044 Manželství - Jak nastavit hranice mírně toxickým lidem

Setting boundaries with mildly toxic people can be challenging, but it requires a specific approach and persistence. This method does not work with highly toxic or narcissistic individuals. It is important to understand your responsibility in allowing toxic behavior and to know the process of setting boundaries. Download the PDF guide provided in the podcast to learn how to set boundaries with mildly toxic people. There are three types of mildly toxic people: boundary crossers, attention seekers, and energy drainers. It is crucial to set boundaries when the person is not in an emotional state and to let them cool down before addressing the issue. Express your feelings and the impact of their behavior on you. It may take time and consistency to set boundaries, but it is important to remember that you have the right to do so. Avoid using nonviolent communication techniques with narcissists or dangerous individuals, as it may provoke them further. Nastavit si hranice s mírně toxickým člověkem nemusí být složité, ale vyžaduje si to určitý postup a řekla bych, že i vytrvalost. A na konci dnešního podcastu budete vidět, jak na tom. Takže pojďme se podívat na to, jasně připomenoucí znova, co jsou mírně toxičtí lidi. My navíjeli jsme se o tom v podcastu 43, jak motiváš partner toxitky, tak k tomu se můžete ještě vrátit, protože tenhle dnešní postup, o kterém si budeme povídat, nefunguje na silně toxické lidi, nebo na narcisty. A teď, když to použijete, tak je tím akorát rozúříte. Možná se tímhle taky můžete ověřit, jak moc je váš partner toxický. Díky tomu, když se na tenhle postup uplatníte. Teď asi k vám dovolí jen to, co jim dovolíte. Jakou máte teď vlastně odpovědnost za to, že si k vám mohou dovolit vlastně být toxičtí? Jen si připomeňte z předchozího podcastu, co to znamená mírně toxický člověk. Máme tam vlastně PDF-ko ke stažení. Teď pod tímto videem už najdete odkaz na článek k tomuto podcastu, kde si můžete stáhnout zase PDF, ve kterým jasně komunikujeme a nabízíme vám návod, jak nastavit ty hranice mírně toxickým lidem. A uvádíme tam i příklady, jak to udělat. Takže doporučuji si stáhnout to PDF. Pokud se díváte v přímém přenose, tak to můžete naklikat. A pokud se díváte ze záznamu, tak si to zastavte, stáhněte si PDF, vytiskněte si ho. A vlastně, jak budeme o tom povídat, tak si tam začněte dělat poznámky. Protože tohle je fakt jako dovednost. Umět někomu nastavit hranice neznamená, že si tady něco poslechnete a jdete a uděláte to. Protože je to nejdůležitější a to nejtěžší vlastně v tom nastavování těch hranic, je dokázat se dostat za to, za koho se považujete. A přitom ještě znát ten postup. Co znamená, že teď se dozvíte o nějakém postupu a k tomu budete muset ještě udělat kus práce sami na sobě, aby v době, kdy na vás predátor útačí, tak byste si uvědomili, že neumíráte. Ale naopak mu nastavili hranice, řekli a dost. A porušujete ten postup, který najdete v tom PDF, který s vámi sdílíme v odkazu pod tímhle videem nebo v tom podcastu ho najdete, všude najdete odkaz, kde si můžete to PDF zdarma stáhnout a začít si to vyplňovat a uvědomovat si, jak se nastavují hranice mírně toxickým lidem. Tak pojďme se podívat ještě jenom na to, přeskrát se, kdo jsou mírně toxičtí lidé. Jsou to narušovatelé hranice, jsou to lidi, který neustále narušují vaši