01. 10. 2023 - T. Novotný - Izaiáš 56,1-7 (1. čtení)

The speaker discusses the significance of the Sabbath day and its observance in both Jewish and Christian traditions. They explain that the Sabbath is a day of rest and is mentioned in the commandments. The term "Sabbath" is derived from the Hebrew word "shabbat" and is used in the Bible for other holidays as well. The speaker attends church on Sundays but when in Israel, they attend services on Saturdays with other Christians. They emphasize that it is not important which day is observed, but rather the importance of rest and the pattern of six days of work and one day of rest. The speaker also mentions the biblical concept of work as a punishment and curse, but that the Lord frees us from the burden of work. They discuss the strict rules and regulations surrounding the Sabbath observance for Jews and the symbolism of dedicating all of our time to the Lord. The speaker concludes by highlighting the message of Isaiah that those who dedicate their time to the Lord are valued and importa Budu řešit, zdá tento den odpočinutí se má světit naši sobotu nebo naši neděli. Přikázání mluví pouze o dnu odpočinutí. A protože se přestání odpočinutí řekne hebrejský šabat, tak od tohoto slova bylo odvozeno označení pro židovské odpočinutí tedy v naši sobotu. Ale toto označení šabat se používá v Biblii pro jiné volno a jiné svátky, i když nepřipadá na sobotu, například pro den smíření, který může být v kterýkoliv den týdne. A první křesťané, aby se odlišili od židů, tak na památku zmrtvých stání, které považovaly za největší událost lidských dějin, začaly jako svůj svatý den světit první den po židovské sobotě. Já chodím samozřejmě do kostela v neděli. Ale když jsem v Izraeli, tak chodím samozřejmě s ostatními křesťany na bohoslužby v sobotu, protože v neděli se v Izraeli normálně pracuje. I křesťané mají své bohoslužby v sobotu a nikomu to nepřipadne zvláštní. Když říkám, že není důležité, který den světíme, tak jim však nechci snížit důležitost svěcení dne, přestání dne odpočinku. A nechci ani snížit to schéma 6 plus 1, 6 dní práce a jeden den odpočinku. Ten systém 6 dní práce a jeden den odpočinku je řečen v desateru zcela jasně. A je to velice dobré a prospěšné skutečně den odpočinku zachovávat. Hospodin nás stvořil a nejlépe víc je pro nás dobré. Studentům někdy říkám, pokud si myslíte, že když jeden den v týdnu nebudete pracovat, tak uděláte o sedminu méně práce, tak se míříte. V tom případě za týden uděláte práce dvojnásob. Věřte mi, mám s tím bohatou zkušenost. A kdybyste se mnou chtěli přijít, tak vám budu argumentovat tradiční výkonností židovského národa. My starší jsme za minulého režimu byli vychovávání, že práce šlechtí. Vzpomeňte si, jak byla glorifikována práce v písni Práce, kterou jsme museli ve škole zpívat. O zasní písni znešená o práci, která vrozená přírodou lidstvu jest, vše, čeho člověk užívá z šlechetné práce, vyplývá buď práci čest, buď práci čest. A pokud se chcete pobavit, najděte si na internetu další sloky této písně. Vzpomeňte i na to, jak se tehdejší režim snažil zavést pozdrav čest práci. A já jsem dokonce v přípravě na dnešní kázání prostudoval spisek Petřicha Englse podíl práce na poličtejní opice. Práce byla úplně zbožtěná. A jistě pracovat je dobré a v Bibli máme mnohé výzvy k pilnosti. Nicméně nesmíme zapomenout, že biblicky je práce trestem a prokletím za neposlušnost prvních lidí. Adamovi hospodin řekl, uposlechli jsi hlasu své ženy a jedli jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nech tě země prokleta, po celý svůj život s ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzad. Ovšem podstatné je, že nemusíme být otroky této práce. Pán Bůh nás od sloužení práci osvobozuje. Viděl jsem jeden kreslený vtip, který se mně velice líbil a tak jsem si ho i vytiskl. Je nadepsaný Ježíš uzdravuje vorkoholika. Jistě víte, doufám, že ne z vlastní zkušenosti, co to vorkoholik je. A tady je takový typický podnikatel, který leží na zemi a říká nadšeně Pane Bože, mohu ležet, mohu ležet. Pán Bůh nám dává osvobození od otroctví práce. Proto je taky o důvodnění zavedení dne odpočinku v knize Deuteronomium v desateru vysvětleno těmito slovy. Pamatuj, že jsi byl otrokem v hegipské zemi a že tě hospodin tvůj Bůh odtud vyvedl pevnou rukou a vstaženou paží. Proto ti přikázal hospodin tvůj Bůh dodržovat den odpočinku. Tedy v této verzi desatera je den odpočinku odůvodněn vysvobozením z otroctví. A exodu v textu, který jsme četli, je ještě vlastně kurioznější odůvodnění. Abychom si uvědomili, že je nutné střídat práci a odpočinek. Je tam paradoxní obraz, kdy ten, a uvědomte si, že jsem to vyslovil s velkým T, ten, kdo nespí, ani nedřímá a samozřejmě nepotřebuje ani odpočívat, si po šesti dnech tvoření jeden den odpočinul. Na jiném místě v exodu se říká dokonce si odechl. A stále si k tomu musíme připomínat, o čem už jsme mluvili, že desatero