, což je za mě fakt dost rychle tempo. Já chápu, máš to s rychlejším švihadlem, ale 186 je za mě během 4,5 hodin. Já jenom... Já ten záznam napsal, bylo to složený zbou tréninku. Ráno jsem dal nějakých 40 necelejch, ale spoledne 8. A nějaký rovný. A těchto 186 jsem měl teda průměr ráno, zrovna včera ráno mě to nějak jako sedlo. Ale... To je v pohodě, ty čekáte jenom 3 hodiny 43 minut. Teď to bude žít zamachovaně, ale to je tempo, který skáču proto, aby mě nebolela ruka. Ok, chápu. Tady ale v tomhle ta hra opravdu s tím rychlostním versus třeba 5 mm, tak je fakt hodně rozdíl, že to máš 2,4. To je vlastně o polovinu nižší. Hele, jo, ale zase to rychlostní má brutálně ouský rukověti. Víc je musíš mačkat zase bolejně z toho jiný kusy rukou. Než z toho PVPčka. A ono při té rychlosti třeba přes dvě z těch tak na to taky umí bolet. Taky to umí bolet hodně. Já neříkám, že to nebolí. To bych si v životě nedovolil. Ale přišlo mi to teda brut. Přijde mi brut i tvoje průměrná typovka, která je jako 130. Já teda nevím, jakou máš jako maximální typovku, ale 303 se mi přijde jako docela smíchlo asi. Popravdě nevím, čím to je. Já to měřím teď už jenom Applevočkama. Já se jich chci zbavit, protože jsem sice do Appleu magor, ale Applevočky měřím skrze právě typovku, měřením. Ono je to i tím, že já mám pokerované ruce, takže když se mě ty hodinky blbě posunou, tak to prostě bere blbě. A objevil jsem doma starý Garminy, který zase neumějí nic ního než jako běhání. Takže já odsaz občas skáču s dvojema hodinkama, protože ty zase neumějí nic než jako měřit čas a tep s hruďáků. Ten je přestnější. Nicméně teďka v levnu ten hruďák nepřipívám, protože při těch dalších tréninkách jsem měl udal taková obřemina na hrudníku a je to nepříjemné, takže jsem se na to vypred. Takže mě to bere jenom ze zápěstí a popravdě nevím, jak moc tomu mám věřit. Je teda pravda, že většinou, když porovnávám Garmin a Applevoč, tak mě Applevočky ukazují víc než ten Garmin. On je taky, když jsem to testoval, tak jsem to měl testovat stejně. Já nevím, jestli je možný, že kůle únavě je nízká. Spíš bych si řekl, že je naopak. Já si myslím, že to je jak jsi trénovaný. Ale tréninky do konca roku, který jsem měl, tak já se pohybuju většinou mezi 140 a 150. V těch svých běžných tréninkách. Možná je to více temtem, protože já ty svý běžní tréninky mám tempo přes 200 většinou. Jsi fakt šílený. Ty vole, jsi šílený. A ještě mám s tobou hodně double, takže to s tý rychlostí taky pomůže. A vlastně double si tím na hodinkách počítá jako dva, ne? Hele, můžeš si to tam přetnout. Můžeš si přetnout do režimu double, aby ti to počítalo jako dva švihy, jako jeden. Kdyby lidi říkali, no to je ono přesně, on podhádí, on skáče double. Tyto double je jenom jeden skok. Je to vůbec, jo? Je to jeden skok, ale bojím se o přeskocích. Já vlastně nevím. Zaškej oficiálně bych řekl, kdyby se to mohlo jmenovat 200 milionů švihů a všichni by to pochopili, já bych radši byl za švihy, ale to prostě spousta lidí nepochopí, takže proto máme vždycky cíl přeskoky, ať prostě, proto se jmenujeme švihy, abychom počítali švihy a švihy lidí. Tak jsem to snažil s tebe blízkě slyt. Většině je to jasnější, no. Tam se to uvádí jako třeba 160 rpm, jako rotate per minute. No, nebo revolution, souhlas. Nebo rotation, přesně tak. Jo, já... Ale bohužel nejsme v Anglii či v Americe, ale já si myslím, že to tady fakt jako v LEDNOVÉ CHALLENGE nerozumím, ať se to člověk započítá tak nebo tak, tak je to pravda. A jestli bych se ještě mohl zeptat, jaký je tvůj cíl pro LEDNOVOU CHALLENGE? Kolik bys chtěl? To vlastně prozradíme, že? Já ti na to odpovědu, já nevím. Já jsem měl cíl jako třeba o... Když pán bůh dá 100 tisíc překonat ten loňský rok, a pokud Monika nezvolní, tak to bude o mnohem víc překonaný, takže já teďka vůbec nemám cíl. Nemám. Prostě. Dobře, já pojedu do týdne na konci měsíce, tak tam nějaký číslo bude. A bude větší, než bylo loňi, a budu