hranice, neustále vám něco radí, kontrolují vás, prostě se dostávají příliš až příliš blízko, i kdyby to může být až nepříjemné. Protože oni nejlépe většinou vědí, co je pro vás dobrý, tak vám to stále se snaží vnutit. Jsou to narušovatelé hranice, potom další jsou takový zvaní lidé, co neustále baží po té pozornosti. Neustále potřebují být středem pozornosti a to je jejich jediný sobětský cílo. Hlavně, ať mám pozornost. Takže prostě dělají všetko pro to, abyste si jich všimli, aby vás zaujali, sdíli s vámi věci, co třeba ani nechcete slyšet, neustále skákají do řečí, neustále je pro ně důležité, aby oni jejich názor nebo jejich nápad prostě jako vás přeruší a překřičí, aby jim mohli vyjádřit to, co oni chtějí. To je druhý typ. A třetí typ jsou vysovači energie, takový upíři, který vlastně neustále si narokují váš čas a pořád o vás něco chtějí a vy jim většinou s láskou pomáháte a když chcete pomoct, tak vás vždycky odmítnou. Mají rádi konflikty, dramatá a férky, prostě hlavně, aby vás zaujali a abyste je plně cokoliv udělali. A když vás vysají, se nabaží, tak vás zase hezky odkopnou. I důležité si uvědomit, že nastavování hraníc u mírně toxických lidí, ale i u těch nebezpečně toxických, u těch narcistů, nedělejte v době, když jsou vlastně uvězněný ve svých emocích. Protože ve chvíli, kdy ten člověk je uvězněný v nějakém svoji emoci, v steku, v zlobě a teď on na vás útočí, prostě vytváří to tadyto, tak vlastně on vás nemusí slyšet. Proto je dobré nechat ho vystydnout. Chvilku ho nechat vystydnout a pak teprve začít říkat OK, tak takhle ne. Nebo ho zastavit, protože on je hned v té emoci, tak můžete klidně zakřičet a zastavit. To není o tom, že jdete útočit, bojovat, ale prostě jasně zakřičíte, dost přestaň takhle ječet. Pokud budeš takhle ječet, tak se spolu neudohodneme na ničem. Zastav to. A nebo tam nebožně dokonce odejít z městnosti. Proto u těch mírně toxických lidí to zafunguje, věřte mi. Tam totiž oni mají ještě tu empatii, oni jsou ještě schopní, kteří jsouci tu empatii, uvědomit si, že to přehání. Proto je nazýváme mírně toxickými. Oni se dají zastavit vlastně a potom nastavit ty hranice. Když to narcistu poznáte tak, že když na něj takhle zakřičíte, no tak to je ještě větší kalibr, tam je lepší odejít. Vlastně nechat to být a odejít to. Protože ten člověk vlastně nemá tu empatii v tu chvíli, že vy děláte něco špatně a bude, půjde. Já říkám odejít, ale většinou je to opatřeně. Vy se řeknete toho dost, co to děláš. A na to ano, čas, jdu od tebe, pristíseš, nic, ty mě nezajímaš. Takže to je jako poznáte rozdíl mezi mírně toxickým a tím extrémně nebezpečně toxickým člověkem, že vlastně ten mírně toxický, když na něj jako zvednete hlas, zakřičíte nebo něco jako sakra probudce, co to děláš, tak on se zastaví, on si to jako uvědomí. On je ještě schopen respektovat, naslouchat. Když toho vlastního narcista, když mu nastavíte hranice, tak ho to rozuří. Tam ten mírně toxický člověk dokáže vás respektovat, což narcista nedokáže. Proto s tímhle člověkem, mírně toxickým člověkem, je možné nastavit ty hranice. Ale určitě to chce určitou usilovnou práci. Určitě to se nestane většinou na poprvé, ale chce tam určitou mít tu důslednost a vytrvalost. Která nás často odradí. Když se občas klientů zeptám, jak to jde, ta dohoda, to jsme si nasezení domů zvlášť, že uděláte. A většinou to dopadne, že i oni sklouznou s