25. 2. 2024 - M. Říčan - Jan 19,16-20

Milost Vám, slitování a pokoj od Pohalusce a Krista Ježíše našeho páře. Amen. Přes té obrazy Evangeliů pod Lejana, devatenácté kapitole, žijeme od šestnáctého verše po dvannáctý toto. Kto jim ho vydal, aby byl ukřižován a pronizal Ježíše oběd? Vezměl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Levka, hebrejský Golgota. Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva, z každé strany jednoho, a Ježíše pokud prostřed. Pilác dal napsat nápis a připadnit jej na kříž. Stálo tam Ježíš nadarecký král židovský. A nápis čekotloho židů, nebo místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo hlídisko města. Byl např. hebrejský, latinský a řecký. A nebože, prosíme tě, dej nám své slovo, dotkni se našich srdcí, abychom tě poznávali, radovali se ze spásy a vnímali váhu, kterou má tvé slovo, tvá přítomnost a vážili jsi také tvé lásky, že chceš s námi přebývat. Amen. Milí bratři a sestry, z internetu se často dovídáme o úbrdlí důsledných osobností. Někdy se mi zdá, že takové strávy jsou jaksi ty poslední a jediné, které jsou v něčem takové přirozené a lidské. A ono by se jistělo o různých osobnostech mluvit, ale neleze, protože je jich hodně, takto jsem ze stůlík, a jejich příběhy bývají zajímavé, ale žádnou z nich nemůžeme přidomdat k pánu Ježíši a jejich smrt k jeho ukučení a jeho smrti. Kdo navíc odstoupil tak strašnou smrt. A přitom byl tak dohodaný. Je asi chybou nás ve mangelíku, že nevnáme životopisy vůči říků, asi ani těch z posledních doby. Mnozí nejen křesťané byli odsouzeni nevinně, ale nebyli bez říků. Na druhé straně, v televizi, na Netflixu, v počítačových hrách, na internetu, je smrt inscenována a prezentována často, a tak nám může připadat banální. Asi nám to stěžuje tu možnost zamýšlet se nad smrtí pána Ježíše. Víš, kde ve té pokolí stojí boží buka, nebo alespoň kříž? Zamýslíš se nad smrtí pána Ježíše, protože jeho smrt je skutečně jedinečná, důležitá, pro tebe i pro mě. V ním tklí naše práca, naše každodenní chodení ve líře i vykloupení celého stvoření. Na čím se vlastně zamýšlíme? Bratře, sestry, asi je třeba v velké pokolí velké vásně i z kroušenosti, abychom se mohli zamýšlet, nebo hlubo se zamýšlet nad smrtí našeho pána. Svým způsobem je to prosté. A evangelisté jeho smrt opisují velmi podrobně. Přes těch vevrchů dnes se zamyslíme nad tím, co znamená, že pán Ježíš v rámci svého utrpení a své smrti vydá a vydává, někým vydá, jak si na to spas. Vydá něčemu, něčemu zlému, něčemu horšímu. Jiným případem vydání je, když Bůh vydal bezpoštně lidi, kteří Jímu nevzdali čest, ať k tomu měly důvody i dotatek pozdání různým neřestem a hanebným vášním, které jsou vrostou z přírodov a přirozeností, jak čteme v první kapitole listu Římanů ve verši 26. Když je Bůh vydal, vzdále od nich jakousi svou ochranu, jakýsi duchovní balzachín nebo duchovní ozlovovou vrstvu a vydal je na to spas od něm choutkám a praktikám, vydal je v jejich moc. Figuruje tam to zloveslo paradidlomaj, vydat. Je to takové zvláštní, bratři a sestry, ale v přítězích o utrpení Bána Ježíše, často, že byl vydal. Ježíše někdo někomu ničemu vydal. I o vydalších se píše, že vydal Bána Ježíše, že ho zradil, ale to už je posunutý