7. 4. 2024 - S. Pietak - Koloským 2,12-15

Milost Vám a pokoj od Boha Otce a Pána našeho Ježíše Krista. Vystechněme boží slovo, které je zapsáno v epištole Apoštola Pavla ke Kolosenským ve kapitole 2 ve 12. až 15. verši. S Kristem jste byli vextu pohřbení a spolu s ním také vzkříšení víru v Boha, jenž ho svou mocí zkřícil z mrtvých. Když jste ještě byli mrtví ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás v životu s ním a všechny viny nám odpustil. Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám a zcela jí zrušil tím, že jí přibyl na kříž. Tak odzbrojil a veřejně odhavil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství. Děkujeme ti, pane Ježiši Kriste, za to, co jsi pro nás učinil, abychom nežili tady marným životem, beznaděje, ale životem, který ty rozděcuješ v našich srdcích, dáváš naději, umocuješ víru, abychom spojení s tebou žili na věky pro tvoji slávu. A tak tě prosím, aby si nám požehnali to uvažování nad tvým slovem, abychom skvělně nabrali sílu k následování tebe ke službě blížním, protože proto jsi nás stvořil a učinil, abychom byli požehnáním pro tento svět. Amen. Milí doci a sestry, jsem rád, že mohu spolu s vámi sdílet to nejradostnější poselství, že ten, který nás tak úžasně miluje a dal za nás svůj život, vstal z mrtvých a žije a bude žít na věky. Je to pán pánu, který se k nám sklonil ne jen tak, že se narodil jako jeden z lidí, přijal lidské tělo, ale také, že vzal na sebe naše hříchy, naše provinění a nechal se s tím všim přibyt ke kříži. Vysmáli ho, potupili, hanobili, trápili, takže on volal, bože můj, bože můj, proč jsi mě opustil. To strašné oddělení od Boha, to naše oddělení vzal na sebe, aby nás přivedl k nebeskému Otci, abychom každové mě mohli čerpat živou naději a sílu od toho, který nám dal ten fyzický život a chce nám dát i život duchovní, život sním, život věčný. A o tom je dnešní text, ale dovolte, že ještě kromě vás, kteří tady patříte do sboru, přivítám i ty, kteří přišli z Lubna, od Starý Hamer, a vidím tady svého spolužáka, už to je kolik, 55 roku nebo kolik, co jsme vatorovali, a my se scházíme a tam při té příležitosti se i pomodlíme, přečteme si boží slovo, a já si vážím svých spolužáků a tak přišel s paní manželkou, pro mě je to velké povzbuzení, no a kdyžže, tak si to dávám dohromady. Je to krásné, že když si v těch horách tam vznikl sbor a pak vznikl tady ceříny sbor ve Frýdku, oni tam odsud prostě zakládali ten sbor tady frýdecký a tak je na nás, abychom to živé posledství o Ježíši Kristu předávali dál. Ale podívejme se do toho, co tady píše a poštol Pavel Koloským, s Kristem jste byli vex tu pohřbeni. O čem to je řeč? Mluvíme o vzkříšení pana Ježíše Krista, ale on se vrací zpátky a říká, s ním jste byli pohřbeni. No, protože člověk bez Boha je mrtvý pro paná Boha. Ano, žije pro své potřeby, v jakýsi čase tady plahučí na tomto světě, ale pak to končí všechno hrobem. A slovo Bože nám říká, že když jsme živí jenom pro sebe, pro své ego, pro své já, nasoukáme všeljakým pokušením, dáme se svézt a neslyšíme pana Boha, no tak jsme mrtví pro pana Boha. A pošlo Pavel píše, že je třeba umrtvovat to, čím žijeme pro dábla svět a všechno to zlé, pro hřích a to umrtvit a pak povstat k životu s Bohem. Neslyšet pokušení, navádení do zlého, toho je plno. Neslyšet ty depresivní zprávy, ano, my to musíme nějak přijímat na vědomí, co se děje ve světě, ale to všechno nám musí prozařovat ten Boží hlas. Hlas naděje, hlas chutí k životu, odhodlání sloužit a šířit to přeslavné, svaté jméno vítěze nad hrobem, nad smrti, jméno pána Ježíše Krista. O tom píše Apuštol Pava. S Kristem jste byli pohrbeni ve Krstu. Ano, Krest může být formálně v záležitosti, když, to nebere mě podle slov pána Ježíše Krista, on řekl, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovat všechno, co jsem vám přikázal. Čili Krest má úžitek, on má hodnotu vždycky, jako peníze, když zememe bankovku, ona má hodnotu. Ale jak ji strčíme pod počtář a zapomeneme na to, ta hodnota tam je, ale nemáme z toho žáden úžitek, tak je to ze Krstem. To je Boží ustanovení, Ježíšovou ustanovení a Bůh nám dá vás tím ustanovením obrovské zaslíbení, když to přijímáme vírou. A tak