tím, že oni nevyžadují, aby to tak bylo. Aby nestojící za tím, co vlastně řekli a co požadovali. A to je ten základ a o tom si dneska budeme povídat, jak to nastavit ty hranice. Víte, co jsem si uvědomil, když jsme se připravovali na tenhle podcast a zapisovali jsme článek a připravovali pro vás to PDF, který si můžete stáhnout s návodem, jak si nastavit hranice s mírně toxickým člověkem. Tak jsem si uvědomil jednu věc, že spousta lidí zná metodů nenácilné komunikace. Ta metoda totiž říká, vyjádří, jak se já se cítím, já potřebuji, ty cítíš, ty potřebuješ. To je metoda, která vás vlastně učí umět vyjádřit, jak já se cítím. Tohle je první krok pro mírně toxický lidi, že jako vyjádříte nějaké své pocity. Ale co jsem si uvědomil, je to, že vlastně nesmíte vyjadřovat pocity u narcistů a těch nebezpečných, protože naopak, když jim řeknete, já se cítím a já potřebuji, tak jste jim dali náboje k tomu, aby vás prostě sestřelili. Oni si vyslychnou, jak se cítíte a co potřebujete. A na základě toho, hned v okamžiku, vymyslí strategii, aby vám ještě víc ublížili. To jsou nám predátoři, kteří útočí, potom vlastně, jak se cítíte a co potřebujete. Takže ve chvíli, kdy vyjádříte predátorovi, jak se cítíte, a ona přijde nálož ještě větší, tak to jako poznáte, že to už je narcistá, že to je nebezpečný člověk, že je násilník, doslova jako verbální násilník vlastně. A takže tenhle postup, který vám teď budeme vyprávět a sdílet s vámi, tak funguje na ty mírně toxický lidi, kdy si můžete dovolit jim tou formou nenásilní komunikace vyjádřit, já cítím a já potřebuji. A právě ten první bod k tomu, abyste nastavili si hranice, tak je vyjádření toho, jaký to pro vás je, jak je to nepříjemný. Prostě, když ten člověk neslyší hned, tak zakřičíte, hele stop, tohle je pro mě fakt nepříjemný, jak tady na mě tlačíš. A nebo to může být, až se uklidní, nebo když přijete domů z práce, tak vlastně vyjádříte třeba, jaké to pro vás je, když vám třeba neustále volá do práce. Můžete říct třeba, když mi neustále voláš do práce, tak mi to ruší, nemůžu se slušit na práci, nebo se mi kolegy už smějí, že zase volá. Já vám stíhačka ti volám. Takže vlastně vyjádřit, jaký to pro vás je. A vlastně druhým bodem je potom vyjádřit ten dopad, jaký to na vás má. Že se cítíte buď podrážděný, protože se nemůžete soustředit, nebo se cítíte špatně nebo nepříjemně, že se vám kolegové smějí. Prostě vyjádřit, jak se v tom cítíte. Že vám prostě stačí, kdyby volal třeba jen jednou deně, že by to bohatě stačilo, jestli můžete třeba změňovat spíš SMSky. Tam se taky opatrně opět vám přijecí SMSky za dopoledné a jeden telefonát. Jak to, že nereaguješ na SMSky, když ti píšu? Tak počkej, SMSky... Ty nechceš, abych ti volal? Tak já ti teď nevolám, píšu ti a ty nereaguješ stejně. Tak jak to mám dělat? To snad není pravda, tak ty na mě kašleš úplně, ty mě nemáš ráda, tebe to nezáleží. To fakt bylo důležité. Kupuju brambory k večeři. A já nevěděl, jestli mám koupit ty salátový nebo přílohový. A ty nereaguješ. To není možné. A ještě k tomu, ta paní na tý pokladně, to jsem ti chtěl sdílet, jak se chovala, prostě jsem se ji zeptal. Tohle je přesně, kdy potřebujete vyjádřit... Jasnou hranici. Jasnou hranici, kdy potřebujete říct, ale mě to ruší. Já nemůžu prostě reagovat na tyhle věci. Takže jasný vyjádřit jsou hranici. Třeba jeden telefonát třeba jenom v polední pauze a třeba jedna