17. 12. 2023 - M. Blažek - Lukáš 21,25-

Milostvám a pokoj od toho, který byl, který je a který přichází. Milé sestry a bratři, poslyšte slova Evangelia pro tuto třetí neděli adventní z Lukášova Evangelia z kapitoly 21. od verše 25. Páni Již Kristus tam na otázku, kdy to přijde, jaká budou znamení jeho druhého příchodu, mezi jiným říká, budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách, na zemi úzkost národů bezradných, kam se podít před dřevem valícího se moře. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět, neboť mocnosti nebeské se zachvějí. A tehdy uzří jsi na člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřímte se, zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko. Vypravovali jim toto podobenství. Podívejte se na fíkovník nebo na jiný strom, když už se zelenají, sami víte, že léto je blízko, tak i vy. Až uvidíte, že se toto děje, věřte, že je blízko království Boží. Amen pravím vám, že nepomine to pokolení, než se to všechno stane. Nebé a země pominou, ale má slova nikdy nepominou. Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídností, opělstvím a starostmi o živobytí, aby vás onen den nepřekvapil jako past, neboť přijde na všechny, kteří přebývají na zemi, buďte bdělí. A proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před synem člověka. Ano, Pane Jižíši Kriste, Tvůj lid vyhlíží a očekává, připomíná si Tebe ve Tvém prvním příchodu a vyhlíží Tvoji slávu. Pokorně prosíme svou moudrostí a mocí, Ty sám mezi námi jednej, abychom nepominuli všechno to důležité, čím můžeme připravit i svá srdce. Amen. Poseďte se, prosím. Milé sestry a bratři, advent, jak víme, je časem přípravy na příchod Mesiáže. A takové vyhlížení je vždy nějak spojené s určitým napětím. Ale pro nás je velmi podstatné, že my v tom očekávání, přicházejícím zároveň také vyhlížíme toho, který už tu byl. Tedy nečekáme neznámého. A proč je to důležité? Je to velmi důležité proti strachu. Protože ono skutečně platí, že ten přicházející bude mocný a hrozný. Už to nebude malé miminko zabalené v plenčíčkách. Protože on slíbil, že znovu přijde, aby souděl živé i mrtvé. Přijde jako pán a soudce a jeho příchod je v mnoha prorockých zaslíbeních vykreslen termíny děsnější. V mnoha prorockých zaslíbeních vykreslen termíny děs budícího válečníka. Ta slova, která jsem četl z Žalmu 18. o hospodinu, z jeho už jaksi chrlí oheň a dým a prostě vřetelně jde o jakousi tak vykreslení obrovské moci, to je určitě potřeba mít nadřeteli. Je určitě na místě mít bázeň. Mít bázeň, ale nepropadej strachu. Nemusíš se bát, pokud jsi už jednou v Ježíši Kristu, synu Marie, přijal Ježíše jako spasitele. Protože pak už patříš k jeho družini. Ježíšův druhý příchod bude jiný. V tom svém prvním příchodu, jak sám říká, nepřišel svět soudit, ale přišel tomuto světu nabídnout záchranu. A přitom víme, že tenkrát právě v židovstvu vyhlíželi mesiáše mnozí spíše jako válečníka, jako vojevůdce, který zakročí, ale hlavně proti nenáviděným římanům. A on překvapil. Překvapil tím, že přišel v dítěti, vystupoval jako chudý rabík, který ani nemá střechu nad hlavou. Tenkrát, když přišel, netrestal hříšníky v plamenech ohně. Ale naopak nabízel odpuštění, uzdravoval, sytil hladové. Chápete, proč? Protože ten jeho první příchod byl něčím neskutečně milostivým, byl úžasnou nabídkou z pásy, které se člověče nemáš vylekat. Proto je ale naprosto zásadní, jestli jej v této nabídce člověče příjmeš. Od věků se něco takového neslyšelo, k uchu neproniklo, že by jiný Bůh mimo tebe učinil něco pro toho, kdo na něj čeká. Ježíš svým takzvaně prvním příchodem udělal pro hříšného člověka něco naprosto neslýchaného. Přišel, aby zaplatil naše dluhy. Zadarmo nám nabídl podíl ve svém království. A máš-li aspoň kousek svědomí, pak víš, že evangelijní pozvání k víře je naprosto bezprecedentní nezasloužená milost. Jenže věř, že druhá strana milostivé nabídky je soud. Protože ten, kdo pohrdne