19. 11. 2023 - M. Blažek - Lukáš 17,20-37

In this sermon, the speaker discusses the question of when the Kingdom of God will come. They warn against false messiahs and emphasize that the true coming of the Kingdom will be unmistakable. The speaker also cautions against becoming too attached to worldly pleasures and urges listeners to stay vigilant and heed God's word. Furthermore, they highlight the importance of studying and comparing biblical prophecies to understand the signs of God's coming. Milost vám a pokoj od toho, který byl, který je a který přichází. Bratři a sestry, pro dnešní kázání si připomeňme oddíl z Lukášova evangelia ze sedmnácté kapitoly. Lukáš 17, drž 20 až 37. Povstaňme. Když jste ho farizové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim. Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat. Ani se nedá říci, hle, je tu nebo je tam. Vždyť království Boží je mezi vámi. Svým učeníkům řekl, přijdou dny, kdy si budete touževně přát, abyste spatřili aspoň jediný ze dnů si na člověka, ale nespatříte. Řeknou vám, hle, tam je, hle, tu, zůstaňte doma a nechoďte za nimi. Jako když se zableskne a rázem se osvětlí všecko pod nebem, z jednoho konce nebe na druhý, tak bude svým člověka ve svém dni. Ale nejprve musí mnoho trpět a být zavržen od tohoto pokolení. Jako bylo za dnů Noé, tak bude i za dnů si na člověka. Jedli, pily, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny. Stejně tak bylo za dnů Lotových. Jedli, pily, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli. V ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny. Právě tak bude v den, kdy se zjeví syn člověka. Kdo bude v onen den na střeše, ale věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal, a stejně tak kdo bude na poli, ať se nevrací zpět, vzpomeňte na Lotovu ženu. Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej. Ale kdo jej ztratí, zachová jej. Pravým vám té noci budou dva na jednom loži, jeden bude přijata, druhý zanechán. Dvě budou mlít spolu obili, jedna bude přijata a druhá zanechána. Když to slyšeli, otázali se ho, kde to bude, pane? Řekl jim, kde bude tělo, tam se slétnou isupy. Pane Ježíši Kriste, tak jako Tvé slovo mnohokrát oznamovalo, co má přijít, tak říkáš i dnes něco, co má přijít ve Tvém dni. Dej nám správnou moudrost, jak Tě umíme rozsuzovat znamení od falešnosti. Dej nám dost pokory, abychom uměli Tebe uvítat a zlému se bránit. Proto nám dej, prosíme, svého ducha. Amen. Posaďte se. Kdy přijde Boží království? Takhle se ptali kdysi farizilové pána Ježíše za Jeho dnu. A možná to nějak tušíte, prožíváte taky nějak, jako kdyby ta otázka byla dnes ve vzduchu znovu nějak podobně. Všechno to dění ve světě, zvláště i to, co se děje v posledních dnech v Izraeli. Všechno to vyvolává otázku, nejsou to už všechno znamení blížícího se konce nebo blízkého završení Božích záměrů? Není to, co se děje jedním ze znamení posledních dnů? Nejsou v těch událostech, kdy Izraeli vyhrožují zničením mnohé národy kolem něj, nejsou to oni dny Goga a Magoga, v nichž se má zjevit Boží soud či Mesiáš? Nejprve řeknutá otázka je opravdu na místě. Jak jsme četli totiž v prvním čtení u proroka Izraela, Ono na mnoha místech se říká, že Bůh sám zjevuje předem některá ze svých tajemství a ohlašuje to svému lidu. To je tajemství Boží vševědoucnosti. Bůh to takhle dělal a dělá a tajemně či svrchovaně. Abrahamovi, který byl bezdětný, ohlásil, že bude otcem mnohých národů a Abraham chudák do svých devěta devadesáti