význam interpretace. Bratře, sestry, tedy Pilát vydal Ježíše v ukřižování. Vzdal se ho jako člověka, vzdal od něj oporu a podporu, kterou mohl jako člověk poskytnout. Předtím, ale určitě, byly to nějaké elementární blízkosti, která před nimi v jenom jejich rozhovoru trochu vznikla. Jako člověk vzdal od něj ruce pryč. Odtáhl, vzdálil od něj prátní ochranu, kterou mohl poskytnout jako soudce a místodržitel. Ježíše už nebyl v případu soudcová rozhodování, zvažování, ale soudce vyskl nervit a vydal ho tomu strašnému osudu, strašnému trestu v ukřižování. Ale my ani nemáme uvedeno, jak vzněl a s čemu Ježíše opýmil. Přitom vzdal předtím třikrát a v delších vstupech najelo svých, že na Ježíše žádnou vinu nesledává. Asi si prostě dědnal stručně. Vydal ho napospad jiným, předtěme horším, silam. Asi si ani Bila neuvědomoval, jakým žetějým silami mohou být neviditelné mocnosti podlidské, nelidské, dňávenské, démonské. Víme, že dňáven se okolo Ježíše v různých fázích jeho činnosti okomítal, křížil mu cestu a rozhodně půjčil němu nejedná příznivě. Má vlastně chtěl ji prostřednictvím a poštova Petra podvrátit od cesty kříže. To všem nevyručuje, že když se mu to nepovedlo, že mu naboleste a drápení, jak se patří, přisolil. Dňável vstoupil do Ježíše, do toho i náše, hodině zhradil. A Ježíš stál řekl, že Satan si vyžádal, aby mohl třítit učetníky a těch, kteří do něj přišli zaschnout, řekl Ježíš, že je to jejich hodina vládat my, to je u Lukáše. Myslíte, že se nad tím nespravedlivým a nejprudějším rozsudkem vyneceným proti božímu synu, ta zlábost nerozprostí rád, že se světká zdavenost nestala nástrojem démotských fil? Každá světka i soudní instance je součástí širšího pozadí a kontekstu určitých politických fil zájmu a ideologií kdysi i dnes. I každý člověk jedná většinou širších intenzích zájmu, své rodiny, jiných lidí, nějaké ruseckupení, ale obecnějších představ, předpokladů a zájmu. Praktik a strategie. Platí to i o soudcích a dalších představitelích juridice. Jsou to lidé z masa a kostí, koneckonců víme to, že ze zbráv, kteří mají své osobní sklony, umějí a dát své výhody, ekonomické, profesní, podlehají politickým a mocevským tlakům. Když pivák vydá většíše nakřižování, odepřel mu to, co mu mohla poskytnout řekněme lidská společnost a její právní rámec, právní ochrana. Odepřel mu spravedlnost. Tref, který mu vyměřil, znamenal absolutní zabržení potupení. Je zajímavé, že pivák předtím vědá většíšem celkem slušně. Na úrovni zdálo se, že je mu nakloněn, že si jeho pomocí dokonce řeší nějaké své osobní problémy, tedy jakoby ho nechtěl vydat, ale konečné rozhodnutí znamenal zmar, zmar Ježíšova života. A počítá se to konečné rozhodnutí. A tím bylo ono vydáno. Přes týden v reci Ježíš mohl doufat ve spravedlivý proces, zvláště když nic zlého neučinil. Jeho případ připomíná mnohé jiné, kteří byli falešně obviněni, třeba schodka k návodu na marie Stuartna z vraždy svého manžela. Věřili ve spravedlivý proces a přesto byli odsouzeni. Neříkat s nimi vlastními, vejmém společné věci, které věrně sloužily. A nebo nebyli odsouzeni vlastními, ale neprávě alživě. Vidíme opadáčí, kteří byli za minulého režimu nespravedlivě odsouzeni a věvněni. Vidíme ho nic. Jestli