SMSka nebo dvě. A je důležité si vědomit, že vy můžete říct ne. Vy můžete nastavit ty hranice. Často se setkávám s tím, že lidi spochybnil, že by si to mohli dovolit. Že to je v pořádku mít hranice, je v pořádku mít svý potřeby. To je velký téma. Tady program vědno na coachingu, že si myslí, že jich potřeby vlastně nejsou důležitý nebo spochybnil ji ty potřeby díky tomu, jak se na ten druhý reaguje. Ale pokud je to vaše potřeba, tak je důležitá. A vy máte nárok. Vy máte v podležitě právo mít potřeby. Každopádně hranice se nastavují se soucitem k tomu druhýmu. Je důležitý neříct, ale zapomeň na to, že ti budu číst SMSky nebo ti budu dát telefon odpoledne. Hranice ti nastavují. Sádorský tady, Sádorský, Míra a sebou tady říkali, že si mám nastavit hranice, takže zapomeň, že ti budu řejovat na mobily. Takže se hranice nenastavují. To je nákojí násilí trošku. Takže je potřeba, abyste s tím soucitem, s tou empatí vůči tomu druhému člověku vyjádřili. Vlastně je mi to nepříjemný, ruší mě to, ale já bych chtěl, aby jsi mi volala maximálně jednou prostě za dopoledne. A můžu ti slíbit, tomu dávám slovo, že než půjdu na oběd, tak si vždycky podívám na ten mobil. Protože ne vždycky ten mobil mám po ruce, když mám jednání, porady, mám tam klienta, tak fakt jako nekoukám na mobil, protože se to nehodí. Takže tohle je jedna ukázka, takže těch možností, kdy potřebujete nastavit hranice mnohem víc, je to, když někdo na vás útočí, když někdo je právě ten važí, narušuje ty hranice, nebo že vám třeba máma, táta, babička s dědou vlastně začnou narušovat hranice doma s dětma, tak jim potřebujete nastavit ty hranice. Říci, pro mě to je nepříjemný, mě se to nelíbí. Já bych si přál, kdyby jsi mě nejdřív zavolala, než mi vyzvedneš dětí ze školky třeba. Jo, no na těch narušovat hranice nemusí být jenom vaši partneri samozřejmě a můžou to být třeba i vaši rodiče, surozemci, kolegové a další lidi ve vašem životě. Prodavačky v obchodě, když na vás koukají a dávají vám nábože, že by jste měli zrychlit, zrychlit, tam je přece fronta. A určitě často s našimi klientkama, jak rodiče radí, jak mají vychovat dětižom. Je to, že vlastně zase ze svýho úhlu pohledu vám třeba rodiče radí, jak máte vychovat své dětice, nejlepší, co byste s níma měli dělat, co byste neměli. A tam je taky potřeba si nastavit hranice a podívat se na to, co ještě chcete rodičům, třeba vašim rodičům dovolit, co vám ještě můžou zasahovat. Je to zase o vás, o tom, že surozemci mě respektujete. Důležitým bodem vlastně v jakémkoliv nastavání hranic je potom i takový to, můžete hned ocenit toho člověka, ale můžete ho ocenit právě ve chvíli, kdy druhý den už vám nenapíše, tak vlastně přijít domů a ocenit ho. Nebudu mu klidně před tím obědem zavolat a ocenit ho, ale skvělý. Skvělý, že jste zvolala jenom v té polední pauze, já jsem se tak mohla zústředit na práci, všetko jsem udělala včas a jdu domů plně splná energie, že jsem všechno vstihla. A volám tě, protože vlastně už mi to chybělo do slova, že vůbec nevím, co se děje. Takže fakt skvělý, jednou za dopoledne je to pro mě příjemné. Na čem budeme držet si ty hranice? Zatím, co jste řekly, protože toxičtí lidé, mírně toxičtí lidé budou neustále se snažit ty hranice narušovat. Je to jejich primární způsob chování, o tom jsme se bavili v minulých podcastech, kdy jsme vysvětlovali, že mírně toxický člověk je ten, který to má jako