pořád neměl vlastního syna. Jozefovi ve snu kdysi naznačil, že se mu jednou budou klanět jeho bratři a Jozefa čekalo zavržení odbratří, otrodství, vězení, ale i tohle slovo se naplnilo. Skrze proroky Bůh mnohokrát varoval Izraele, že nebudou-li se držet jeho slova, půjdou do zajetí. A stalo se. Ale také ohlásil, že návrat Izraele bude po sedmdesáti letech v exilu. A stalo se. My křesťané si budeme zanedlouho v adventu připomínat, že Bůh ve starém zákoně ohlásil příchod mesiaše. Někteří říkají, že je ve starém zákoně víc než třista dílčích takových signálů, které se naplnili v životě pána Ježíše Krista. Takové to narození z Pany, narodil se v Betlémě, že bude muset i tam odsud odejít do Egypta, anebo až poto na kříži o můj oděv metalilos a podobně. Takových prý výroků, které se naplnili, přestože byly vysloveny prorocky staletí předtím, je prý ve starém zákoně mnoho. To všechno se naplnilo, takže ano, Bůh ohlašuje předem veliké věci a to, co ohlásil se, naplňuje. Pro nás je to důležité v tom, že víme, Bůh si za svým slovem stojí. Ona prorocká znamení je třeba držet v paměti a ptát se na ně podobně jako učedníci a farizové své doby. Je dobré si tohle nějak promýšlet a připomínat, takže to první, co chci říct, klasi tuto otázku je správné. A teď proč? Jeden z autorů, které jsem nedávno četl, Cornelius Novak, popisuje, že se jednou takhle díval na zprávy a tam v seriozním zpravodajství ukazovali člověka, který sebevědomně před kamerou prohlašoval já jsem Ježíš Kristus, já jsem Mesiáš. Redaktoři prý následně zdokumentovali, že podobných podivínů je dnes ve světě asi celá tisícovka. Má nás lovest jenom k nějakému soucitnému úsměvu nad blázny, kteří prostě mezi námi jsou. Cornelius se nad tímto jevem zastavím a říká, prosím vás, vemte to velmi vážně. Protože pán Ježíš právě v jednom z takových těch proslovů, kterými vyslovuje, co bude před jeho druhým příchodem, v jednom z takovém místě Matouš 24.5 říká, neboť množí přijdou v mém jménu a budou říkat, já jsem Mesiáš a sledou mnohé. Když tohle slovo pán Ježíš před dvěma tisíci lety vyslovil, neexistovalo žádné křesťanství. Ani jeden křesťan ještě nebyl. Neexistovala žádná média, internet, televize ani knihtisk, aby se postarali o globální rozšíření tohoto Ježíšova poselství. Ježíš měl kolem sebe jenom skupinku dvanáctí učedníků, o kterých dopředu říkal, že ho opustí a zapřou. A Ježíše samotného čekal kříž a smrt. Sadili byste na takovéhohle člověka? Kedy to Ježíšovo prohlášení, že jednou nastane doba, kdy se za něj budou vydávat mnozí, to bylo v oné době úplně nepředstavitelné a v našich dnech se naprosto zřetelně naplňuje. Cornelius Novak říká, uvědomte si, že toto je jeden z úžasných důkazů boží vševědoucnosti Ježíšovi božské existence. A tak to nám Bůh některé věci říká předem, abychom o nich přemýšleli, rozvažovali a správně se rozhodovali. Takže, jak jsem řekl, v Biblie je mnoho prorockých výroků, které se již naplnili, ale jsou tam i další prorocky, proroctví, která na své naplnění čekají. Mnohá z těch proroctví se týkají Izraele a posledních dnů. A je tedy na místě se ptát, jestli to, co prožíváme teď tak intenzivně, jestli to není něco, co nás má oslovit. Dovolte mi tedy o tu otázku, jestli už kdy přijde boží království, na základě toho textu, který tu máme v Lukášovi, dát několik poznámek. To první, dejme si proozor na nesprávné uchopení. V onom paralelním, synoptickém Evangeliu, kde již Ježíš mluví také o posledních dnech, varuje, že skutečně přijdou liži