ne, je to škoda. A proč se o to nezajímáme? Samozřejmě, že i dnes je mnou křesťan věvněňských politických důvodů. Pilác vydal Pána Ježíše konkrétním lidem. Židům, kteří mu zajistili v úlovkách to horší, z čeho nebo o čemu byl vydál. Naopravdu ukřižování. Věď oni sami neuskutečnili největný mrž říjimští vojáci, ale přávěnu. Takže jakou by jeho katy byli i oni. Bratři a sestry, ve slovech, aby byl ukřižován, vnímáme a vidíme ten drvný roz. Že se něco dělal Ježíši, na Ježíši. Že byl něčemu odrovně poddal. To se týká i toho vynání. Ježíš byl objektem záměru a jednání jiných lidí. Ale ten bezbravný Ježíš je náš, tvůj i můj spasitel. Který s svou bezbravností a poslušností realizuje plán běžné spasy. Čili Ježíš byl vydán na ukřižování a byl vydán svým katům. Říjimstvím horákům, rovněž vládnoucí moci, ale teď již moci výkonné represivní. Už tam bylo to násilí, ta fizická cíla. Byl vydán přizátí okupantů. Další ponížení, které vznali, dostali do rukou řída. Představitelé porovného národa mohli s najem zgustovat, přihodit ponížující slovo a podobně. Byl vydán ponížení, poněvadž říjmané křižovali jen v provinciích, a křižování byly pouze těch, kteří nebyli říjskými občany. Ježíš byl vydán do rukou o něch horáků, to znamená, rozumějte, sáhli na ně. Zmocnili se ho, zválvali, zbyčovali, dělali si s ním, co chtěli. To neměla nějaká relaxační masáž s aplikací o levíčku a doprovedou uklidňující hudby. Ježíš byl vydán tvrdým chlapům, kteří věděli, jak způsobit člověku bolest. Měli to prasy a zkušenosti. Věděli, kde má člověk přitlivá místa. Nebyly to žádný nestéti. I když někteří možná i byli, a to by mohl být i ten paradox, tak to nevnímám. Ježíš byl vydán těm, kteho připry na křiž, kdo vzali do rukou hřeby a kladinu. Je to taková suchá a stručná formulace. Tam ho ukřižovají. Ale v tom je ta neskutečná bolest, ten strašný trest, který si neumíme představit. I když v dnešní ránově humanní době máme mělé potravy. Víte, jak probíhají nebo probíhali? Je to v něčem strašnější než ukřižování. Když hovoříme o tom, že byl Ježíš vydán, aby byl ukřižován, znamená to, že byl vydán i té osobní bezmocnosti, kterou způsobuje tělesný trest. Byčování. Byl samozřejmě vydán a vystaven z té krutné bolesti. Za nedlouho byl skutečně přibis ke kříži, hřeby mu probily dlaně a nohy. Nyní už byl vydán na prosté fyzické bezmocnosti, která se vyskytne u málo kterého člověka. Byl strašné. Byl přibis na kříž. Úplně. Nemohl se hýbat. Byl zcela vydán o něm vojákům i jiným lidem, svým protivníkům, kteří je mohli urazit, ponížit, vyznout na ně, jak to zpíváme v některých postních písních. Ježíš byl vydán na té fyzické bezmocnosti, kdy se už ani nezdálo, že je člověkem, poněvadž se nemohl postpohnout. Nemocný Jalušku se pohne svobodně. Pokud se nepohne, je to z důvodu nemoci. Ježíš se nemohl pohnout z důvodu lidmi způsobeného omezení, jako by byl nějakým zvířetem, přišpednaným broukem či předmětem, který upevníme někde na stenu. A samozřejmě byl vydán v té beznáději, byl vydán smrti tím přibyčím na kříž, protože nic jiného ho už nečekal. Cestně vraci na Ježíšovou hlavu byla připevněna cetule s jeho proviněním, takzvaný titulus. Ježíš nazarecký král Židů. Ten nápis tam byl uveden