primární způsob chování. Takže mírnou toxicitu můžeme mít každej z nás, když blbě se vyspíme, něco nám je nepříjemného, tak prostě toxicky zareagujeme. Ale není to naše primární jednání, chování a tyhle lidé to má jako primární, to je normální. To dělají furt, každý den, pořád to dělají, nepřestávají. Takže ten požadověk je dobrý několikát opakovat, stát se za ním, že je v pořádku, že ho chcete a vlastně, když ten partner třeba i tak to neposlechne a volá, vy to skutečně nemusíte zvednout. Protože my jsme objevovali s jednou klientkou, že se rozčilovala, že ona mu řekla, že ji nevolá a on ji stejně furt volal. A vlastně my si díváme na to, tak proč to zvedá. Vy to přece nemusíte zvednout. A ona si uvědomila, že úplně tam má strach, co by se mohlo stát, že by ji vlastně opustil. Že jeho měla tam spoustu strachu pod tím, co by se stalo, kdyby to nezvedla, jak by se zachoval nebo co by se vlastně dělo. Takže vlastně často to nám stavání hranic zaměřuje v tom, že máme ten strach pod tím. No a tam je právě ta tenká hranice, protože ve chvíli, kdy pořádáte toho padna, aby to nedělalo a on to pořád dělá, tak já vždycky říkám, pokud je to narcista nebo toxický nebezpečný člověk, tak můžete zapomenout na to, že on ty hranice bude respektovat. Tam musíte tak zakročit, aby on to jako pochopil a on přesto nepřestane. On najde jinou cestu, on najde jinou formu, jak vás rozhodit, narušit. Protože narcisté, ale i ty mírně toxický lidé, oni jdou po vašich emocích. Oni nevědějí proč, ale ve vlně je to vlastně živý. Oni z toho mají v vozovkách takovou mírnou radost, mají pocit úspěchu, že vy jste se vlastně jako rozčitli, že máte emocí. Je živý emoce, takže vy jim nesmíte dát ty náboje, aby je mohli jako... My o tom, jak nastavit ty hranice narcistům, budeme mluvit v dalších podcastech, takže zaregistrujte se do našeho newsletteru, který máme na stránce evolucevstahu.cz, nebo si stáhněte nějaký pdf, tím se stanete členem komunity. Desítky, stovky lidí už se zajímají o tohle téma, takže můžete být součástí takové komunity a my vám vždycky pošleme informace, blíží se novej podcast, novej článek, nové materiály, kterými pomáháme lidem. Taky na naší stránce teď můžete i najít třeba pohádky, který jsem napsal, to je novinka, takže se tam na to můžete podívat, tam jsou k dispozici si jej prolistovat a podívat se na ně. Já bych se ještě vrátila k tomu, že vlastně je důležitý, že ty hranice si musíte držet hlavně vy. Často se setká vám s tím, že ty klienty začnou obvinovat svý partnery, ale oni to vůbec nedržou, ale začíná to zase u vás. Je to v vaše hranice, takže vy musíte stít. To znamená, že vy dodržíte to slovo, že třeba nezvrátnete ten telefon, že to i řeknete, když mi budeš volat vždyckrát, tak to nezvednu. Popovídáme si o tom doma, že je to urgentní, napiš mi to. Jo a vlastně o případě skutečně pracovat s tím strachem, nebo s tím, co je pod tím, že vás to nutí říct, že máte strach, že byste to nevzali, co by se stalo, nebo že by vás opustil, nebo že by vás neměl rád. Že se tam skutečně je nějaký strach pod tím. A pokud by vás ten partner vám načal vyhrožovat, to už pravděpodobně patří mezi silně toxický lidi. Aby to nebylo tak jednoduchý, tak vás teď odkázuju na předchozí naše podcasty, kde jsme bavili se o citovém poutu. Co vám nějaký podcast o tom najdete, kde máme citové pouto? Protože je důležitý si uvědomit, že když