je vlastně svobodou na deskách. Jednotlivé příkazy jsou vlastně osvobozením v různých oblastech našeho života. A hospodinás od trestu práce osvobozuje tím, že nám dává tento jeden den odpočinutí. A neodpustím si jeden malý detalj z tohoto příkazu. Pro práci je tam použit hebrejský výraz meláchá, což znamená vlastně zaměstnání, tvoje zaměstnání. Mimochodem z tohoto hebrejského slova je české slovo melouch. A tak tento příkaz vlastně nám říká, že nemáme tento den dělat svoji práci, své zaměstnání. Neznamená to, že na odpočinku nesmím odnést židli nebo zvednout kufr, ale nemám to, co dělám v těch šesti dnech. Já bych tedy neměl číst odborné články, ajťák by neměl programovat a sekretářka by si třeba neměla cvičně razít kolt. U židů jsou pravidla pro den sobotní rozpracována do neuvěřitelných detailů, všechné velice přísné, z kost na těle a rigorózní. Proto Ježíš právě otázce soboty velice naráže. Mohl bych o svěcení soboty a o všech těch detailech mluvit celé hodiny. Ale jenom stručně připomenuji, že židé mají tradičně 39 prací, které jsou zakázány dělat v sobotu. Tedy od pátečního večera do sobotního večera. A tyto staré příkazy jsou aplikovány na současnou dobu. Například podle těchto příkazů bylo zakázáno zapalovat a zhášet oheň. To se dnes aplikuje na zapínání a vypínání elektřiny. Tedy elektřinu můžete používat, ale nesmíte ji zapnout nebo vypnout. Proto taky na sobotu musíte udělat nejrůznější přípravy. Uvědomte si, co se stane, když otevřete ledničku. Rozsvítí se žárovička, což není povoleno. Tedy pokud chcete používat ledničku i v sobotu, musíte tuto žárovičku vyšroubovat. Pokud jiný příkaz. O sobotě je zakázáno cokoliv spojovat nebo oddělovat. Proto třeba je zakázáno v sobotu psát, protože to je spojování písmenek. Nebo když máte knížku z knihovny, která na těch listech má razítko, tak ji nesmíte číst, protože jak stránky posouváte, tak vytváříte to razítko. Proto je také zakázáno utrhnout toaletní papír v sobotu. Musíte si před sobotou ho už natrhat. Mám jeden oblíbený kibuc v Izraeli, který na rozdíl od těch většinou levičáckých kibuců je zbožný. Takže tam i zachovávají v sobotu. A velice se mě líbí, že v sobotu, protože samozřejmě zvířatové musí dávat žrádlo, tak aby si uvědomili, že to je dneska jiný den, tak nepřisouvají tu potravu normálně, ale otočí ty vidle a přisouvají to násadou. Těch příkazů je hrozně moc a vlastně je líčím proto, abychom si uvědomili, že u židů slouží všechny tyto až někdy kuriozní příkazy k tomu, abychom si uvědomili, že tento den je něco úplně jiného než ty dny ostatní. Že to je zvláštní svatá doba. Totiž šabat, den odpočinutí, to není výzva klenosti, ale je, jak jsme četli to, šabat neboli odpočinutí pro hospodina. Má to být odezdání času hospodinu. A teď pozor, přijde trochu teologie nebo religionistiky. Neznamená to, že hospodinu věnují jeden den a ostatní čas patří mně. V judejismu je totiž velice typická zástupná symbolika. Židé odezdávali desátek, desetinu svého příjmu proto, aby naznačili, že vlastně všechen příjem patří hospodinu. Stejně tak z úrody se dávaly hospodinu takzvané prvotiny, aby se ukázalo, že víme, že vlastně celá úroda je hospodinová. Nebo se z každé oběti část spálila pro hospodina, aby bylo jasné, že vše hospodinu patří. Vždycky odezdání malé části symbolizovalo, že všechno je boží. A taky tento jeden den je symbolem, znamením, že veškerý náš čas odezdáváme hospodinu, kterému patří. Svěcení v neodpočinku je vlastně tímto vyznáním. A proto jsme četli ty úvodní verše z 56. kapitoli knihy Izaiaše. A protože to možná nebylo úplně jasné po jednom přečtení a protože v těch verších je zašifrovaná nádherná zvěst, tak význam tohoto textu na závěr připomenuji. Ten text vlastně chce říct, že odezdání našeho času hospodinu je nade vše. A Izaiaš volí velice výrazné případy. Říká to na příkladu cizince a eunucha, kleštěnce. Cizinec byl vždycky člověk druhé kategorie. Někdo, kdo neměl plnou hodnotu. A přesto tento člověk, když světí den odpočnutí a tím vyznává, že jeho čas patří hospodinu, tak je cenější než kdo jiný. A samozřejmě ještě výraznější je to u toho eunucha. Co mohlo být horšího v tehdejší době kultu a velkých rodin a mnohých potomků, když někdo byl kleštěncem. A přesto hospodin říká, neříkej, že jsi suchá věte. Neříkej, že jsi k ničemu. Když svůj čas odezdáš Bohu, tak to není pravda. A tak nám tento text si zajáše chce říct, že můžeme být třeba neúspěšní, můžeme být nemocní, můžeme být ošklivý, hloupý, neplodní, ale pokud světíme ten odpočinku a odevstáváme tak svůj čas hospodinu, tak, jak je řečeno, má hospodin v nás zalíbení. A co si víc od života přát. Amen. Povstaňme k modlitbě. Děkujeme ti, pane, za vše, co nám dáváš. Děkujeme ti za čas, který nám dáváš na této zemi. A dej, ať ho umíme brát jako tvůj dar a používat ho pro tebe. Amen. Posaďme se. A budeme zpívat píseň Zadar slova. Je to píseň 314. Píseň 314 Píseň 314 Píseň 314 Píseň 314 Píseň 314