hebrejský, latinský a řetký. V českém těšíně jsme zvyklí na iniciatičné nápisy, ale nějaký iniciativec si asi se smyslem pro spravedlnost nechal na svůj plot umístit název svého lice nejen český a polský, ale také německý a slovenský. A tam, když jste dlouhá, tak je to dlouhá, dlouhá, dlouhá hlavně štráce. To, že nad Ježíšovou hlavou se objevili nápisy s označením viny, znamená, že Ježíš byl vydán i po něm třem kulturám. Hebrejské, židovské, nebo latinské a řecké. Že tím nápisem Jej by ty kultury jak si obsáhly, žeho jak si zachytili, jako by nad ním triumfovaly, tím spíš, když už se v těch jazycích sformulovala jeho vina. Ježíšův život a smrce není promítny i do oblasti kultury, kterou symbolizuje písmo. Do těchto kultur se obtiskl jeho problém, jeho identita, jeho osoba. Pravdu je, že Ježíš se podal nebo vydal té hebrejské, řecké a říjské kultuře, když tím kde se narodil a pohyboval. Ale teď, když v jazycích o něm kultur byla zachycená příčina jeho trestu, jeho vina, jako by kultury měly nad Ježíšem navrh a uchopily do svých chapanel své představivosti a jazykových a vytvarných možností jejich samého. Jakoby by kultury s Ježíšem jaksi zkloncovaly a věděli, že si k ním patří, pak mohli o Ježíši mluvit různě a myslet si, že znají jejich podstatu. Těch věcí vždy odsadnuli s oblínění, upevněnou na jeho kříži. V každé z těch kultur mohli lidé Ježíšem pohádat, co je psáno, co je dáno. A Ježíš to nemohl změnit, vezmet za mnou. Přitom žádá z těch kultur není dohodalá, obsahuje škavitá slova, lze jí zneužít ke škavitým věcem, jazyk, vzdělání, literární tvorbu, výtvarné umění, vědu, náboženství. Nejedterváční bojáci na Ježíše září, ale i lidé jako představitelé nedokonaných a poskrněných kultur mu mohli uvířit a uvířit. Konec konců Ježíše někdy hanobí projevy dnešní kultury. Nebo tzv. takzvané umělecké projevy, ale také různé slovní projevy mohli bychom uvést nahoře stát. Skutečně i ta dnešní kultura si Ježíše jak si v původzovkách podává. I kultura a její projevy nebo kultury jsou poznamenány, poskrněny a prostorbeny říchem, což je patrné i na tom, jak se někdy vyjavřují nebo nevyjavřují o Ježíši. I my zde, v našem kraji, máme určitou kulturu, styl myšlení, mluvení, určitý etos, i v církvích lidé různě zachází s Ježíšem, vedou do pust jeho jméno a nebo jejich ocházení. Srdce vrací, Ježíš byl vydár veličině moci soudní a výkonné, byl vydár veličině kultury. Byl jim vydár, jak si napospat, jako bezbrávný. A tyto veličiny mu svým způsobem, v rámci svých možností, uškodily. Přispěly k jeho bolesti, trápení, ponížení, mukám a smrti. Nebo je přímo způsobily. A šlo samozřejmě o konkrétní lidi, kteří z této moci jednali. Toto vydání Ježíše bylo součástí jeho výkutného utrpení toho, co měl vystát a podstoupit, aby nás zachránil. Ono vydání materi, jak si, duchovní, zmístní karaktery. A patří Ježíšovu utrpení ve hledě všech konkrétních projevů, nenávisti, ponížení, bolesti a umírání. Jako stoupenci Pána Ježíše si dáme uvědomovat, co všechno vytrpěl, čemu byl vystaven. Máme o tom přemýšlet, abychom viděli, jakou lásku k nám běl a má ke všem hřičníkům. Abychom se setkali s něčím Kristům, tedy s něčím znešeným, čistým, svatým, které nás podaří věčným životem. Bratři