takovou velikou boží milosti, pohrdá svatým bohem. A to už je smrtelně vážná věc. A poštol Pavel v jednom ze svých kázání vyslovil toto varování takhle. Střeste se proto, aby vás nepostihlo, o čem se mluví v prorocích. Vy, kteří mnou pohrdáte, otevřte oči, zděste se a dejte se na útěk. Protože já učiním ve vašich dnech něco, čemu nikdy neuvěříte, když vám to bude někdo vypravovat. To druhé, co chci dnes připomenout, ano, dnes vyhlížíme příchod toho mocného. Církev dnes už nečeká příchod miminka. Církev vyhlíží příchod toho, který přijde s mocí a slávou a se spravedlivou odplatou na vzpůrné a pyšné. V souvislosti s božím konečným soudem Bible ví o tom, že to bude den hrozný, den oblaku a mrákoty. Něco tak hrozného, že lidé budou umírat strachem z toho, co přichází. Ale právě proto Ježíš říká, buďte bdělí a proste v každý čas, abyste byli uznáni za hodné, nebo abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli vstanout před synem člověka. Pan Ježíš tu naznačuje, že na celou zemi opravdu dopadnou boží soudy. To, co přijde, to bude něco takového, co známe z vyprávění o egyptských ranách. Něco podobně hrozivého, ale v celosvětovém měřítku. To dopadne na celou zemi. A chcete-li si něco takového představit, tak si přečtěte v knize zjeveních o hrůzách šesti pečetí a šesti polnic. Přijdou války, hladomor, nemoci, země třesení, hvězdy padající z nebe. Ano, soudy dopadající na zatvrzelé lidstvo budou tak hrozné, že i ti nejmocnější z mocných, králové a velmoži, vojevůdci, boháči a mocní, to znamená lidé, kteří za normálních válek se vždycky umí uklidit někam do bezpečí a nechají krvácet a trpět jenom obyčejné lidi. Právě o těchto mocných a bohatých je napsáno, že budou prchat do hor a volat ke skalám, padněte na nás a skrýte nás před hněvem beránkovým. Ano, druhý příchod Ježíše Krista, to bude něco ve veliké moci a slávě, bude to den hořící jako pec, jak praví Malachiáš. Třetí bod, soud božího příchodu opravdu přijde a s očekáváním toho vysví nad námi otázka, co v té chvíli bude s církví, co bude s těmi, kteří patří Ježíši Kristu, dopadnou i na mě tyto boží soudy a hrůzy. A tu vám chci nabídnout několik věcí, které s tím souvisí. Už ve starém zákoně máme příběh, kdy pán Bůh se rozhodl strestat lidstvo potopou, ale ve chvíli, kdy je nalezen Noé, který je shledán spravedlivý, je z trestu potopy vychvácen. A podobně je řečeno, že podobně jsou na tom ti, kteří ve krstu přijali nástup do archyboží záchrany. Podobně když pán Bůh chystá skoncovat s hříchem prolezlou Sodomu, tak víte, že tam je celý příběh o tom, jak Abraham vede zápas, aby mohlo být od trestu upuštěno, protože v tom městě bydlí Lot, jeho synovec. A tak Abraham smlouvá, pane Bože, pane Bože, přece bys to neudělal něco takového, že by jsi usmrtěl se svévolníkem i spravedlivého, to by pak na tom byl spravedlivý jako svévolník, to bys přece neudělal. Takhle to Abraham, který je nazýván také přítelem Božím, ví, pán Bůh nenechá spravedlivého ve stejných trestech jako nespravedlivého. A jaké to tedy bude s církví při Ježíšově druhém příchodu? A právě proto, říkám, je velmi dobré, že můžeme znát pána Ježíše Krista už z toho jeho prvního příchodu. Od něj víme, že on se už za svého života tady na zemi modlí za své učetníky slovy za ně prosím, ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji. Jan 17, 9. To znamená, že víme-li, že ten přicházející je Ježíš. Pak víme, že jeho přímluva platí i nad námi. A i když přijde se soudem a tresty, tak nás nechce nechat v oněch hrůzách, jak to výslovně říká apoštol Pavel v 1. tesalonickým 1.10, kde píše o věřících, kteří očekávají z nebe jeho Syna, toho, kterého vzkřísil z mrtvých Ježíše, toho jenž nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu. Takže máme v Biblii na několika místech zaslíbení, že i když na svět přijdou ty hrůzy božích soudů období Velkého soužení, církev a ti, kteří budou uznáni zahodné, budou z o něch hrůz