partnerovi nastavíte hranice se slovy, no hele, já ti prostě nebudu volat dopoledne, tak pro člověka, co má úzkostné citové pouto, tak se ho to může poměrně dotknout, veloženě ve smyslu, že fakt má z toho obavu a strach. Tenhle člověk pak potřebuje určitej přístup, kdy vy řeknete, nebudu to dělat, ale přicházíte domů a dáte mu najevo, dáte mu najevo jazykem jeho lásky, to je další podcast, který zase můžete pustit, jazyk lásky a tou jeho formou jazyku lásky dáte najevo, že ho fakt milujete, ale tohle dělat nebudete, tam si nastavíte tu hranici. Takže my se v člověku zabýváme celostním přístupem ke vztahům, nikoliv jenom tady narcissistá a toxický vztahy, díváme se i na citové pouta, díváme se na různý další prvky vlastně jazyky lásky a různý další prvky těch vztahových záležitostí. A tohle je skutečně taková věda, to nás nikdo neučil, na základce nám to neříkají, na přední škole už úplně ne a pak my máme vztah a vlastně vůbec nedušíme, že existují citové pouta, jazyky lásky, jak se říkají konflikty, jak dělat rande vlastně, to všichni máme pocit, že víme, co vlastně probírat se svojí ženou, jak pravidelně, který věci ho potřeba dělat. Manželské rituály je další jedno z videí. To je důležité, že pokud ten člověk třeba má skutečně to úzkostné citové pouto, tak třeba jednoho volání denně mu nebude stačit a to je o tom, že se pak na to díváte spolu, skutečně uzavřete dohodu, že on vyjádří nějakým jako kdyby způsobem, abych potřeboval, abychom se volali aspoň dvakrát denně, tak se podíváte na to, jak to třeba udělat, aby vlastně tam nebylo to, že ten druhej se cítí úplně zhrozený a úplně zničenej a vy jste jako vyhráli, že to teď je důležité vždycky vytvářet ty dohody. O tom jsme se taky bavili v několika podcastech, jak vlastně vytvářet ty dohody. Je to o tom, že se zajímáte a o tom druhého to taky potřebuje. Takže vy potřebujete, aby volal jednou denně, zas právě, a on potřebuje volat pořád. Tak co třeba ještě něco jiného mezi tím. Ale ne kompromis, ale dohodu. Kompromis je vždycky, že jeden udělá ústupek a my tady chceme, abyste byli oba spokojení. Takže to asi zavoláme v deset a po obědě nebo nějaké jiné možnosti nebo jiná. Co je vás napad na jiného? A věřte tomu, že vlastně člověk, který má třeba tou úzkostní citový pouto, nebo potřebuje to víckrát volat, tak ve chvíli, kdy tam máte dohodu a vytváříte důvěru mezi sebou, kdy pracujete na tom, že důvěr se buduje, takže vyjádříte nedůvěru v konkrétních věcech, kdy vyjádříte obavy, strachy, vyjádříte, co se s vámi děje vnitřně, kdy ten člověk vám nereaguje na ten telefon a povídáte si o tom, tak čím dál víc budete budovat ten důvěrný vztah, rozvíjet ho, udržovat, obnovovat, tak o tom míně. Ten člověk vás bude potřebovat neustále, jako Fouzovka, jak on nás nekontroluje. On potřebuje prostě ten kontakt s vámi, aby se cítil bezpečně, protože má to úzkostný titový pout. A tam je to dobře rozlišit zase. Kontroluje mě, anebo jenom potřebuje vidět, že jsem v pořádku, nebože se nic neděje, jenom pro to ujištění vlastně, že tam se středí pro tou žádlivostí, když má nějakou úzkostný titový pout, protože potřebuje ten větší kontakt a ten druhý, pokud hlavně má vyhýbavit titový pout, tak se pak diví, že to značí nežádliv pořád, ale to o tom není. Ono je to spíš jen o tom ujištění. Stačí to ujištění, tam není narušená důvěra, nebo něco dalšího. Samozřejmě tam těch vlivů zase