děkujeme pánu Bohu, já děkuji pánu Bohu za to, že mě rodiče zanesli kextu, už když jsem se sotva tady dostal na tento svět. Někdo řekne, no já za to nemohu, že to udělali rodiče, já jsem přitom o tom nevěděl. Já jsem taky nevěděl, že přijdu na svět, ale bylo by to rouhání se, kdybych řekl maminko, tatinku, proč jste mě tady přivadli na tento svět. Bůh dal život člověku skrz rodiče a my to můžeme přijímat vírou. A tak teď i ten křest přijímáme, to co bylo kdysi vírou a smysl toho je, že už tam člověk byl odezdán působení Boží milosti. A když si to připomínáme a přijímáme znovu a znovu, máme pohrbívat své zlé náklonnosti, abychom mohli povstat z Boží moci k Bohu. To, že se děje to pohrbení staré nátury, to není v naší síle. Člověk je úplně zpoután, když upadne do nějaké závislosti. Máme v Třinci takovou službu šance podaná ruka pro lidi v závislé různými způsoby a vidíme, jak je to strašný zápas, jak oni se z toho nemohou dostat. Ale jsou tam takoví, kteří s bírou odevznali svůj život Pánu Bohu a mají tam takové kvinteto chlapů, kteří svědčí o tom, co Bůh udělal, když uvěřili v Pána Ježíše Krista. A tak Apoštol Pavel připomíná o tom, jaká je ta stará nátura ve svých dopisech a Pán Ježíš také to častokrát vyjmenovával, jak se projevuje ten starý život. Dovolte, že to přečtu, budeme přistupovat k Ježivým páně, tak je dobré si zamyslet nad tím, co je naší slabinou, třeba v galackým. Skutky lidské své voli jsou zřejmé. Necudnost, nečistota, bezuznost, modlářství. Je to aktuální modlářství teďkom? Jenom se podívejte do některých novín, kolik je tam horoskopu a všeho možného. Lidé věří v náhody, v osud a ne panu Bohu, to je modlářství čarodějství. Tak rozbroje, hádky, no toho je plný svět, války, žárlivost, vášení, podlost, rozpory, rozkoli, závist, no taky musím zbojovat s tím, abych někomu nezáviděl, že je na tom líp, že má pevnější zrazy atd. Když závidíme, tak se tím trápíme a pomáháme si tím do hrobu. Máme přát druhým lidem a byt spokojení s tím, co máme. Pak opilství, nestřídnost a podobné věci. A hned v dalším dopise, to je také vyjmenováno ve pištole efeským nebo kolovským. Proto umrtvojte své pozemské sklony, píše a poštol smírstvo, necudnost, bášení, zoutohu, hrabivost, která je modlu službou. Pro takové věci přichází boží hněd i vysek, když si dříve tak žili. Ale nyní odhoďte to všecko, zlobu, hněv, špatnost, drohání, pomluvy z vašich úz. Neoblhávejte jeden druhého. Svlečte ze sebe starého člověka i z jeho skutky. A tak bychom mohli pokračovat. A poštol píše Timoteovi, že v posledních dnech, v poslední době nastanou zlé časy, lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domyšliví atd. To je mět celá řáda a abych vás tím unavěl. Druhému mladému příteli to také vyjmenovává Titovi. Vždyť jsme i někdy si byli nerozumní, neposlušní, zblouděli. Byli jsme otroky všelijakých vášně a rozkoší. Žili jsme v vezově, v zábisti, byli jsme hodně opovržení a navzájem jsme se nenáviděli. Ale pak v těch pastoračích dopisech následuje dopis Filemanovi. To byl velký pán, měl otroky a jeden z těch otroků, Onesim, ho nějak odvedl a poškodil, dostal se do vězení. A v tom vězení byl a poštou Pavel, ne kvůli jakého si hříchu, ale kvůli toho, že zvěstoval Ježíše Krista a zvěstoval to Onesimově a on uvěřil. Začal úplně jiný život. Pak se dostal na svobodu a poštou Pavel byl dále ve vězení a píše tomu pánovi Onesima, Filemanovi a dopříjme a tam tak krásně svědčí o tom Onesimovi, co Bůh udělal v jeho životě. Že ho celá změnila, píše, mění já jako vězeň Ježíše Krista, prosím tě za svého syna, kterému jsem dal život ve vězení Onesima, mám na mysli duchovní život, který ti před časem způsobil škodu, ale nyní je tobě i mně k užitku, posílám tě ho zpět, je mi drahý jako mé vlastní srdce. To dělá Evangelium, toto měnilo svět, díky posrdství Evangelia. Na většině země, které z otroctví bylo zrušeno. Přátelé, to je podstání k novému životu a o tom bychom také mohli číst hodně v těch dopisech Apoštola Pavla i v celé Biblii. Po tom výčtu těch hříchů, skutků těla, jak to jmenuje Apoštol Pavel, píštele Galackým, píše o ovoci božího ducha. To je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a v sebovládání. To