a sestry, ale tím, že byl Pán Ježíš vidán o něm veličinám, o něm strukturám, když jejich vlivem trpěl, stavuje se výkupná síla a platnost jeho utrpení i na něm. I soucovská a výkonná moc, i kultura jsou předmětem Kristovy výkupné lásky. Skutečnost, že na Kristu spásili své, ale nejen na něm, že se proměnili na jiných, vedle tomu, že potřebují Kristovo očištění, očistu, vnitřní nápravu, tedy jejich představitelé, i ony struktury, žit, možnost a nutnost změny. To neznamená, že budeme chodit za identitivými souci, policisty a umělci z biblí v ruce a ukazovat jim příslušné veříky, podle něž byste měli začít chovat, protože akorát my to víme nejlépe, poněvadž my sami. My všichni můžeme být, nebo jsme totiž součástí těchto struktur a podíříme se na jejich vině. Každopádně i tyto struktury potřebují určitou kritiku nápravu, potřebují provědrat slovadu i s určitými obecnějšími hodnotami, které odpomíjají předsadským. To je obecná pravda vyplývající z dnešního evangelia. I z toho, že jestliže Ježíš s svým vzkříšením přerval různé možnosti a knížatstva, jak říkáme v koloským druhém kapitole, proto mohou být nyní poměřovány jeho pravdou, jeho dílem a hodnotami, které z něj vyplývají, z Krista. Někdy přicházejí doby, kdy mají být soudní, policejní i kulturní orgány pročištěny, obnoveny podle určitých hodnot, nebo se volá po této obnově. Jejich jednotlivý představidelé, zvláště z řad běžících, mohou usilovat svoji nábravu, odzlepšení, mohou k němu přispět i svým osobním postojem. Někteří představitelé Martelického prouzení v českých zemích byly právníky. Když ne jsou někteří právníci aktivními křesťanů, určitý koryfisté nebo viráci, byť jejich výsledky, těch snah křesťanů nemusí být moc viditelné, ale ani Kristus zbyčovaný a okřižovaný nevypadá jako spasitel světa. A byl. Bratře a sestry dneska si řekli, že Ježíš byl v rámci svého výkupného utrpení vidat moci soudní, výkonné i kultuře. Moci kulturní. Na tyto veličiny se snahuje platnost Kristova díla. Potřebují jeho hodnotu. Sedme si více Krista utrpení, mějme něco vzácného, nejvzácnějšího, ať nejde o zlato, co se trpití. Neobcházejme v myšlenkách ducha našeho pána. Ona nás učí v postoju vážnosti, úcty a tichosti a hlavně nás učí dívat se v čem je naše záchrana. Ne v našich skutcích a zástuhách, ani v našich broucích modlitbách a půstech, ale v jeho utrpení a smrti, které podstoupil a snášel spokornou trgivostí. Amen. Pomořme se. Pane Ježíši, prosíme, mluv k nám srdce utrpení, ponížení a smrti. Dej, abychom měli ústrat zavřená a mysl otevřenou. Abychom si znovu uvědomili, že z Pálasa je dál. Odpuď, když jsme se provinili proti tobě, proti svým blížím. Pomož nám realizovat naši díru prakticky. Požehnej všem představitelům roci zhodní a výkonné, i všem představitelům kultury, vědět svou cestou. Žehnej své círky, ať hlásá věrně tvůj příš, zákon i evangelium. Požehnej vztahy mezi křesťany, ať jsou prosiceny láskou, smyslem pro právdu a spravedlnost. Amen. Nyní postaňte přímě se přání pokoje. Sám Pan náš, Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, kterých je nás zamiloval a ze své milosti nám dál věčné potěšení a dobrou naději, nech posbudí vaše srdce a dává vám sílu ke každému dobrému činu. Amen.