mesiášové a budou dokonce předvádět znamení. Náš text u Lukáše říká, že království boží nepřichází s pozorováním tak, aby se dalo vypozorovat. Tahle věta je velmi zvláštní. Možná si ani netroufnu říci, že přesně vím, co se tím myslí, ale tuším, že to znamená asi toto. Neskoušejme poznat ten pravý čas jenom na základě jakýchsi viditelných okamžitých zázraků. Neskoušejte vypočítávat lidskou logikou, kdy a jak to bude. Asi právě proto, že Ježíš ví, že v oné době přijde mnoho lživých mesiášů, protože se má v oné době konce objevit dokonce sám Antikryst, právě proto Ježíš předem varuje před unáhleným přijetím falešných mesiášů, falešných postav. Přijdou a zvedou mnohé, říká Ježíš jako varování. Jednoznačně totiž v evangelích Ježíš říká, že ten pravý mesiáš přijde ve svůj den s takovou mocí a slávou, že tohle pak už nikdo nepřehlédne a nikdo nijak nespochybní, jako když se zableskne a rázem se osvětlí všecko pod nebem z jednoho konce nebe na druhý, tak bude syn člověka ve svém dní. To konečné završení pravým mesiášem tedy nepůjde přehlédnout, ale právě proto si dejte pozor na všechno ostatní menší. Ježíš říká, hle, řekl jsem vám předem, dejte si pozor na to, když přijdou a budou v mém jménu vyhlašovat, nebo i třeba dělat znamení. Řekl jsem vám předem, dejte si na ně pozor a nikam za nimi nechoďte. Pozor tedy na všelijaké takové tajné informace jenom pro některé. Mějte se na pozoru před těmihle takzvanými mesiáši. Už jsme zakusili ty sekty, které odtáhli někam lidi a pak je donutili k hromadné sebevraždě a podobně. Nebezpečné věci. Zůstaňte doma, nechoďte za nimi, i kdyby se předváděli znameními. To druhé, myslím si, že je potřeba dát si pozor na opačný postoj. Ježíš totiž také říká, že někteří lidé v těch posledních dnech se všemu tomuhle vyhlížení budou všelijak posmývat. Někteří budou všechna ta znamení znevažovat a o nějakém konci světa budou mluvit s pohrdáním. Budou šířit náladu, že ten, kdo na něco takového vůbec věří, je úplný mimoň. Ano, i v té poslední době budou lidé jíst a pít, ženit se, vdávat, zavrhovat, odmítat, pomyšlení na jakékoliv boží přiblížení se k soudu. S těmi to bude jako za dnů lotových činoémových, říká Ježíš. Ti, kdo se nechtějí pokořit před Bohem, ti, kdo nechtějí z žádných těch znamení vyčíst ono, čiňte pokání a věřte Evangeliu. Tedy to sklonění se před Bohem a vědomí, on bude soudit i můj život. Ti, kdo tohle odmítají a jenom si chtějí užívat a budou říkat jakékoliv vyhlašování o božím soudu, to je nesmysl, ti budou v těch dnech těžce zaskočeni. A proto Pán Ježíš vyslovuje výrazné varování před upnutím se na jakýsi viditelný materiální svět. Varuje před tím, abychom si nemysleli, že požitky tohoto světa jsou to nejdůležitější. Vzpomeňte na lotovu ženu, která se ohlíží zpátky, protože bude tak připoutaná k tomuto světu, že vůbec nechtěla vyhlížet budoucnost. Neupněte svá srdce příliš k zajišťování své pozemské existence, protože kdo by chtěl svůj život zachovat, ten jej ztratí, říká Pán Ježíš. Řekl jsem tři taková varování, odvážím se vyslovit i tři nějaká pozitivní znamení, která je třeba přijmout s dobrému. Zaprvé, chceme-li správně očekávat den páně, tak platí, že to, co nejde úplně správně vypozorovat z vnějších znamení, dejme si pozor na to, abychom nechtěli jenom vypočítat z toho, co se někde vnějšně děje, nějaký jízdní řád, to, co nejde správně vypozorovat z vnějších znamení, je totiž potřeby velmi pečlivě srovnávat s tím, co Pán Bůh už předem ohlásil skrze proroky dávno. Je