je podstání k novému životu a děkuji Pánu Bohu za to, že mě zastavil na cestě života. Nevím, jak bych vypadal, bojím se vůbec o tom pomýšlet, kde bych, jak bych skončil, ale děkuji, že jsem mohl uvěřit toho úřasného, skříšeného z mrtvých Ježíšek Lista, abych skrze víru v něho se odezdával jeho působení, aby jeho duch umrtpoval i mé sklony, aby každý den povstával v nové naději k následování jeho. O tom už prorokovali kdysi ve stanem zákoně proroci, třeba Ezechiel, když národ izraelský byl v babylonském zajetí a byli velice tím skleslí, bez výhlídky k návratu, Bůh dal takové vnuknutí Ezechielovi, ať je povzbudí lid, říká prorokuj, o údolí suchých kostí. Že zaváne duch boží ze všech čtyř stran a z těch suchých kostí povstane vojsko. To máme v 37. kapitole proroka Ezechiele. Nemá na mysli doslovně toto, ale tam se to skutečně stalo, že národ izraelský povstal a přišel čas, kdy se vrátil po 70. letech zpátky do Izraele. Když v Italii v 19. století došlo k takovému národnímu probuzení, tak Giuseppe Verdi, hudební skládatel, chtěl napsat o tom operu. A napsal na buko. Možná jste to viděli, je to nádherná opera. Ale slova mu psal jeden básník a on měl obavy, že když bude psat o tom, jak se tě lidé vraceli, tak psychopárně, že nikdy na tu operu nepřijde. Ten básník se jmenoval Solero. Na buko ten Verdi byl trochu takový energický a ten Solero mu přinesel text pro tu operu a dal tam duet mělenců. Tak podobně jako pro ten nevěřtě se u nás pívá, tak tež takové něco pěkné, líbívé. Nic špatného, bylo by to dobré, ale Verdi mu to neseděla. On chtěl, aby byla vysvířena ta úžasná boží moc, jak Pán Bůh pohnul celým národem a jak dal naději nejen Izraeli, ale i světu. A říká, tady máš prorocký Zachariáše, sedni a piš a zamklo ho tam. To si nedovedu představit, jaké byly ty vztahy mezi nimi, ale Solero byl pokorný, se vyl a psal a Verdi mu říká, ta slova ti budou vyskakovat z tvého pra a uvidíš, jak to bude. Napsal o tom, jak národ izraelský šel z Babelona zpátky do země, která mu patřila. Zbor Žídů se to jmenuje v té oteřená buko. Nádherná síla božího ducha tam z toho vyvěrá. A Solero se mohl přesvědčit, že po prvním vystoupení, po první premiéře opery, přicházeli nabídky z celého světa a dosud toto poselství proroka Zachariáše zní a mocně působí. A Zachariáš tam píše, mezi jiným to už nemáme čas si to probírat, ale on říká, když hospodin zaduje, tak národ povstane. V devátém kapitole tam čteme o tom, panovník hospodin zaduje na polnici a vydá se na pochod ve vychřicích z jího. Hospodin zástupu jim bude štítem a oni budou jíst a kameny do praku pošlapou. Když mluvíme o tom, že z těch suchých kostí povstane vojsko, tak ne, abychom zotročovali druhé, bíli, utočili, ale tady píše kameny do praku pošlapou. Nemáme jinou zbraně, to je láska zlé dobrým přemáhy. To je povstání k novému životu v následování Pána Ježíše Krista. A to závěrečné, co bych tady chtěl zúraznit, sním také vzkříšení vírou v Boha, když teme, tak to je vzkříšení k tomu, abychom sním žili. Probudil nás k životu sním. Tak odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství. Měli bratři a sestry není nic lepšího než stát na straně toho, který přemohl to všechno zlé, i toho posledního lidského nepřítele smrt, stát na straně našeho Spasitele Ježíše Krista. Tak s vyhlídkou dopředu už král David napsal v 73. žánu. Mně však v Boží blízkosti je dobře. Píše o tom, jak se jiným vede, jak si lidé žijou bez Boha, ale jak to končí a dodává. Když málem by jim zavěděl, vzpamatuje se a říká, mně však v Boží blízkosti je dobře. Tak já vám přeji, abyste v síle Božího ducha žili s tím, který za nás položil život a dopstal z mrtvých, abychom mohli s ním žít nejen tady, ale i na věky. Amen. Děkujeme ti, pane Bože, za tvé slovo a prosíme tě, dej, aby tvůj duch nám stále ho připomínal v jeho síle, abychom žili, tebe vyvyšovali, tobě patřili a hranovali se z tebe. Buď tobě sláva teď i na věky věků. Amen. Pokoj Boží, který převyšuje každé lidské pomyšlení a děhá jí, ostřeží vaše srdce, je mysl. Amen. Titulky vytvořil JohnyX hudba Titulky vytvořil JohnyX hudba Titulky vytvořil JohnyX hudba Titulky vytvořil JohnyX hudba Titulky vytvořil JohnyX hudba