může být vít, o tom jsme se povídali už dřív. Teď se pojďme podívat na to ještě, jak je to skutečně ustát. Ano, než se dostaneme k poslednímu bodu tomu procesu, tak já bych je teď zopakoval a pak podvedem ten poslední, abyste si uvědomili všechny ty body. Samozřejmě se v tom PDF-ku ke stáhání všechny ty body. Ano, to PDF si stáhnete, tam je máte, máte i tam příklady, jak to vlastně udělat, vyplňte si ty svoje. Pokud by někdo z vás si říkal, tyjo, já bych chtěl, aby se na to podívali, tak nám napište, najdete na nás kontakt, my vám tomu poskytneme, když tak nějakou zpětnou vazbu. Prvním bodem je vyjádřete, jaké to pro vás je. Druhej bod je, jaký to má na vás dopad. Musíte říct, jak mě to ovlivňuje, jak mě to limituje, jak mi to je nepříjemný a jaký to má dopad na moji práci, na můj spánek, na moje, já to říkám jako peace of mind, na ten můj klid mysli prostě. Jak je ten následek toho chování toho druhého postatě? Třetí věc je vyjádřete své hranice, definujte tu hranici, jak vypadá ta hranice. Co ano, co už ne. Potom vlastně oceňte toho partnera, že je ochotnej s váma tu hranici budovat, vytvořit si ji, respektovat ji. Stůjte si za tím, co jste řekli, to znamená, že když to jednou řeknete, tak to jako platí. To, co jsem řekl, tak je to, co jsem řekl a to platí. Na to se můžeš polednou, když řeknu jeden telefonát dopoledne, tak jeden telefonát dopoledne. A klidně to několikrát zopakovat. A jak mi párkrát říkal, že často lidé si zapamatují něco, až to zopakujete sedmkrát, tak se klidně nebojte si to zopakovat i sedmkrát. Já říkám něco jiného. Šestkrát lidé to zapomenují. Takhle. Pokud to teda takhle, pokud to zapomenete po šestých, tak se zdrají na psychologa. Ale normální je, že lidé, to je na to výzkum vědecký vlastně, že lidé normálně nějakou věc zapomenou šestkrát až sedmkrát. Než si ji na dobrou jako zapomenuji, zapamatují. Takže já říkám, že pokud je to už po šestý, tak se zdrají na psychologa, jestli se to po šestý nepamatuje. A nebo to děláte na schvál. Anebo tam něco neslyšíte. Proč vás ten druhý neslyší? Jakým způsobem to vyjádřujete, že vás ten druhý neslyší? Abych krásně odbočil o těch šestmí bodů. Šestým bodem je uzavření dohody. Pozor, kompromis není dohoda. Kompromis je prohra, prohrá. Potřebujete dělat výhru, výhru. Takže si uzavřete dohodu. A sedmý bod je velmi důležitý. Já jsem v minulosti dřív dělal Aikido. Nás učili, že se máte podívat na soupeře ze svýho hara, ze svýho středu. A z toho středu se podívat jako samuraj, kdy máte otevřenou hruď. A z toho středu jasně řeknete, co chcete. My to učíme rodiče s dětma, kdy děti jsou bez trasů, něco jim nejde. Já to často poznal s Evčou třeba, kdy Evča to neříkala z toho svýho středu. Když jsem za dětma přišel, řekl jsem to z toho svýho středu, z toho hara, z toho samurajského postoje. Řekl jsem, jak to bude. Tak děti věděly, aha, tak OK, tak to bude. Cotiž když to řeknete skutečně ze svýho středu, z toho vašeho já, kdo jste, jako ten samuraj s otevřenou hruďí, vlastně to druží lidé vnímají jako autentický. Jako opravdový. Vy to tak myslíte vážně. Můžete to tady vyzkoušet, když něco říká, tady jste ve strachu, skrčení, jestli to teda tu přijme. Vyděšení vlastně. Vyděšení, jestli skutečně mě ten partner bude naslouchat, jestli skutečně mě vyhoví, anebo to řeknete s otevřenou hruží. Já bych, kdyby jsi, anebo, hele, jo, prostě otevří hruží samuraj a tady