třeba to zkoumat a číst, protože Pán Bůh ve své tajemné moudrosti mnohé věci předpověděl, je to rozptýleno v tom písmu na mnoha místech, a my dodnes nevíme, jak to bude souhlasit o sobě, protože možná to budeme poznávat až ve chvíli, kdy se ty věci začínají naplňovat. Proto velmi vážně soudím, že pro naši dobu platí mnohem vyjít ze znamějí. Nesledujme tolik televizi a nevěřme všem internetovým zprávám, stejně není možné oddělit, co v nich je pravdivé a co ne. Ale o to víc čtěme Bibli. Čtěte Bibli a čtěte i proroky a starozákonní proroky, čtěte proroky i ty malé. Když dnes otevřete ámose nebo joele proroka, narazíte na věci, které skutečně mohou zaznít pro naši dobu. Ámos, první kapitola. Toto pravý hospodin pro trojí zločin gázy, ba pro čtvrý toto neodvolám. Vyhyne pozůstatek pelištejců, pravý panovník hospodin. Tady je něco o těch dnech, které my prožíváme, ale čtěme to a teprve na základě toho, jestli to platí písmu, tak máme ty věci přijímat. Ta proroctví mohou živě mluvit, právě bez souvislosti toho, co se naplňuje podle písma. To druhé, co si myslím, že je velmi pozitivní pro dnešní dobu, Bible totiž slibuje, že v posledních dnech dojde k velikému vylítí Ducha Svatého na všechny lidi. To je zaslíbení u Joele, které se opakuje ve Skudcích. Stane se v posledních dnech, že vylejí svého Ducha na všechny lidi. Synové vaše a vaše dcery budou mluvit prorocky, vaši mládenci budou mít vidění, vaši starci sny. Přátelé, i tohle slovo vezměme vážně a prosím, buďme velmi, velmi pozorní dnes ke snům a vizím, které nám Duch Svatý bude dávat. Rozsuzujme a sdílejme. Tohle je taky jedno z biblických jasných znamení posledních dnů, že skrze Ducha budou přicházet jakési varování nebo sny o něčem, co se má stát. My jsme to nedávno probírali na biblické a na střední generaci otázku snů a všichni měli za to, že do té doby, že sny moc nemusíme brát vážně, ale Pán Bůh v Biblii velmi často mluvíval skrze sny, něco oznamoval a naznačoval a pak si najednou uvědomujeme, že nás možná Pán Bůh skutečně někdy může k něčemu povzbudit nebo i varovat a bude to přicházet s jakousi tajemností, o které máme vědět. Dá se očekávat tedy zvláštní duchovní probuzení, až nadpřirozené zmocnění k prorockým projevům. V poslední době jsem se s tím setkal mezi mládeží také, že najednou říkají dostávám slovo od Pána Boha pro nějakou konkrétní věc. Nechci to znevažovat naopak, může to být jedno z těch znamení, že máme být velmi pozorní. A ta poslední věc, která mě zaujala v tom textu, zase taková divně tajemná věta, když se učedníci tají, a kde to bude, pane? Tak Ježíš na to odpoví slovem, kde bude tělo tam se slétnou supy. Zase taková věta, která možná, že byla jakýmsi příslovím, které v tehdejší době se říkaly, a pro nás to může být trochu složité, protože u nás supy nežijí. Takže nabídnu vám dvě takové zdánlivě odlišné myšlenky tady k této větě. U nás supy nežijí, v Africe je to naopak hodně běžný pták. Supy jsou mrchožrouti, kteří se živí na mršinách, a jejich styl je takový, že oni krouží ve hodně velikých výškách. Jsou tak vysoko nad zemí, že o nich skoro nevíte, ale protože mají výtečný zrak, zahlédnou uhynulé zvíře na velikánskou vzdálenost. A funguje mezi nimi jakýsi zvláštní nevyslovený signál. Jakmile se jeden sup začne krouživě snášet k místu, kde vidí tu kořist, tak ti ostatní supy v těch výškách, jakmile tohle zahlédnou, tak se slétávají k tomu místu a během chvilky se na jednom místě slétne hejno z okruhu desítek, možná stovek kilometrů. Kde