vyňati. Ve zjevení píše, ve zjevení 3.10, kříšený Kristus říká, protože jsi zachoval mé slovo a vytrval, zachovám tě v hodině zkoušky světa. Takhle to skutečně na mnoha místech říká Pán Ježíš Kristus. Na mnoha místech tedy naše bdění a naše modlitby jsou jakousi důležitou kvalifikací, jsou správnou přípravou. Proto je tolikrát řečeno, bděte a modlete se, abyste mohli uniknout. Ještě jednou to vyslovím i slovy starozákonního Izaia 6, kapitoli 26. Hnuže lidem můj, vejdi do svých komnat a zavři za sebou dveře. Skrýj se na chviličku, dokud hrozný hněv se nepřežene. Hle, hospodin vychází ze svého místa, aby strestal nepravost obyvatel ze mě. Někteří vykladači písma tomuto zvláštnímu ukrytí božího lidu, ukrytí před přicházejícím hněvem, říkají tomu vytržení církve. A někteří mluví o tom, že před nástupem těch celosvětových hrozných soudů bude církev vyzdvižena do oblak, ale pak se zase ještě vrátí na zemi, aby v takzvaném tisíciletém království Kristově naplnila zaslíbení s Daniele, proroka, že království bude předáno lidu svatých nejvyššího. Já vám tady docela poctivě přiznám, že úplně detailní popis toho, jak to bude, ani nemám. Ta proroctví, která jsou o božím soudu, jsou rozmanitá a jsou to takové ty stříbky prorocké rozptýlené po celé Biblii a jsou na to v církvi několiké takové teorie. Jedna z nich je o tom vytržení, druhá z nich je o tom, že tedy přijde jakési veliké soužení, ve kterém církev má naopak osvěčit svou věrnost. Naše evangelická církev většinou se soustředila na kázání evangelia, tedy dobré zprávy, a ty boží soudy a apokaliptické výhledy jsme nějak tak jako odsouvali stranou, že to je něco, co skutečně je božím tajemstvím. Nicméně, nicméně to v písmu je a když jsme to podle Perikop na dnešní den měli takto v textu, tak si myslím, že je na místě to připomínat. Náš Pán, ten, kterého čekáme, my už nečekáme totéž, co se stalo před dvěma tisíci lety, to je jasné. Pán, kterého čekáme, přichází s mocí a velikou slávou, ale máme při tom velikou a slavnou naději, že to, co přijde, bude i pro nás a pro církev něco, co smíme očekávat radostně. Vy, kdo čtete Biblia, znáte ona mnohá proroctví, víte, že tam je, že to tajemství boží zůstává takové, Pán Bůh si to ponechal ve své moci, čas jeho příchodu nikdy nespočítáme, ale zároveň říká, až uvidíte, že se tyto věci dějí. Až uvidíte, že mnohá ta znamení se naplňují, napřímte se a zvedněte hlavy. Neříká, že máme v tu chvíli se schovat, ale napřímit se a očekávat o to větší radosti. My máme totiž být připraveni a smíme tak činit s onou pozdviženou hlavou, s očekáváním radostným, nikoliv báznivým. Pod čtvrtý, když se toto děje, vězte, že je blízko boží království. A tady se kousi pokorou a bázní přesto odvážím připomínat, že mnohá z o něch znamení, o nich špániž již mluvil, se naplňují v našich dnech. Jedno z nejvýraznějších je znamení Izraele, který je ve své zemi a který se zvláštním způsobem taky říkají, že se děje v Izraeli v těchto dnech něco, co nikdy nebývalo. Mezi Židy přibývá lidí, kteří věří v Ježíše jako mesiáše. A protože tohle je také jedno ze znamení, že se i národ izraelský k Ježíši přizná, tohle se v dnešní době děje. Vedle toho jsou mnohé zajímavé úkazy ve vesmíru a v přírodě. Vidíte kolem sebe války a bezprecedentní míchání národů kvůli migračním vlnám. A tohle všechno vytváří taky takový ten celosvětový neklid. Slyšeli jste jistě o tom, že se mluví o úzkosti z toho, že by mohly roztát polární ledovce, zvednout to hladiny oceánu a miliony lidí žijících v blízkosti moře to vyžene z domovu. Ano, slyšíte v tom tu úzkost národů bezradných, kam se podít před dřevem valícího se moře. Takovýchhle nejrůznějších znamení je dnes kolem nás nejmálo. To se děje v našich dnech a je tedy určitě na místě o tom vážněji přemýšlet. Zapáté to poslední, v čem je nebezpečí. Nebezpečí není v těch hrůzách, které přijdou. Těch se bát nemáme, protože před těmi nás ten Ježíš přicházející přišel