ze středu hara máte zhruba pár prstů pod pupíkem prostě, tak z tohohle středu říkáte, co chcete. A ještě dám z toho, jako tam je třeba, pokud nevíte, jak se do toho svýho středu dostat, oni jsou na to různé techniky a hlavně je to o tom i, že třeba přepracujete nebo transformujete nějaké vnitřní přesvědčení. Třeba nejsem dost dobrá, abych to řekla. Nebo jsem špatná, když to řeknu. A za začátku stačí, jak to říká Mina z toho hara, pomůže vám k tomu i to, že vypnete hru, dáte si ruce do boku, nebo než třeba vejdete do místnosti k tomu partneru, kde to chcete nastavit, třeba jen se to poprvé poprvá znáš, nechcete třeba pocit jako véčko, vítězství, jako jo, já to dám, já to dám. A teprve pak vstoupíte do místnosti, jenom tyhle, ty tělesný potvrty, nebo ty tělesný, jako kdyby to tělo je propojené s tou myslí a s těmi vnitřníma pocitama. Takže když zkuste se takově nahoru ruce do věčka, jo, já to dám, nebo já mu to řeknu, já budu v pohodě a řeknu mu to, co se fakt potřebuji, tak vám to dá úplně novou energii, tu šťálu do toho, že to výjde, já to řeknu a on mě bude naslouchat. A to klientky pak zažívají takový ty zázraky. On je partena jednou poslucha, on na jednou mě vnímá, on na jednou mě vyhověl. A úplně jsou z toho jako čokolikrát... Protože naproti ním stál na jednou partner. Na jednou člověk, který ví, co chce, a ne ústrašená žabička, která se bojí čehokoliv. Ale je tam vědomá, sebevědomá žena, která přišla jako samuraj klidně zemřít. Ochotně zemřít. Samurajové jsou známí tím, že před bojem zemřeli už. Proto jdou bojovat s tím, že se nebojí smrti. Rodičům se přece neříká, že se chováš ke mně tati, jak se to ke mně chováš. To mi není příjemné vůbec. Vzpomněte si, mohli jste to svým rodičům někdy říct tohle? Mohli jste na tátu se podívat, na mámu a říct, že jste na mě jejich děti, tak se to chováš? Já jsem jenom rozbil skladničku. To se nedalo. Každý z vás určitě zná, většina lidí tohle zná, že nešlo říct rodičům, že se chovají ošklivě. Nebo když něco vyjádřím. Prostě nás to utíká do různých interních přesvědčení a proto nemůžeme často nastavit ty hranice jasně, zřetelně, z toho svýho středu, z toho, že to je v pořádku mít svý potřeby, je v pořádku o něco požádat. Jedna klinika teď objevila, že vždycky, když se na něco zeptá, tak ji vždycky řeknou ne. Ale když požádá, tak ji vždycky vyhoví ten partner nebo další lidi v jejím okolí. Takže pokud se ptáte, tak většinou můžete taky se uvědomit, že vlastně tam se ptáte jich a je to na nich, jestli to pro vás udělají. A oni nemají problém říct ne. A zase, i když požádáte, tak tenhle taky může říct ne. Ale mnohem více, protože to vychází z vás, skutečně z vaší potřeby, tak je větší šance, že vám vyhoví. A hlavně partner vám chce vyhovět. Jako pokud s váma žije, má vás rád a záleží mu na vás a vy ho žádáte, jestli by něco udělal. Myslíš, že by jsi mohl přistat? Jako ne. Já bych tě chtěl požádat, aby jsi tohoto nechal. Takže pokud se ptáte, jako v tom dobrým slova smyslu, je to přece ať by jsi mohli rozhodnout nebo vybrat, tak se možná všimnete, že většinou to zase všechno děláte vy. Takže hlavně podívejte se na to PDF, podívejte se na to, jak nastavit hranice měnitoxickým lidem a užívejte si to. Vydomte si, že vaše potřeby jsou skutečně důležité a stojte si za nimi. A na závěr chci říct, neracionalizujte si toxické chování predátorů, ale staňte se jejich noční můrou.