11. 2. 2024 - T. Novotný - Žalmy 32

In this sermon, the speaker discusses the concept of sin and forgiveness. They compare God's forgiveness to amnesty in a prison, emphasizing that no matter how good we are or what good deeds we do, we are all sinners. The speaker then talks about the importance of confession and how it leads to cleansing and forgiveness. They mention King David as an example of someone who sinned greatly but experienced God's forgiveness when he confessed. The sermon concludes with a prayer for the courage to confess our sins and the joy of experiencing forgiveness. A nyní uslyšíme ještě text, na kterým se budeme dnes zamýšlet. Je to Žalm 32. A poprosím opět manželku, aby nám ho přečetla. Žalm 32 Celé dny jsem pro ná říkal, ve dne v noci na mě těžce ležela tvá ruka, vysychal mě morek jako v letním žáru. Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svůj nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem, vyznám se hospodinu ze své nevěrnosti, a ty jsi ze mne sněla nepravost, hřích můj. Proto ať se každý věrný k tobě modlí včas, kdy tě lze ještě nalézt, i kdyby se vzdulo mocné vodstvo, k němu nedosáhne. Ty jsi má z kryše, ty mě chráníš před soužením, nad tím, že ji jsem vyvázl, zaplesá všechno kolem. Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko. Nepužte jako kůň či mezek bezrozumu, toho zdobí ohlávka a uzda na zkrocení, jinak ho u sebe neudržíš. Mnoho bolestí postihne své volníka, toho však, kdo doufá v hospodina, obklopuje milosrdemství. Radujte se z hospodina a já sejte spravedliví, plesejte všichni, kdo máte přímé srdce. Děkuji, můžeme se posadit. Některá kázání se týkají osobně jen určité části přítomných. Probíraný problém se třeba týká pouze určité věkové skupiny. Nebo třeba lidí určitého duchovního zaměření. Nebo třeba takové kázání mluví o nějaké vlastnosti, ke které mají sklon pouze někteří z přítomných. Či se stahuje spíše na nové pevíře, nebo naopak pro nás zasloužilé členy sboru. Dnešní kázání se však týká každého z nás. Týká se vás a týká se mě. Budeme totiž mluvit o hříchu. Samozřejmě, někteří z nás jsou hříšnější a někteří jste méně hříšní. Ale nikdo nemůže říct, že je úplně dobrý zcela bez hříchu. Je to asi tak, jako když pan Roubíček přiběhl na nádraží a už jen viděl, jak jeho plak odjíždí ze staňce. A jak si tak uvědomil, o co všechno přijde a kolik obchodů mu unikne, když nedorazí včas, tak začal naříkat, bědovat, lomit rukama. A přišel k němu kon a ptal se ho, proč tak naříká, co se mu stalo. A Roubíček mu vysvětl, že naříká, protože mu ujel vlak. A kon se podivil, nepřeháníte to, Roubíček, takhle naříkat, protože vám ujel vlak a o kolik vám vlastně ujel. A když mu Roubíček pověděl, že jenom o minutu, tak to zhodnotil kon plý slovy. Vidíte, Roubíček, že přeháníte. Vám ujel vlak o minutu a vyvádíte tu, jako kdyby vám ujel aspoň o půl hodiny. Tento vtip je vtipem, protože všichni víme, že to je úplně jedno, o kolik nám vlak ujede. Za o minutu, o deset minut či o půl hodiny. Prostě je pryč. A to je přesně naše situace ve vztahu ke hříchu. Všem nám ujel vlak. Někdo je hříšný více, někdo méně, ale ať se snažíme, jak se snažíme, nic s tím nenaděláme, stejně jsme všichni hříšní. Zkuste běžet za vlakem, který vám ujel. Někdo to vytrží 50 metrů, někdo třeba 200 metrů, někde je třeba tak dobrý, že to vytrží kilometr, ale nikdo vlak nechytí. Stejně tak je někdo lepší, někde je dokonce velice dobrý, ale hříšní jsme všichni. Jak říká apoštol Pavel, nikdo není spravedlivý, není ani jeden. Neznamená to ovšem, že bychom se neměli snažit být dobří. Je to samozřejmě chválihodné, když se někdo snaží o co nejlepší život, ale odčinit tím hříšky nemůžeme. U žádného soudu to totiž není jako na vahách. Není to tak, že by se na pomyslné misky vach kádlo dobré a špatné a čekalo se, co převáží. Kdyby to tak bylo, tak by asi většina z nás obstála. Nepopírám, že dovedeme dělat i dobré věci, ale na soudu tak tomu není, že by se dobrým mohlo převážit to špatné. Na soudu se vždycky soudí pouze pro vinění a oviněný nemůže argumentovat tím, co všechno dobrého udělal a v čem je dobrý. Nemyslete si tedy, že proto, že jste náhodou dobrým tatínkem, že jste přispěli na onkologií