je tělo, tam se slétnou supy. Nevím, jestli jste si všimli, že se dnes opravdu kolem Izraele, maličká zemička, taková jako... A najednou kolik se v těchto dnech slétlo kolemní supů, kteří by rádi trhali. Kolik je po celém světě najednou manifestací, které říkají zničte Izrael. Jak se to kolem do kolaních hrší? Možná je to jedno ze znamení. Ale z druhé strany, a to na to mě uvedl souvislost biblická, u Joba se mluví, že sup a orel vyhlíží svoji kořist z velké výšky. A tu mě napadlo, představte si, kdyby chtěl sup nebo orel chodit po zemi jako slepice. Uživil by se ani náhodou. Kdyby sup nebo orel chtěli létat mezi stromy v lese jako síkerka po zahradě, neuživil by se. Sup nebo orel chceli uživit sebe a svá mláďata musí žít v obrovských výškách, aby z té výšky přehlédl velikánská území. A možná, že tady jsem si říkal pozitivně, nezapomeňme na to, že i my, abychom byli dobře připraveni na den Kristova příchodu, musíme si udržet duchovní výšku. Jestli bychom se tlačili někam k zemi, jestli bychom jenom si drželi to, co vidí oči v té naší pozemské rovině, je to příliš málo. My opravdu potřebujeme duchovní výši, my potřebujeme to srovnávat s písmem, potřebujeme dary duchovní, potřebujeme jakousi nezbytnou výšku proto, abychom rozpoznali věci správně. Držte dobrou výšku, abyste rozpoznali správný čas. Pane Jižíši Kriste, žijeme ve zvláštní době. Mnohé věci probouzejí obavy, mnohé věci naznačují, že se ve světě dali do pohybu obrovské síly. Vnímáme, že ve světě je mnoho lidí všeho schopných, že se mnohé věci stávají ohrožením pro planetu. A i v tomhle toužíme nějak rozpoznat, co říkáš ty. Děkujeme ti za tvé slovo a prosíme o tvého ducha, kterého jsi slídil. A ty jsi řekl, že tvůj duch nás ve správný čas uvede do pravdy, kterou potřebujeme. Pomoct ať tvé slovo nezanedbáváme. Pomoct nám modlitba není cizí. Nej ať společenství, bratří a sestr, které se má scházet proto, abychom rozsuzovali, zkoumali, je-li to správné. Ty, aby se tohleto pro nás stalo dnes mnohem důležitější a závažnější, než všechny požitky tohoto světa. A tak tě prosím, ve chvíli, kdy vnímáme, jak se nachyluje konec tohoto roku, abychom byli pozorní i k tomu, jestli se neschyluje čas tvého příchodu. Chceme být tvými. Dobře připraveni. Chceme být tvými. Dobře připravenými služebníky. Hřivny, které jsi nám dal, chceme používat a nezakopávat. Chceme být těmi, kdo mají své lampy připravené. A proto prosíme, drž nás svým slovem hodně vysoko u sebe. Amen. Postaňme a společně se modleme modlitbu Páně, tak jak je pro církev tato modlitba vzácná. Otče náš, který jsi v nebesích, posvěď se jméno Tvé, přijď království Tvé, buď vůle Tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš ve zdejší dej nám dnes a odpust nám naše viny, jako i my odpouštíme našim vyníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého, neboť Tvé je království i moc, i sláva na věky. Amen. Budeme zpívat další píseň, jednou bude všechno jiné, 614. Jednou bude všechno jiné a až přijde pak, jednou bude všechno jiné, jich neplač a nářek mi ne, když svým věrným řekne pokoj Vám. Zahledneme co ještě není a až přijde pak, zahledneme co ještě není, jak tý hrob se v slávu změní, když svým věrným řekne pokoj Vám. Co je zelžit, pravda zjeví a až přijde pak, co je zelžit, pravda zjeví, sklidí zrno, spálí plevit, však svým věrným řekne pokoj Vám. Pišní před ním v prach se svalí a až přijde pak, pišní před ním v prach se svalí, bude znít jen jasnot chvály a až svým věrným řekne pokoj Vám.