spokojený. Dobře. Super. To se mi líbí, že zkrátka, že nejde Moča teďka, nebo ten, kdo bude za tebou, tak ten určuje, kolik naskáčeš. Všechny ty můžeš vidět. Všechny ty můžeš vidět před koncem měsíce, a ona do toho se šlápne, takže jsme proti tým. Já jsem ještě uvažoval normálně nad tím, že vlastně, když by člověk zapisoval třeba ve 23.59, tak neukáže, kolik naskáčel za celý ten den, že se můžeš ještě praktizovat. Zapisuju večer, no. Jo, ale taky chodí spát v 8. Tady má výhodu ten, kdo chodí spát večer. Tak to už bylo asi moc. Dobrý. Mám poslední otázku, a to je, jestli by si něco chtěl vzkázat naší komunitě šviháků. Hm. Ne, nechtěl. Jaký vzkaz máš pro naší komunitu šviháků? Mě to povědět nechtěl, ale bylo by to. No právě proto. Hele, já se asi budu opakovat s tím videem, který jsem posílal do té jednotlivé skupiny. Co se týče teda jako challenge, tak nejde o to se porovnávat, opakuje se to tam pořád. Nejenom to moje video, ale i ostatní. Nejde o to, jestli je někdo lepší nebo horší. Je prostě jako super, kdo jste se zapojil. Je úplně skvělý. Jestli je pro vás výstup komfortní, volnej dát 200 přeskoků denně, tak i to je prostě jako úžasný. Já bych byl hrozně nerad, kdyby... Jestli jsme se tady o tom teď bavili, já nevím, jestli si to poslechnu potom jako sám sebe, kdyby jste bavili o mojich přeskocích a to já doufám, že to nebude vyznívat nějak jakože namachrovaně nebo nějak takhle. Byl bych prostě jenom rád, kdyby se někdo prostě to poslechne a řekne si, tak ten Kuba se kterým ale o nějakých prostě takových lehčíslech a to je prostě úplně mimo. Tak si poslechněte znova tu část, kdy jsem říkal, jak jsem začínal. A hlavně to tak jako prostě neberte, protože dva a půl roku skáču, dva roky mám, skoro dva roky mám do švihrlovku se v ruce ale není to můj první sport, který jsem dělal a prostě mám natrénováno a ono se to samo ty čísla jako prostě takhle nevezme. Tuž do toho musíte být trošku šouplý na hlavu ještě jako já v tomhleto jsem. Takže bez toho tréninku to prostě by nebylo a proto říkám každej je v nějaký fázi, to jsem vám říkal v tom videu. A jak říkám prostě kdo jako se snaží nějakým stylem překonávat sám sebe tak prostě zaslouží jí obziv úplně stejně jako kdokoliv, kdokoliv jinej. Takže asi tak a obecně to, co se netýče levnový challenge hele já jsem to možná taky už někde říkal nebo nebo psal. Šviharlo je jako skvělý. Já jsem tady říkal, že jsem levej na triky a přiznávám, že ani jako ambasador samotného to už tě do toho zatím se je učit, protože prostě mě se do toho jako nechce. Někdo jiný zase jako řekne, že v obyčejných skákání je nuda a že ty triky jsou cool. Moje žena třeba například teďka začala konečně skákat, takže se konečně triky už dala dva tisíce ale skvělý na tom je to, že prostě každej system může najít to, co chce. Dá se s tím dělat prostě nekonečně mnoho věcí. Koho baví ty triky, naučíte se jeden trik, tak ho zkuste na druhou stranu, zkuste ho prostě pozadu, zkuste ho všelijak a nikdy neskončíte. Nikdy prostě ne narazíte na nějaký jako konec za sobě. Můžete si vymyslet svoje triky. Jestli vám baví počty, zkoušejte a kam až vás pouští vaše fizička. Já furt nevím, jestli jsem našel já svůj strok. Třeba jo, třeba, třeba ne. V tom je to prostě super. A navíc ta komunita těch lidí, já jsem říkal, že jsem strašně rád, protože jsem členem tady příletí Blázní Viny, protože sice třeba kolon ve Slování byli skvělí lidi, ale to, co prostě je tady mezi lidmi napříč prostě slovenském, to je jako naprostá bomba. Žádný hejty mezi těma lidma, všichni, jako to, co je ve skupině, to všechno prostě, přijde mi, že tam jsou jako všichni hádní lidi. Jakkoliv to zní, tak jako já nemám rád takovýhle, jako ty patetický kecy, ale prostě, asi takhle bych to utnul. Super. Tak jo, díky mnou Tomto. Byl to super pokryt a já držím palce všem, kteří si tenhle podcast poslechli a doufám, že budete švihat. Tak jo, díky mnou Tomto a menej se. A čau. Čau.