nebo se většinu dne chováte slušně, se smazávají vaše hříšky. Jedinou cestou, jak nebýt odsouzen a u soudu i před Bohem je, když je nám odpuštěno. Vzpomínám na to, jak jsem pracoval jako duchovní ve věznici a mám takový dojem, že pokud mě kdy vězňové rozuměli v tom, co jsem jižte říct, tak to bylo tehdy, když jsem přirovnával Boží odpuštění k amnesty. Amnestie je totiž to, čím věznice žijí. Pokud chcete vědět, kdy je nějaké výročí nebo svátek, pak zajděte do věznice. Je to až neuvěřitelné, jaké všechny příležitosti pro amnestii vězňové vymyslí. Kdy bude 35 let od rozdělení federace, kdy bude 80 let od druhé světové války, kdy bude Senát slavit výročí svého založení. Je to totiž jejich naděje. Vědí totiž velice dobře, že po amnestii je jedno, kdo co udělal a všichni jsou stejně volní. Když přijde všeobecná amnestie, tak vrah jde domů stejně jako malý zlodějček. Podobně, když je nám odpuštěno od Boha, tak jsme stejně čistí. Opravdu čistí před Bohem, ať jsme udělali cokoliv. Nám je to možná trochu vzdálené, protože my většinou nedovedeme úplně odpouštět. Dovedeme leco stolerovat, ale co nedovedeme tolerovat, tak neumíme většinou ani dokonale odpustit. Ale Pán Bůh to dovede. Nevím, zda už někdo někdy odmítl přijmout amnestii, která mu byla udělena. Ale vím, že sebe menší zlodějček bez amnestie je na tom hůře než nejhorší zločinec po amnestii. Čemu vám je štějsté jenom něco ukradli, když musíte sedět ve vězení? To je na tom lepší ten, kdo někoho zabil, dostal amnestii a je očištěný a jde si domů. Stejně tak jsou jistě množí lidé daleko lepší než jsem já. Znám mnoho vynikajících, nevěřících lidí, dobrých a morálně kvalitních. Ale pokud nepřijali odpuštění, před Bohem jsou na tom daleko hůř než my hříšníci, kterým bylo odpuštěno. Musím však tomuto přirovnání dodat ještě něco velice podstatného. Před všechny podobnosti mezi amnestií a Božím odpuštěním je tu jeden velký rozdíl. Člověk, který touží po odpuštění od Boha, nemusí sedět a počítat, kdy bude mít výročí sametová revoluce nebo kdy bude panu prezidentovi 65. Bohem nám může být odpuštěno kdykoliv, teď, doma, při nejbližší modlitbě, kdykoliv o co požádáte. A právě v Žalmu 32. který jsme četli je uchována ta zkušenost odpuštění. Vzpomeňte, jak David popisuje, že když nevyznal svůj hřích, jeho kosti chřadly a vysychal mu morek. A musím dodat, že v Biblii vždy, když se mluví o kostech nebo o moreku, se myslí nejvnitřní podstata člověka. Ale když vyznal hřích, byl očištěn a hřích byl z něj sněd. To je zázrak vyznání modlitbě. Vypráví se o jednom faráři a jednom řidiči, kteří zároveň zemřeli. A tak se také zároveň dostali k nebeské bráně. Farář se samozřejmě spal domníc jako první, ale sv. Petr ho zarazil a ukázal, že má první jít řidič. Farář se cítil uražen, protože si byl vědom, že po celý život měl duchovní věci vlastně v náplní práce. A tak mu to Petr vysvětlil. Víš, tyž vždycky, když si začal kázat, tak všichni usnuli a nikdo tě neposlouchal. Ale on, jakmile zasedl za volant, tak se všichni začali modlit. Víte, proč vám to vyprávím? Ne, že bych věřil na nebeskou bránu a Petra, který ji otvírá. Ale domnívám se, že to je dobrá ilustrace toho, že se člověk většinou nejvíc modlí, když se jedná o jeho zdraví nebo o život. A tak bych se přál, aby toto kázání o hříchu nebylo dalším kázáním pro spání, ale aby nás vedlo k modlitvám za odpuštění. Otázka o odpuštění je totiž vážnější, než když nám jde o život v autě nezodpovědného řidiče. Zde jde totiž o život věčný. Když totiž vyznáme svůj hřích a je nám odpuštěno, dosáhneme v božích očích blahoslavenství, o kterém mluví David a později cituje a poštol v epištole Římanu. Vlaze těm, jimž jsou odpuštěny netravosti a jejich hříchy přikryty. Vlaze tomu, jemuž hospodin nepočítá hřích. Král David se provinil cizološtvím, vraždou, lhaním, kdo z nás je na tom hůř. Přesto zažil, že Bůh odpouští jakýkoliv hřích tomu, kdo ho vyzná. A to je potěšení, které jsem vám dnes chtěl přinést. Amen. Postaňme k modlibě. Prosíme tě pane, ať máme vždy odvahu a chuť přijít před tebe zjznáním toho, co jsme udělali špatně. A dej nám to potěšení, když pocítíme své odpuštění. Amen. Posaďme se. A budeme zpívat píseň 723, píseň Tak, jaký jsem.