vykoupit a zachránit, abychom se do nich nedostali. Nebezpečí, které nám hrozí, je vesnaze, když se my sami budeme chtít zajistit. Pán Ježíš velmi vážně varuje před zatížeností, opilstvím a starostmi o živobytí. A jinde mluví o varovném příběhu Lotovy ženy. Lotova žena, která mohla být taky vysvobozena z té Sodomy, propadlé soudu, protože byla tak zahleděná do živobytí v Sodomě, i ve chvíli, kdy mohla být zachráněna, ohlíží se zpátky potom bohatství v Sodomě a propadla zkáze. Právě proto je tam na mnoha místech vyslovováno ono pozor, aby vás onen den nepřekvapil jako past. Zkusme si to v tomto adventu vědomě připomínat. Ohrožení, kterého se církev má bát v době přicházejících i božích soudů, nepřichází jen tak, jak si z těch věcí těžkých. To nejhorší ohrožení je vevnitř, pokud by se naše srdce příliš přilepilo na hmotu, na majetky tohoto světa. Naše pravé občanství je totiž v nebesích, odkud i očekáváme našeho Spasitele Ježíše Krista. My dnes kolem sebe vnímáme, jak naše doba čím dál víc šílí právě tím, jak reklamy stále nabízejí a podbízejí člověku, budeš šťastný, když si koupíš tohle, budeš šťastný, když budeš mít tohle, musíš mít ještě támhlecto. Ta šílenost, která nás pořád a pořád vede k tomu, nakupujte, nakupujte, hromaďte, zabezpečujte si štěstí hmotou, tohle je něco, co na nás útočí a čemu mnozí bohužel podléhají. Ježíš nás velmi vážně varuje před tím upnutím srdce k majetku, tajemství naší záchrany, v Onen tajemný den božího vykoupení. To tajemství bude v jakési zvláštní připravenosti, v ochotě nelpět na tom, protože vyhlížíme něco mnohem, mnohem lepšího, co má On. A právě proto proste, říká Ježíš, proste, abyste měli sílu uniknout tomu všemu, do čeho se náš svět řítí. Modleme se, Pane Ježíši Kriste, chválíme a vyvyšujeme Tvé jméno. Děkujeme za to, že jsme Tě směli poznat. Díky za všechno to, čím jsme mohli opěvovat Tvůj příchod v dítěti. Díky za všechno to, čím jsi nás ujistil, že o nás máš zájem. Když jsi zaplakal nad Lazarem, když jsi uzdravil každého, kdo k tobě volal, když jsi měl soucit s hladovými a když jsi nakonec položil svůj život proto, aby nám mohlo být odpuštěno. Tím vším jsi s nás přitahoval, přitahoval jsi s nás k tomu, abychom tuto Tvoji velikánskou milost přijali a tím se dostali pod Tvoji ochranu. Tím přijali tu pozoruhodnou záchranu, ono nastoupení do Noémovy archy, která nás má vytrhnout před hněvem přicházejícího soudu. Vyznáváme Ti, že ne všemu rozumíme. Vyznáváme, že zmatek, války, hrůzy a ohrožení dnešní doby ale jsou něčím, co nás zneklidňuje. A o to víc prosíme, dej aby nám Tvůj svatý duch tak jasně připomínal Ježíše, tak jasně nás s ním sjednocoval, že budeme moci slavit tyto Vánoce a vyhlížet jeho druhý příchod pořád ve stejném duchu, jako radostné vyhlížení našeho spasitele Boha, toho, který přichází, aby nás zachránil. V tomto, pane, Tebe, krále mocného a slavného, vyhlížíme. Postaňte, prosím, bratři a sestry, a společně se modleme modlitbu páně, která prosí o příchod Božího království. Otče náš, který jsi v nebesích, posvěď se jméno Tvé, přijď království Tvé, buď vůle Tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpustí nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého, neboť Tvé je království i moc, i sláva na věky. Amen. Posaďte se a budeme zpívat společně píseň 600 evangelických zpěvníků. Píseň 600 evangelických zpěvníků. Králin nebeský, kdo bělý křesťanský, volá vždy bez přestání. Smilujte, až prosíme nad námi. Kdy pak sem zjdeš, jsou děti nás budeš podle své spravednosti. Neodlučuj nás od své milosti. Ten přehrodný den, v němž smutný svět všechen má před svým trůnem státí. A ze všech skutků svých počet dátí. Tu spravedlivé, v dobrém prasovitém, utěšíš velmi milé. Řekneš jim spokoj vám z této chvíle. Kdo jste věřili, a mnou jste měřili. V díně ní spravednosti, dovedu vás do věčné radosti. Pojďte vybraní, věčně požedaní. V radost již od sebeho, vejde se v dům krále nebe.